nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

Aby vás nenechal na holičkách, pošle vás za dcerou do prodejničky, kde si zakoupíte nejenom lámanou pohanku, ale také mouku, krupici na kaši a zahušťování jídel, těstoviny a dokonce i pohankové křupky. A chcete-li, kupte si i polštář na spaní, vyplněný pohankovými slupkami - krásně se pod vámi vytvaruje a vaše bolavá záda si konečně odpočinou. Já sám na takovém polštáři spávám už roky a opravdu se mi spává dobře.
 
Jste-li už na pohanku správně naladěni, něco si z ní uvaříme. Bude to pohanka na cibulce s hráškem. Co budeme potřebovat?
1) Hrnek pohanky, samozřejmě nejlépe od pana Šmajstrly. Najdete ji ve zdravých výživách, nebo si pro ni zajeďte rovnou k němu. My tam také čas od času zajedeme a vezmeme plné auto - ta čínská pohanka, co se sem jinak vozí, nám prostě tolik nechutná...
2) Stejně velký hrnek vody
3) Zmražený hrášek (200g)
4) Dvě středně velké cibule
5) Olej (nejlepší je to s panenským slunečnicovým)
6) Sojovou omáčku (jen kvalitní, nejlepší je Tamari, pak ještě je dobrá Johnsen Shoyu. Ostatním se raději vyhněte, je tam spousta konzervantů, glutamátu a cukru.)
7) Koření. Dáváme kari a pepř, někdy místo kari jen kurkumu.
 
Pohanku dáme do hrnce. Vodu nalejeme do varné konvice, přivedeme do varu a zalijeme pohanku. Tím se voda trochu ochladí, tak ji ještě spolu s pohankou v tom hrnci přivedeme k varu, ale dále nevaříme, odstavíme a přikryjeme pokličkou.
Rozmrazíme hrášek. Nakrájíme cibuli a hodíme na pánev (pánev tak velkou, aby se nám tam pak vešla i ta pohanka a hrášek) Cibuli zalijeme trochou oleje, stačí málo, jen aby se nepřipalovala. Osmahneme do zlatova, přidáme hrášek a koření. Ještě chvilku smažíme i s hráškem, pak přidáme pohanku a dobře zamícháme. Zakápneme sojovkou, množství podle zvyku a chuti.
A je to hotovo. Nejchutnější je to druhý den, kdy je to zaleželé a chutě se propojí. Všimněte si, že tam vůbec nedávám sůl. Tu dodá ta sojovka - Tamari a Johnsen Shoyu se vyrábějí kromě jiného z mořských řas, které tu sůl obsahují. Tím také nepotřebují ty glutamáty.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Žampiony plněné kuskusem

Jolana Breitenbacherová
Jednoduchý recept na lehký víkendový oběd nebo na malé občerstvení, pokud třeba na chalupě čekáte hosty. Místo žampionů můžete použít bedly nebo jiné vhodné houby, které najdete v lese, my jsme se však v letošním suchém létě rozhodli nespoléhat na dary přírody a použili jsme čerstvé žampiony z nedaleké pěstírny hub.

Vyžeňte brouky z hlavy

Zdeněk Breitenbacher
Citovali jsme poznání Břetislava Kafky a Paula Bruntona, že ve stavu hypnózy a v meditaci se nestárne. Evidentně platí, že ve stavu utlumeného vědomí stárneme mnohem méně, než za plného vědomí. Dobrá, řeknete si, to je sice hezké, ale co z toho můžeme vytěžit pro sebe? Experimentovat s hypnózou či autohypnózou vám výslovně nedoporučuji. Meditace je méně riskantní cesta, ale bez zkušeného mistra to také k žádnému výsledku nepovede. Začneme daleko jednodušeji, a to utlumováním nepotřebné činnosti vědomí. Takováto nepotřebná činnost vědomí se odborně nazývá „Brouci v hlavě“...

Óda na chlebový kvásek

Jolana Breitenbacherová
Zkusili jste někdy upéct domácí chleba z kvásku? Pokud ne, zkuste to. Já jsem se do toho konečně taky pustila a jsem nadšená. Kvásek mi vždycky připadal moc komplikovaný, časově náročný a taky nevyzpytatelný. Krom toho se mi zdál těžko dostupný - možnosti, jak přijít ke kvásku, jsou totiž v podstatě jen dvě - naučit se ho vést od počátku samostatně nebo od někoho dostat startovací kváskovou kulturu a pokračovat v jejím vedení.
První varianta je bez záruky, druhá je sice na jistotu, ale zase zbývá vyřešit toho dárce. Takže celkem zapeklitá situace. Pořád jsem váhala, jestli začnu sama nebo jestli budu hledat dárce, a v tomto nerozhodnutém stavu jsem setrvávala delší dobu. Nicméně - stále jsem měla po ruce kilo žitné mouky a myšlenku, že na kvásek jednoho dne dojde. A opravdu - neuvěřitelné se stalo skutkem a na kvásek došlo, aniž bych pohnula prstíkem. Chcete vědět jak?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi