nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Pohankové palačinky s jablky – bez lepku a bez laktózy

Jolana Breitenbacherová
 
 
Tento recept vznikl úplně náhodou – chtěla jsem si založit pohankový kvásek na chleba, ale nevyšlo to. Večer jsem si smíchala pohankovou mouku s vodou a naočkovala jsem ji kváskovou kulturou. Ráno jsem ale zjistila, že kvásek nemá žádné bublinky a že nevoní kysele, takže mi v míse zbyla vlastně jen mouka rozmíchaná s vodou. Co teď s tím? Napadlo mě udělat palačinky. Tak jsem se do toho pustila a nakonec jich bylo tolik, že jsem je vzala s sebou do cvičení jógy. A protože všem chutnaly, podělím se o recept i s vámi.

Budeme potřebovat
  • 250 g pohankové mouky
  • Voda na rozmíchání mouky, aby vznikla kaše
  • 2 vejce
  • 1 jablko nastrouhané nahrubo
  • 1 lžíce cukru
  • 2 kávové lžičky skořice
  • 2 lžíce slunečnicových semínek
 
Pohankovou mouku smícháme s vodou a necháme odstát, aby mouka pořádně nasákla. Přidáme 2 celá vejce, postrouhané jablko, cukr, skořici a slunečnicová semínka. Rozmícháme, konzistence těsta má být palačinkově tekutá. Rozpálíme pánev a pečeme na trošce oleje z každé strany dozlatova.
Palačinky se díky vejcím vůbec netrhají a jsou vláčné, na postup přípravy se můžete podívat zde:
 
Mouka rozmíchaná s vodou
 
Výsledné těsto
 
Pečení na pánvi
 
Hotové palačinky
 
Poslužte si, dobrou chuť!
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Naslouchejte svému tělu

Zdeněk Breitenbacher
Dnešní agresívní svět do nás buší hlasité informace ze všech stran. Všude se dozvídáme, co si máme koupit, koho máme volit, co máme dělat či jakým jiným způsobem konat - ve prospěch někoho jiného. I běžně servírovaná zábava je toho součástí. Obvykle je velmi hlučná a vtíravá a v podstatě nám nedává žádný prostor pro přemýšlení nad tím, čeho se přesně účastníme a co se nám to vlastně předkládá. Žádá se po nás, abychom pokud možno nekriticky přijímali všechno, co pro nás někdo jiný vymyslí.
Velmi tiše ale dostáváme jiný typ informací - informace, které jsou na rozdíl od těch předchozích určeny pro náš vlastní prospěch. Vydává je naše tělo a říká si, co potřebuje a nemá, případně co dostává a dostávat nechce. Jsme vůbec schopni, v hluku všech informací zvnějšku, tyto jemné informace vnímat?

Hladová reportáž - den druhý

Zdeněk Breitenbacher
Hlásím se vám z druhého dne hladovění. Jak víte z předchozího článku, včera jsem vyhlásil očistnou hladovku a dnes pokračuji prvním dnem zcela bez jídla, jen o vodě. Den jsem začal hezky zostra: Hodinovým zápasem ve squashi - s kolegou, který je (aspoň prozatím) lepším hráčem, než jsem já. Po půlhodině to bylo 3:3 na sety, což ho docela znervóznilo, ale pak vzchopil a už mi moc šancí nedal. Ale cíl byl splněn - pořádně si zaběhat a důkladně se vypotit. Užitečná součást očisty. V práci mě pak čekala první větší nástraha...

V článku o pěti úrovních osobní hygieny jsme si popsali, že mezi neopominutelné součásti hygieny patří i hygiena prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém se pohybujeme. Příjemné a krásné prostředí nás nabíjí pozitivní energií a vždy se do něj rádi vracíme. Naopak prostředí plné chaosu a nepořádku podporuje chaos i v naší osobnosti, jsme roztěkaní, nic se nám pořádně nedaří a nic nedotáhneme do konce. Podívejme se nyní detailněji na to, co rozumíme naším osobním prostředím a jak jej lze účinně očistit a udržovat.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi