nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Správný jógový dech - kočičí cviky

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga III.
 
 
V minulé části seriálu jsme si popsali plný jógový dech coby základ správného jógového cvičení. Plný jógový dech nás bude provázet veškerým cvičením jógy a jen vzácně budeme dýchat jiným způsobem. Abychom si mohli správné jógové dýchání lépe procítit, vymysleli dávní mistři jednoduchou techniku zvanou „tygří dech“. V sanskrtu se jí říká „vjághra-pránájáma“. Pokud vám slovíčko vjághra připomíná jeden dobře známý stimulační lék, tak je to podobnost čistě náhodná, ale nevylučuji, že když si techniku zacvičíte spolu s partnerem, nepříliš odění, může to mít podobné účinky ...

Tygří dech je technika, která se cvičí ve velmi jednoduché pozici. Indové jí říkají „čatušpádásana“, česky by to bylo „poloha-na-všech-čtyřech“, ale my jí podomácku říkáme „kočka“, hned uvidíte proč. Pojďme na to. Nejdříve si ukažme, jak taková jógová kočka vypadá:
 
  Kočka - v sanskrtu čatušpádásana, někdy také mandžarí. Na podložce zaujmeme polohu v kleku na všech čtyřech končetinách. Zápěstí jsou pod rameny, prsty míří dopředu a paže stojí kolmo k zemi. Kolena jsou pod kyčlemi, stehna také míří kolmo dolů. Lýtka jsou vodorovně se zemí a vedou rovnoběžně dozadu. Nárty jsou opřené o zem. Páteř je po celé své délce rovnoběžná se zemí. Hlava je v protažení páteře, ani zvednutá ani sklopená, pohled míří dolů doprostřed mezi dlaně. Ramena se nám nepropadají dolů, snažíme se za pomoci paží jakoby oddálit od země. Lopatky jdou od sebe.
 
Tím jsme si nastavili výchozí polohu. Nic složitého, velmi jednoduchá pozice, ale je důležité, abyste si pohlídali všechny výše popsané detaily. Nyní konečně přistoupíme k dýchání, a to plným jógovým dechem. Kouzlo tohoto cvičení je ale v tom, že se na plný jógový dech nemusíme vůbec soustředit - při správném cvičení se totiž nastaví zcela spontánně, sám od sebe.
Nejprve, zatím bez pohybu, si prohloubíme a prodloužíme dech. Prozatím dechu nebudeme věnovat větší pozornost, jen je třeba, aby nádech i výdech trval delší dobu. Ideální bude rytmus 6-6, tedy šest dob nádech, šest dob výdech. Kdo by to neudýchal, může volit rychlejší tempo, 5-5 nebo 4-4. Jedna doba odpovídá zhruba jedné vteřině - cvičíte-li v místnosti s nástěnnými hodinami a vteřinovou ručičkou, bude vás jejich tikot spolehlivě vést. Provedeme si aspoň šest takových nádechů a výdechů.
 
S dalšími dechy připojíme pohyb. S nádechem se začneme prohýbat, abychom z páteře udělali prověšený oblouk. Neděláme to ale naráz, nýbrž s upnutou pozorností začneme páteř prohýbat nejprve od kostrče, pak po jednotlivých obratlech přes bedra, pak přes hrudní páteř a úplně nakonec zvedáme hlavu, abychom zapojili i krční obratle. Pro úplnost ještě zvedneme pohled očima vzhůru ke stropu. Snažíme se, aby nám celý pohyb vyšel právě na těch 6 dob nádechu.
 
Nyní s výdechem půjdeme zpátky a až do opačného oblouku, tedy do vyhrbení zad. Opět začínáme od kostrče a jdeme krok za krokem, obratel za obratlem až k hlavě. Nejdříve sklopíme pánev a pak se postupně vyhrbujeme směrem od kostrče přes bederní páteř, pak přes hrudní páteř (hlava je až do tohoto okamžiku stále v záklonu) a až nakonec přidáme krční páteř a sklápíme hlavu. Ve finále jsme tedy v krásném oblouku, jako když kočka vyhrbí hřbet. Opět by nám měl celý pohyb vyjít na 6 dob, tentokrát ale s výdechem.
 
Toto si teď provedeme několikrát za sebou, alespoň šestkrát. Páteř se neprohýbá jako luk, nýbrž jí probíhá vlnění, postupující vždy od kostrče k hlavě.
 
  Dbáme důsledně na to, aby určujícím prvkem byl dech. Rychlost pohybu se má po celou dobu řídit rychlostí dechu, nikdy ne naopak. Tohle platí v józe vždy a všude. Dech je hudbou, podle které tančíme. Vždycky upravujeme rychlost pohybu podle rychlosti dechu.

Pokud by tomu bylo naopak, tak budeme jako ten cirkusový orchestr, který upravuje tempo hudby podle pohybu slona, aby to vypadalo, že slon tančí na hudbu. Je to ale obráceně, slon netančí na hudbu, nýbrž orchestr hraje podle slona...
 
Teprve nyní budeme věnovat větší pozornost dechu samotnému (s pohybem neustáváme). Protože s vlnou postupujeme od kostrče, nádech proběhne vždy nejprve v břišní části, protože ta se uvolňuje jako první. S vlnou se pak dostaneme k hrudní páteři, takže může proběhnout nádech také do hrudní oblasti. A nakonec zvedáme hlavu, takže se v závěru nadechneme i do podkličkové oblasti. Přesně tak má vypadat plný jógový nádech. My jsme se ale na něj nemuseli soustředit, nádech do jednotlivých oblastí probíhal postupně s naší vlnící se páteří. S výdechem je to stejné. Nejdříve se nám sevře břišní oblast, takže vydechujeme z břicha. Pak vlna postupuje výše a my vydechneme z hrudní oblasti, nakonec pak i z pod kličků.
Aniž bychom na to mysleli, prováděli jsme bezchybný plný jógový dech.
 
Správný jógový dech - kočičí cviky
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

V józe se nezávodí

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VII.
Jestli jste si už s námi zacvičili Pozdrav slunci nebo Pozdrav měsíci, mohli jste zaznamenat, že některé pozice pro vás nejsou úplně jednoduché anebo že v nich příliš dlouho nevydržíte. Možná si dokonce všimnete, že vašim přátelům to jde lépe. Nenechte se tím zneklidňovat a nenechte se vyprovokovat k tomu, abyste šli za hranice toho, co vám tělo dovolí. Jsme na samotném začátku a není důvod k tomu, abychom někam spěchali - to už by nebyla jóga a ochudili bychom se o to nejlepší, co nám může jóga v této fázi nabídnout.

Jóga - funguje to?

Zdeněk Breitenbacher
Budeme-li se zajímat o mládí a dobrou fyzickou i duševní kondici, brzy narazíme na tisíciletý systém zvaný jóga. V našich končinách z jógy známe pouze její část zvanou hathajóga – což je systém vědomého pomalého cvičení a různých možných i nemožných pozic. A pokud tady v Česku někdo řekne jóga, myslí tím právě hathajógu – a i my budeme tento pojem pro zjednodušení takto používat. V podvědomí většinou máme, že jóga je cvičení, které nám přinese pevné zdraví a dlouhý život. Dá se tomu věřit? A jak to vlastně funguje?

Zpravodajská stanice CNN minulý týden přinesla reportáž o staříkovi, který ve svých 102 letech běhá maraton. Jedná se o jistého Fauju Singha, který se narodil v indickém Paňdžábu v roce 1911 a letos v únoru se účastnil svého zatím posledního maratonského běhu v Hongkongu. Pravda, takový Emil Zátopek byl v době své největší slávy krapet rychlejší, ale s Faujou Singhem se už na závodech neporovná, protože v roce 2000, ve svých 78 letech, z tohoto světa odešel. Na dráze se bohužel potkat nemohli, protože v témže roce Fauja Singh teprve nastupoval ke svému prvnímu maratonu vůbec - ve věku 89 let!

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi