nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Postav strom, zasaď dom...

 
 
...nebo naopak? Každopádně, vyznavač Elixíru mládí má jednu velmi důležitou vlastnost: Plánuje dlouhodobě, plánuje tak, jako kdyby tu měl být velmi dlouho, plánuje tak, jako kdyby byl nesmrtelný. Není žádná hranice, od které by si říkal, že to už nemá cenu, že už se výsledků nedožije. Nehledá žádný „quick-win“, nýbrž pečlivě sestavuje vše, co mu jednou - za dvacet, za padesát či za sto let přinese nějaký prospěch. A tak stavíme domy a sázíme stromy...

 
Moderní manažeři, zvláště ti, kteří působí v akciových společnostech, nemají rádi dlouhodobé projekty. Akcionáři chtějí mít zisk každý kvartál a nějaký dlouhodobý projekt, který ponese zisk za pět nebo dokonce za deset let, nemá šanci na schválení. Akcionáři se chovají, jako by jim zbývaly poslední dva roky života. Z toho, co se ve firmě nachází, ždímají aktiva do morku kostí, bez ohledu na to, že tento přístup do pěti let firmu položí...
Vyznavač Elixíru mládí ví, že tu bude nejen za pět let, ale taky za deset, za padesát a možná dokonce i za sto let. Investice do budoucna se mu vyplatí.
 
Na dnešní den jsme se chystali hodně dlouho. Už loni jsme chtěli sázet stromy, ale měli jsme tolik jiných aktivit, že na sázení nedošlo. Letos jsme udělali důkladnější přípravu a vše mohlo proběhnout podle plánu. Stromky jsme nakoupili v Uherském Ostrohu, ve velmi dobře zásobené prodejně, a i když počasí moc nepřálo, nic nás neodradilo od sázení.
 
 
Co na tom, že první výnosy budou nejdříve za pět let! My si rádi počkáme.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

Je až s podivem, jak si ubližujeme a jak se ochuzujeme o plnohodnotné prožitky jenom proto, abychom „ušetřili“, abychom využili všechno, co máme, bez ohledu na kvalitu a vhodnost pro nás. Myslíme si, že když už jsme vydali peníze nebo úsilí na získání něčeho (čehokoliv), že to nutně musíme spotřebovat nebo využít celé. Bez ohledu na to, že to svou kvalitu či hodnotu dávno ztratilo, nebo dokonce nikdy nemělo. A tak vznikne tzv. efekt shnilých jablek.

To, co jíme, může zabíjet náš mozek. Tak začíná zajímavý článek, který jsme objevili na internetu. Čerpá z obsáhlé statě uveřejněné v září 2012 časopisu New Scientist a vysvětluje, že podle nejnovějších poznatků Alzheimerova choroba úzce souvisí s nezdravým stylem stravování. Zjistilo se, že Alzheimerova choroba je vlastně cukrovkou třetího typu.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi