nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

René, já a Rudolf chodíváme na squash

Zdeněk Breitenbacher
5 komentářů
 
Jestlipak jste si v nedávné době zašli někam zasportovat? Zahrát si bowling, badminton nebo squash? Zacvičit si do fitka, zařádit si v posilovně či zaplavat si v bazénu? Věřím, že ano, možností je dnes spousta a téměř v každém městě nějaké to fitko je. Ale když se zeptám – kdy půjdete příště, hmm, odpovědi už tak jednoznačné nejsou… Ještě nevím, nemám teď čas, nemám s kým jít – to jsou nejčastější odpovědi.
Kde je příčina? Jasně, motivace nám nějak vázne. Na to vám poradím jeden velmi účinný trik, který vám motivaci v této oblasti velmi posílí:

Kupte si permanentku!
Všechna fitness centra, bazény, posilovny a podobná sportoviště prodávají permanentky. Jejich prvotní smysl bychom mohli hledat v nižší celkové ceně, než kdybychom si jednotlivé vstupy na sportoviště platili zvlášť, ale při bližším průzkumu často zjistíme, že v tom součtu zas tak levnější nejsou, někdy jen o 5% a někdy ani to ne. A přesto vám doporučuji: Kupte si ji!
Proč? Protože pokud budete mít zaplacenou permanentku, nebudou na vás platit všechny ty výmluvy, které vám mysl pravidelně servíruje: Nemám čas, mám spoustu práce, půjdu zítra… Proti takovým myšlenkám budete mít velmi silného protivníka: Vždyť jste si to zaplatili, tak se přece nebudete flákat doma! Nemám čas? Spousta práce?
Kdepak, čas si najdete vždycky, když chcete. Nikdo s vámi dnes nemůže? Nevadí, pojměte to jako trénink, pinkejte si o zeď a cvičte si podání. Anebo si domluvte trenéra, to je ještě lepší, nepotřebujete kamaráda k tomu, abyste si zahráli, přitom si zaběháte jako už dlouho ne...
Takže směle pro permanentku, možná se v pokladně potkáme. Sportů, kterým se můžete věnovat, je mnoho. Parafrází na název známé písničky Jiřího Schellingera v titulku vám nabízím dnes stále populárnější sport, zvaný squash. V téměř každém městě je už nějaké squash centrum, takže příležitostí si squash zahrát je čím dál tím více.
Kdo už se o squash alespoň trošku zajímal, ví, že se hraje v uzavřeném hřišti a že za pomocí rakety bušíte do malého míčku, který se smí odrážet od všech čtyř stěn. Jestlipak vás někdy napadlo, kde vlastně taková podivná hra vznikla? Já myslím, že byste to mohli uhodnout, a tvar hřiště by vám mohl napovědět… Ano, bylo to ve vězení...
Uznáte, že ve vězení by se takový golf asi neujal, tolik prostoru tam zas není a v podstatě tam ani nic jiného vymyslet nešlo. No, rozhodně to není hra vhodná pro ty, co trpí klaustrofobií – strachem z uzavřených prostorů. Ovšem hra se natolik zalíbila a ujala – tehdy se jí říkalo Rackets (rakety) a pinkalo se obyčejným tenisovým míčkem, že se stala velmi oblíbenou na univerzitách. Hru pak studenti vylepšili a tenisový míček nahradili neskákajícím míčkem z indické gumy. No a squash byl na světě a od roku 1864 je oficiálně uznávaným sportem.
A protože my chceme být stále zdraví a mladí, je squash jednou ze zajímavých a určitě zábavných aktivit. Vybavení není drahé, začátečnickou raketu koupíte už za tři stovky, míček za čtyřicet korun – a nějaké tričko na propocení a kecky s nešpinící podrážkou doma určitě najdete. A jestli jste aspoň jednou v životě hráli badminton nebo dokonce tenis, techniku pochytíte velmi rychle.
Ještě se podělím o zajímavou osobní zkušenost. Když si zajdete zahrát brzy ráno, před nástupem do zaměstnání, tak se skvěle okysličíte a celý den je jiný – jste až nečekaně plni energie a všechno vám jde lépe.
  Komentáře
  standaz 
Dobrý den, prosím, hraje se ve squashi taky čtyřhra?
  Zdeněk B. 
O čtyřhře jsem zatím neslyšel, zeptám se svého trenéra .
  Zdeněk B. 
Nevěřili byste, čtyřhra ve squashi opravdu existuje. Dá se hrát i na běžném kurtu, ale mistrovství se hrají na kurtu o 122 cm širším než je ten pro dvouhru. Upřímně řečeno, ke čtyřhře mě nikdo nepřemluví, leda že bych si vzal přilbu.
  Šahrazád 
No ju...samé chlapské řeči! A co tanec pánové??
  Zdeněk B. 
To máte pravdu, o tanci zatím nepíšeme, přitom je to nepochybně skvělá aktivita. Kéž bychom měli více času! Ve studentských dobách jsem v brněnském Starletu tančil rock'n'roll, dnes by nás s ženou lákaly latinskoamerické tance, ale opravdu nemáme kdy. Kdoví, třeba jednou...
Ale není pravda, že squash je jen pro chlapy, těch holek je tam také hodně - ten poměr je podobný jako v tenisu. A v lize jsme zrovna teď měli ve skupině jednu, která to hraje už 15 let a vyklepla nás všecky.
  Neměli byste vynechat

Meditace - je to pro mě?

Zdeněk Breitenbacher
Jak uvádí Paul Brunton ve své knize „Tajnosti indické“, v meditaci se nestárne. Popsal, že se jogíni, kteří se meditací dostávají do stavu nirvány - jogínského vytržení - dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Máme-li věřit tomu, co Paul Brunton slyšel od místních lidí, jde o věk 300 i více let. Ať už to bereme vážně či nikoliv, stojí za to si říci, co to vlastně ta meditace je a co z ní můžeme realizovat zde v evropských podmínkách.

Kde se stárne nejméně

Zdeněk Breitenbacher
Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi