nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Plněné papriky na řecký způsob

Jolana Breitenbacherová
 
 
Milujete chuť pečených plněných paprik, ale už vás přestaly bavit fašírky ochucené česnekem a majoránkou? Potom pro vás máme recept, který okouzlí vaše chuťové buňky rafinovanou kombinací pikantního pečeného lusku s rýží, oříšky, rozinkami a rajčaty.

 
Budeme potřebovat:
  • 8 paprikových lusků
  • 1 hrnek (3dcl) rýže (použijte rýži obyčejnou nebo basmati; parboiled není vhodná, protože se neslepuje)
  • 3/4 hrnku rozinek
  • 3/4 hrnku pistáciových nebo kešu oříšků
  • 2 cibule
  • 4 velká rajčata
  • Sůl
Papriky omyjeme, seřízneme vrch kolem stopky a vybereme všechna semínka. Rýži dobře propereme a pak zalijeme vodou tak, aby hladina vody dosahovala 1 cm nad povrch rýže. Promícháme a přidáme rozinky. Vše společně vaříme do té doby, než je rýže měkká. Podle potřeby mícháme a doléváme vodu, ale nakonec nám v hrnci s rýží nesmí žádná voda zbýt. Ve vedlejším hrnci si mezitím na oleji opečeme cibulku nakrájenou na kostičky a k ní poté přidáme drobně pokrájená rajčata. Osolíme a přidáme oříšky posekané na hrubší kousky. Dobře promícháme, a 5 minut dusíme, aby rajčata trochu změkla. Stačí opravdu podusit jen málo, protože nám jde o to, aby rajčata pustila šťávu, která se pak spojí s rýží, ne o to, aby se z nich stala kaše.
Uvařenou rýži s rozinkami promícháme s rajčatovo-oříškovým základem a touto směsí naplníme paprikové lusky.
Plech vyložíme pečicím papírem, jednotlivé papriky lehce potřeme olivovým olejem a vložíme do trouby vyhřáté na 250°C. Cílem je papriky opéct tak, aby chytily tmavší barvu tam, kde se dotýkají plechu, ale přitom aby zůstaly křupavými. Toho dosáhneme tak, že pečeme krátce, ale na maximum a papriky průběžně otáčíme.
Jakmile se po celém obvodu paprikového lusku objeví tmavší oka opálená od plechu, máme hotovo. Pokud nám zbyla ještě nějaká rýže, která se do paprik nevešla, naservírujeme ji spolu s lusky. Je velmi chutná, takže se nebojte, že by zbyla. Žádnou přílohu k tomuto jídlu už vymýšlet nemusíte, stačí přizdobit čerstvými listy salátu.
 
Pokud jste toto jídlo vařili s radostí, možná se vám některá z paprik odmění úsměvem .
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

Nebuďme spasitelé

Zdeněk Breitenbacher
Snažíme se o dlouhodobé mládí a během cesty k němu se dozvídáme, jak na to. Něco jste se dozvěděli v této knížce, něco vám poradí známí, na něco přijdete sami. A po nějaké době zjistíte, že to opravdu funguje. Je to důvod k radosti a k oslavě, ale je to také začátek nové etapy, ve které se objeví několik nečekaných nástrah.
Může se stát, že přestože na pohled budete přitažlivější než dříve, budou se vám vaši blízcí vyhýbat. Jak je to možné?

Mnoho lidí touží po silné vůli. Ale proč vůbec chceme mít silnou vůli? K čemu je to dobré? Potřebujeme ji? Odpověď vám částečně dá naše zamyšlení o vztahu motivace a vůle. Silná vůle nám umožňuje jít za náročnými cíli a umožní nám překlenout období, kdy se nám zrovna nedaří nebo když se (třeba jen zdánlivě) neposouváme kupředu. Jak bychom takovou silnou vůli definovali a co z naší definice vyplývá?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi