nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Správný jógový dech - kočičí cviky

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga III.
 
 
V minulé části seriálu jsme si popsali plný jógový dech coby základ správného jógového cvičení. Plný jógový dech nás bude provázet veškerým cvičením jógy a jen vzácně budeme dýchat jiným způsobem. Abychom si mohli správné jógové dýchání lépe procítit, vymysleli dávní mistři jednoduchou techniku zvanou „tygří dech“. V sanskrtu se jí říká „vjághra-pránájáma“. Pokud vám slovíčko vjághra připomíná jeden dobře známý stimulační lék, tak je to podobnost čistě náhodná, ale nevylučuji, že když si techniku zacvičíte spolu s partnerem, nepříliš odění, může to mít podobné účinky ...

Tygří dech je technika, která se cvičí ve velmi jednoduché pozici. Indové jí říkají „čatušpádásana“, česky by to bylo „poloha-na-všech-čtyřech“, ale my jí podomácku říkáme „kočka“, hned uvidíte proč. Pojďme na to. Nejdříve si ukažme, jak taková jógová kočka vypadá:
 
  Kočka - v sanskrtu čatušpádásana, někdy také mandžarí. Na podložce zaujmeme polohu v kleku na všech čtyřech končetinách. Zápěstí jsou pod rameny, prsty míří dopředu a paže stojí kolmo k zemi. Kolena jsou pod kyčlemi, stehna také míří kolmo dolů. Lýtka jsou vodorovně se zemí a vedou rovnoběžně dozadu. Nárty jsou opřené o zem. Páteř je po celé své délce rovnoběžná se zemí. Hlava je v protažení páteře, ani zvednutá ani sklopená, pohled míří dolů doprostřed mezi dlaně. Ramena se nám nepropadají dolů, snažíme se za pomoci paží jakoby oddálit od země. Lopatky jdou od sebe.
 
Tím jsme si nastavili výchozí polohu. Nic složitého, velmi jednoduchá pozice, ale je důležité, abyste si pohlídali všechny výše popsané detaily. Nyní konečně přistoupíme k dýchání, a to plným jógovým dechem. Kouzlo tohoto cvičení je ale v tom, že se na plný jógový dech nemusíme vůbec soustředit - při správném cvičení se totiž nastaví zcela spontánně, sám od sebe.
Nejprve, zatím bez pohybu, si prohloubíme a prodloužíme dech. Prozatím dechu nebudeme věnovat větší pozornost, jen je třeba, aby nádech i výdech trval delší dobu. Ideální bude rytmus 6-6, tedy šest dob nádech, šest dob výdech. Kdo by to neudýchal, může volit rychlejší tempo, 5-5 nebo 4-4. Jedna doba odpovídá zhruba jedné vteřině - cvičíte-li v místnosti s nástěnnými hodinami a vteřinovou ručičkou, bude vás jejich tikot spolehlivě vést. Provedeme si aspoň šest takových nádechů a výdechů.
 
S dalšími dechy připojíme pohyb. S nádechem se začneme prohýbat, abychom z páteře udělali prověšený oblouk. Neděláme to ale naráz, nýbrž s upnutou pozorností začneme páteř prohýbat nejprve od kostrče, pak po jednotlivých obratlech přes bedra, pak přes hrudní páteř a úplně nakonec zvedáme hlavu, abychom zapojili i krční obratle. Pro úplnost ještě zvedneme pohled očima vzhůru ke stropu. Snažíme se, aby nám celý pohyb vyšel právě na těch 6 dob nádechu.
 
Nyní s výdechem půjdeme zpátky a až do opačného oblouku, tedy do vyhrbení zad. Opět začínáme od kostrče a jdeme krok za krokem, obratel za obratlem až k hlavě. Nejdříve sklopíme pánev a pak se postupně vyhrbujeme směrem od kostrče přes bederní páteř, pak přes hrudní páteř (hlava je až do tohoto okamžiku stále v záklonu) a až nakonec přidáme krční páteř a sklápíme hlavu. Ve finále jsme tedy v krásném oblouku, jako když kočka vyhrbí hřbet. Opět by nám měl celý pohyb vyjít na 6 dob, tentokrát ale s výdechem.
 
Toto si teď provedeme několikrát za sebou, alespoň šestkrát. Páteř se neprohýbá jako luk, nýbrž jí probíhá vlnění, postupující vždy od kostrče k hlavě.
 
  Dbáme důsledně na to, aby určujícím prvkem byl dech. Rychlost pohybu se má po celou dobu řídit rychlostí dechu, nikdy ne naopak. Tohle platí v józe vždy a všude. Dech je hudbou, podle které tančíme. Vždycky upravujeme rychlost pohybu podle rychlosti dechu.

Pokud by tomu bylo naopak, tak budeme jako ten cirkusový orchestr, který upravuje tempo hudby podle pohybu slona, aby to vypadalo, že slon tančí na hudbu. Je to ale obráceně, slon netančí na hudbu, nýbrž orchestr hraje podle slona...
 
Teprve nyní budeme věnovat větší pozornost dechu samotnému (s pohybem neustáváme). Protože s vlnou postupujeme od kostrče, nádech proběhne vždy nejprve v břišní části, protože ta se uvolňuje jako první. S vlnou se pak dostaneme k hrudní páteři, takže může proběhnout nádech také do hrudní oblasti. A nakonec zvedáme hlavu, takže se v závěru nadechneme i do podkličkové oblasti. Přesně tak má vypadat plný jógový nádech. My jsme se ale na něj nemuseli soustředit, nádech do jednotlivých oblastí probíhal postupně s naší vlnící se páteří. S výdechem je to stejné. Nejdříve se nám sevře břišní oblast, takže vydechujeme z břicha. Pak vlna postupuje výše a my vydechneme z hrudní oblasti, nakonec pak i z pod kličků.
Aniž bychom na to mysleli, prováděli jsme bezchybný plný jógový dech.
 
Správný jógový dech - kočičí cviky
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Kde nás tělo v józe nejvíce omezuje a jak to napravit

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VIII.
Při bližším studiu jógy zjistíme, že tělesná cvičení nejsou tím hlavním, o co v józe jde. Jóga neusiluje o zdravé a krásné tělo, nýbrž o čistou mysl, schopnou hlubokých vhledů a poznání. Toho se dosahuje koncentrací a meditací v některé ze sedacích poloh - nejčastěji se zkříženýma nohama a s koleny na zemi, aby měl meditující stabilní polohu. Jenže tělo, které není dostatečně ohebné a přizpůsobivé, začne brzy meditujícího rušit - zkrácené svaly a šlachy nás táhnou, páteř se nám bortí a myšlenky nám utíkají k rušivým signálům z těla.
Právě proto jogíni cvičí. Trénují svoje tělo, aby je v meditaci nerušilo. My prozatím nemáme takové vysoké cíle, spokojíme se s klidnou myslí a zdravým a krásným tělem. A protože jsme začátečníci, brzy zjistíme, kde nám tělo při cvičení překáží. Kde to obvykle je a co s tím můžeme dělat?

Bez koření není vaření

Zdeněk Breitenbacher
Málokdo si uvědomuje obrovský význam koření – nejenom pro vaření, ale i historický. Kvůli koření se vedly války, kvůli koření se podnikaly objevitelské výpravy, vznikaly nové námořní i pozemské cesty a i díky nim byla objevena Amerika. Netvrdím, že bez koření bychom o americkém světadílu dodnes nevěděli, ale přece jenom, koření stálo v pozadí i těch nejvýznamnějších historických událostí. V úctě k jeho významu bychom měli s kořením také nakládat a patřičně si ho vážit.

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik peněz investujete do ochrany svého zdraví, dokud jste zdraví? A zamysleli jste se nad tím, kolik byste byli ochotni případně zaplatit za navrácení zdraví, které jste právě ztratili? Je zvláštní, že do ochrany svého zdraví zpravidla neinvestujeme nic, nebo téměř nic. V případě, že ale zdraví náhle ztratíme, najednou se vylekáme a jsme ochotni platit nehorázné sumy, jen aby nás lékaři a farmaceutický průmysl zase dali nějak dohromady.
Není lepší dělat to obráceně?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi