nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Reklama na ticho - jak se bránit hluku

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

 
Hluk je všudypřítomný. Sedíte v kanceláři a kolem hlučí klimatizace, počítače, auta z ulice... Jdete nakupovat a hned ve dveřích vás „uvítá“ řvoucí rádio se stanicí, která vás vůbec nezajímá, a s ohranými písničkami, které jste slyšeli každou z nich nejmíň padesátkrát. V obchodních centrech je to ještě horší, v každém butiku jiné rádio nebo cédéčko; když se neprolínají produkce ze dvou obchodů dohromady, tak můžete mluvit o štěstí. Často cestuji po světě; čím luxusnější hotel, tím je taky hlučnější. Nejhorší to bylo v Las Vegas, v Caesar Palace slyšíte opravdu pěkný kravál, klimatizaci, která nejde vypnout, výtahy, které jezdí ve dne v noci, hlučné navrátilce z kasina...
Přijdete konečně domů a soused spustí takovou diskotéku, že vám praskne hlava... Tohle byl vlastně první impuls k tomu, abych začal s hlukem cílevědoně bojovat. Když jsem bydlel v Ostravě, měli jsme souseda - sympatického mladého kluka, ale měl jednu chybu - když občas přišel ve dvě v noci z nějakého tahu, tak pustil naplno hifi-věž a obšťastňoval celý šestnáctipatrový panelák.
 
Protože bydlel hned vedle nás, měli jsme jeho produkci takříkajíc z první ruky, a bylo potřeba s tím něco dělat. Mnoho nepomohlo, že mu ostatní sousedé pravidelně rozbíjeli poštovní schránku a zvonek - jediné dosažitelné věci, které uboze trpěly místo něj. Rozhodl jsem se, že na to půjdu mírumilovnou cestou. Tvrdím, že každý konflikt má mírové řešení a i tentokrát jsem měl pravdu.
Protože jsme spolu jinak docela dobře vycházeli, začal jsem se zajímat o hudbu, kterou poslouchá, a začal ho seznamovat s hudbou, kterou mám rád já. No uznejte - když už máte poslouchat nějakou hlasitou muziku, tak ať je to něco, co se vám líbí, ne? A tak jsem ho seznámil s kapelami jako Hawkwind a Tangerine Dream. Obě jmenované patří mezi mé nejoblíbenější, je to taková docela hypnotická muzika, při jejich poslechu se nořím dost hluboko do fantazie - na noční produkci to bude docela přijatelné.
Zabralo to. Soused zařadil mé oblíbence ke svým a noční diskotéky byly mnohem snesitelnější. Následoval druhý krok: Naučil jsem se spát se špunty v uších. Tím se hlasitost snížila na minimum a od té chvíle jsem neměl problém se spaním, ať se dělo co se dělo. Uznáte, že to je mnohem lepší, než rozbíjet nějakou nebohou poštovní schránku. Časem i tomu sousedovi leccos došlo a půlnoční diskotéky pomalu ustaly.
 
Získal jsem dvojí prospěch. Jednak jsem si potvrdil, že jakýkoliv potenciální konflikt se dá řešit mírovou cestou, jen je někdy třeba trochu trpělivosti. A za druhé, naučil jsem se používat špunty do uší. Hluku je opravdu obtížné uniknout, zvlášť když vás dostihne i doma. Jsme velmi činná domácnost, děti jsou opravdu hodně čilé a někdy hlučné, žena se ráda koukne na nějaký inteligentní film a já třeba jdu psát další článek do Elixíru. Špunty mi opravdu pomáhají uzavřít se do sebe a soustředit se na to, co dělám.
Moje žena si zase zvykla na traktoristická sluchátka. Často si je bere, když si čte knížku nebo pracuje na počítači. Když je situace opravdu náročná (naše děti mají vskutku hodně energie), pak můžete ochranu sluchu zdvojit tím, že si vezmete špunty do uší a ještě si nasadíte traktoristická sluchátka. Tohle zatím naše děti nepřekonají... Pro nejhorší případy ještě existují sluchátka dřevorubecká, ta se prodávají přimontovaná na přilbu. Jednou jsem si je zkoušel, a to je opravdu absolutní odhlučnění. Pravda, chodit s nimi po obchodním centru se moc nehodí, ale docela uvažuju, že ta traktoristická sluchátka by se při nákupech hodila. Myslím, že je to skvělý nápad, a až půjdu vybírat svým blízkým vánoční dárky, tak si je vezmu s sebou...
Špunty do uší si vždy beru na cesty. Hodí se v letadle a téměř vždy v hotelu. Zajímavé, že dokonce v jednom hotelu v Berlíně měli špunty do uší ve výbavě pro hosty, tak jako dostanete mýdlo a toaletní papír...
Když si nasadíte špunty, budete překvapeni tím tichem kolem. To proto, že ten hluk kolem už ani nevnímáme a všimneme si ho, až když zmizí. Naopak si všimnete, že váš dech je jakoby mnohem hlasitější. Samozřejmě že není, to jen zmizelo to hlukové pozadí. Toto je ideální stav pro naše počáteční pokusy s meditacemi. Už jsem vám psal, jak vyhnat brouky z hlavy. To soustředění se na vlastní dech je se špunty v uších mnohem snazší, protože ten zvuk dechu je jakoby mnohem silnější.
 
Špunty do uší i traktoristická sluchátka pořídíte v obchodě s pracovními pomůckami (dřeborubecká asi potřebovat nebudete), kvalitnější špunty pak dostanete v lékárně. Nasazují se tak, že je navlhčíte, jejich válcový tvar trošku „pošouláte“ do užšího válečku a vsunete do uší. Jejich hmota má prostorovou paměť, takže po pár vteřinách se roztáhnou do původního tvaru a uši krásně utěsní. Napoprvé z toho možná budete mít obavy, ale rychle si zvyknete.
Slyšíte to ticho? Není to krása?
  Komentáře
  Blondys 
Kéž by to bylo tak snadné. Také bych ráda "slyšela ticho",ale tinnitus je prevít :/

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Brokolice na česneku a bazalce

Zdeněk Breitenbacher
Jestlipak už máte odvahu se mnou vyzkoušet nějaké netradiční jídlo? Zatím jsme jen nahrazovali běžné suroviny těmi samými, jen s jinou, mnohem vyšší kvalitou. Nyní uděláme další krok a vyzkoušíme něco, co v kuchařkách Magdaleny Dobromily Rettigové určitě nenajdete. Bude to brokolice na česneku a bazalce.

Minule jsme si provedli očistu domova. Ve kterém dalším prostředí - mimo domov - trávíme nejvíce času? Ano, je to naše práce. To může být kancelář, dílna, případně sedadlo za volantem. Zde už nemáme tak úplně volnou ruku jako doma, ale stále je to místo, které můžeme nějak ovlivnit a očistit ve svůj prospěch. Běžně trávíme v práci osm i více hodin, takže rozhodně stojí za to si naše pracoviště trochu zkultivovat. Podívejme se, jak na to.

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi