nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Pět úrovní osobní hygieny

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Co se vám vybaví, když se řekne „Osobní hygiena“? Většina z nás si představí pár základních zásad, jako čistit si zuby dvakrát denně, mýt si ruce před každým jídlem a po každé návštěvě toalety, občas se vykoupat nebo osprchovat. Muži přidají pravidelné holení, ženy pak nezapomenou na nalíčení. Tím jsme v podstatě osobní hygienu vyčerpali. Ve skutečnosti má hygiena mnohem více úrovní a to, co většina lidí pod pojem hygiena zahrnuje, patří jen mezi jednu z nich. Podívejme se na všechny úrovně popořádku.

1. Hygiena povrchová
To je právě to, co si většina lidí pod pojmem hygiena představuje. Čili očista povrchu těla a dutiny ústní, tak jak jsme popsali v úvodním odstavci. Výsledek vidíme okamžitě - špína spolu s potem je pryč, vlasy se opět lesknou a zuby září bílým úsměvem. S touto úrovní hygieny nemíváme problémy, rodiče nás jí učí od malička a jsme jí docela dobře uvyklí.
 
2. Hygiena vnitřní
Kdo četl naše články o hladovce a očistě jater, ví, že povrchovou očistou hygiena zdaleka nekončí. Velmi důležitá je hygiena vnitřní - tedy péče o čistotu našich orgánů. Bohužel, pokud v této oblasti cokoliv zanedbáme, nebude to tak snadno viditelné, jako žluté zuby nebo mastné vlasy. Až omezení či ztráta funkčnosti našich vnitřních orgánů nás upozorní, že něco není v pořádku, ale ani tehdy si to nedáme do souvislosti se znečištěním našich vnitřností.
Lékař nám zcela jistě nedoporučí očistnou kůru, nýbrž do nás nacpe léky, v horším případě nás pošle pod nůž. Přitom náprava je často velmi snadná. Hladovka je velmi univerzální očistnou a léčebnou metodou; pro konkrétní orgány pak můžete aplikovat speciální postupy - tak jak jsme popsali u jater a žlučníku. Existují další speciální metody pro očistu ledvin, tlustého střeva a dalších orgánů a my vám přineseme reportáže o jejich průběhu - hned jak si je sami vyzkoušíme.
 
3. Hygiena prostředí
Napadlo vás, že vedle povrchové a vnitřní hygieny ještě existuje hygiena prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém se pohybujeme? Je to tak - i čistému tělu se špatně žije v prostředí, které je plné nepořádku a chaosu. Proto je velmi důležité pečovat i o naše nejbližší životní prostředí. V Číně téhle disciplíně hygieny říkají Feng-Shui. Jde o nauku, jak harmonizovat prostředí tak, aby přinášelo bytostem v něm se pohybujícím co největší prospěch. Prospěchem se přitom myslí zdraví, krása i duševní pohoda.
Je jasné, že v bytě plném nepořádku velké harmonie nedosáhnete. Chaos prostředí se pak projevuje v chaosu bytostí, které v daném prostředí pobývají. Důsledkem je roztěkanost, nestálost a obtížné dosahování jakýchkoliv cílů. V takovém prostředí musí bezpodmínečně nastat očista - podobná jako očista těla. Co nám neslouží, musí pryč. Je třeba se zbavit všech krámů, které nepoužíváme - jakkoliv drahé mohly v minulosti být. To, co zůstane, je pak třeba uspořádat do funkčních a harmonických celků. Jasně - nepůjde to hned a naráz. Očistě prostředí budeme věnovat samostatný článek.
 
4. Hygiena vztahů
Zahrnutí vztahů do hygieny je možná ještě překvapivější, než předchozí hygiena prostředí. Očištění vztahů znamená projít všechny vyslovené i nevyslovené problémy ve vztazích - s partnerem, s bývalým partnerem, s dětmi, s rodiči, v zaměstnání. Každý nesoulad a každá křivda musí být projita. Jde-li o lidi, s kterými žijeme a i nadále žít chceme, musíme si všechny rozpory uvědomit a hledat řešení. Řešením přitom může být i to, že situaci přijmeme jako součást naší karmy a našeho životního úkolu. Pozor, nejde zde v žádném případě o rezignaci, nýbrž o úplné pochopení a přijetí.
Velkým nástrojem je zde odpouštení. K tomu nás nabádá už Ježíš Kristus, a kdo se naučí odpouštět, očistí především sám sebe. Ale pozor: Odpustit neznamená zapomenout. Pokud vás někdo v minulosti podvedl, podrazil nebo vám jakkoliv jinak ublížil, neznamená to, že se k němu máte vracet a opakovat podruhé tu samou chybu. Odpustit znamená vyčistit svou mysl od zášti a myšlenek na odvetu. Já vím, není to lehké. I hygieně vztahů budeme věnovat samostatný článek.
 
5. Hygiena energetická
Z našeho životního prostředí a z našich vztahů se vracíme zpět k naší bytosti. Dostáváme se k nejvyšší úrovni hygieny - hygieně našeho energetického pole. V článku o vita-auriánství jsme psali o vyzařování potravin. Stejné vyzařování vykazují i živé bytosti, včetně člověka. To jsou samozřejmě myšlenky, které není lehké přijmout, protože nic z toho není měřitelné běžnými přístroji. Jsme odkázáni na tvrzení citlivců, kteří jsou schopni takové věci vnímat. Od nich pak můžeme získat i informace o tom, kde je naše aura poškozena, jaké máme případné energetické bloky, eventuelně jak takové poškození napravit.
My, kteří takovými schopnostmi nedisponujeme (včetně mne samotného), můžeme buď uvěřit a pak se řídit několika obecnými doporučeními, nebo neuvěřit, a pak tuto kapitolu hygieny můžeme vynechat. Gennadij Malachov ve své knize „Hladovění“ popisuje, že energetická očista nastává po nejméně dvou týdnech hladovky, ovšem pak je docela zřetelná i naprostým skeptikům. Moje zkušenost prozatím tak daleko nesahá, takže musím vše ponechat vašemu vlastnímu zájmu a studování.
Můžeme si věci zjednodušit, když se utvrdíme v tom, že žádná aura neexistuje, natož nějaké disbalance v ní. Ale s takovým tvrzením bych byl opatrný - o elektřině jsme nevěděli ještě před třemi sty lety a radioaktivitu objevil Henri Becquerel teprve v roce 1896. Kdoví, jaké objevy nás ještě čekají...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Aktivita ducha

Zdeněk Breitenbacher
Bude řeč o trvalém vzdělávání. Dlouho se tradovalo, že mozkové buňky se neobnovují a že nanejvýš můžeme ovlivnit, jestli nám odumírají rychleji a ve velkém, nebo pomaleji a po troškách. Tak nyní vás určitě příjemně překvapím: Poslední výzkumy totiž prokázaly, že to není pravda a že se i v mozku savců skutečně vytvářejí nové neurony. A není to jen výsada pokusných hlodavců, ale platí to i pro člověka. Má to ale jeden háček:

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik peněz investujete do ochrany svého zdraví, dokud jste zdraví? A zamysleli jste se nad tím, kolik byste byli ochotni případně zaplatit za navrácení zdraví, které jste právě ztratili? Je zvláštní, že do ochrany svého zdraví zpravidla neinvestujeme nic, nebo téměř nic. V případě, že ale zdraví náhle ztratíme, najednou se vylekáme a jsme ochotni platit nehorázné sumy, jen aby nás lékaři a farmaceutický průmysl zase dali nějak dohromady.
Není lepší dělat to obráceně?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi