nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Rýma, chřipka, angína - naši užiteční pomocníci

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
Rýma, chřipka či angína - to jsou nemoci, které nás zpravidla postihují několikrát za rok, hlavně při změnách počasí na jaře a na podzim. Jsou to nepříjemní strašáci a nemáme je rádi. Slyšel jsem ale velmi zajímavý názor:
Všechny tyto nemoci jsou pro člověka užitečné, přímo by se dalo říci nezbytné! Tomu asi nebudete chtít věřit, stejně jako zpočátku já, ale pomalu začínám být přesvědčen, že na této myšlence něco je. Mám to totiž podloženo praxí. Chcete vědět, jak to doopravdy je?

 
Nejdříve vysvětlím onu hypotézu: Nemoci dýchacího ústrojí, především tedy rýma, chřipka a angína, jsou způsobeny viry či bakteriemi, které jsou všude kolem nás, a některé z nich si dokonce trvale nosíme ve svém těle. Přesto nejsme trvale nemocní, ale onemocníme jen někdy. Jak je to možné? Zdá se, jako by se tělo samo rozhodovalo, kdy přesně virům či bakteriím popustí uzdu a nechá nemoc propuknout. To podle klasické medicíny nemá logiku - proč by tělo chtělo být nemocné?
Věřte nebo ne, logiku to má: Je to proto, aby se tělo očistilo od hlenů!
Během stravovacího režimu, který je běžný pro většinu populace, dostáváme do těla spoustu polomrtvých či úplně mrtvých látek, které se v těle rozkládají a tvoří hleny, skládající se z mrtvých buněk, často velmi toxických. Mezi takové hlenotvorné zdroje patří především potraviny živočišného původu - maso a mléčné výrobky. Něco vyloučíme stolicí, ale rozhodně ne všechno. Ty hleny si pak hledají cestu ven, a tak můžeme mít znečištěnou pokožku (akné), chronický hlenovitý kašel nebo nepříjemné výtoky.
Mnoho z nás dodává tělu více hlenotvorných látek, než kolik je schopno za stejnou dobu bezbolestně vyloučit. Tělo si proto pomůže tím, že jednou za čas onemocní některou dýchací chorobou a udělá tak jednorázovou radikální očistu. Rýma, chřipka, angína - to jsou pro nás synonyma ucpaného nosu, plného hlenů, které jen smrkáme a smrkáme ven. Jazyk má bílý nebo žlutý povlak, mandle jsou pěkně zahnisané. Někdy se objeví i opar a vyrážka. Ačkoliv je to pro nás nepříjemný proces, zbaví se tělo nastřádaných hlenů mnohem snadněji, než zdlouhavým postupným vylučováním.
Po sedmi dnech je hotovo a nemoc odezní.
 
Zní to šíleně? Možná ano, ale já mám k dispozici nepřímý důkaz, že tomu tak opravdu je. O hladovce jsem psal už několikrát a vy víte, že s hladovkami docela vážně experimentuji. Hladovka není nic jiného, než další způsob, jak se zbavit nepatřičných usazenin v těle, včetně hlenů. V některých projevech dokonce průběh hladovky připomíná výše zmíněné dýchací choroby - zejména žlutobílým povlakem na jazyku - což je zcela stejná součást očisty.
Jsa dobře očištěn hladovkou, už žádné dýchací choroby nepotřebuji. Věřte, od své první hladovky v loňském roce až doposud jsem neměl ani rýmu, natož něco vážnějšího. Ba co víc, za celou dobu nebylo ani náznaku, že by se o mě něco pokoušelo, a to jsem venku párkrát pěkně promrznul (což v letošním deštivém počasí nebyl zas takový problém). Kdepak, ani škrábání v krku, ani zvýšená teplota, ani zakašlání. Protože jsem si našel jinou formu očisty, dýchací choroby nepotřebuji, a ty se mi proto vyhýbají.
Naučte se mít svou rýmu rádi - nebo si občas udělejte hladovku .
  Komentáře
  Romana 
Uzasny clanek, dekuji! Prave lecim chripku a po precteci uz se citim mnohem lepe☆☆☆.
  Zdeněk B. 
Dobrý den Romano, přeji brzké uzdravení. Vyzkoušejte také zázvorový čaj, třeba podle našeho receptu zde, to se Vám určitě ještě více uleví:-)
  Neměli byste vynechat

Obezita není dědičná

Zdeněk Breitenbacher
V článku o motivaci jsem vám napsal jeden příběh o lásce a zázračném zhubnutí, a nyní se k obezitě vrátíme. Všimli jste si, že v mnoha rodinách se obezita „dědí“? Pokud je matka obézní, je velmi často obézní i dcera. Zeptejte se té dcery, proč s tím něco nedělá – a dostanete pokaždé tutéž odpověď: Já s tím nic dělat nemohu, my to máme v rodině...
 
Stručně a jasně, není to pravda.

Nechcete pít? Jeďte autem!

Zdeněk Breitenbacher
Nyní se vrátíme k životosprávě, jedné z velmi důležitých komponent našeho elixíru mládí. Nebude ovšem řeč o stravování, nýbrž o vztahu k alkoholu. Jakkoliv rádi v žertu citujeme klasická díla a slova o tom, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, přece jenom si musíme jeho množství hlídat. Že náročnou oslavu zaplatíme ztrátou nemalého množství mozkových buněk, to už asi víme, a že se to našemu zdraví nelíbí, taky nějak (i když neradi) tušíme. Přesto se občas dostaneme do společenské situace, kdy odmítat alkohol je velmi obtížné. Co s tím?

V minulém článku jsme si přiblížili zdravé či etické směry stravování. Naznačil jsem své sympatie k vitariánství, zejména z toho důvodu, jak se snaží rozlišovat živé a mrtvé potraviny. Za mrtvé považuje vše, co prošlo tepelným zpracováním, zatímco živé a energii vyzařující je to ostatní. Ukážeme si, že to není tak jednoznačné, a proto vitariánství není definitivní směr, u kterého bychom měli zůstat. Je třeba postoupit ještě kousek dál. A tak slavnostně vyhlašuji zcela nový směr - který nazývám VITA-AURIÁNSTVÍ...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi