nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Zdeňkovo nedělní kafe

 
 
Motivace, pohoda, aktivita, životospráva. To bude naše malá násobilka, kterou bychom měli umět odříkat v pravé poledne stejně jako o půl druhé v noci. Ale musíme ji umět nejenom odrecitovat, ale především prožít. Jsou to základní složky elixíru mládí, a cokoliv, co během každého dne děláme, by je mělo naplňovat a podporovat.
Nyní se budeme věnovat tomu nejpříjemnějšímu, a to je pohoda. A na úvod si udělejme třeba něco dobrého. Zatím se ještě nebudeme pouštět do vaření, ale zkusit nějaký netradiční nápoj, to je možná ta pravá chvíle. Kávu máme rádi téměř všichni, ale nemusí to být vždy jen tradiční „kancelářský turek“, ve spěchu vypitý. Určitě si dokážeme najít dost času, abychom si připravili kávu trošku jinak...

Základem receptu je arabská káva, tedy sorta Arabica. Proti jiné oblíbené sortě – Robustě – je aromatičtější a má méně kofeinu. Dělám obvykle porci na tři větší hrnky, takže do konvice dám odpovídající množství mleté kávy. Přidám dva špalíčky skořice (je lépe ji nalámat) a patnáct až dvacet zrníček kardamomu. Zaliju vařící vodou a dám na sporák na oheň.
Pravá arabská káva se má nechat třikrát zpěnit, tj. přivést k varu, odstavit a nechat pěnu klesnout, pak opět zpěnit a pak ještě jednou. Turci doporučují nechat zpěnit kávu dokonce dvanáctkrát, ale to už je spíš takový rituál bez většího vlivu na chuť.
Ale pozor, zdaleka nejsme na konci. Máme-li chuť, můžeme si odlít první hrnek, ale to ještě nebude to pravé. Nyní necháme kávu v konvici alespoň dvě hodiny odstát a pak znovu jedenkrát ve varu zpěníme. Zjistíte, že ten druhý hrnek má mnohem výraznější a aromatičtější chuť – po kávě, po skořici i po kardamomu. Ale to nejlepší teprve přijde: Ten třetí hrnek si dejte až druhý den ráno – opět po zpěnění. Ten je nejchutnější a ani jej nemusíte sladit – bude krásně sladký jen a jen z té skořice!
Takže „Zdeňkovo nedělní kafe“ si nejlépe vychutnáte, když si jej uvaříte v sobotu odpoledne (kofeinu se nemusíte bát, Arabika ho moc nemá) a ten třetí hrnek si dáte v neděli ráno...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Když první hodinář sestrojil první mechanické hodiny, měly jen hodinovou ručičku – jako analogii ke stínu na slunečních hodinách. Tehdy se jí ještě neříkalo „malá“, protože žádná „velká“ – minutová – nebyla. Lidé měli času dost a minuty měřit nepotřebovali, a když, tak jenom přibližně, tak jak jim hodinová ručička ukázala úhel mezi jednotlivými hodinami. Velkou ručičku, minutovou, dostaly hodiny mnohem později. S minutovou ručičkou vydržely hodiny několik staletí, když se najednou objevil jakýsi šílený hodinář a přidal jim ještě ručičku vteřinovou...

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

Jak už jsem ohlásil před Vánocemi, krátce po Silvestrovských oslavách jsem uskutečnil delší očistnou hladovku. Slíbil jsem podělit se o nové poznatky, takže tady jsou. Zkušenosti z předchozí třídenní hladovky byly povzbuzující, a tak jsem se odhodlal k delšímu pokusu. K úplné spokojenosti by mi stačilo vydržet pět dní, ale nakonec se mi podařilo půst protáhnout na celý týden. Jak sedmidenní hladovka probíhala a jaký prospěch mi přinesla?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi