nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Zazpívejte si - omládnete

 
 
Pro další tajemství dlouhověkosti se znovu vypravíme k jogínům, ale nebudeme muset až do Indie, stačí, když si přečteme nějakou knížku o józe – anebo tento článek. To tajemství zní: Dýchejte pravidelně a pomalu.
Jogíni říkají, že člověk má pro svůj život přidělenu jednu miliardu nádechů a výdechů – a jak rychle je spotřebuje, je jen a jen na něm... Zkuste si spočítat, kolik nádechů a výdechů máte na jednu minutu, chcete-li se dožít sta let. Tak co, kolik vám vyšlo?

Pokud vy i já počítáme správně, vyjde nám 19 – čili zhruba tři vteřiny na jeden nádech a jeden výdech. Právě jóga nám nabízí spoustu dechových cvičení, které mají za úkol prohloubit dech, ale my se do nich raději nebudeme amatérsky pouštět – to je vhodné jedině pod vedením jogínského učitele či mistra.
Řekneme si ale pár nenáročných zásad, které můžete využít i bez dohledu mistra. Tou hlavní zásadou je pravidelnost dechu. Pokud děláme nějakou nenáročnou činnost, nemusíme si dech příliš hlídat. Ale pokud sportujeme, mám na mysli zejména rychlou chůzi, běh nebo jízdu na kole, pak je dobré si pravidelné dýchání hlídat. Ono vás nakonec tělo brzy upozorní, že dýcháte špatně – tím, že vás začne píchat v boku. To je právě důsledek nesprávného dýchání.
Takže jak na to?
Dýchejte přesně v rytmu vašich kroků (či otáček šlapadel). Například pro běh je vhodné počítat si: Čtyři kroky nádech, čtyři kroky výdech. A pokud najednou musíte běžet do kopce, klidně si přeřaďte na „trojku“: Tři kroky nádech, tři kroky výdech – nebo i na „dvojku“, podle toho, jakou zátěž máte. Ale vždycky si počítejte a vždycky dbejte na pravidelnost. Takovýmto způsobem se dokonce i za běhu dokážete zbavit píchání v boku – když si to uvědomíte a zařadíte nějaký pravidelný rytmus. Časem zjistíte, jaká „rychlost“ je pro vás nejvhodnější, snažte se ale udržet nejvyšší možný stupeň, tedy co nejpomalejší dýchání, jaké ještě zvládnete.
Naše mysl je velmi zvláštní a po nějaké době tréninku zjistíte, že počítáte kroky „někde v pozadí“ a přitom v popředí svého vědomí myslíte na něco úplně jiného. A pokud budete této zásady dbát pravidelně, najednou zjistíte, že na to počítání nemusíte myslet vůbec, že se odehrává někde úplně vzadu mimo vaši pozornost – a uvědomíte si ho snad jen v okamžiku, kdy budete muset v kopci „přeřadit na nižší rychlost“...
 
Ale co s tím má společného zpěv, o kterém píšeme hned v titulku kapitoly? Jak ten se může podílet na omládnutí? No, i když ta souvislost není na první pohled zřejmá, kdo pozorně četl předchozí řádky, možná na to přijde...
Ano! To je přesně ono! Při zpěvu je nutný pravidelný a hluboký dech – mnohem hlubší a delší, než jsme během obvyklých každodenních činností zvyklí. Takže kdo si pravidelně zpívá – v koupelně, při práci, v autě, u táboráku – prodlužuje si velmi účinně své mládí.
Zpěv je do našeho elixíru tím správným kořením, které kromě toho, že působí samo o sobě, se podílí i na ostatních důležitých složkách: Pohoda – o tu vlastně při zpěvu jde. Aktivita – to zpěv samozřejmě je, a pokud se naučíte (nebo dokonce složíte!) novou písničku, zase jste své mozkové buňky o pár kousků rozmnožili. S životosprávou je to horší – tady hlavně pozor na to, jaké si vyberete jeviště. Pro váš zpěv, třeba při kytaře, určitě nebude ideální místo někde v zakouřené hospodě. To raději volte zahradní restauraci a ještě lépe táborák na zahradě...
 
Aktivně provozovaná hudba nám v prodlužování mládí opravdu pomáhá, a to nejenom oním v článku zmiňovaným delším a pomalejším dechem.
Pomáhá nám také větší pohodou, kterou v nás a kolem nás vytváří, a také tím, že se musíme stále něco učit – ať už jde o ovládnutí nového nástroje, nebo nacvičení nějaké nové skladby, kterou jsme předtím nehráli. Procvičujeme tak motoriku i paměť, a to je skvělá věc pro rozmnožování našich neuronů, tedy mozkových buněk.
Kdoví, jak by to bylo s Einsteinem a jeho teorií relativity, kdyby to zároveň nebyl i vynikající houslista. A pročpak si myslíte, že když se Sherlock Holmes potřeboval soustředit, zahrál si na housle?
My už víme, že toto všechno je velmi důležité nejen pro rozvoj IQ, ale také pro regeneraci, tedy obnovování mozkových buněk, a tím prodlužování mládí. Nemusíte začít zrovna houslemi, to je opravdu těžký nástroj, ale takovou kytaru zvládne každý a model pro začátečníky koupíte za tisícovku...
Tak co si zazpíváme dneska?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Fitness centra se stávají součástí kultury našeho života podobně jako kina nebo nákupní centra. Fitness patří k modernímu životu, a chcete-li být „in“, musíte chtě nechtě občas do posilovny zajít. My, kteří nepotřebujeme být „in“, ale stačí nám být „fit“, tam chodíme také. A tak jsme víceméně neplánovaně poznali mnoho zajímavých lidí. Koho myslíte, že můžete ve fit-centru potkat?

Jednou z příčin, které přispívají ke vzniku rakoviny tlustého střeva, je chronická neprůchodnost střeva, tedy zácpa. Ve střevě, které se nedokáže důkladně a pravidelně vyprazdňovat, se mění vnitřní prostředí, v důsledku hromadění stolice vznikají nepřirozené tlaky na střevní tkáň, může docházet ke krvácivosti a vzniku hemoroidů za současného bujení mikroorganismů, které nejsou našemu zdraví prospěšné. Co s tím?

To je přece jednoduché - někam sebou praštím a nic nedělám, ne?
No - ne že by to vůbec nefungovalo, ale můžeme to udělat lépe. Především, nicneděláním se nám nepodaří vypnout mysl. Ta si pořád točí ten svůj mlýnek, pořád řeší naše (většinou zbytečné) starosti, pořád nás něčím zaměstnává. Tělo si možná nějak odpočine, ale vyčerpaní jsme pořád.
Takže jak na to? Jak správně odpočívat?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi