nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

Nejdříve si upřesněme pojmy:
Co to je životní prostředí?
Životní prostředí je prostředí, ve kterém spolu s dalšími obyvateli žijeme. Podle Wikipedie je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.
Co to znamená chovat se ekologicky správně?
Chovat se ekologicky správně znamená chovat se s maximálním ohledem k životnímu prostředí, chránit ho a rozvíjet tak, aby trvale a co nejlépe sloužilo svým obyvatelům.
 
Na jedné straně je tedy životní prostředí, na druhé straně pak jeho obyvatelé. Nyní přichází velmi zajímavá otázka:
Na které straně této duality je lidské tělo?
Je obyvatelem našeho životního prostředí, nebo je tím prostředím samotným? To už je přímo filozofický problém. Odpověď totiž závisí na tom, jak si odpovíme na otázku „Kdo jsem já?“ Jsem něco vyššího uvnitř tohoto zranitelného těla? Nebo jsem jen a jen to tělo samo?
Pokud chápeme lidskou bytost jako souhrn masa a kostí, bez nějaké duchovní složky, je tělo a tím pádem celý člověk obyvatelem a konzumentem životního prostředí. Pokud ale své já oddělíme od hmotného těla, nazveme ho duší (duchem, vědomím apod.) a tělu ponecháme pouze roli příbytku pro naše já, pak je to tělo součástí našeho životního prostředí - prostředí, ve kterém žijeme.
 
Už víte, kam mířím? Zopakujme si otázku z úvodu:
Chováme se ke svému tělu ekologicky?
Víme, že nemáme znečišťovat přírodu. Nemáme vylévat odpad do řeky. Máme používat biologicky odbouratelné čistící prostředky. Máme šetřit energií. Skácíme-li strom, máme vysadit nový. Zanesený potůček nebo studánku máme vyčistit. Atd. atd. Tomu většinou rozumíme a často se tak i chováme.
Ale na své vlastní tělo lidé mnohdy zapomínají. Nedbají na kvalitu potravin, které konzumují. Přeplňují se léky a jinou chemií. Orgány mají zanesené, ale o jejich vyčištění se nestarají. Odpady si ukládají na nejrůznější „skládky“ uvnitř těla, včetně rakovinných nádorů. Není divu, že takové životní prostředí chátrá a brzy odumírá. Znečistilo se a vyčerpalo - a jeho uživatel se nestaral o obnovu.
Je velmi snadné najít analogii mezi zdravým životním stylem a ekologickým chováním k přírodě. Stačí, když si přečtete letáky jakýchkoliv ekologických aktivistů a pokusíte se přizpůsobit jejich rady na vztah ke svému tělu. Taková Strana zelených by mohla rozšířit své ekologické aktivity i na zdravý životní styl a určitě by v příštích volbách získala více hlasů.
 
Obávám se ale, že se toho nedočkáme. A tak doporučuji na nikoho nespoléhat a provolávám:
Buďte sami sobě ekologickými aktivisty. A buďte zcela nekompromisní!
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Bulvár dnes přinesl pro nás velmi zajímavou zprávu:
Šestadevadesátiletý indický farmář Ramajit Raghav má další dítě. Stojí za to přečíst si i starší článek, který se věnuje narození předchozího Raghavova syna, to když Raghavovi bylo 94 let. Už tehdy to byl důvod pro zápis do Guinessovy knihy rekordů...

Hezký den přeju

Zdeněk Breitenbacher
Minule jsme psali o tom, jak vhodně volenými barvami oblékání můžeme působit na sebe a dokonce i na své okolí. To ale zdaleka neplatí jen o barvách. Asi vám neřeknu nic nového, když budu tvrdit, že naše nálada je nakažlivá. A jsme-li v dobré náladě, naše okolí to vnímá a reaguje. Naši blízcí, s kterými žijeme – partner(ka) a děti – citlivě reagují na naši náladu, a jsme-li v pohodě a samý úsměv, budou oni také.

Jak přijmout rozchod?

Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi, Elixír lásky XII.
V minulém článku Elixíru lásky jsme rozebírali, jak oznámit rozchod svému dosavadnímu partnerovi. Důvody mohou být rozličné, ale zásady pro férový rozchod jsou jasné, snad jsme je popsali srozumitelně.
Co když jsme ale na té druhé straně - co když jsme to právě my, kdo se nenadále dozvěděl, že vztah končí. Jak to přijmout? Jak se s tím vyrovnat?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi