nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Životní program Princ

Elixír lásky XV.
 
 
Navážeme na minulé povídání o Popelkách a jejich životním programu. Totiž - nebylo by Popelek, kdyby nebylo princů. Také „princ“ je častý životní program a mnoho mužů se snaží navazovat vztahy na základě právě tohoto postoje.
Abychom je odlišili od normálních princů, potomků královských rodičů, budeme tyto muže nazývat Princové s velkým „P“. Čím se vyznačují?

Především jsou dobře ekonomicky zajištění, případně je jejich rodina dostatečnou zárukou toho, že jednou to dobré ekonomické zajištění budou mít. Tím přitahují pozornost žen, které si chtějí pozvednout své finanční a společenské postavení na Princovu úroveň. Takové ženy - říkáme jim Popelky - nehledají toho, koho by milovaly, ale toho, kdo jim něco přinese. Popelka se sice citově příliš neangažuje, ale přesto s takovým mužem ráda založí rodinu, protože o ni a o její děti bude dobře postaráno.
Princ si je toho vědom a podle toho s ženami nakládá. Ani on se citově neangažuje a skutečná láska - taková, jakou jsme popsali v článku „Co je to láska“ - ta zde není přítomna. Je zde jen Popelčina vděčnost za Princovu štědrost a Princova vděčnost za Popelčinu krásu (a ochotu být mu elegantním společenským doplňkem). Oba si vyhoví i v intimních potřebách, takže na první pohled je všechno v nejlepším pořádku.
 
Oba chtějí dostávat - každý to svoje. Je to smlouva: Ty mně a já tobě. Jak dlouho jim to vydrží? Až Popelka přivede na svět několik dětí a na Prince nebude mít čas, nastane pro oba těžká zkouška.
Popelka říká: „Jakmile mi přestaneš dávat, jdu pryč.“
A Princ odpovídá: „Jakmile mě omrzíš, jdu za jinou.“
 
Královští princové a budoucí králové měli své povinnosti a závazky, které jim nedovolily jen tak odvrhnout manželku, matku svých dětí. Jenže dnešní Princové, zbohatlíci bydlící v luxusních vilách a jezdící ve svalnatých autech, kteří k majetku přišli kdoví jak, ti takové závazky necítí. Rychlý zisk a rychlá ztráta je součástí jejich života. Popelka je v ohrožení a může velmi rychle skončit na ulici i s dětmi.
Milé dámy! Je jistě lákavé získat nějakého bohatého prince, ale místo něj často najdete jen Prince s velkým „P“, se slušným bohatstvím, ale s nízkou kulturou chování. Bohatí Princové nebývají příliš spolehliví. Opravdu to chcete - to bohatství a společenské postavení, ale bez záruky trvanlivosti?

Jsou i jiní princové. Někteří muži skutečně mají dobré postavení nebo mají vysoký potenciál dobré postavení v budoucnu získat, jsou z dobré rodiny a celkově jsou v pohodě. Nedělají si ze svého materiálního a duchovního bohatství výkladní skříň a nekladou pasti na Popelky. To co mají, získali tvrdou prací a váží si toho. Pokud vstoupí do vztahu, myslí to vážně a s láskou.
Bohužel i takoví přitahují Popelky. Popelčin program je jasný: Dobře se vdát a zabezpečit sebe i své děti. Bude mít ráda sebe a děti; o muže nejde - ten je jen dodavatelem materiálního a společenského zabezpečení.
Milí muži, vy co jste „za vodou“ a se srdcem na dlani, dobře se rozhlédněte! Neuchází se o vás nějaká Popelka? Pokud ano, tak raději vezměte nohy na ramena a rychle pryč.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Může muž milovat dvě ženy?

Elixír lásky XVI.
Nevěra nebo třeba jen nerealizovaná touha po jiném než legitimním partnerovi - to jsou situace staré jako lidstvo samo. Pomiňme sexuální dobrodruhy, kterým o žádný vztah nejde; je tu stále velké množství lidí, kteří mají svého stálého partnera a vedle něj ještě někoho dalšího. Jak se může stát, že člověk kolísá mezi více partnery? Co je to za vztahy? Miluje takový člověk oba partnery, s nimiž pravidelně spí? Možná si myslí, že ano, a ulehčuje tak svému svědomí. Je to ale skutečně možné - milovat dva lidi současně?

Dnes to nebude žádná výtečná káva ani exotický čaj vonící dálkami. Tentokrát půjde o recept jiného druhu, a i když vám možná „Čertovský čaj“ nebude chutnat tak, jako „Zdeňkovo nedělní kafe“ z kapitoly o pohodě, přesto bude dobré se s ním seznámit. Tento čaj se totiž nepije na chuť, nýbrž pro zdraví. Ano, tipujete správně, půjde o čaj léčivý...

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi