nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Zazpívejte si - omládnete

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Pro další tajemství dlouhověkosti se znovu vypravíme k jogínům, ale nebudeme muset až do Indie, stačí, když si přečteme nějakou knížku o józe – anebo tento článek. To tajemství zní: Dýchejte pravidelně a pomalu.
Jogíni říkají, že člověk má pro svůj život přidělenu jednu miliardu nádechů a výdechů – a jak rychle je spotřebuje, je jen a jen na něm... Zkuste si spočítat, kolik nádechů a výdechů máte na jednu minutu, chcete-li se dožít sta let. Tak co, kolik vám vyšlo?

Pokud vy i já počítáme správně, vyjde nám 19 – čili zhruba tři vteřiny na jeden nádech a jeden výdech. Právě jóga nám nabízí spoustu dechových cvičení, které mají za úkol prohloubit dech, ale my se do nich raději nebudeme amatérsky pouštět – to je vhodné jedině pod vedením jogínského učitele či mistra.
Řekneme si ale pár nenáročných zásad, které můžete využít i bez dohledu mistra. Tou hlavní zásadou je pravidelnost dechu. Pokud děláme nějakou nenáročnou činnost, nemusíme si dech příliš hlídat. Ale pokud sportujeme, mám na mysli zejména rychlou chůzi, běh nebo jízdu na kole, pak je dobré si pravidelné dýchání hlídat. Ono vás nakonec tělo brzy upozorní, že dýcháte špatně – tím, že vás začne píchat v boku. To je právě důsledek nesprávného dýchání.
Takže jak na to?
Dýchejte přesně v rytmu vašich kroků (či otáček šlapadel). Například pro běh je vhodné počítat si: Čtyři kroky nádech, čtyři kroky výdech. A pokud najednou musíte běžet do kopce, klidně si přeřaďte na „trojku“: Tři kroky nádech, tři kroky výdech – nebo i na „dvojku“, podle toho, jakou zátěž máte. Ale vždycky si počítejte a vždycky dbejte na pravidelnost. Takovýmto způsobem se dokonce i za běhu dokážete zbavit píchání v boku – když si to uvědomíte a zařadíte nějaký pravidelný rytmus. Časem zjistíte, jaká „rychlost“ je pro vás nejvhodnější, snažte se ale udržet nejvyšší možný stupeň, tedy co nejpomalejší dýchání, jaké ještě zvládnete.
Naše mysl je velmi zvláštní a po nějaké době tréninku zjistíte, že počítáte kroky „někde v pozadí“ a přitom v popředí svého vědomí myslíte na něco úplně jiného. A pokud budete této zásady dbát pravidelně, najednou zjistíte, že na to počítání nemusíte myslet vůbec, že se odehrává někde úplně vzadu mimo vaši pozornost – a uvědomíte si ho snad jen v okamžiku, kdy budete muset v kopci „přeřadit na nižší rychlost“...
 
Ale co s tím má společného zpěv, o kterém píšeme hned v titulku kapitoly? Jak ten se může podílet na omládnutí? No, i když ta souvislost není na první pohled zřejmá, kdo pozorně četl předchozí řádky, možná na to přijde...
Ano! To je přesně ono! Při zpěvu je nutný pravidelný a hluboký dech – mnohem hlubší a delší, než jsme během obvyklých každodenních činností zvyklí. Takže kdo si pravidelně zpívá – v koupelně, při práci, v autě, u táboráku – prodlužuje si velmi účinně své mládí.
Zpěv je do našeho elixíru tím správným kořením, které kromě toho, že působí samo o sobě, se podílí i na ostatních důležitých složkách: Pohoda – o tu vlastně při zpěvu jde. Aktivita – to zpěv samozřejmě je, a pokud se naučíte (nebo dokonce složíte!) novou písničku, zase jste své mozkové buňky o pár kousků rozmnožili. S životosprávou je to horší – tady hlavně pozor na to, jaké si vyberete jeviště. Pro váš zpěv, třeba při kytaře, určitě nebude ideální místo někde v zakouřené hospodě. To raději volte zahradní restauraci a ještě lépe táborák na zahradě...
 
Aktivně provozovaná hudba nám v prodlužování mládí opravdu pomáhá, a to nejenom oním v článku zmiňovaným delším a pomalejším dechem.
Pomáhá nám také větší pohodou, kterou v nás a kolem nás vytváří, a také tím, že se musíme stále něco učit – ať už jde o ovládnutí nového nástroje, nebo nacvičení nějaké nové skladby, kterou jsme předtím nehráli. Procvičujeme tak motoriku i paměť, a to je skvělá věc pro rozmnožování našich neuronů, tedy mozkových buněk.
Kdoví, jak by to bylo s Einsteinem a jeho teorií relativity, kdyby to zároveň nebyl i vynikající houslista. A pročpak si myslíte, že když se Sherlock Holmes potřeboval soustředit, zahrál si na housle?
My už víme, že toto všechno je velmi důležité nejen pro rozvoj IQ, ale také pro regeneraci, tedy obnovování mozkových buněk, a tím prodlužování mládí. Nemusíte začít zrovna houslemi, to je opravdu těžký nástroj, ale takovou kytaru zvládne každý a model pro začátečníky koupíte za tisícovku...
Tak co si zazpíváme dneska?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Pět Tibeťanů - funguje to?

Zdeněk Breitenbacher
Už jste možná slyšeli o tajuplných „Pěti Tibeťanech“ - pěti zázračných cvicích z Tibetu, které vám spolehlivě navrátí a zachovají mládí. První (a jedinou) zmínku o nich uvádí kniha anglického autora Petera Keldera „The Eye of Revelation“ (Oko zjevení) z roku 1939. Podle autora je účinnost cviků zcela mimořádná, až neuvěřitelná. Český člověk, vytrénovaný dřívější totalitou a dnešním agresívním marketingem, na taková tvrzení zbystří a bere je s notnou rezervou, ale na každém šprochu pravdy trochu, a tak se na celé cvičení důkladněji podíváme.

Naslouchejte svému tělu

Zdeněk Breitenbacher
Dnešní agresívní svět do nás buší hlasité informace ze všech stran. Všude se dozvídáme, co si máme koupit, koho máme volit, co máme dělat či jakým jiným způsobem konat - ve prospěch někoho jiného. I běžně servírovaná zábava je toho součástí. Obvykle je velmi hlučná a vtíravá a v podstatě nám nedává žádný prostor pro přemýšlení nad tím, čeho se přesně účastníme a co se nám to vlastně předkládá. Žádá se po nás, abychom pokud možno nekriticky přijímali všechno, co pro nás někdo jiný vymyslí.
Velmi tiše ale dostáváme jiný typ informací - informace, které jsou na rozdíl od těch předchozích určeny pro náš vlastní prospěch. Vydává je naše tělo a říká si, co potřebuje a nemá, případně co dostává a dostávat nechce. Jsme vůbec schopni, v hluku všech informací zvnějšku, tyto jemné informace vnímat?

Zima ještě nezačala, ale syrový chlad posledních dní člověka přímo vybízí, aby si dal něco sladkého a něco na zahřátí. Za okny je pozdní podzim, třeskuté mrazy a sněhové vánice prozatím v nedohlednu, nicméně ostrý vítr se vytrvale pokouší zmrazit náš úsměv. Takže jako odvetu si připravíme horký čaj a sladkou dobrotu, která voní skořicí. Skořice, jak už možná tušíte, je koření se silným zahřívajícím účinkem.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi