nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Zacvič si, lenochu!

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Nevím jak vy, ale já mám hodně sedavé zaměstnání, jsem celý den v kanceláři, a tak mám docela málo příležitostí k pohybu. Takový dřevorubec je na tom mnohem líp, je celý den venku, hýbe se až až a nemusí řešit, jak to udělat, aby se za celý den aspoň trochu pohnul.
My programátoři to máme těžší. I když jsem si dal závazek aspoň párkrát za směnu si zacvičit, moc to nefungovalo, protože když jsem se zakousl do nějakého problému, uběhla směna jak nic a až bolavá záda mi dala vědět, že jsem si zase nezacvičil. Tak co s tím? Nakonec jsem to vymyslel po programátorsku...

Sehnal jsem si prográmek (jmenuje se StickyNotes, ale existuje spousta podobných), který mi každou hodinu na obrazovce zobrazí veliké okno se zprávou „Zacvič si, lenochu!“ nebo s podobnou optimistickou motivační hláškou. Tohle opravdu funguje, a i kdybyste si měli jen protáhnout záda a nic jiného, pomáhá to.
Pokud žádný takový prográmek neseženete, nezoufejte, úplně stejně vám poslouží obyčejné kuchyňské minutky (raději elektronické, aby vás nerušily tikáním). Ze začátku budete pro kolegy za podivína, ale z toho si nic nedělejte, možná vás jednoho krásného dne kolegové překvapí a zacvičí si s vámi...
 
No dobrá, řeknete si, a jak mám vlastně cvičit?
Co byste řekli na miniaturní posilovnu v práci? Takovou nenápadnou a snadno přenosnou? Nemusíme do práce tahat činky a už vůbec ne žádat šéfa, ať nám tam nainstaluje nějakou posilovací věž nebo podobné mučidlo. Bude nám stačit malá a lehká pružina, které se říká motýlek. Dostanete ji v běžných prodejnách sportovních potřeb a dokonce i v supermarketech v oddělení sportovního zboží. Odborný název je „Prsní posilovač“ a cena je lidová, kolem 150,- Kč.
Tohle zařízení vyrábí několik výrobců, někdy k němu dostanete i jednoduchý návod k použití, ale my si vystačíme i bez návodu. Posilovat lze jednak prsní svaly a tricepsy – pokud uchopíme křidélka každé jednou rukou a stlačujeme proti sobě, nebo bicepsy, pokud stlačujeme jednou rukou proti ramenu, a jistě najdete spoustu dalších způsobů.
U nás v Česku běžně dostanete koupit motýlka s červeným středem – ten má poměrně měkkou pružinu, takže se vám s ním bude cvičit docela snadno. Vzácně je k mání také varianta s černým středem, ta je o dost tvrdší. Pružina není příliš kvalitní, pokud opravdu poctivě cvičíte, po nějaké době se materiál unaví a praskne. Pár takových trofejí už tady mám – nic si z toho nedělejte, ta cena za nový není kus tak vysoká.
Motýlek je docela malý a vejde se vám kamkoliv do police. Jen ho tam nesmíte nechat zahálet. Kolegové odejdou na kuřáckou pauzu a vy si raději zacvičíte. Protáhnete si ztuhlé končetiny, vyspravíte náladu a bude vám to jedině ku prospěchu...
 
Ovšem nemusíme cvičit jen v kanceláři, lze najít další příležitosti, často docela nečekané. Pomůže nám řada dalších šikovných vynálezů, například posilovací závaží na ruce, případně i na nohy. Jsou to jakési tlusté textilní náramky, vyplněné kovovými pilinami. Dříve jsem nevěděl, kde jsou taková závaží k mání, ale nedávno jsem je objevil – a hned v několika provedeních – v prodejnách Sportissimo. Takže jsem neváhal, závaží zakoupil a právě teď, s jeden a půl kilogramem na každé ruce vám píšu první dojmy...
Odborně se tomu říká „Zátěžové pásy“ a existují ve vahách 0,5 kg a 1 kg (v červené barvě, patrně dámské) a 1,5 kg a 2 kg (v modré barvě, nejspíš pánské). Koupil jsem si ty jeden a půl kilogramové a je to docela zábavné ťukat takhle těžkýma rukama do klávesnice. V zaměstnání trávím u počítače osm hodin denně, kdybych měl po celou dobu na rukou ta závaží, asi bych měl brzy ruce jako Pepek Námořník a ani bych k tomu nepotřeboval špenát.
Tahle „pánská“ velikost pásů už je ale rozměrově docela velká, pod rukávy je rozhodně neskryjete, jako módní doplňky také nevypadají, a tak s nimi na veřejnosti budete budit zaslouženou pozornost. Docela bych uvítal, kdyby místo ocelových pilin tam byly třeba olověné, těch by na stejnou váhu stačilo méně. Na sportování jsou ale určitě prima, hlavně na běhání a podobné sporty.
Docela vhodné ale mohou být i u jednostranně namáhajících sportů, jako je třeba tenis nebo squash. Tyhle sporty namáhají jen jednu ruku, zatímco ta druhá je volná – takže tu druhou ruku můžeme zatížit pásem. Chce to ale správně zvolit váhu – zkoušel jsem to na squashi s pásem těžkým jeden a půl kilogramu, protože jiný nemám, ale bylo to na mě příliš těžké. Takové půlkilovky by asi byly v pohodě, to možná ještě zkusím...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hot-jóga - vyzkoušíte?

Zdeněk Breitenbacher
Jóga je bezesporu módní záležitost. Lidé mají zájem o cvičení všeho druhu a stejně tak se chtějí přiblížit tajemnu a mystice. Zdá se, že jóga by mohla vyhovět po všech stránkách - známe ji jako tělesné cvičení a mnozí z nás slyšeli nebo četli o neuvěřitelných výkonech indických jogínů - tak proč to nezkusit také?
Poptávky se chopila celá řada amatérů i profesionálů, a tak je nabídka cvičení jógy opravdu bohatá a pestrá. Jen si představte, kolik různých odnoží lze v nabídkách nalézt: Power-jóga, fitness-jóga, pilates-jóga, hot-jóga a několik desítek dalších. Až se vnucuje otázka, jestli je to všechno opravdu jóga a jestli má takové cvičení opravdu smysl.

Očista vnější a vnitřní

Jolana Breitenbacherová
Pokud chcete překročit hranici představ o zdravém životním stylu, který je založený hlavně na konzumaci zdravých potravin, tak jste tu správně. Zdravé potraviny jsou v naprostém pořádku, bezesporu napomáhají vylepšovat naše zdraví, ale procesy, které zde budeme popisovat, jdou mnohem dále než za dvířka spižírny. To, co je ve spíži, nebudeme kolikrát ani potřebovat. Půjdeme více do hloubky, do procesů, které většinou neprovází konzumace, ale NEkonzumace. Zahájíme ozdravné procesy, které mají našemu tělu pomoci znovu nastolit pořádek a čistotu tam, kde ji v průběhu let pozbylo.

Kde nás tělo v józe nejvíce omezuje a jak to napravit

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VIII.
Při bližším studiu jógy zjistíme, že tělesná cvičení nejsou tím hlavním, o co v józe jde. Jóga neusiluje o zdravé a krásné tělo, nýbrž o čistou mysl, schopnou hlubokých vhledů a poznání. Toho se dosahuje koncentrací a meditací v některé ze sedacích poloh - nejčastěji se zkříženýma nohama a s koleny na zemi, aby měl meditující stabilní polohu. Jenže tělo, které není dostatečně ohebné a přizpůsobivé, začne brzy meditujícího rušit - zkrácené svaly a šlachy nás táhnou, páteř se nám bortí a myšlenky nám utíkají k rušivým signálům z těla.
Právě proto jogíni cvičí. Trénují svoje tělo, aby je v meditaci nerušilo. My prozatím nemáme takové vysoké cíle, spokojíme se s klidnou myslí a zdravým a krásným tělem. A protože jsme začátečníci, brzy zjistíme, kde nám tělo při cvičení překáží. Kde to obvykle je a co s tím můžeme dělat?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi