nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Vegetariáni, vegani a vitariáni

Zdeněk Breitenbacher
4 komentáře
 
Vydáme-li se na cestu za trvalým mládím, víme tak nějak instinktivně, že musíme dbát na zdravou výživu. Co to ale vlastně je - ta zdravá výživa - není už tak úplně jasné. A tak se inspirujeme hlavními směry ve stravování, o kterých se předpokládá, že jsou zdravé už z principu, především všechny podoby vegetariánství. Stručně řečeno, vynechám maso a mám vyhráno.
Je to opravdu tak jednoduché? Ano i ne. Podívejme se, co se tím vegetariánstvím vlastně myslí.

Především, vegetariánství je pouze obecný pojem, který popisuje, že jeho příznivec nejí maso. Existuje však jemnější dělení, které určuje, co dalšího vyznavač vegetariánství odmítá konzumovat. Těch stupňů je mnoho, my si příznivce vegetariánství pro jednoduchost rozdělíme do tří skupin:
 
VEGETARIÁNI
To je nejjednodušší forma, stejnojmenná s pojmem pro obecné odmítání masa, ať už z jakýchkoliv důvodů. Příznivci tohoto stupně maso odmítají většinou ze zdravotních důvodů - že maso je obtížně stravitelné, plné tuků, občas také obsahuje nepříjemné parazity a jiné původce nemocí. Ze stejných důvodů odmítají i vše ostatní, co vzniklo ze zabitého zvířete - sádlo, želatinu apod. Zpravidla jim ale nevadí konzumovat mléčné výrobky nebo vejce.
 
VEGANI
Vegani jdou v odmítání masa a živočišných produktů dále. Jejich rozhodnutí je většinou motivováno filosofickými a etickými důvody, kdy se jim příčí zabíjet zvířata, ale také je, coby živé bytosti, jakkoliv využívat ve svůj prospěch. Nekonzumují nic, co vzniká ze zabitého, ale i z živého zvířete. Odmítají mléčné výrobky, vejce, dokonce i med. Někteří také odmítají výrobky z kůže, vlny či hedvábí.
 
VITARIÁNI
Vitariánství je trochu zvláštní směr - jeho příznivci nekonzumují nic, co by bylo tepelně upraveno. Tvrdí, že tepelným zpracováním se potrava znehodnocuje a že převařené potraviny jsou už mrtvé. V podstatě mají pravdu. Krásný pokus popisuje Břetislav Kafka v knize „Nové základy experimentání psychologie“, v kapitole „Vitamíny“. Uvádí, že média v hypnotickém stavu jsou schopna vnímat zářivou energii živých věcí (my bychom řekli auru). Popisuje jak rozmístil vařená a syrová jablka do temného sklepa. Poté uspal médium, zavedl ho do sklepa a nechal ho jablka posbírat. Citlivec poslepu posbíral všechna syrová jablka, ale z vařených ani jedno...
 
Když se mě zeptáte, jestli jsem vegetarián, odpovím, že nikoli. Vegetariánství v klasické podobě mě nikdy nezaujalo a veganství už vůbec ne. Maso, zvlášť bílé, si dám - tak dvakrát až třikrát týdně. Ale když jsem poprvé slyšel o vitariánství, docela mě to zaujalo - už proto, že výzkumy Břetislava Kafky beru velmi vážně. Výše popsaný pokus je jen jedním z mnoha, ve kterých se pan Kafka věnoval kvalitě a záření potravin a které jsou velmi přesvědčivé.
Uvědomil jsem si, že mnoho z toho, co s ženou jíme, už vlastně vitariánské je, stačí trošku doladit. Včera také donesla vitariánské bonbóny - ze sušeného ovoce, a tak mi zachutnaly, že na ni moc nezbylo... A tak je docela možné, že ze mě bude vitarián. Začátky budou určitě těžké, ale pro případ krize se utěšuji tím, že vitariáni ve skutečnosti nemusejí vynechávat maso - takový tatarák nebo pršut není na závadu, stejně tak třeba mléko. Je ale pravda, že většina vitariánů je zároveň vegetariány.
Asi nadešel čas navštívit vitariánskou restauraci, abychom načerpali další inspiraci - jedna taková je i v Brně, kde bydlíme. Chcete-li, mrkněte na jejich jídelní lístek - vypadá lákavě, že? Restaurace je na Gorkého ulici, klidně také vyzkoušejte, třeba se tam potkáme...
  Komentáře
  standaz 
No, s tím veganstvím a jejich etickými důvody to taky není tak jednoduché. Kdyby zvířata nebyla chována pro užitek, tak by se naprostá většina z nich vůbec nenarodila, ne? A to bychom si měli klást za zásluhu?
  Amaryliska 
Víš Stando, mě připadá, že narodit se jako jateční zvíře není vůbec žádné terno. Celý tady ten masný průmysl nebere zvíře vůbec jako stvoření, už dávno před narozením je bráno jako produkt, který má, bohužel, po dobu nabývání svalové hmoty, také duši. Kdyby uměli maso vypěstovat uměle, na čemž vědci intenzivně pracují, tak se žádná zvířata rodit nebudou. Nejde totiž vůbec o zvířata. A tomu taky odpovídá to zacházení s nimi - slepice, co neumějí chodit, protože jsou celý život zavřené v kleci, vepři a krávy, které v životě neviděli slunko ani trávu, protože stojí pořád na tom samém fleku někde v hale. Je to odporné zacházení, necitelnost nejvyššího řádu. Proto si myslím, že když už maso, tak jedině z farmy, kde jsou zvířata brána jako zvířata, ne jako krkovička ve vývoji.
  Patrik 
Ohledně ochrany životů domestifikovaných zvířat si vždy vzpomenu na moto masotariánů chránící život flóry, tedy "zachraň trávu, sežer krávu" ?
  Zdeněk B. 
Tráva nebo kráva, jakmile nám do stravování začne vstupovat etika, tak se věci dost zamotají. Ve skutečnosti i taková brambora je organizmus plný života - ve sklepě uložená za pár týdnů vyhání klíčky. Když ji oloupete, do dvou dnů si udělá novou slupku. Dokonce i když ji rozříznete napůl a pak zasadíte, z obou půlek vyrostou nové rostlinky. Ale když si ji nakrájíte do polévky, tak je definitivně po ní. A tak nejetičtěji se vlastně v přírodě chovají mrchožrouti - ti spotřebovávají jen to, co už svůj život ukončilo.
  Neměli byste vynechat

Mládí prochází žaludkem

Zdeněk Breitenbacher
Jestlipak jste si už našli tu svoji správnou motivaci – proč vlastně být mladý nebo mladá? Myslíte to opravdu vážně, nebo je to prozatím jen takové zvědavé čtení? Ptám se zcela schválně, protože nyní se už pustíme do náročného tématu. Totiž, chceme-li být mladí, budeme muset upravit řadu svých zvyků. Tady už se bez pořádné motivace neobejdeme. A tím nejhouževnatějším zvykem, který budeme muset prověřit, je míra našeho stravování.

Jáhlové karbanátky

Zdeněk Breitenbacher
Proč zrovna jáhlové? Hned z několika důvodů – za prvé jáhly na rozdíl od pšenice a pšeničné mouky neobsahují lepek, na který jsou někteří lidé citliví. Za druhé, jáhly jen minimálně sají olej, takže spotřebujeme méně oleje než na klasické karbanátky. No a za třetí, je to vítaná změna...

Hladová reportáž - den pátý

Zdeněk Breitenbacher
Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi