nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Správný jógový dech - kočičí cviky

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga III.
 
 
V minulé části seriálu jsme si popsali plný jógový dech coby základ správného jógového cvičení. Plný jógový dech nás bude provázet veškerým cvičením jógy a jen vzácně budeme dýchat jiným způsobem. Abychom si mohli správné jógové dýchání lépe procítit, vymysleli dávní mistři jednoduchou techniku zvanou „tygří dech“. V sanskrtu se jí říká „vjághra-pránájáma“. Pokud vám slovíčko vjághra připomíná jeden dobře známý stimulační lék, tak je to podobnost čistě náhodná, ale nevylučuji, že když si techniku zacvičíte spolu s partnerem, nepříliš odění, může to mít podobné účinky ...

Tygří dech je technika, která se cvičí ve velmi jednoduché pozici. Indové jí říkají „čatušpádásana“, česky by to bylo „poloha-na-všech-čtyřech“, ale my jí podomácku říkáme „kočka“, hned uvidíte proč. Pojďme na to. Nejdříve si ukažme, jak taková jógová kočka vypadá:
 
  Kočka - v sanskrtu čatušpádásana, někdy také mandžarí. Na podložce zaujmeme polohu v kleku na všech čtyřech končetinách. Zápěstí jsou pod rameny, prsty míří dopředu a paže stojí kolmo k zemi. Kolena jsou pod kyčlemi, stehna také míří kolmo dolů. Lýtka jsou vodorovně se zemí a vedou rovnoběžně dozadu. Nárty jsou opřené o zem. Páteř je po celé své délce rovnoběžná se zemí. Hlava je v protažení páteře, ani zvednutá ani sklopená, pohled míří dolů doprostřed mezi dlaně. Ramena se nám nepropadají dolů, snažíme se za pomoci paží jakoby oddálit od země. Lopatky jdou od sebe.
 
Tím jsme si nastavili výchozí polohu. Nic složitého, velmi jednoduchá pozice, ale je důležité, abyste si pohlídali všechny výše popsané detaily. Nyní konečně přistoupíme k dýchání, a to plným jógovým dechem. Kouzlo tohoto cvičení je ale v tom, že se na plný jógový dech nemusíme vůbec soustředit - při správném cvičení se totiž nastaví zcela spontánně, sám od sebe.
Nejprve, zatím bez pohybu, si prohloubíme a prodloužíme dech. Prozatím dechu nebudeme věnovat větší pozornost, jen je třeba, aby nádech i výdech trval delší dobu. Ideální bude rytmus 6-6, tedy šest dob nádech, šest dob výdech. Kdo by to neudýchal, může volit rychlejší tempo, 5-5 nebo 4-4. Jedna doba odpovídá zhruba jedné vteřině - cvičíte-li v místnosti s nástěnnými hodinami a vteřinovou ručičkou, bude vás jejich tikot spolehlivě vést. Provedeme si aspoň šest takových nádechů a výdechů.
 
S dalšími dechy připojíme pohyb. S nádechem se začneme prohýbat, abychom z páteře udělali prověšený oblouk. Neděláme to ale naráz, nýbrž s upnutou pozorností začneme páteř prohýbat nejprve od kostrče, pak po jednotlivých obratlech přes bedra, pak přes hrudní páteř a úplně nakonec zvedáme hlavu, abychom zapojili i krční obratle. Pro úplnost ještě zvedneme pohled očima vzhůru ke stropu. Snažíme se, aby nám celý pohyb vyšel právě na těch 6 dob nádechu.
 
Nyní s výdechem půjdeme zpátky a až do opačného oblouku, tedy do vyhrbení zad. Opět začínáme od kostrče a jdeme krok za krokem, obratel za obratlem až k hlavě. Nejdříve sklopíme pánev a pak se postupně vyhrbujeme směrem od kostrče přes bederní páteř, pak přes hrudní páteř (hlava je až do tohoto okamžiku stále v záklonu) a až nakonec přidáme krční páteř a sklápíme hlavu. Ve finále jsme tedy v krásném oblouku, jako když kočka vyhrbí hřbet. Opět by nám měl celý pohyb vyjít na 6 dob, tentokrát ale s výdechem.
 
Toto si teď provedeme několikrát za sebou, alespoň šestkrát. Páteř se neprohýbá jako luk, nýbrž jí probíhá vlnění, postupující vždy od kostrče k hlavě.
 
  Dbáme důsledně na to, aby určujícím prvkem byl dech. Rychlost pohybu se má po celou dobu řídit rychlostí dechu, nikdy ne naopak. Tohle platí v józe vždy a všude. Dech je hudbou, podle které tančíme. Vždycky upravujeme rychlost pohybu podle rychlosti dechu.

Pokud by tomu bylo naopak, tak budeme jako ten cirkusový orchestr, který upravuje tempo hudby podle pohybu slona, aby to vypadalo, že slon tančí na hudbu. Je to ale obráceně, slon netančí na hudbu, nýbrž orchestr hraje podle slona...
 
Teprve nyní budeme věnovat větší pozornost dechu samotnému (s pohybem neustáváme). Protože s vlnou postupujeme od kostrče, nádech proběhne vždy nejprve v břišní části, protože ta se uvolňuje jako první. S vlnou se pak dostaneme k hrudní páteři, takže může proběhnout nádech také do hrudní oblasti. A nakonec zvedáme hlavu, takže se v závěru nadechneme i do podkličkové oblasti. Přesně tak má vypadat plný jógový nádech. My jsme se ale na něj nemuseli soustředit, nádech do jednotlivých oblastí probíhal postupně s naší vlnící se páteří. S výdechem je to stejné. Nejdříve se nám sevře břišní oblast, takže vydechujeme z břicha. Pak vlna postupuje výše a my vydechneme z hrudní oblasti, nakonec pak i z pod kličků.
Aniž bychom na to mysleli, prováděli jsme bezchybný plný jógový dech.
 
Správný jógový dech - kočičí cviky
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Proč začít s jógou?

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga I.
Často se mě lidé ptají, co si myslím o józe a jestli jim jóga může pomoci na cestě za zdravím a dlouhodobým mládím. Odpovídám, že ano, určitě může, ale je škoda chtít po ní jenom toto. Jóga totiž nabízí mnohem, mnohem víc...
V novém seriálu, který jsme nazvali „Minijóga“, se s jógou postupně seznámíme. Vezmeme to polehoučku a s ohledem na možnosti průměrných Evropanů, mezi které počítám i sebe...

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

Je všeobecně známo, že člověk svojí vůlí dokáže ovládat jen určité skupiny svalů a nad jinými nemá moc. Běžně ovládáme například svaly končetin - když chceme ruku zvednout, tak ona se opravdu zvedne. Ale se srdcem, které je také sval, je to jiné. To si tluče podle vlastních pravidel a možností a poručit mu nemůžeme. Stejně tak existují svaly hlubokého stabilizačního systému kolem páteře, které nedokážeme vědomě ani zapnout ani uvolnit.
Je ale známo, že jogíni dokážou i takové svaly ovládat. Dokonce dokážou i zpomalit srdce či ho utišit tak, že tep není hmatatelný. Jak to dělají? A dokázali bychom to také, kdybychom věděli, jak na to?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi