nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Životní program Popelka

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky XIV.
 
 
Lidé vstupují do vztahů z různých důvodů a s různým očekáváním. Přes veškerou rozmanitost jsme ale schopni rozpoznat určitá klišé - životní programy, které se (často nevědomky) v našem jednání projevují. Myslím si, že je dobré na některá základní schemata poukázat, abychom předešli případnému zklamání, které může nastat, pokud konkrétní schéma zavčas nerozpoznáme. Jedním z nejtypičtějších životních schemat je program „Popelka“.

Popelku coby pohádkovou postavu známe z mnoha zpracování. Poprvé její příběh zapsali bratři Grimmové (1812-1815), ale ti jen zaznamenali mnohem starší pohádku zachovanou podle ústních tradic. Světově nejznámější je asi kreslený film z dílny Walta Disneye „Popelka“ z roku 1950, ve střední Evropě všichni známe „Tři oříšky pro Popelku“ (1973). Vedle toho existuje i množství méně pohádkových příběhů se stejnou zápletkou, jmenujme aspoň ty nejznámější: „My Fair Lady“ (muzikál z roku 1956, film z roku 1964) a samozřejmě „Pretty Woman“ (1989).
 
Co mají všechny tyhle příběhy společné?
Dívka z prostých poměrů někdy šťastnou náhodou, jindy svým cíleným úsilím natrefí na velmi bohatého prince, který ji vytáhne z jejího neutěšeného prostředí (sirotek, prodavačka květin, prostitutka apod.) a přivede ji do lepší společnosti. Dívka si projde úžasnou proměnou a najednou je součástí společenské smetánky.
Které dívce by se to nelíbilo, že? Pohádky a romantické filmy o Popelkách jsou opravdu krásné, a tak není divu, že o svém princi sní téměř každá. Proč ne, mít smysl pro romantiku je hezká věc.
 
Čertovo kopýtko je v tom, že dívka nehledá toho, koho by milovala, nýbrž toho, kdo ji uvede do „lepší společnosti“. Kdo četl a porozuměl našemu článku „Co je to láska“, ví, že se zde vytváří vztah nikoliv na základě vzájemné lásky, nýbrž na základě vzájemné vděčnosti. Ty mi dáš tohle a já tobě zase tamto - a oba budeme spokojeni. O skutečnou lásku nejde: Popelka si vyřeší svoje problémy s ústrky a s chudobou a princ si vyřeší svoje problémy se samotou (v původní pohádce), s rodiči, kterým se jeho samota nelíbí (Tři oříšky pro Popelku), svoji ješitnost (My Fair Lady) a podobně. Nějak se najdou a vzájemně si vyhoví, ale bude jejich vztah kvalitní?
O tom už pohádky nehovoří. Pokud do vztahu nevstoupí skutečná láska, nic trvalého z toho nebude. Kdyby nějakou nešťastnou náhodou princ či miliardář přišel o své bohatství, bude pro Popelku stále zajímavý? Kdoví. Celá pohádka o Popelce je postavena na tom, že její princ je bohatý a tudíž pro ni zajímavý. Popelka s ním ráda založí rodinu, protože o ni a o její děti bude dobře postaráno.
Je pravda, že v řadě příběhů Popelka není jen konzumentem výhod, ale často má zpětně pozitivní vliv na prince, kdy z lehkomyslného mladíka udělá seriózně se chovajícího muže (Tři oříšky pro Popelku) nebo z chladně kalkulujícího businessmana udělá člověka, který začne myslet i na lidskou stránku věci (Pretty Woman). Stále ale platí, že klasické Popelce jde především o ni samotnou; ten princ či miliardář je tam jen dodavatelem nějakého zabezpečení a společenského statusu a zdrojem závisti nevlastních sester či kamarádek.
 
Muži, co vy na to? Stáli byste o takový vztah, kde nejde o vás samotné, ale o to, co vlastníte? O to, z jaké rodiny jste? Jaký máte potenciál ve společenském postavení a v budoucích výdělcích? Pokud to podám takhle natvrdo, tak asi ne, nestáli. A přitom je mezi námi tolik Popelek a tolik princů! Mnoho dívek touží po tom, aby je někdo zabezpečil - bez jejich přičinění, a mnoho mužů se na to chytne.
Pokud se vám schyluje k dlouhodobému vztahu, velmi dobře pozorujte, o co vaší milé Popelce jde. Jste to vy sami, nebo je to společenský a ekonomický status, který máte schopnost poskytnout? Jde o nezištnou lásku, nebo o dobře promyšlený výměnný obchod?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Má smysl vztah s ženatým mužem či vdanou ženou?

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky XVIII.
Podíváme-li se kolem sebe, můžeme spatřit mnoho zamotaných vztahů, které ze začátku znamenaly příjemné mimomanželské povyražení, ale po nějaké době se stávají dramatem, z kterého nelze odejít bez pořádného maléru. Můj názor je jasný: Nestojí to za to - je to totiž přesně jak v tom rčení: Když do pekla, tak na krásném koni. Krásný kůň se člověku dříve nebo později okouká, ale peklo je jisté...

Pohoda je naprosto nezbytná komponenta do elixíru mládí. Proto si ji musíme stále pěstovat a udržovat. Musíme vědět, co nám pohodu přináší, a také, co nám naopak působí nepohodu. To, co nám přináší pohodu, musíme trvale podporovat, zatímco se zdroji nepohody se musíme nějak vypořádat. Někdy to dokonce znamená, že si musíme dočasně způsobit ještě větší nepohodu a jít do otevřeného konfliktu, aby se věci vyjasnily a vyřešily v samotném počátku - tam, kde vznikly, a nikoliv tam, kde se projevují. Do toho se nám ale většinou nechce, a tak jen potlačujeme ty projevy...

Hladová reportáž - den třetí

Zdeněk Breitenbacher
Pokračuji v hladovění třetím dnem. Ve skutečnosti, první den byl jen poloviční, hladověl jsem od tří odpoledne, a teprve druhý den znamenal celodenní hladovění. Dnes to mám také tak, což znamená, že jediné, co smím požívat, je čistá voda. Mohu si ji přihřát nebo ochladit, a to je tak všechno.
Je zajímavé, kolik denních aktivit je spojeno s jídlem a pitím. Když to tak spočítám, ušetřím denně až tři hodiny času: Nakupování, vaření a samotné stravování, k tomu se přidává příprava nápojů, jako kávy a čaje, případně u nás doma také ovocných šťáv. Když pomyslím na ty uhoněné manažery, kteří nevědí kam dřív a nic nestíhají, natož vlastní rodinu, tak bych jim mohl poradit pravidelnou hladovku. Myslím, že by to jejich život vylepšilo v mnoha oblastech...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi