nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Reklama na ticho - jak se bránit hluku

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

 
Hluk je všudypřítomný. Sedíte v kanceláři a kolem hlučí klimatizace, počítače, auta z ulice... Jdete nakupovat a hned ve dveřích vás „uvítá“ řvoucí rádio se stanicí, která vás vůbec nezajímá, a s ohranými písničkami, které jste slyšeli každou z nich nejmíň padesátkrát. V obchodních centrech je to ještě horší, v každém butiku jiné rádio nebo cédéčko; když se neprolínají produkce ze dvou obchodů dohromady, tak můžete mluvit o štěstí. Často cestuji po světě; čím luxusnější hotel, tím je taky hlučnější. Nejhorší to bylo v Las Vegas, v Caesar Palace slyšíte opravdu pěkný kravál, klimatizaci, která nejde vypnout, výtahy, které jezdí ve dne v noci, hlučné navrátilce z kasina...
Přijdete konečně domů a soused spustí takovou diskotéku, že vám praskne hlava... Tohle byl vlastně první impuls k tomu, abych začal s hlukem cílevědoně bojovat. Když jsem bydlel v Ostravě, měli jsme souseda - sympatického mladého kluka, ale měl jednu chybu - když občas přišel ve dvě v noci z nějakého tahu, tak pustil naplno hifi-věž a obšťastňoval celý šestnáctipatrový panelák.
 
Protože bydlel hned vedle nás, měli jsme jeho produkci takříkajíc z první ruky, a bylo potřeba s tím něco dělat. Mnoho nepomohlo, že mu ostatní sousedé pravidelně rozbíjeli poštovní schránku a zvonek - jediné dosažitelné věci, které uboze trpěly místo něj. Rozhodl jsem se, že na to půjdu mírumilovnou cestou. Tvrdím, že každý konflikt má mírové řešení a i tentokrát jsem měl pravdu.
Protože jsme spolu jinak docela dobře vycházeli, začal jsem se zajímat o hudbu, kterou poslouchá, a začal ho seznamovat s hudbou, kterou mám rád já. No uznejte - když už máte poslouchat nějakou hlasitou muziku, tak ať je to něco, co se vám líbí, ne? A tak jsem ho seznámil s kapelami jako Hawkwind a Tangerine Dream. Obě jmenované patří mezi mé nejoblíbenější, je to taková docela hypnotická muzika, při jejich poslechu se nořím dost hluboko do fantazie - na noční produkci to bude docela přijatelné.
Zabralo to. Soused zařadil mé oblíbence ke svým a noční diskotéky byly mnohem snesitelnější. Následoval druhý krok: Naučil jsem se spát se špunty v uších. Tím se hlasitost snížila na minimum a od té chvíle jsem neměl problém se spaním, ať se dělo co se dělo. Uznáte, že to je mnohem lepší, než rozbíjet nějakou nebohou poštovní schránku. Časem i tomu sousedovi leccos došlo a půlnoční diskotéky pomalu ustaly.
 
Získal jsem dvojí prospěch. Jednak jsem si potvrdil, že jakýkoliv potenciální konflikt se dá řešit mírovou cestou, jen je někdy třeba trochu trpělivosti. A za druhé, naučil jsem se používat špunty do uší. Hluku je opravdu obtížné uniknout, zvlášť když vás dostihne i doma. Jsme velmi činná domácnost, děti jsou opravdu hodně čilé a někdy hlučné, žena se ráda koukne na nějaký inteligentní film a já třeba jdu psát další článek do Elixíru. Špunty mi opravdu pomáhají uzavřít se do sebe a soustředit se na to, co dělám.
Moje žena si zase zvykla na traktoristická sluchátka. Často si je bere, když si čte knížku nebo pracuje na počítači. Když je situace opravdu náročná (naše děti mají vskutku hodně energie), pak můžete ochranu sluchu zdvojit tím, že si vezmete špunty do uší a ještě si nasadíte traktoristická sluchátka. Tohle zatím naše děti nepřekonají... Pro nejhorší případy ještě existují sluchátka dřevorubecká, ta se prodávají přimontovaná na přilbu. Jednou jsem si je zkoušel, a to je opravdu absolutní odhlučnění. Pravda, chodit s nimi po obchodním centru se moc nehodí, ale docela uvažuju, že ta traktoristická sluchátka by se při nákupech hodila. Myslím, že je to skvělý nápad, a až půjdu vybírat svým blízkým vánoční dárky, tak si je vezmu s sebou...
Špunty do uší si vždy beru na cesty. Hodí se v letadle a téměř vždy v hotelu. Zajímavé, že dokonce v jednom hotelu v Berlíně měli špunty do uší ve výbavě pro hosty, tak jako dostanete mýdlo a toaletní papír...
Když si nasadíte špunty, budete překvapeni tím tichem kolem. To proto, že ten hluk kolem už ani nevnímáme a všimneme si ho, až když zmizí. Naopak si všimnete, že váš dech je jakoby mnohem hlasitější. Samozřejmě že není, to jen zmizelo to hlukové pozadí. Toto je ideální stav pro naše počáteční pokusy s meditacemi. Už jsem vám psal, jak vyhnat brouky z hlavy. To soustředění se na vlastní dech je se špunty v uších mnohem snazší, protože ten zvuk dechu je jakoby mnohem silnější.
 
Špunty do uší i traktoristická sluchátka pořídíte v obchodě s pracovními pomůckami (dřeborubecká asi potřebovat nebudete), kvalitnější špunty pak dostanete v lékárně. Nasazují se tak, že je navlhčíte, jejich válcový tvar trošku „pošouláte“ do užšího válečku a vsunete do uší. Jejich hmota má prostorovou paměť, takže po pár vteřinách se roztáhnou do původního tvaru a uši krásně utěsní. Napoprvé z toho možná budete mít obavy, ale rychle si zvyknete.
Slyšíte to ticho? Není to krása?
  Komentáře
  Blondys 
Kéž by to bylo tak snadné. Také bych ráda "slyšela ticho",ale tinnitus je prevít :/
  Neměli byste vynechat
V tomto článku bych vám rád představil pár typických situací, kde často kvůli zažitým návykům a vlastní pohodlnosti rezignujeme na kvalitní život. A pokusím se přidat pár nápadů, jak tyto návyky či zlozvyky překonávat. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, vstupujeme ve svém životě do určitých rolí a podle jejich scénáře se chováme. Teď mám na mysli nejen vztahy mezi manželi a partnery, ale i mezi kolegy, přáteli – kdekoliv, kde se setkáváme s jinými lidmi. Jen málokdo dokáže být tomu druhému skutečným rovnoprávným a rovnocenným partnerem nebo kamarádem. Uvědomili jste si někdy, že i to, jak vůči druhým vystupujeme a jak se k nim chováme, nás může činit mladšími nebo staršími?

Tajemství pohody - láska

Zdeněk Breitenbacher
Nejhlubším tajemstvím pohody je láska – láska nejenom partnerská, ale láska univerzální – k sobě samotnému, k lidem kolem nás, k věcem, které nás obklopují. Láska ke všemu, co vezmeme do ruky a užíváme. Láska k tomu, co právě vyrábíme pro někoho neznámého...
Na vánoce jsem od otce dostal koupelovou sadu – krabičku, ve které byl sprchový gel, koupelová pěna a pár dalších věcí. Jakkoliv se to o věcech běžné spotřeby nedá říci, tahle sada byla už na první dotek jiná, jakoby očarovaná...

Elixír lásky - kouzla a čáry

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky I.
Trvalé mládí není nejvyšší cíl. V cestě za dokonalým a šťastným životem potřebujeme víc - lásku. Ale jen málo lidí ví, co to láska doopravdy je, a ještě méně lidí ji skutečně našlo. A tak elixír mládí není konečná. Je zde mnohem vyšší meta - elixír lásky.
Naučíme se rozpoznávat, co láska je a co láska není, naučíme se, jak požádat osud (Boha, existenci - záleží na vás), aby nám lásku přinesl. Naučíme se vařit elixír lásky...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi