nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Pohoda

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Pohodu jsme si uvedli jako první ze složek elixíru mládí, vedle aktivity a životosprávy. Jakkoliv se nám to může zdát jednoduché – udělat si pohodu, bude mnohem obtížnější udělat si ji trvale. Takovou pohodu, kterou nikdo a nic nemůže narušit, takovou, která v nás bude přítomna v každý okamžik, od rána do večera a od večera do rána...

Proto si nyní představíme opak pohody – a to je STRES a STAROSTI. To právě ony nám malují vrásky do tváře a kruhy pod očima. Tak pojďte, něco s tím uděláme.
 
Teď mě prosím pozorně poslouchejte, mám na srdci jednu velmi důležitou věc:
Většina naší snahy udělat si pohodu totiž vyznívá stejně, jako kdybychom utřeli podlahu pod děravou střechou. Utřeme podlahu, vyleštíme a tváříme se spokojeně, protože máme čisto. Ale přijde první déšť a je tam mokro zase. Než abychom podlahu utírali znovu a znovu, bude lepší, když vylezeme na střechu a tu díru odpravíme.
Bohužel, většina lidí řeší své stresy právě tak, že jen utře mokrou podlahu. Omluví se šéfovi nebo partnerovi za věci, které nezpůsobil – jen aby byl klid. A když těch „děr ve střeše“ má víc, tak běhá od jedné druhé, místo aby řešil příčinu – tu díru ve střeše.
Už mi rozumíte? Neřešte následky, řešte příčiny! Vyřešit příčinu stačí jednou jedinkrát – i když to v tom okamžiku může znamenat daleko více práce. Ale následky, ty můžete řešit stále dokola celý život – a nepohnete se z místa. Podívejte se důkladně na všechno, co vám způsobuje stres a starosti. Třeba si to i zapište do sešitu. A u každé položky si řekněte: Co vlastně v tomto případě znamená „utřít podlahu“ a co by znamenalo „opravit střechu“? A uvědomte si, co vlastně děláte vy? Utíráte podlahu, nebo opravujete střechu?
Moc dobře rozumím vašim námitkám: Ono to není tak jednoduché, opravit střechu. Může to znamenat důkladně si promluvit s lidmi, s kterými třeba ta komunikace není jednoduchá. Může to dokonce znamenat odejít ze zaměstnání nebo od partnera. Ale jiná cesta není. Držím vám palce!
 
Všimněte si, že velmi důsledně rozlišuji pohodu od pohodlí či pohodlnosti. Zatímco pohodu považuji za jednu z nejdůležitějších složek našeho elixíru mládí, pohodlí a pohodlnost naopak označuji za jednoho našich z největších nepřátel. Poznáte, kde je vlastně ta hranice? Poznáte, co nám prospívá a co nám škodí?
Bude asi dobře, když si tyto zdánlivě podobné pojmy vysvětlíme...
Pohodlí je stav, kdy se nic neděje a kdy nás nic nenutí ke změně. Jsou to naše zažité zvyky, naše nechuť řešit problémy, naše nechuť učit se cokoliv nového. Je to stav, kdy jsme se vším spokojeni nebo spíše smířeni a netoužíme po změně. Je to stav, kdy jakékoliv impulzy zvenčí jsou nežádoucí, protože nás nutí k reagování, k přizpůsobování, ke změnám.
Pohoda, to je něco jiného. Pohoda je aktivní stav, stav člověka, který si vyřešil své problémy a může se radovat ze všeho krásného, co ho obklopuje. A to krásné může aktivně vyhledávat – a má na to dostatek času. A v každém impulzu zvenku vidí novou příležitost – něco nového se naučit, něco nového poznat, s někým novým se seznámit.
Pohodlný člověk je pasivní, zatímco pohodový člověk je aktivní. Pohodlný člověk se brání změnám, pohodový člověk je vítá a vyhledává. Pohodlný člověk je smířen se svým osudem, pohodový člověk si svůj osud sám – a úspěšně – vytváří...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Jak to ty želvy dělaj'?

Zdeněk Breitenbacher
Země je deska, kterou nesou čtyři sloni, a ti stojí na obrovské želvě, která pluje v nekonečném moři vesmíru. Tak to bylo od počátku věků až do doby, kdy se objevili první heliocentristé a celá ta krásná a romantická představa vzala zasvé.
Želvy tak přišly o své výsadní postavení, které jim přitom po právu patří. Jsou to živočichové, kteří se dožívají bezkonkurenčně nejvyššího věku, a jen pár zástupců říše rostlinné se může pyšnit podobnou dlouhověkostí. Nejstarší spolehlivě doložená želva se dožila v zoo 265 let a je dost možné, že v nenarušené přírodě jsou někteří jedinci ještě starší. Jak to ty želvy dělají, že se dožívají takového vysokého věku? Chcete to vědět? Tak já vám to povím:

Jednou z hlavních zásad správného stravování je pohoda při jídle, dostatek času a naprostá absence nějakého stresu nebo spěchu. Jedině tak může tělo získat z potravin všechny živiny a správně je zpracovat. V opačném případě všechny cenné látky zase rychle vyjdou z těla ven a z potravin získáme z nich jen ty látky, které metabolismus dokáže zpracovat nejsnadněji. No – schválně hádejte, které to jsou?

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi