nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Vyrobte si domácí jogurt

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Domácí výroba potravin má mnoho výhod. Za prvé víte přesně, z čeho se váš výrobek skládá a můžete se spolehlivě vyhnout konzervantům a jiným éčkům. Za druhé si opravdu pochutnáte, což vyplývá jednak z čerstvosti a jednak z už zmíněné nepřítomnosti éček. A za třetí zpravidla výrazně ušetříte. Jako třeba na domácím jogurtu. Podívejte se spolu s námi, jak se takový domácí jogurt vyrábí.

Je výhodou, pokud máte jogurtovač - zařízení sloužící k pohodlné výrobě jogurtů. Jogurtovač, který máme my, je taková vyhřívaná základna, do které se vkládá sedm skleniček běžné jogurtové velikosti (ty jsou v příslušenství), jak můžete spatřit v naší fotogalerii níže. Skleničky vyjdou s rezervou na jeden litr jogurtu. Jogurtovač pořídíte už za 550 Kč (například v DATARTu), což není nijak dramatická cena, takže jeho pořízení vřele doporučuji. Pokud s nákupem váháte, lze si výrobu jogurtu vyzkoušet i jinak - použijete přibližně litrový plastový kelímek nebo misku a vložíte na potřebnou dobu pod svítící bodovou žárovku 60W.
 
Jaké suroviny budeme potřebovat?
• Bílý neochucený jogurt jako násadu
• 1 litr plnotučného mléka
Bílého jogurtu coby startovací jogurtové kultury postačí dvě polévkové lžíce. Můžeme použít nejlevnější jogurt ze supermarketu, případně zbytek jogurtu z minulé várky našeho vlastního jogurtu. Pokud jako startovací kulturu použijeme náš vlastní jogurt z minula, je zpravidla nový jogurt o něco kyselejší než ten předchozí.
 
Postup:
Mléko zahřejeme na přibližně lidskou teplotu (opatrně - neměli bychom překročit 40°C) a vmícháme dvě polévkové lžíce bílého jogurtu. Rozlejeme do skleniček, ty zavíčkujeme a vložíme do jogurtovače. Přikryjeme víkem a necháme zahřívat 4 až 6 hodin. Poté vypneme vyhřívání a necháme jogurt dojít (do vychladnutí jogurtovače, ale klidně déle, třeba přes noc). Velké spotřeby elektřiny se nemusíte bát, jogurtovač zahřívá jen na 40°C a spotřeba je minimální.
A jogurt je hotov. Je poměrně tuhý, při otočení skleničky nevyteče. Místo mléka můžeme použít desetiprocentní smetanu, čímž vyrobíme tzv. řecký jogurt, který je ještě tužší. Chcete-li, můžete jogurt vylepšit ovocnou marmeládou, kterou dáte na dno skleniček před zalitím mlékem - v takovém případě bude jogurt naopak o něco řidší. Pro úplnost ještě upozorním, že čerstvé nepasterizované mléko, které lze koupit v automatech, není vhodné - to je samo o sobě dost živé, po zahřátí si žije svým vlastním životem a s jogurtovou kulturou se nespojuje.
 
Zajímavým pokusem může být výroba domácího sójového jogurtu. Na to se také chystáme, a jakmile budeme mít nějaký výsledek, podáme zde na Elixíru zprávu.
Na závěr se podívejte na naši fotogalerii:
 
Obrázek č. 1 - Jogurtovač se skleničkami.
 
Obrázek č. 2 - Mléčná kultura ve skleničkách.
 
Obrázek č. 3 - Uzavřený a zapnutý jogurtovač.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Vita-auriánská domácí šunka

Zdeněk Breitenbacher
Jestli si dobře pamatujete, vita-auriánstvím jsme nazvali nový směr ve stravování, který se v rámci dostupných poznatků snaží o maximální zachování zářivé energie potravin, tedy toho, co se jinak nazývá aurou. Uvedli jsme si, že rostlinná strava ztrácí svou auru vařením, ale maso si svou zářivou energii zachovává i po uvaření. Na rozdíl od jiných radikálních směrů, jako je vegetariánství, veganství či vitariánství náš směr tedy nezakazuje maso. Snažíme se ovšem o maximálně šetrnou úpravu a samozřejmě se zcela vyhýbáme chemickým látkám, jako jsou konzervanty a glutamáty.
Tím jsou nám zapovězeny běžné uzenářské výrobky, s výjimkou těch, které si vyrobíme sami. Dnes si napíšeme, jak lze vyrobit delikatesní domácí šunku, která vyhoví i těm nejpřísnějším vita-auriánským kritériím.

Motivace je jako sůl

Zdeněk Breitenbacher
„A já vám říkám, že bez soli to nejde“. Vzpomínáte si na tuto větu z pohádky Byl jednou jeden král – s Janem Werichem, Vlastou Burianem a spoustou dalších vynikajících herců? Bylo to na motivy pohádky Sůl nad zlato a větu pronesl kuchař ztvárněný Františkem Černým. Samozřejmě, jak se nakonec ukázalo, měl pravdu...

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi