nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Pohoda

 
 
Pohodu jsme si uvedli jako první ze složek elixíru mládí, vedle aktivity a životosprávy. Jakkoliv se nám to může zdát jednoduché – udělat si pohodu, bude mnohem obtížnější udělat si ji trvale. Takovou pohodu, kterou nikdo a nic nemůže narušit, takovou, která v nás bude přítomna v každý okamžik, od rána do večera a od večera do rána...

Proto si nyní představíme opak pohody – a to je STRES a STAROSTI. To právě ony nám malují vrásky do tváře a kruhy pod očima. Tak pojďte, něco s tím uděláme.
 
Teď mě prosím pozorně poslouchejte, mám na srdci jednu velmi důležitou věc:
Většina naší snahy udělat si pohodu totiž vyznívá stejně, jako kdybychom utřeli podlahu pod děravou střechou. Utřeme podlahu, vyleštíme a tváříme se spokojeně, protože máme čisto. Ale přijde první déšť a je tam mokro zase. Než abychom podlahu utírali znovu a znovu, bude lepší, když vylezeme na střechu a tu díru odpravíme.
Bohužel, většina lidí řeší své stresy právě tak, že jen utře mokrou podlahu. Omluví se šéfovi nebo partnerovi za věci, které nezpůsobil – jen aby byl klid. A když těch „děr ve střeše“ má víc, tak běhá od jedné druhé, místo aby řešil příčinu – tu díru ve střeše.
Už mi rozumíte? Neřešte následky, řešte příčiny! Vyřešit příčinu stačí jednou jedinkrát – i když to v tom okamžiku může znamenat daleko více práce. Ale následky, ty můžete řešit stále dokola celý život – a nepohnete se z místa. Podívejte se důkladně na všechno, co vám způsobuje stres a starosti. Třeba si to i zapište do sešitu. A u každé položky si řekněte: Co vlastně v tomto případě znamená „utřít podlahu“ a co by znamenalo „opravit střechu“? A uvědomte si, co vlastně děláte vy? Utíráte podlahu, nebo opravujete střechu?
Moc dobře rozumím vašim námitkám: Ono to není tak jednoduché, opravit střechu. Může to znamenat důkladně si promluvit s lidmi, s kterými třeba ta komunikace není jednoduchá. Může to dokonce znamenat odejít ze zaměstnání nebo od partnera. Ale jiná cesta není. Držím vám palce!
 
Všimněte si, že velmi důsledně rozlišuji pohodu od pohodlí či pohodlnosti. Zatímco pohodu považuji za jednu z nejdůležitějších složek našeho elixíru mládí, pohodlí a pohodlnost naopak označuji za jednoho našich z největších nepřátel. Poznáte, kde je vlastně ta hranice? Poznáte, co nám prospívá a co nám škodí?
Bude asi dobře, když si tyto zdánlivě podobné pojmy vysvětlíme...
Pohodlí je stav, kdy se nic neděje a kdy nás nic nenutí ke změně. Jsou to naše zažité zvyky, naše nechuť řešit problémy, naše nechuť učit se cokoliv nového. Je to stav, kdy jsme se vším spokojeni nebo spíše smířeni a netoužíme po změně. Je to stav, kdy jakékoliv impulzy zvenčí jsou nežádoucí, protože nás nutí k reagování, k přizpůsobování, ke změnám.
Pohoda, to je něco jiného. Pohoda je aktivní stav, stav člověka, který si vyřešil své problémy a může se radovat ze všeho krásného, co ho obklopuje. A to krásné může aktivně vyhledávat – a má na to dostatek času. A v každém impulzu zvenku vidí novou příležitost – něco nového se naučit, něco nového poznat, s někým novým se seznámit.
Pohodlný člověk je pasivní, zatímco pohodový člověk je aktivní. Pohodlný člověk se brání změnám, pohodový člověk je vítá a vyhledává. Pohodlný člověk je smířen se svým osudem, pohodový člověk si svůj osud sám – a úspěšně – vytváří...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Když první hodinář sestrojil první mechanické hodiny, měly jen hodinovou ručičku – jako analogii ke stínu na slunečních hodinách. Tehdy se jí ještě neříkalo „malá“, protože žádná „velká“ – minutová – nebyla. Lidé měli času dost a minuty měřit nepotřebovali, a když, tak jenom přibližně, tak jak jim hodinová ručička ukázala úhel mezi jednotlivými hodinami. Velkou ručičku, minutovou, dostaly hodiny mnohem později. S minutovou ručičkou vydržely hodiny několik staletí, když se najednou objevil jakýsi šílený hodinář a přidal jim ještě ručičku vteřinovou...

V tomto článku bych vám rád představil pár typických situací, kde často kvůli zažitým návykům a vlastní pohodlnosti rezignujeme na kvalitní život. A pokusím se přidat pár nápadů, jak tyto návyky či zlozvyky překonávat. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, vstupujeme ve svém životě do určitých rolí a podle jejich scénáře se chováme. Teď mám na mysli nejen vztahy mezi manželi a partnery, ale i mezi kolegy, přáteli – kdekoliv, kde se setkáváme s jinými lidmi. Jen málokdo dokáže být tomu druhému skutečným rovnoprávným a rovnocenným partnerem nebo kamarádem. Uvědomili jste si někdy, že i to, jak vůči druhým vystupujeme a jak se k nim chováme, nás může činit mladšími nebo staršími?

Předvánoční a vánoční období je čas, kdy se ohlížíme za uplynulým rokem, hodnotíme, co jsme dělali dobře i co se úplně nepovedlo. Zamýšlíme se nad kvalitou svého bytí a přemýšlíme, v čem by se dalo zlepšit a jak na to. Pomalu začínají krystalizovat různá rozhodnutí a předsevzetí, s kterými chceme vstoupit do nového roku.
To je rozhodně dobrá věc - pro začátek čehokoliv nového je start nového roku vhodným obdobím. Ale přesto většina předsevzetí roztaje a zmizí spolu s letošním sněhem, někdy i dříve. Proč myslíte, že tomu tak je?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi