nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Mozková centra máme už dávno zaplněna řízením našich obvyklých činností. Ale pokud přijdeme s něčím zcela novým, musí se toho nějaké centrum ujmout a pokud jsme dostatečně vytrvalí, nakonec novou činnost ovládneme a můžeme si hrdě říci: Zase mi tam pár buněk přibylo...
Počítačovou myš držím v ruce osm hodin denně a kromě toho ještě tak další dvě hodiny denně držím řadící páku. Stejné pohyby, stejné namáhání pravé ruky - lehce zdvižená a pohyby vycházející z ramene. No, to dá rozum, že po nějaké době se rameno začalo ozývat a měl jsem s ním čím dál tím větší problémy. A navíc jsem si tehdy neuvědomoval, co je způsobuje. Až jednoho krásného dne mě osvítilo a konečně mi to došlo, že to musí být od té myši.
 
Ruce mám dvě, rozhodl jsem se, že to zkusím změnit. Řadící páku v autě sice nepřemontuju (automatiku nechci), ale s tou myší by to mohlo jít. Věřte nebo nevěřte, šlo to. Pravda, první dva až tři týdny budete skvěle bavit sebe i své okolí, ale nejpozději za měsíc už budete myš bravurně zvládat kteroukoliv rukou. Je dobré ponechat si funkci tlačítek nezměněnou, abyste mohli ruce kdykoliv vystřídat beze změny nastavení. Čili levé tlačítko ovládat prsteníkem a pravé tlačítko ukazováčkem.
Zkusíte to? Zabijete hned několik myší, eh, pardon, much, jednou ranou. Za prvé - odlehčíte pravému rameni. Za druhé - naučíte svou motoriku novým věcem (kdo se učí, nestárne). A za třetí - uděláte docela dojem na své okolí...
Teď uvažuji, co naučím svou motoriku příště. No, často hrávám na kytaru, a když se sejde dobrá parta, hraju až do svítání. Ale to už prsty na levé ruce opravdu dostávají zabrat. Když jsem takhle jednou hrál už sedmou hodinu v kuse a protestoval, že prsty už opravdu nemohou, poradil mi kamarád, ať si kytaru obrátím na druhou ruku... Hmm, že by?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Sedmidenní očistná hladovka

Zdeněk Breitenbacher
Jak už jsem ohlásil před Vánocemi, krátce po Silvestrovských oslavách jsem uskutečnil delší očistnou hladovku. Slíbil jsem podělit se o nové poznatky, takže tady jsou. Zkušenosti z předchozí třídenní hladovky byly povzbuzující, a tak jsem se odhodlal k delšímu pokusu. K úplné spokojenosti by mi stačilo vydržet pět dní, ale nakonec se mi podařilo půst protáhnout na celý týden. Jak sedmidenní hladovka probíhala a jaký prospěch mi přinesla?

Doktor Norman Wardhaugh Walker byl někým, koho bychom dnes nazvali dietologem, ale v době, kdy žil, se správnému stravování žádná velká pozornost nevěnovala, takže ani slovo dietolog neexistovalo. Dr. Walker byl každopádně jedním z prvních, kteří se věnovali výzkumu správné volby potravin pro udržení zdraví až do pozdního věku, včetně navrácení zdraví v případě jeho ztráty. Nebyl to žádný suchý akademický teoretik - svými poznatky se důsledně řídil a dožil se v plné síle 99 let. Je ovšem docela tajuplnou postavou a některé prameny uvádějí jeho věk ještě mnohem delší...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi