nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

Aby vás nenechal na holičkách, pošle vás za dcerou do prodejničky, kde si zakoupíte nejenom lámanou pohanku, ale také mouku, krupici na kaši a zahušťování jídel, těstoviny a dokonce i pohankové křupky. A chcete-li, kupte si i polštář na spaní, vyplněný pohankovými slupkami - krásně se pod vámi vytvaruje a vaše bolavá záda si konečně odpočinou. Já sám na takovém polštáři spávám už roky a opravdu se mi spává dobře.
 
Jste-li už na pohanku správně naladěni, něco si z ní uvaříme. Bude to pohanka na cibulce s hráškem. Co budeme potřebovat?
1) Hrnek pohanky, samozřejmě nejlépe od pana Šmajstrly. Najdete ji ve zdravých výživách, nebo si pro ni zajeďte rovnou k němu. My tam také čas od času zajedeme a vezmeme plné auto - ta čínská pohanka, co se sem jinak vozí, nám prostě tolik nechutná...
2) Stejně velký hrnek vody
3) Zmražený hrášek (200g)
4) Dvě středně velké cibule
5) Olej (nejlepší je to s panenským slunečnicovým)
6) Sojovou omáčku (jen kvalitní, nejlepší je Tamari, pak ještě je dobrá Johnsen Shoyu. Ostatním se raději vyhněte, je tam spousta konzervantů, glutamátu a cukru.)
7) Koření. Dáváme kari a pepř, někdy místo kari jen kurkumu.
 
Pohanku dáme do hrnce. Vodu nalejeme do varné konvice, přivedeme do varu a zalijeme pohanku. Tím se voda trochu ochladí, tak ji ještě spolu s pohankou v tom hrnci přivedeme k varu, ale dále nevaříme, odstavíme a přikryjeme pokličkou.
Rozmrazíme hrášek. Nakrájíme cibuli a hodíme na pánev (pánev tak velkou, aby se nám tam pak vešla i ta pohanka a hrášek) Cibuli zalijeme trochou oleje, stačí málo, jen aby se nepřipalovala. Osmahneme do zlatova, přidáme hrášek a koření. Ještě chvilku smažíme i s hráškem, pak přidáme pohanku a dobře zamícháme. Zakápneme sojovkou, množství podle zvyku a chuti.
A je to hotovo. Nejchutnější je to druhý den, kdy je to zaleželé a chutě se propojí. Všimněte si, že tam vůbec nedávám sůl. Tu dodá ta sojovka - Tamari a Johnsen Shoyu se vyrábějí kromě jiného z mořských řas, které tu sůl obsahují. Tím také nepotřebují ty glutamáty.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Chana masala z naklíčené cizrny

Zdeněk Breitenbacher
Dnes vám nabídnu recept na jídlo, které vás zavede do cizokrajných zemí, konkrétně do Indie. Indická kuchyně je zajímavá především bohatým užíváním koření - od velmi jemných a chuťově delikátních až po velmi ostrá, pro našince téměř nepoživatelná. Druhým charakteristickým rysem indické kuchyně je to, že nám nabízí jídla velmi zdravá. Právě o takové jídlo se dnes pokusíme. S pálivostí nepůjdeme do extrému, nýbrž právě tak, abyste si skvěle pochutnali. Půjde o oblíbenou chanu masalu z naklíčené cizrny.

Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

Bez velkého ohlašování jsem se rozhodl vykonat další, tentokráte čtrnáctidenní očistnou hladovku. Od skončení předchozí, sedmidenní hladovky uplynuly skoro tři měsíce a já jsem v těle cítil, že je potřeba v očistě pokračovat. Ale dva týdny jen o vodě - to už je přece jen trochu jiná liga než pouhých sedm dní, a tak se s vámi podělím o své nové pocity i o nějaká měření, kterých jsem se před a po hladovce účastnil.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi