nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Pětidenní suchá hladovka - na pět dnů trosečníkem bez jídla a pití

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jako obvykle po Novém roce, zahájil jsem hladovku, abych z těla dostal, co se tam za rok nasbíralo a co tam nepatří. Tahle hladovka je ale jiná než ty předtím – je suchá. Znamená to, že nejen nejím, ale také nepiji. Jaké to má výhody? Podle teorie se tak mnohem rychleji spalují tuky, protože tělo si z nich musí brát potřebnou vodu. Suchá hladovka je tedy intenzívnější a na výsledky odpovídající třítýdenní hladovce by měl stačit týden.

To je docela výhoda, hladovka vás spolehlivě vyřadí ze společenského života, kde se vlastně pořád něco jí a pije. Chcete pokecat s kámošem? Zajdete si na pivo. Chcete si s ženou udělat romantický večer? Určitě nachystáte lahvinku vína a něco na zub. Slavíte vy nebo někdo z vašeho okolí narozeniny? Jídla a pití habaděj. Atd. atd. Tři týdny jsou dlouhá doba a víc než jedenkrát za rok to raději nezkusíte. Ale týden? To se dá i třikrát v roce...
Podotýkám, že suchá hladovka má dvě úrovně: V té jednodušší nesmíte vodu pít (klystýr je také zakázán), ale jinak se jí vyhýbat nemusíte. Můžete se mýt a koupat, můžete si i proplachovat ústa, pokud vodu zase vyplivnete. V té těžší verzi s vodou vůbec nesmíte přijít do styku. Žádné mytí, žádné vyplachování úst. To už je jen pro otrlé, do toho zatím nejdu.
Jednodenní suchou hladovku jsem už zkoušel, nic obtížného to není, ale jakmile jde o více dnů, začnou se projevovat nečekaní protivníci. Moje tělo je už na hladovění s vodou zvyklé, obával jsem se ale, co řekne na to, že nedostane ani tu vodu. Kupodivu, zvládá i tohle velice dobře. Co myslíte, že je největším nepřítelem?
 
Pondělí
Největším nepřítelem je mysl a naše zajeté zvyky. To přijdu v pondělí ráno do práce a jdu si udělat čaj nebo kávu. Vlastně ne, nejdu, protože držím hladovku. Tak to bych si mohl udělat aspoň horkou vodu. Hmm, tentokrát ani to ne, protože držím suchou hladovku. Zatraceně, mám já to zapotřebí, dělat takové věci? Nemám se na to vykašlat? Vidina několika takto „pokažených“ rán se mi opravdu nelíbí, ale nějak jsem se vzchopil. Nachystal jsem si na celý týden horu práce, abych na hladovku nemusel tolik myslet a abych se důkladně zaměstnal něčím jiným.
Změny na organismu jsou znát, ale nic nepříjemného to není. Hlad téměř necítím, ale na hladovění jsem celkem zvyklý - někdo jiný to může mít jinak. Je ale třeba dobře rozlišovat hlasy z těla a hlasy z mysli. Hlad je záležitost těla, zatímco chuť je záležitost mysli. A ta vás dokáže pěkně pozlobit . Takže jedinou pozorovatelnou změnou je frekvence močení, která je podstatně nižší než obvykle (4x za 24 hodin). Moč je o hodně tmavší než bývá, což je pochopitelné, tělo s vodou šetří.
Odpoledne jsme si s ženou zašli do wellness centra, do vířivky a do sauny. Sauna je při hladovění dobrá, napomůže pocení, čímž pomůžete toxinům ven z těla. Tentokrát to ale se saunou nepřeháním, abych se neodvodnil příliš. Každopádně sauna a koupel jsou při suché hladovce velice zajímavá kombinace. Saunou dostáváte vodu pokožkou ven, zatímco při koupeli si pokožka bere vodu zpátky (což je při suché hladovce mnohem silnější než obvykle). Voda tak pulzuje skrze pokožku tam a zase zpátky, čímž ji krásně vyčistí.
 
Úterý
Ráno si opět procházím krizí, jestli toho nemám nechat. Drobné denní rituály spojené s pitím a jídlem jsou hodně silné. Ale nevzdávám to a pokračuji. Práce mám hodně, takže mi den celkem utíká. Odpoledne si jdu zacvičit jógu. Cvičilo se mi velice dobře, s prázdným žaludkem a s prázdnými střevy se cvičí o mnoho líp. Jinak se nic zvláštního neděje, nepříjemné pocity nemám.
 
Středa
Ranní krize už se nedostavila, brouci v hlavě dali konečně pokoj. Zato se ozvala střeva, dostával jsem křeče v břišní krajině a musel jsem jít na toaletu. Vyšla ze mě stolice, která ve mně putovala od neděle, kdy jsem měl poslední jídlo. To mě překvapilo, netušil bych, že stolice putuje tělem tak dlouho. Myslel jsem si, že to trvá maximálně den, než jídlo projde odshora dolů. Při běžných hladovkách dělám hned první den očistu střev za pomoci Zaječické hořké, takže tohle jsem neměl příležitost zažít. Při suché hladovce se nic pít nesmí, ani ta Zaječická, takže jsem se mohl dozvědět něco nového.
Začínám mít v ústech sucho a nepříjemnou pachuť. Také žena večer poznamenává, že už mi je lehce cítit z úst aceton - důsledek toho, že tělo pomalu přechází na vnitřní spalování. Je dobře, že si mohu ústa aspoň proplachovat (bez polykání), tím tu nepříjemnou pachuť aspoň na chvíli zmírním. Jinak se cítím dobře, energie mám dostatek, takže jsem odhodlán pokračovat čtvrtý den.
 
Čtvrtek
Zdá se mi, že moč je světlejší, také frekvence močení mírně stoupla. Jako by si tělo začalo brát z vnitřních zásob kromě energie také vodu. Zajímavé. Aceton už je cítit dost, což sice já sám necítím, ale dozvídám se to od své ženy. Začíná probíhat acidotická krize, obvyklá fáze při hladovce (pro detaily odkazuji na knihu „Hladovění“ od odborníka na slovo vzatého - Gennadije Malachova). Odpoledne jdeme zase do wellness centra, to je během hladovky vždycky velice užitečné a příjemné. Cítím se dobře, takže přidám další den.
 
Pátek
Dopoledne je to v pohodě, v polední pauze se jdu projít na vzduch. V poledne se ale pohoda začíná postupně vytrácet. Sucho a pachuť v ústech jsou už dost nepříjemné, ani vyplachování nepomáhá. Přichází únava a je mi jasné, že tento den hladovku ukončím. Tělo si vyzkoušelo, co to obnáší, a příště třeba zase nějaký den přidám. V neděli, kdy jsem měl večer poslední sousto a poslední doušek, jsem si říkal: Vydržet tři dny by bylo fajn, pět dní by bylo lepších, sedm dní by bylo skvělých a deset dní by bylo mistrovských. Ale nejedu na rekord, zdraví je cennější. S pěti dny jsem spokojený.
Večer si nalévám vodu z lesní studánky, žena bílé víno a ťukáme si na šťastné ukončení. Já mám na víno ještě pár dní čas, alkohol je při návratu z hladovky nebezpečný. Po vodě tedy pokračuji jablečným moštem. Nic dalšího si nedávám, začínat se musí pomalu a opatrně...
 
V sobotu a v neděli mám na programu jen bílý domácí jogurt, kozí kefír a nesolený mrkvovocelerový vývar. V neděli večer pak ze mě vyšla první „nová“ stolice, znamení, že metabolismus a peristaltika funguje. Od této důležité chvíle mohu jíst i lehčí běžná jídla, ovšem málo solená a ne tučná, před polknutím dobře pokousat. Maso raději ne, nejdříve tak pátý den po hladovce (pravidelní čtenáři Elixíru vědí, že šetrná návratová fáze má trvat stejně tak dlouho jako samotná hladovka).
Je to za mnou. Pět dní na hladovku a víkend na „restart“, to je taková pěkná ucelená týdenní procedura. To se dá docela dobře naplánovat a společenský život si zas tak moc nenarušíme.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Pokud jste si přečetli, jak jsem absolvoval jednadvacetidenní očistnou hladovku, určitě vás zajímalo i to, jak se během ní měnily moje míry a váhy. Už mám za sebou i celou návratovou fázi, která, stejně jako hladovka samotná, trvala 21 dní. Nyní vám tedy pro porovnání přináším stejné grafy, ovšem rozšířené o údaje z návratové fáze. Co myslíte, že je na výsledcích největším překvapením?

Pohoda

Zdeněk Breitenbacher
Pohodu jsme si uvedli jako první ze složek elixíru mládí, vedle aktivity a životosprávy. Jakkoliv se nám to může zdát jednoduché – udělat si pohodu, bude mnohem obtížnější udělat si ji trvale. Takovou pohodu, kterou nikdo a nic nemůže narušit, takovou, která v nás bude přítomna v každý okamžik, od rána do večera a od večera do rána...

Že je hladovka nejúčinnější metodou tělesné i duševní očisty, o tom není sporu. Důkazy o tom přinášejí odborníci i amatéři a i zde na Elixíru mládí najdete několik reportáží s mými pozitivními zkušenostmi. Je ale taky zřejmé, že opravdu účinná očistná hladovka, to není věc jednoho víkendu - jde o několik týdnů poctivého hladovění, s konzumací pouze čisté vody.
Jenže život je plný společného jídla a pití a člověk se během hladovky vyloučí z velké části rodinného i společenského dění. Pro ty, co si chtějí účinné hladovění zkrátit a mají dostatečně silnou vůli, mám řešení. Je jím suchá hladovka, při které se vůbec nic nejí a vůbec nic nepije.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi