nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Viva Las Vegan!

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Už několikrát jsme se dostali k tématu vegetariánství a veganství - ano či ne - a proč, případně v jakém rozsahu. Několik nedávno absolvovaných rozhovorů na toto téma mě přimělo k zamyšlení: Proč lidé volí bezmasou stravu, co jim to přináší rovině fyzické a co jim to přináší na úrovni duchovní. A také, zdali jsou jejich očekávání realistická.
Nečekejte žádné definitivní doporučení, mé zamyšlení je čistě filosofické a přináší poněkud neobvyklý pohled na věc.

Z tělesné stavby je naprosto zřejmé, že člověk jako živočišný druh je všežravec. Odpovídá tomu stavba zubů i celý trávicí trakt. Přechod na čistě rostlinnou stravu má proto pro člověka mnoho úskalí a sestavit vyvážený vegetariánský jídelníček je úkol pro odborníka - hodně lidí pouze vynechá maso, přidá na sladkých jídlech a doplatí na to pochroumaným zdravím.
Jaké důvody tedy lidé mají k tomu, aby omezili nebo vyloučili masitou stravu?
 
Zdravotní
To je zcela jistě oprávněný důvod - pokud nám maso nedělá dobře, je rozumné ho vyloučit. Zcela určitě se ale poradíme s dietologem, který má zkušenosti s vegetariánským stravováním, aby nám pomohl s vhodným a komplexním jídelníčkem. Na buchty je lépe zapomenout - maso je energie typu jang, zatímco cukry jsou typu jin. Pokud bychom vynechali maso a přidali cukry, dostali bychom se do nerovnováhy s těžko předvídatelnými důsledky.
 
Praktické
Sem bych zařadil především lidi na jistém stupni duchovní cesty, kteří praktikují pokročilá duchovní cvičení. Nejpokročilejší jogíni jedí jen vařenou zeleninu - aby své tělo co nejméně zatěžovali a aby veškerou svou energii mohli věnovat duchovním praktikám.
 
Náboženské
Toto je spíše hypotetická možnost, nevím o náboženství, které by maso zcela vylučovalo. Je ale běžné, že různá náboženství zakazují maso z určitých konkrétních zvířat. Abychom ale byli přesní - i v bibli se ve starém zákoně říká, že pokud bychom odmítnutím pokrmu urazili hostitele, můžeme jinak zakázaný pokrm jíst.
 
Etické
Vegani odmítají maso z etických důvodů. Nechtějí ubližovat zvířatům a dokonce je ani nechtějí žádným jiným způsobem využívat. Je to jejich věc, zvláště když své postoje nevnucují svému okolí, ale obávám se, že jejich výchozí postoj je mylný.
Jako problematické vidím, že vegani na jedné straně odmítají ubližovat zvířatům, na druhé straně neváhají zaříznout bramboru a zaživa uvařit v horké vodě. Vždyť i ta brambora je živá, nebo ne? Když ji oloupete a necháte být, za pár dní si utvoří novou slupku. Dokonce i když ji rozříznete vejpůl a zasadíte, z každé půlky vyroste nová rostlinka. Jenže brambora tu má smůlu, že nemá nožičky a ručičky, aby se účinně bránila, a nemá hlasivky, aby u toho naříkala. Takže s bramborou jsme v pohodě, protože zánik jejího života není tak zjevný, jako když zabijeme zvíře.
Co třeba taková naklíčená čočka? Jak ta je plná života a touhy růst! A přesto končí zaživa rozdrcená mezi našimi zuby a poté rozložená kyselinou chlorovodíkovou v našem žaludku. Máme právo rozhodovat, který život smíme ukončit a který ne?
Slyšel jsem námitku, že rostliny nejsou tak vědomé jako živočichové, takže je zabíjet a konzumovat můžeme. Ale je to pravda? Co my o vědomí rostlin víme? Mají smysly - reagují na světlo, na teplotu, na dotek... Nějaké vědomí zcela jistě mají. Nedávno dokonce vědci prokázali, že rostliny mezi sebou komunikují a co víc, předávají si informace o nebezpečí a pomáhají svým sousedům lépe se bránit. Velmi zajímavý článek o tom je například na www.osel.cz, ten rozhodně stojí za přečtení.
 
Jakmile začneme do stravování míchat etiku, tak se vždycky zamotáme. Pokud bychom byli důslední, skončíme jako mrchožrouti. Ti jediní jsou na tom s etikou v pořádku - konzumují něco, co již svůj život ukončilo. Ale řekněte, chtělo by se vám?
Život je neustálý koloběh energií. Něco končí, aby něco jiného mohlo začít. Pokud chceme něco jíst, vždy bychom měli připojit úctu a poděkování té živé bytosti, která nám svůj život odevzdala, aby náš život mohl pokračovat. I když je to jen obyčejná brambora.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Obezita není dědičná

Zdeněk Breitenbacher
V článku o motivaci jsem vám napsal jeden příběh o lásce a zázračném zhubnutí, a nyní se k obezitě vrátíme. Všimli jste si, že v mnoha rodinách se obezita „dědí“? Pokud je matka obézní, je velmi často obézní i dcera. Zeptejte se té dcery, proč s tím něco nedělá – a dostanete pokaždé tutéž odpověď: Já s tím nic dělat nemohu, my to máme v rodině...
 
Stručně a jasně, není to pravda.

132 let - opravdu to jde!

Zdeněk Breitenbacher
Dnes se objevila v Lidových novinách zajímavá zpráva - včera v Gruzii zemřela jistá Antisa Chvičavová, a to ve věku 132 let. Zvláštní souhrou náhod přichází tato zpráva jen pár dní po článku, ve kterém píšu o výzkumech pana Břetislava Kafky, významného českého experimentátora na poli psychotroniky. Jeho výzkumy, shrnuté v knize „Kultura rozumu a vůle“, píší o dosažitelném lidském věku 120 - 140 let a i moje - byť zatím jen předpovězená zkušenost;-) - je stejná...

Mnoho lidí touží po silné vůli. Ale proč vůbec chceme mít silnou vůli? K čemu je to dobré? Potřebujeme ji? Odpověď vám částečně dá naše zamyšlení o vztahu motivace a vůle. Silná vůle nám umožňuje jít za náročnými cíli a umožní nám překlenout období, kdy se nám zrovna nedaří nebo když se (třeba jen zdánlivě) neposouváme kupředu. Jak bychom takovou silnou vůli definovali a co z naší definice vyplývá?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi