nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Vezměte myš do levé ruky...

 
 
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Mozková centra máme už dávno zaplněna řízením našich obvyklých činností. Ale pokud přijdeme s něčím zcela novým, musí se toho nějaké centrum ujmout a pokud jsme dostatečně vytrvalí, nakonec novou činnost ovládneme a můžeme si hrdě říci: Zase mi tam pár buněk přibylo...
Počítačovou myš držím v ruce osm hodin denně a kromě toho ještě tak další dvě hodiny denně držím řadící páku. Stejné pohyby, stejné namáhání pravé ruky - lehce zdvižená a pohyby vycházející z ramene. No, to dá rozum, že po nějaké době se rameno začalo ozývat a měl jsem s ním čím dál tím větší problémy. A navíc jsem si tehdy neuvědomoval, co je způsobuje. Až jednoho krásného dne mě osvítilo a konečně mi to došlo, že to musí být od té myši.
 
Ruce mám dvě, rozhodl jsem se, že to zkusím změnit. Řadící páku v autě sice nepřemontuju (automatiku nechci), ale s tou myší by to mohlo jít. Věřte nebo nevěřte, šlo to. Pravda, první dva až tři týdny budete skvěle bavit sebe i své okolí, ale nejpozději za měsíc už budete myš bravurně zvládat kteroukoliv rukou. Je dobré ponechat si funkci tlačítek nezměněnou, abyste mohli ruce kdykoliv vystřídat beze změny nastavení. Čili levé tlačítko ovládat prsteníkem a pravé tlačítko ukazováčkem.
Zkusíte to? Zabijete hned několik myší, eh, pardon, much, jednou ranou. Za prvé - odlehčíte pravému rameni. Za druhé - naučíte svou motoriku novým věcem (kdo se učí, nestárne). A za třetí - uděláte docela dojem na své okolí...
Teď uvažuji, co naučím svou motoriku příště. No, často hrávám na kytaru, a když se sejde dobrá parta, hraju až do svítání. Ale to už prsty na levé ruce opravdu dostávají zabrat. Když jsem takhle jednou hrál už sedmou hodinu v kuse a protestoval, že prsty už opravdu nemohou, poradil mi kamarád, ať si kytaru obrátím na druhou ruku... Hmm, že by?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Je jaro, všechno venku kvete a i my můžeme konečně odložit nevýrazné zimní oblečení a odít se do zářivých jarních barev. Ulice jsou plné pestrobarevných triček a my všichni těmi pestrými barvami vyjadřujeme svou touhu dát o sobě vědět, vyjádřit svou dobrou náladu a tak také svým dílem k tomu jaru přispět. Napadlo vás ale někdy, že i tím, jaké barvy volíme, o sobě hodně prozrazujeme?

V jednom z článků jsme si prozradili, kde se stárne nejméně – na zahradě. Ale zahrada nám přináší spoustu jiných pozitivních věcí. Například – je to ideální posilovna. Moje domácí posilovací věž, takové to typické mučidlo se spoustou pák a kladek, už delší dobu odpočívá na půdě. Po pravdě přiznávám, že mě takové bezcílné posilování vůbec nebavilo. Sluníčko láká ven, a tak volím pro posilování mnohem zábavnější metody...

Hlásím se vám z druhého dne hladovění. Jak víte z předchozího článku, včera jsem vyhlásil očistnou hladovku a dnes pokračuji prvním dnem zcela bez jídla, jen o vodě. Den jsem začal hezky zostra: Hodinovým zápasem ve squashi - s kolegou, který je (aspoň prozatím) lepším hráčem, než jsem já. Po půlhodině to bylo 3:3 na sety, což ho docela znervóznilo, ale pak vzchopil a už mi moc šancí nedal. Ale cíl byl splněn - pořádně si zaběhat a důkladně se vypotit. Užitečná součást očisty. V práci mě pak čekala první větší nástraha...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi