nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

Aby vás nenechal na holičkách, pošle vás za dcerou do prodejničky, kde si zakoupíte nejenom lámanou pohanku, ale také mouku, krupici na kaši a zahušťování jídel, těstoviny a dokonce i pohankové křupky. A chcete-li, kupte si i polštář na spaní, vyplněný pohankovými slupkami - krásně se pod vámi vytvaruje a vaše bolavá záda si konečně odpočinou. Já sám na takovém polštáři spávám už roky a opravdu se mi spává dobře.
 
Jste-li už na pohanku správně naladěni, něco si z ní uvaříme. Bude to pohanka na cibulce s hráškem. Co budeme potřebovat?
1) Hrnek pohanky, samozřejmě nejlépe od pana Šmajstrly. Najdete ji ve zdravých výživách, nebo si pro ni zajeďte rovnou k němu. My tam také čas od času zajedeme a vezmeme plné auto - ta čínská pohanka, co se sem jinak vozí, nám prostě tolik nechutná...
2) Stejně velký hrnek vody
3) Zmražený hrášek (200g)
4) Dvě středně velké cibule
5) Olej (nejlepší je to s panenským slunečnicovým)
6) Sojovou omáčku (jen kvalitní, nejlepší je Tamari, pak ještě je dobrá Johnsen Shoyu. Ostatním se raději vyhněte, je tam spousta konzervantů, glutamátu a cukru.)
7) Koření. Dáváme kari a pepř, někdy místo kari jen kurkumu.
 
Pohanku dáme do hrnce. Vodu nalejeme do varné konvice, přivedeme do varu a zalijeme pohanku. Tím se voda trochu ochladí, tak ji ještě spolu s pohankou v tom hrnci přivedeme k varu, ale dále nevaříme, odstavíme a přikryjeme pokličkou.
Rozmrazíme hrášek. Nakrájíme cibuli a hodíme na pánev (pánev tak velkou, aby se nám tam pak vešla i ta pohanka a hrášek) Cibuli zalijeme trochou oleje, stačí málo, jen aby se nepřipalovala. Osmahneme do zlatova, přidáme hrášek a koření. Ještě chvilku smažíme i s hráškem, pak přidáme pohanku a dobře zamícháme. Zakápneme sojovkou, množství podle zvyku a chuti.
A je to hotovo. Nejchutnější je to druhý den, kdy je to zaleželé a chutě se propojí. Všimněte si, že tam vůbec nedávám sůl. Tu dodá ta sojovka - Tamari a Johnsen Shoyu se vyrábějí kromě jiného z mořských řas, které tu sůl obsahují. Tím také nepotřebují ty glutamáty.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Chana masala z naklíčené cizrny

Zdeněk Breitenbacher
Dnes vám nabídnu recept na jídlo, které vás zavede do cizokrajných zemí, konkrétně do Indie. Indická kuchyně je zajímavá především bohatým užíváním koření - od velmi jemných a chuťově delikátních až po velmi ostrá, pro našince téměř nepoživatelná. Druhým charakteristickým rysem indické kuchyně je to, že nám nabízí jídla velmi zdravá. Právě o takové jídlo se dnes pokusíme. S pálivostí nepůjdeme do extrému, nýbrž právě tak, abyste si skvěle pochutnali. Půjde o oblíbenou chanu masalu z naklíčené cizrny.

Hladová reportáž - den druhý

Zdeněk Breitenbacher
Hlásím se vám z druhého dne hladovění. Jak víte z předchozího článku, včera jsem vyhlásil očistnou hladovku a dnes pokračuji prvním dnem zcela bez jídla, jen o vodě. Den jsem začal hezky zostra: Hodinovým zápasem ve squashi - s kolegou, který je (aspoň prozatím) lepším hráčem, než jsem já. Po půlhodině to bylo 3:3 na sety, což ho docela znervóznilo, ale pak vzchopil a už mi moc šancí nedal. Ale cíl byl splněn - pořádně si zaběhat a důkladně se vypotit. Užitečná součást očisty. V práci mě pak čekala první větší nástraha...

Rybízová bublanina

Jolana a Zdeněk Breitenbacherovi
Pojmy jako sezónní zelenina či sezónní ovoce pomalu ztrácejí na významu. Dneska klidně seženete rajčata v únoru a jahody v lednu - a vůbec nemusí být mražené, jak kdysi nabízel Jiří Schelinger ve své známé písničce. Přesto ale má stále své kouzlo, když si na zahradě natrháte čerstvý rybíz a upečete voňavou buchtu. Děti se o dění na zahradě většinou moc nezajímají, ale s vidinou takové buchty vám se sbíráním rybízu rády pomohou.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi