nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

V surovinách buďte vybíraví

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Ve stravování nám bude pro začátek stačit, když vyměníme naše běžné komponenty jídelníčku za tytéž, jen kvalitnější sortu. Prozatím nemusíme opouštět naše stravovací návyky, změníme pouze naše návyky nakupovací. Uveďme si nejžhavější kandidáty na výměnu.

Jen malá vsuvka pro jistotu: Na tomto místě bych nyní rád slavnostně prohlásil, že nejsem žádný agent a že nepobírám žádné provize za reklamu jakéhokoliv výrobku. A totéž platí i o dalších výrobcích, které si tu ještě představíme. Všechny uváděné výrobky používám a jsem velmi spokojen s jejich kvalitou – a přitom vím, že je zná jen málo lidí. Jsem moc rád, že ode dneška mezi ně budete patřit i vy...
 
OLEJ PANENSKÝ, TAJEMSTVÍ JIŽNÍCH NÁRODŮ
Nemluvíme o mogulu v autě, mluvíme o oleji na vaření. Nebudu daleko od pravdy, když si tipnu, že v supermarketu sáhnete zpravidla po tom nejlevnějším. Bohužel ale, jak už to tak bývá, nejlevnější oleje mají s kvalitou málo společného a hodí se opravdu jen do toho auta. My, kteří máme zájem o zdravé stravování, bychom měli sáhnout po oleji panenském, tedy zastudena lisovaném. Jedině v něm jsou totiž zachovány všechny cenné složky – vitamíny a minerály. Část tajemství dlouhověkosti jižních národů spočívá právě v dostupnosti panenských olejů. Tak proč to nedělat také tak?
Už slyším, jak namítáte něco o ceně. A máte pravdu, v supermarketech stojí běžný panenský olej (nejčastěji olivový) mnohonásobek ceny oleje obyčejného. Ale proto právě vznikl tenhle článek. Já vám totiž chci nabídnout výrobky, které jsou kvalitní a skutečně za skvělou cenu. Jen je zpravidla nenajdete v běžných supermarketech, ale v prodejnách zdravé výživy. Vyzkoušejte slunečnicové oleje lisované za studena, cena bývá kolem padesátikoruny za půl litru, a to je opravdu dobrá láce.
Na slunečnicový olej si rychle zvyknete a stane se běžnou součástí vašeho jídelníčku. Jen vás upozorním, že se nehodí na smažení nebo na podmaštění při pečení – při vysokých teplotách rychle polymerizuje, což znamená nejen jeho znehodnocení, ale také spoustu zbytečné práce při čištění nádobí (osobně vyzkoušeno). Na vysoké teploty je mnohem vhodnější olej olivový.
 
SOJOVÁ OMÁČKA JE ŽIVÁ VODA
Potravinářský průmysl si spoustu věcí ulehčuje používáním chemikálií tam, kde by mohl použít přírodní komponenty. Proč? Protože je to levnější. Je mnohem snazší vyrobit potraviny z nekvalitních surovin a „dochutit“ je nějakou chemií, než použít suroviny kvalitní bez nutnosti umělého dochucování.
A tak v potravinách nacházíme spoustu éček, často maskovaných pod nenápadným označením. Nejčastějším zástupcem je E621 – glutaman sodný. Na potravinách je často uváděn jako „zvýrazňovač chuti“ a schválně si všimněte, v kolika potravinách a ochucovadlech je použit. Je základem všech výrobků typu Vegeta, Maggi, běžných sojových omáček, různých směsí koření – přitom už varování na obalu, že výrobek není vhodný pro děti do tří let, by nám mělo říci, že něco není v pořádku… A pokud jste někdy slyšeli o „syndromu čínských restaurací“, kdy některým lidem bývá špatně už po prvním soustu, to je právě ta přemíra glutamanu, kterým čínští a ostatní asijští kuchaři opravdu nešetří.
Představme si proto zástupce ochucovadel, který z těchto zvyklostí naprosto vybočuje: Přírodně fermentovaná sojová omáčka. Ani tu ovšem nedostanete v běžném supermarketu a opět se budeme muset vypravit do specializovaných prodejen zdravé výživy. Ta, o které mluvím, nemá nic společného s nasládlými sojovými omáčkami, které znáte ze supermarketu, je vyráběná čistě přírodním procesem a – jak výrobce uvádí – neobsahuje žádné chemické přísady ani barviva.
Její jména znějí exoticky, není divu, jde o dovoz z Japonska. První z nich, Johsen Shoyu, obsahuje kromě sóji také podíl pšenice, je tím pádem levnější, nijak jí to však neubírá na kvalitě. Nejvyšší sortou je ovšem Tamari, vyráběná čistě ze sóji – to už je pravá živá voda.
Vyzkoušejte – a rázem můžete zapomenout na Vegetu, Maggi a spoustu dalších tradičních ochucovadel.
 
ZPÁTKY K MÁSLU
Nejsem velkým přítelem margarinu a podobných náhražkových másel. Pokud se o ně budete zajímat více, zjistíte, kolik vlastností je tam upravováno chemicky. Jsou tam chemické látky, aby to bylo žluté. Jsou tam další chemické látky, aby to drželo pohromadě při různých teplotách a přitom to zůstalo tak akorát roztíratelné. No a pak jsou tam také chemické látky, aby to aspoň vzdáleně chuťově připomínalo máslo.
Tak proč vlastně nepoužívat rovnou to máslo?
Když jsem se ptal lidí, jestli používají pravé máslo nebo máslo „rostlinné“ (to je ten margarin, jen to lépe zní), už vícekrát jsem dostal tutéž odpověď: Když ono se to máslo, když ho vytáhnu z ledničky, tak špatně roztírá!
Tak tady u tohoto se nyní zastavíme. Tady je špatně hned několik věcí a proti trvalosti svého mládí se proviňujeme rovnou na několika frontách. Spěch a pohodlnost jsou ty nejzjevnější. Souputníkem spěchu je totiž stres a ten už jsme prohlásili za našeho nepřítele číslo jedna. Pokud si na svou snídani nebo svačinu nedokážeme najít dostatek času a pohody, je v našem životě něco v nepořádku a rozhodně to stojí za pořádné zamyšlení. A pohodlnost – ta nám otupuje aktivitu a vynalézavost, další nezbytnou složku našeho elixíru mládí. Témat k zamyšlení víc než dost.
Ale tohle nevyřešíte ze dne na den – a tak to vezmeme po malých krůčcích. Dnes tedy aspoň návodem, jak si z neroztíratelného másla uděláte roztíratelné. Je to návod z moudrostí mé babičky, jako mnoho jiných a dávno zapomenutých postupů.
Kostku másla vybalte z alobalu a nechte při pokojové teplotě změknout. Vezměte misku vhodné velikosti nebo poslední prázdnou krabičku od Ramy či něčeho podobného. Změklé máslo zatlačte na dno krabičky a uhlaďte (stěrkou nebo lžící). Tak, a teď přijde ta finta: Máslo zalijte vodou a nedávejte do ledničky, nýbrž do spížky! Voda zabrání přístupu vzduchu a máslo se nebude kazit ani při pokojové teplotě. A vždy bude snadno roztíratelné. Budete-li si chtít namazat chleba, vylijete vodu, namažete chleba, nalijete novou vodu. Chcete-li experimentovat, můžete zkusit vodu mírně osolenou, sůl má také konzervační a dezinfekční účinky a máslo tak vydrží ještě déle.
No, a ten čas, který získáte tím, že nebudete muset čekat na to, až vám máslo změkne, věnujte třeba zamyšlení nad tím, proč vlastně pořád tak spěcháte...
 
RYBÍ TUK NAŠTĚSTÍ NEMUSÍME
Je to ale důležitý zdroj omega-3 mastných kyselin – tolik potřebných pro regeneraci organizmu. A my, chceme-li si zachovat věčné mládí, musíme tu regeneraci účinně podporovat. V čem nám vlastně ty omega-3 mastné kyseliny pomáhají?
Kromě velmi příznivého účinku na srdeční systém podporují regeneraci organismu po vyčerpání – ať už po jakékoliv fyzické námaze, nebo i po prodělané nemoci. Opravdu skvělá věc a odborný výklad najdete na internetu na mnoha stránkách. Ovšem rybí tuk svou chutí leckoho odradí, tak jak to udělat, aby se vlk nažral a rybí tuk zůstal netknutý?
Samozřejmě, musíme hledat jiné zdroje. Jedním z nich jsou tzv. potravinové doplňky s nejistým účinkem a šílenou cenou. To vám rozhodně radit nebudu, raději vám prozradím jedno tajemství – velmi vydatným zdrojem omega-3 mastných kyselin je len a jeho semínka. Je to jediná rostlina, ve které byste našli tyto kyseliny v dostatečném množství. A tak je dobré zařadit lněná semínka někam do jídelníčku.
Můžete volit třeba lněný olej, ale jen panenský – za studena lisovaný, všechny ostatní formy oleje své hodnoty ztrácejí. Anebo použijte přímo lněné semínko. Jak? Třeba jako přísadu do pokrmů. Já ho často používám jako přísadu do domácího chleba – tak dvě polévkové lžíce. Ale pozor, semínko je třeba namlít (třeba v mixéru), abychom rozdrtili jeho slupku. Ta je totiž tak silná, že ani žaludeční šťávy s ní nic neudělají, a z obsahu semínek bychom tak nic nezískali. Doporučuju ještě vzniklou drť krátce nasucho opražit na pánvi, oleje se uvolní a budou snáze vstřebatelné.
Ideální denní dávka je tak jedna čajová lžička a po namáhavé práci či vydatném sportování byste na ni neměli zapomínat…
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Jak se vyhnout Alzheimerovi

Zdeněk Breitenbacher
To, co jíme, může zabíjet náš mozek. Tak začíná zajímavý článek, který jsme objevili na internetu. Čerpá z obsáhlé statě uveřejněné v září 2012 časopisu New Scientist a vysvětluje, že podle nejnovějších poznatků Alzheimerova choroba úzce souvisí s nezdravým stylem stravování. Zjistilo se, že Alzheimerova choroba je vlastně cukrovkou třetího typu.

Bez velkého ohlašování jsem se rozhodl vykonat další, tentokráte čtrnáctidenní očistnou hladovku. Od skončení předchozí, sedmidenní hladovky uplynuly skoro tři měsíce a já jsem v těle cítil, že je potřeba v očistě pokračovat. Ale dva týdny jen o vodě - to už je přece jen trochu jiná liga než pouhých sedm dní, a tak se s vámi podělím o své nové pocity i o nějaká měření, kterých jsem se před a po hladovce účastnil.

Je to přibližně šest týdnů, co jsem ukončil čtrnáctidenní hladovku, čili období, kdy jsem konzumoval jen a jen vodu. Teplou nebo studenou, s bublinkami nebo bez, ale nic víc. To rozhodně není běžná aktivita, a tak se mě lidé hodně ptají, proč to dělám a jestli jsem po absolvování pocítil nějakou změnu.
Tuhle se mě ptal Patrik, můj squashový trenér, jestli jsem hned po skončení zaznamenal nějakou jednoznačnou změnu nebo zlepšení - v jakékoliv oblasti. Upřímně jsem musel odpovědět, že ani ne, že jsem byl hlavně rád, že to mám za sebou. Ale při pečlivém ohlédnutí zpět lze opravdu nějaké změny vysledovat - a ty nejsou zase tak zanedbatelné...

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi