Tři hlavní ingredience elixíru lásky

Při vaření elixíru lásky platí stejná pravidla, jako při vaření elixíru mládí. Především potřebujete stejné ingredience, jako pro elixír mládí - pohodu, aktivitu a životosprávu. Bez nich elixír lásky neuvaříte, a pokud vás přece jen Amor svým šípem zasáhne, je to jen omylem a vše se zase velmi rychle rozpadne. Nám ale nejde o chvilková dobrodružství a chceme vytvořit něco trvalejšího. Začneme tedy poctivým elixírem mládí a přidáme další tři nezbytné ingredience. Které to jsou?

Sebevědomí je analogií k pohodě, první ingredienci elixíru mládí. Je to stav psychiky, kdy jsme si jisti sami sebou a víme, že se můžeme sami na sebe spolehnout. Že když se do něčeho pustíme, tak že to taky zvládneme. Prostě si věříme. Sebevědomí a pohodu náš protějšek vycítí a bude vědět, že s námi se může pustit i do těch nejsmělejších plánů.

Bude také vědět, že když se mu v životě přihodí něco nepříjemného (nemoc, ztráta zaměstnání...), že ten druhý nezpanikaří, ale že mu bude oporou - že to prostě spolu zvládnou. Bude se s tím druhým cítit bezpečně, a to je jeden z nejdůležitějších předpokladů vzniku hlubšího vztahu.

Je naprosto nezbytné pochopit, že láska k nám nemůže přijít, dokud v sobě chováme nejrůznější pozůstatky minulých vztahů. Ty pozůstatky jsou materiální i duchovní. Těmi materiálními jsou nejčastěji společně nabyté předměty nebo dárky od našich předchozích partnerů. S nostalgií je oprašujeme a neuvědomujeme si, že jsou nositeli myšlenkových struktur, které nás vracejí zpátky a nedovolují nám otevřít se novým vztahům.

Těmi duchovními pozůstatky jsou především přetrvávající citová vazba - kdy nejsme schopni na toho druhého zapomenout a uchováváme si v srdci naději na obnovení vztahu. Dalším duchovním blokem mohou být různé staré křivdy a podrazy, ke kterým eventuelně ve starém vztahu došlo, a nemůžeme se zbavit nenávisti k bývalému partnerovi. Naše srdce zůstává uzavřené, neproniknutelné a plné nedůvěry.

Chceme-li zažít něco nového a krásného, musíme se s minulostí definitivně rozloučit. Více o očistě partnerských vztahů najdete zde.

Člověk, který hledá lásku, nesmí začínat své úvahy tím, že od života chce něco dostat - v tomto případě získat partnera a jeho prostřednictvím všechny výhody, které společný život přináší. V takovém případě totiž buduje vztah jiného typu, vztah založený na uspokojování vlastních potřeb, jak jsme již popsali zde, v odstavci o vděčnosti. S láskou to nemá nic společného.

Člověk toužící po lásce musí být plný touhy sdílet to, co je v něm dobré. Musí chtít dávat, nikoliv přijímat. Musí překypovat touhou rozdávat svou lásku těm, kteří jsou kolem něj a které potkává. Někdo to bude ignorovat, někdo možná i zneužívat, ale dříve nebo později se najde někdo, kdo to cítí podobně, a ti dva do sebe zapadnou jako klíč do zámku.