nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Potřebujete vteřinovou ručičku?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Když první hodinář sestrojil první mechanické hodiny, měly jen hodinovou ručičku – jako analogii ke stínu na slunečních hodinách. Tehdy se jí ještě neříkalo „malá“, protože žádná „velká“ – minutová – nebyla. Lidé měli času dost a minuty měřit nepotřebovali, a když, tak jenom přibližně, tak jak jim hodinová ručička ukázala úhel mezi jednotlivými hodinami. Velkou ručičku, minutovou, dostaly hodiny mnohem později. S minutovou ručičkou vydržely hodiny několik staletí, když se najednou objevil jakýsi šílený hodinář a přidal jim ještě ručičku vteřinovou...

Vteřinová ručička je záležitost rychlého dvacátého století a je symbolem stále narůstajícího spěchu, který nás čím dál tím více pronásleduje. Tohle je opravdu slovo do pranice: Kdo z vás skutečně potřebuje vteřinovou ručičku? Já ne!
Pokud máte život tak uspořádán, že musíte měřit a vážit každou vteřinu, máte nejvyšší čas svůj život a životní styl totálně přehodnotit. My, kteří si chceme namíchat elixír věčného mládí, už víme, že spěch je naším nepřítelem a že bychom se mu měli vyhnout, jak jen to jde.
Je to samozřejmě úkol na dlouhou dobu a rozhodně nebude lehký. Tak jak tedy začít? Prostě tu vteřinovou ručičku z hodin vyndejte (nebo nechte vyndat hodinářem). I když si to neuvědomujete, je to docela stresující prvek, který nám stále připomíná, že čas běží a že máme něco stihnout.
Já sám hodinky nenosím a v domácnosti nemáme jediné hodiny, které by měly vteřinovou ručičku. Těm, které ji měly, jsem ji opravdu vyndal. A pokud mám důležitou schůzku s někým, na kom mi záleží, ten přesný čas si dovedu zjistit i tak. A tak si pohrávám s myšlenkou, že ze svých hodin v domácnosti vyndám i tu minutovou... Ještě jsem tu odvahu nenašel, ale láká mě to – a vím, že by se můj život hodně zklidnil a stárnutí by se opět o něco zpomalilo.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Jak to ty želvy dělaj'?

Zdeněk Breitenbacher
Země je deska, kterou nesou čtyři sloni, a ti stojí na obrovské želvě, která pluje v nekonečném moři vesmíru. Tak to bylo od počátku věků až do doby, kdy se objevili první heliocentristé a celá ta krásná a romantická představa vzala zasvé.
Želvy tak přišly o své výsadní postavení, které jim přitom po právu patří. Jsou to živočichové, kteří se dožívají bezkonkurenčně nejvyššího věku, a jen pár zástupců říše rostlinné se může pyšnit podobnou dlouhověkostí. Nejstarší spolehlivě doložená želva se dožila v zoo 265 let a je dost možné, že v nenarušené přírodě jsou někteří jedinci ještě starší. Jak to ty želvy dělají, že se dožívají takového vysokého věku? Chcete to vědět? Tak já vám to povím:

Hodně pijme, dlouho žijme

Zdeněk Breitenbacher
Věřím, že už jste začali s aktivitou a zdravým pohybem. A pokud se při vašich aktivitách občas i zapotíte, musíte o to více dbát na to, čemu se souhrnně říká „pitný režim“. Optimální přísun tekutin je dva až tři litry tekutin denně, přičemž se do přísunu nepočítají tekutiny, obsahující alkohol nebo kofein, protože ty naopak vysušují. Tak schválně, kdo tyto hodnoty dodržuje?

Elixír lásky - kouzla a čáry

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky I.
Trvalé mládí není nejvyšší cíl. V cestě za dokonalým a šťastným životem potřebujeme víc - lásku. Ale jen málo lidí ví, co to láska doopravdy je, a ještě méně lidí ji skutečně našlo. A tak elixír mládí není konečná. Je zde mnohem vyšší meta - elixír lásky.
Naučíme se rozpoznávat, co láska je a co láska není, naučíme se, jak požádat osud (Boha, existenci - záleží na vás), aby nám lásku přinesl. Naučíme se vařit elixír lásky...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi