nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Mozková centra máme už dávno zaplněna řízením našich obvyklých činností. Ale pokud přijdeme s něčím zcela novým, musí se toho nějaké centrum ujmout a pokud jsme dostatečně vytrvalí, nakonec novou činnost ovládneme a můžeme si hrdě říci: Zase mi tam pár buněk přibylo...
Počítačovou myš držím v ruce osm hodin denně a kromě toho ještě tak další dvě hodiny denně držím řadící páku. Stejné pohyby, stejné namáhání pravé ruky - lehce zdvižená a pohyby vycházející z ramene. No, to dá rozum, že po nějaké době se rameno začalo ozývat a měl jsem s ním čím dál tím větší problémy. A navíc jsem si tehdy neuvědomoval, co je způsobuje. Až jednoho krásného dne mě osvítilo a konečně mi to došlo, že to musí být od té myši.
 
Ruce mám dvě, rozhodl jsem se, že to zkusím změnit. Řadící páku v autě sice nepřemontuju (automatiku nechci), ale s tou myší by to mohlo jít. Věřte nebo nevěřte, šlo to. Pravda, první dva až tři týdny budete skvěle bavit sebe i své okolí, ale nejpozději za měsíc už budete myš bravurně zvládat kteroukoliv rukou. Je dobré ponechat si funkci tlačítek nezměněnou, abyste mohli ruce kdykoliv vystřídat beze změny nastavení. Čili levé tlačítko ovládat prsteníkem a pravé tlačítko ukazováčkem.
Zkusíte to? Zabijete hned několik myší, eh, pardon, much, jednou ranou. Za prvé - odlehčíte pravému rameni. Za druhé - naučíte svou motoriku novým věcem (kdo se učí, nestárne). A za třetí - uděláte docela dojem na své okolí...
Teď uvažuji, co naučím svou motoriku příště. No, často hrávám na kytaru, a když se sejde dobrá parta, hraju až do svítání. Ale to už prsty na levé ruce opravdu dostávají zabrat. Když jsem takhle jednou hrál už sedmou hodinu v kuse a protestoval, že prsty už opravdu nemohou, poradil mi kamarád, ať si kytaru obrátím na druhou ruku... Hmm, že by?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Moc kvítek, moc koček

Zdeněk Breitenbacher
Jedna moje známá si postěžovala, že uložila svému synovi postarat se o kvítka v bytě a také o kočky, které doma chovají. Kvítka zalít, kočkám poklidit a dát jim něco na zub. Jenže určitě si domyslíte, jak to dopadlo. Známá se vrátila domů (mimochodem z rodičovských schůzek, kde také nebyla jen samá chvála), a kvítka nezalitá, kočky nezaopatřené. No, samozřejmě hned oheň na střeše. V legraci jsem jí odpověděl, že má doma moc kvítek a moc koček...

Zacvič si, lenochu!

Zdeněk Breitenbacher
Nevím jak vy, ale já mám hodně sedavé zaměstnání, jsem celý den v kanceláři, a tak mám docela málo příležitostí k pohybu. Takový dřevorubec je na tom mnohem líp, je celý den venku, hýbe se až až a nemusí řešit, jak to udělat, aby se za celý den aspoň trochu pohnul.
My programátoři to máme těžší. I když jsem si dal závazek aspoň párkrát za směnu si zacvičit, moc to nefungovalo, protože když jsem se zakousl do nějakého problému, uběhla směna jak nic a až bolavá záda mi dala vědět, že jsem si zase nezacvičil. Tak co s tím? Nakonec jsem to vymyslel po programátorsku...

Pokud jste si přečetli, jak jsem absolvoval jednadvacetidenní očistnou hladovku, určitě vás zajímalo i to, jak se během ní měnily moje míry a váhy. Už mám za sebou i celou návratovou fázi, která, stejně jako hladovka samotná, trvala 21 dní. Nyní vám tedy pro porovnání přináším stejné grafy, ovšem rozšířené o údaje z návratové fáze. Co myslíte, že je na výsledcích největším překvapením?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi