nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Reklama na ticho - jak se bránit hluku

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

 
Hluk je všudypřítomný. Sedíte v kanceláři a kolem hlučí klimatizace, počítače, auta z ulice... Jdete nakupovat a hned ve dveřích vás „uvítá“ řvoucí rádio se stanicí, která vás vůbec nezajímá, a s ohranými písničkami, které jste slyšeli každou z nich nejmíň padesátkrát. V obchodních centrech je to ještě horší, v každém butiku jiné rádio nebo cédéčko; když se neprolínají produkce ze dvou obchodů dohromady, tak můžete mluvit o štěstí. Často cestuji po světě; čím luxusnější hotel, tím je taky hlučnější. Nejhorší to bylo v Las Vegas, v Caesar Palace slyšíte opravdu pěkný kravál, klimatizaci, která nejde vypnout, výtahy, které jezdí ve dne v noci, hlučné navrátilce z kasina...
Přijdete konečně domů a soused spustí takovou diskotéku, že vám praskne hlava... Tohle byl vlastně první impuls k tomu, abych začal s hlukem cílevědoně bojovat. Když jsem bydlel v Ostravě, měli jsme souseda - sympatického mladého kluka, ale měl jednu chybu - když občas přišel ve dvě v noci z nějakého tahu, tak pustil naplno hifi-věž a obšťastňoval celý šestnáctipatrový panelák.
 
Protože bydlel hned vedle nás, měli jsme jeho produkci takříkajíc z první ruky, a bylo potřeba s tím něco dělat. Mnoho nepomohlo, že mu ostatní sousedé pravidelně rozbíjeli poštovní schránku a zvonek - jediné dosažitelné věci, které uboze trpěly místo něj. Rozhodl jsem se, že na to půjdu mírumilovnou cestou. Tvrdím, že každý konflikt má mírové řešení a i tentokrát jsem měl pravdu.
Protože jsme spolu jinak docela dobře vycházeli, začal jsem se zajímat o hudbu, kterou poslouchá, a začal ho seznamovat s hudbou, kterou mám rád já. No uznejte - když už máte poslouchat nějakou hlasitou muziku, tak ať je to něco, co se vám líbí, ne? A tak jsem ho seznámil s kapelami jako Hawkwind a Tangerine Dream. Obě jmenované patří mezi mé nejoblíbenější, je to taková docela hypnotická muzika, při jejich poslechu se nořím dost hluboko do fantazie - na noční produkci to bude docela přijatelné.
Zabralo to. Soused zařadil mé oblíbence ke svým a noční diskotéky byly mnohem snesitelnější. Následoval druhý krok: Naučil jsem se spát se špunty v uších. Tím se hlasitost snížila na minimum a od té chvíle jsem neměl problém se spaním, ať se dělo co se dělo. Uznáte, že to je mnohem lepší, než rozbíjet nějakou nebohou poštovní schránku. Časem i tomu sousedovi leccos došlo a půlnoční diskotéky pomalu ustaly.
 
Získal jsem dvojí prospěch. Jednak jsem si potvrdil, že jakýkoliv potenciální konflikt se dá řešit mírovou cestou, jen je někdy třeba trochu trpělivosti. A za druhé, naučil jsem se používat špunty do uší. Hluku je opravdu obtížné uniknout, zvlášť když vás dostihne i doma. Jsme velmi činná domácnost, děti jsou opravdu hodně čilé a někdy hlučné, žena se ráda koukne na nějaký inteligentní film a já třeba jdu psát další článek do Elixíru. Špunty mi opravdu pomáhají uzavřít se do sebe a soustředit se na to, co dělám.
Moje žena si zase zvykla na traktoristická sluchátka. Často si je bere, když si čte knížku nebo pracuje na počítači. Když je situace opravdu náročná (naše děti mají vskutku hodně energie), pak můžete ochranu sluchu zdvojit tím, že si vezmete špunty do uší a ještě si nasadíte traktoristická sluchátka. Tohle zatím naše děti nepřekonají... Pro nejhorší případy ještě existují sluchátka dřevorubecká, ta se prodávají přimontovaná na přilbu. Jednou jsem si je zkoušel, a to je opravdu absolutní odhlučnění. Pravda, chodit s nimi po obchodním centru se moc nehodí, ale docela uvažuju, že ta traktoristická sluchátka by se při nákupech hodila. Myslím, že je to skvělý nápad, a až půjdu vybírat svým blízkým vánoční dárky, tak si je vezmu s sebou...
Špunty do uší si vždy beru na cesty. Hodí se v letadle a téměř vždy v hotelu. Zajímavé, že dokonce v jednom hotelu v Berlíně měli špunty do uší ve výbavě pro hosty, tak jako dostanete mýdlo a toaletní papír...
Když si nasadíte špunty, budete překvapeni tím tichem kolem. To proto, že ten hluk kolem už ani nevnímáme a všimneme si ho, až když zmizí. Naopak si všimnete, že váš dech je jakoby mnohem hlasitější. Samozřejmě že není, to jen zmizelo to hlukové pozadí. Toto je ideální stav pro naše počáteční pokusy s meditacemi. Už jsem vám psal, jak vyhnat brouky z hlavy. To soustředění se na vlastní dech je se špunty v uších mnohem snazší, protože ten zvuk dechu je jakoby mnohem silnější.
 
Špunty do uší i traktoristická sluchátka pořídíte v obchodě s pracovními pomůckami (dřeborubecká asi potřebovat nebudete), kvalitnější špunty pak dostanete v lékárně. Nasazují se tak, že je navlhčíte, jejich válcový tvar trošku „pošouláte“ do užšího válečku a vsunete do uší. Jejich hmota má prostorovou paměť, takže po pár vteřinách se roztáhnou do původního tvaru a uši krásně utěsní. Napoprvé z toho možná budete mít obavy, ale rychle si zvyknete.
Slyšíte to ticho? Není to krása?
  Komentáře
  Blondys 
Kéž by to bylo tak snadné. Také bych ráda "slyšela ticho",ale tinnitus je prevít :/
  Neměli byste vynechat

Jak ušetřit v hypermarketu?

Zdeněk Breitenbacher
To, co se v této knížce dozvídáte, jsou rady a postřehy všech druhů. Některé můžeme nazývat „návody“, jiné jsou „vysvětlením principů“ a další z nich jsou prostě „triky“ – jak obelstít sami sebe a přerušit opakování starých návyků, které nám a našemu zdraví pramálo slouží. Nyní se naučíme jeden jednoduchý a přitom velmi účinný trik – jak ušetřit při nákupu v hypermarketu.

Na jméno Paul Chappius Bragg jsem poprvé narazil v knize „Hladovění“ od Gennadije Malachova. Je tam mnohokrát citován coby dietolog a představitel „americké školy“ hladovění a Malachov se ve svých začátcích učil právě u něj. Z jiných pramenů jsem se také dočetl, že Bragg se hodně věnoval dlouhověkosti a že se prý dožil pětadevadesáti let, přičemž údajně zemřel nešťastnou náhodou po nějaké nehodě při surfování. To je určitě dobrý předpoklad stát se celebritou Elixíru mládí a my si tedy o něm napíšeme něco více...

Mnoho lidí touží po silné vůli. Ale proč vůbec chceme mít silnou vůli? K čemu je to dobré? Potřebujeme ji? Odpověď vám částečně dá naše zamyšlení o vztahu motivace a vůle. Silná vůle nám umožňuje jít za náročnými cíli a umožní nám překlenout období, kdy se nám zrovna nedaří nebo když se (třeba jen zdánlivě) neposouváme kupředu. Jak bychom takovou silnou vůli definovali a co z naší definice vyplývá?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi