nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

V józe se nezávodí

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VII.
 
 
Jestli jste si už s námi zacvičili Pozdrav slunci nebo Pozdrav měsíci, mohli jste zaznamenat, že některé pozice pro vás nejsou úplně jednoduché anebo že v nich příliš dlouho nevydržíte. Možná si dokonce všimnete, že vašim přátelům to jde lépe. Nenechte se tím zneklidňovat a nenechte se vyprovokovat k tomu, abyste šli za hranice toho, co vám tělo dovolí. Jsme na samotném začátku a není důvod k tomu, abychom někam spěchali - to už by nebyla jóga a ochudili bychom se o to nejlepší, co nám může jóga v této fázi nabídnout.

Nejvyšším cílem jógy je poznání, nikoliv dosahování dokonalých pozic těla, přestože vám může spousta výpravných knížek o józe tvrdit opak. Cílem jógy je poznávat sebe sama, včetně hranic, které aktuálně máme, a možností, které jsou před námi. Teprve až budeme sami sebe dokonale znát, pak můžeme jít dále a poznávat to, čeho jsme součástí - tedy celou existenci, celé universum. Někdo to stihne do konce svého života, ale většina z nás nikoliv. Je to důvod k tomu, abychom někam spěchali?
Ne, není.
  Existence každého z nás dokonale vybavila k těm úkolům, které jsme od ní dostali. Někomu je dáno, aby došel nejvyšších stupňů poznání, a někdo jiný má ve svých úkolem (a možnostech) něco jiného. Je důležité, abychom si to uvědomili a snažili se rozpoznat, co s námi vlastně existence zamýšlí.
 
Kdo to nedokáže poznat, ten se pachtí za vzdušnými zámky a za věcmi, které mu nejsou určeny. Navíc my Evropané, ovlivnění dvoutisíciletou křesťanskou kulturou, předpokládáme, že na všechno máme jen jeden život, a co během něj nestihneme, tak nestihneme nikdy. Odtud pramení ta snaha o rychlý pokrok, o dosahování hmatatelných výsledků, milestonů, úspěchů a vítězství ve všech sférách života.
 
Indové to mají jednodušší. Předpokládají, že těch životů mají k dispozici tolik, kolik bude potřeba k tomu, aby došli nejvyššího poznání a splynuli s duchem vesmíru, s existencí či - jak oni říkají - s brahma. To se jim to žije, když mají tolik času!
Nebudu hodnotit, jestli je správnější teorie o převtělování či teorie o jednorázovém odchodu na věčnost, nebo snad materialistický názor, že po smrti je definitivní konec. To si přeberte sami. Teorie o převtělování ale dává lidem větší klid a nenutí je k dosahování úspěchů za každou cenu. To se projevuje i v józe. Jóga není sport, v józe se nezávodí. Jak vždycky říkal můj jógový mistr, v józe nezávodíme ani s ostatními, ani sami se sebou.
 
 
Může se stát, že ten, kdo cvičí hned vedle vás, se předkloní daleko hlouběji než vy, jeho záklony budou dokonalé jako turecký měsíc a ve zkrutu se vytočí skoro jako Meryl Streepová ve filmu Smrt jí sluší. Kdybych se o totéž pokusil já, tak skončím v lepším případě s nataženými úpony beder a budu chodit týden jen po čtyřech. V horším případě si něco utrhnu a chodit nebudu nejméně tři měsíce. Ale já nezávodím, mně to nevadí, proto taky pořád chodím po svých. Moje úkoly jsou jiné a vy to prostě máte podobně.
 
Půjdeme opatrnými krůčky tak, abychom si neublížili, a aby náš prožitek byl příjemný. I když nám to ze začátku moc nepůjde, někde uvnitř, na jemnějších úrovních, se nám bude vylaďovat energie a my si toho brzy všimneme...
 
V józe se nezávodí
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Rišikéšský pozdrav slunci

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga V.
Jestli jste z předchozích článků o józe měli pocit, že jste si jógu vlastně ještě pořádně ani nezkusili, tak dneska to napravíme. Předcházející úvod měl svůj význam, ale chápu, že už byste chtěli něco pořádného...
Rišikéšský pozdrav slunci vás zcela jistě uspokojí. Je to velmi tradiční cvičení a v józe se často zařazuje na začátek hodiny jako optimální úvod k náročnějšímu cvičení.

Naslouchejte svému tělu

Zdeněk Breitenbacher
Dnešní agresívní svět do nás buší hlasité informace ze všech stran. Všude se dozvídáme, co si máme koupit, koho máme volit, co máme dělat či jakým jiným způsobem konat - ve prospěch někoho jiného. I běžně servírovaná zábava je toho součástí. Obvykle je velmi hlučná a vtíravá a v podstatě nám nedává žádný prostor pro přemýšlení nad tím, čeho se přesně účastníme a co se nám to vlastně předkládá. Žádá se po nás, abychom pokud možno nekriticky přijímali všechno, co pro nás někdo jiný vymyslí.
Velmi tiše ale dostáváme jiný typ informací - informace, které jsou na rozdíl od těch předchozích určeny pro náš vlastní prospěch. Vydává je naše tělo a říká si, co potřebuje a nemá, případně co dostává a dostávat nechce. Jsme vůbec schopni, v hluku všech informací zvnějšku, tyto jemné informace vnímat?

Rybízová bublanina

Jolana a Zdeněk Breitenbacherovi
Pojmy jako sezónní zelenina či sezónní ovoce pomalu ztrácejí na významu. Dneska klidně seženete rajčata v únoru a jahody v lednu - a vůbec nemusí být mražené, jak kdysi nabízel Jiří Schelinger ve své známé písničce. Přesto ale má stále své kouzlo, když si na zahradě natrháte čerstvý rybíz a upečete voňavou buchtu. Děti se o dění na zahradě většinou moc nezajímají, ale s vidinou takové buchty vám se sbíráním rybízu rády pomohou.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi