Minule jsme si popsali hydrocolon, což je klystýr, který se děje za pomoci přístroje a za účasti školeného terapeuta. Tak proč tedy ještě domácí klystýr? Když pomineme otázku financí, tedy že domácí výplach střeva vyjde oproti tomu asistovanému mnohonásobně levněji, jde především o to, že při hlubokém očistném procesu musíme mít po ruce rychlé a účinné řešení, jak se zbavit vyplavených nečistot. Náš organismus má vysokou schopnost regenerace a dokáže se zbavit i velmi starých a velmi toxických usazenin. A ty je potřeba z těla co nejrychleji odstranit. Proč je důležitá ta rychlost, když k vyloučení dojde tak jako tak?
V případě starých zátěží vylučovaných z těla ven jde o práci s nebezpečnými odpady. Tělo dokáže toxické látky za určitých podmínek z tkání uvolnit a přesune je do tlustého střeva. Jenže tlusté střevo je velmi hustě prokrvené a je uzpůsobené tak, že skrze svoje stěny absorbuje obsah, který jím právě prochází. A to je v tomto případě naprosto nežádoucí. Nechceme se pohybovat v kruhu, kdy vyloučené jedy zase znovu přijímáme a vřazujeme do krevního oběhu. Jev, kdy se odpadní látky a toxiny znovu dostávají do krve, se nazývá autointoxikace a jedná se o nebezpečnou situaci. Proto je nezbytně nutné zvládnout umění očisty tlustého střeva také domácím klystýrem, protože ten nám zaručí, že k žádné zpětné intoxikaci nedojde.
Když jsem začala hledat informace o klystýru, narazila jsem na internetovou diskusi, ve které si lidé sdělovali svoje zkušenosti s domácím klystýrem. To mě docela povzbudilo v tom, že rozhodně nejsem sama, kdo takto uvažuje, že na tomto způsobu očisty není naprosto nic nemravného ani perverzního, ani nevhodného, jak se možná člověku, který se s tímto tématem setkává poprvé, může zdát.
Touto předmluvou jsem chtěla naznačit, že zvládnout domácí klystýr neznamená ani tak zvládnout ho manuálně, protože to je jednoduché jako kolo od trakaře, ale zvládnout ho hlavně psychicky. Zvládnout situaci, kdy si rozmýšlíme, zda svůj záměr probereme s nejbližšími, kteří s námi sdílejí kolikrát docela malý byt, anebo si zkusíme najít časový prostor pro to, abychom byli úplně sami a proceduru nerušeně absolvovali. Věřte však, že po prvním úspěchu vás prvotní psychické zábrany zcela opustí a bude to všecko snadné jako to kolo od trakaře .
Takže jak na to:
- V lékárně zakoupíme pomůcku, která se jmenuje irigátor, stojí přibližně 200 Kč (pozor, prodávají se i irigátory pro dámskou intimní hygienu a ty mají malý obsah). Chtějte irigátor o obsahu 2 litry.
- Balení je hygienické, takže věc lze rozbalit a rovnou použít. Irigátor je třeba sestavit, t.j. hadičku, kterou bude protékat voda, důkladně zasunout na koncovku nálevového sáčku (dle přiloženého návodu).
- Jak připravit vodu pro proceduru: Do hrnce nalijeme 1,8 l čisté vody a zahřejeme ji na teplotu lidského těla. Do vody můžete přidat 2 lžíce nerafinované mořské soli, nebo citronové šťávy, nebo přírodního jablečného octa, nebo si můžete připravit výluh z hřebíčku, který má desinfekční účinky. Sůl je zase dobrá v tom, že působí osmoticky a nedovoluje vodě, aby se do střeva vsákla.
- Nálevový sáček zavěsíme do výše 1,5 m nad dno vany, do které položíme suchý ručník jako podložku.
- Nalijeme připravenou vodu do sáčku a nad odpadem otevřeme ventil, který je určený k regulaci průtoku vody hadičkou. Vypustíme z hadičky vzduchovou bublinu, pokud tam nějaká je.
- Před zavedením koncovku hadičky důkladně namažeme olejem (dobrý je kokosový, protože má antibakteriální účinky, ale lze použít také olivový, nebo jiný čistý olej určený k jídlu).
- Vlezeme si do vany, položíme se na záda, zavedeme si hadičku do konečníku (přibližně 20 – 30 cm) a otevřeme ventil pro napouštění vody. Napouštění můžeme ventilem regulovat podle svých momentálních pocitů.
- Jakmile dosáhneme vyprázdnění nálevového sáčku, nebo klidně i dříve, pokud se nám zdá, že je vody už dost, vyjmeme hadičku z konečníku a masírujeme si břicho tak dlouho jak je nám to příjemné.
- Po chvíli opatrně vstaneme z vany a přesuneme se na toaletu, kde vodu vyloučíme.
- Celá procedura včetně zahřívání vody zabere přibližně 30 minut.
- Nálevový sáček stačí po použití vypláchnout a koncovku hadičky omýt mýdlem. Irigátor je pro opakované použití, takže jej nevyhazujte, ale uložte jej na bezpečné místo.
Tímto jednoduchým způsobem si zajistíte střevní očistu sami a přesně v době, kdy budete cítit, že to potřebujete. Účinky jsou podobné jako u hydrocolonu a kontraindikace také.
Očista tlustého střeva II. - Domácí klystýr
|
|
Neměli byste vynechat
|
|---|
Zvládnutí procedur očisty střev je základním předpokladem k tomu, abyste byli v celém ozdravném procesu úspěšní a dokázali se nečistot skutečně efektivně zbavovat. Očista tlustého střeva je základní očistná procedura a je prvním a naprosto nezbytným krokem - předstupněm všeho, o čem se zde budeme dále bavit.
Jdeme přirozenou cestou a pro naše tělo je přirozené odpad vylučovat skrze tlusté střevo. Chceme, aby tato cesta z těla ven byla plně funkční a aby vylučování odpadních látek nebránily žádné překážky, na kterých by případně ulpívala další a další nečistota. Chceme se nečistoty a toxinů rychle a efektivně zbavovat, takže jako bod číslo jedna, nebo chcete-li jako první lekci, zvládneme očistu tlustého střeva.
|
Když první hodinář sestrojil první mechanické hodiny, měly jen hodinovou ručičku – jako analogii ke stínu na slunečních hodinách. Tehdy se jí ještě neříkalo „malá“, protože žádná „velká“ – minutová – nebyla. Lidé měli času dost a minuty měřit nepotřebovali, a když, tak jenom přibližně, tak jak jim hodinová ručička ukázala úhel mezi jednotlivými hodinami. Velkou ručičku, minutovou, dostaly hodiny mnohem později. S minutovou ručičkou vydržely hodiny několik staletí, když se najednou objevil jakýsi šílený hodinář a přidal jim ještě ručičku vteřinovou...
|
To jsem se tuhle na Slovensku chtěl dozvědět něco o slovenských sýrech a dalších výrobcích z mléka, především z ovčího. Není zde problém nakoupit širokou paletu nejrůznějších výrobků, ale s informacemi o nich je to o poznání horší. Navštívil jsem tam jedno velké knihkupectví a dožadoval se nějaké literatury, ale marně.
Jen si představte: V knihkupectví v Popradu - pod samotnými Tatrami - měli jen tlusté knížky o francouzských sýrech, o holandských sýrech, ba i o italských sýrech, ale o těch slovenských ani pohlednici, natož nějakou brožuru. A tak jsem začal hledat informace z nejrůznějších po internetu rozptýlených zdrojů...
|
|
nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
|