nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Mozková centra máme už dávno zaplněna řízením našich obvyklých činností. Ale pokud přijdeme s něčím zcela novým, musí se toho nějaké centrum ujmout a pokud jsme dostatečně vytrvalí, nakonec novou činnost ovládneme a můžeme si hrdě říci: Zase mi tam pár buněk přibylo...
Počítačovou myš držím v ruce osm hodin denně a kromě toho ještě tak další dvě hodiny denně držím řadící páku. Stejné pohyby, stejné namáhání pravé ruky - lehce zdvižená a pohyby vycházející z ramene. No, to dá rozum, že po nějaké době se rameno začalo ozývat a měl jsem s ním čím dál tím větší problémy. A navíc jsem si tehdy neuvědomoval, co je způsobuje. Až jednoho krásného dne mě osvítilo a konečně mi to došlo, že to musí být od té myši.
 
Ruce mám dvě, rozhodl jsem se, že to zkusím změnit. Řadící páku v autě sice nepřemontuju (automatiku nechci), ale s tou myší by to mohlo jít. Věřte nebo nevěřte, šlo to. Pravda, první dva až tři týdny budete skvěle bavit sebe i své okolí, ale nejpozději za měsíc už budete myš bravurně zvládat kteroukoliv rukou. Je dobré ponechat si funkci tlačítek nezměněnou, abyste mohli ruce kdykoliv vystřídat beze změny nastavení. Čili levé tlačítko ovládat prsteníkem a pravé tlačítko ukazováčkem.
Zkusíte to? Zabijete hned několik myší, eh, pardon, much, jednou ranou. Za prvé - odlehčíte pravému rameni. Za druhé - naučíte svou motoriku novým věcem (kdo se učí, nestárne). A za třetí - uděláte docela dojem na své okolí...
Teď uvažuji, co naučím svou motoriku příště. No, často hrávám na kytaru, a když se sejde dobrá parta, hraju až do svítání. Ale to už prsty na levé ruce opravdu dostávají zabrat. Když jsem takhle jednou hrál už sedmou hodinu v kuse a protestoval, že prsty už opravdu nemohou, poradil mi kamarád, ať si kytaru obrátím na druhou ruku... Hmm, že by?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Občas se ocitneme v situaci, kdy máme udělat nějaké důležité rozhodnutí - a nevíme si rady. Zvažujeme věci ze všech stran, už známe výhody i nevýhody jednotlivých variant, ale stále se nemůžeme rozhodnout.
Naše bytost ovšem není obdařena jen vědomím, které vše zvažuje a hodnotí, nýbrž také podvědomím, které sahá mnohem hlouběji a má jemné spojení s celým universem. A tak na podvědomé úrovni je rozhodnutí dávno provedeno, jen ještě nevybublalo až do vědomí. Jak se můžeme do svého podvědomí podívat? Jak v něm číst? Jak dostat na povrch informace, které potřebujeme?

Rozumíte svému osudu? I.

Zdeněk Breitenbacher
Umění udržet si dlouhodobě mládí, svěžest a psychickou stálost má mnoho nitek, z nichž některé jsou velmi jemné a většinou lidí jen stěží postřehnutelné. Jednou z těch nejjemnějších nitek je umění rozumět svému osudu a jeho směrování, rozumět tomu, kam vlastně jdeme a v ideálním případě taky proč tam jdeme.
Kdo svému osudu a jeho směrování nerozumí, zbytečně ztrácí energii v marných zápasech a životních omylech, kdy naprosto nechápe, proč se mu to či ono nedaří, a zkouší to znovu a znovu – a marně a marně...

Kváskové koláčky

Jolana Breitenbacherová
V minulém článku o kvásku jsme si popsali výrobu domácího chleba. Ale což takhle dát si sladký křupavý koláček, který nebude nacpaný cukrem a přídatnými látkami a který se dá upéct ze stejného kváskového základu jako chleba? Pokud máte chuť pustit se znovu do pečení, tak pro vás máme recept na výborné kváskové koláčky s tvarohem, mákem, marmeládou nebo jablky.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi