nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Obezita není dědičná

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
V článku o motivaci jsem vám napsal jeden příběh o lásce a zázračném zhubnutí, a nyní se k obezitě vrátíme. Všimli jste si, že v mnoha rodinách se obezita „dědí“? Pokud je matka obézní, je velmi často obézní i dcera. Zeptejte se té dcery, proč s tím něco nedělá – a dostanete pokaždé tutéž odpověď: Já s tím nic dělat nemohu, my to máme v rodině...
 
Stručně a jasně, není to pravda.

Dědičná obezita neexistuje, ničemu takovému nevěřte. Víte, jak je to doopravdy? Ne obezita, ale špatné zvyky jsou dědičné. Tady je ta podstata problému. Pokud matka volí špatný jídelníček, dcera se zpravidla učí od ní a pokud si to sama neuvědomí, nebude vařit jinak. Naučí se tytéž zlozvyky, vaří stejná nezdravá jídla a má stejně špatnou celou životosprávu. Geny a dědičnost za to vůbec nemohou, ty s tím nemají vůbec nic společného.
Celkem asi chápeme, že náboženská orientace rodičů v podstatě předurčuje náboženskou orientaci dětí. S životosprávou je to obdobné. Prostředí a okolí nás předurčuje a my téměř nemáme na výběr. Rodiče jsou tím nejsilnějším vzorem v našem chování a my je vědomě či nevědomě kopírujeme.
Dokud nemáme jasný vlastní úsudek, těžko se ubráníme vlivům, které nám neslouží nebo které nám dokonce ubližují. Ale s příchodem dospělosti už si sami zodpovídáme za svůj život a za všechno, co k tomu patří. Pokud je vaše matka silnější postavy, přemýšlejte o tom a zkuste vařit po svém. Zajeďte si na kurz zdravého vaření, improvizujte. Zeptejte se svých štíhlých kamarádek, co vaří. Nebo zapojte do vaření manžela a děti, to zhubnete zaručeně...
Pokud vám někdo tvrdí, že má obezitu v rodině, je to často jenom jeho pohodlná výmluva. Nevěřte tomu, že s tím nemůže nic dělat. Je to jen sbírka špatných zvyků, které si ze své rodiny přináší. A jak se jich má zbavit? No, jak už jsem říkal, najít si tu správnou motivaci, bez té to v žádném případě nepůjde. Třeba jako ta dívka z našeho příběhu – zamilovat se do někoho štíhlého, komu se obezita protiví...
  Komentáře
  Jura 
Pěkný den. S tímto názorem nemohu úplně souhlasit. Myslím, že určité predispozice postavy si neseme v genech. Souhlasím, že tlustí rodiče mají tlusté děti, protože je vedou svými (špatnými) stravovacími zlozvyky. Později se z toho vymanit je velice těžké. Jídlo je stejná droga, jako alkohol, cigarety.... A parafrázuji jedno lidové rčení: Hubený (bez větší námahy) tlustému nevěří. Ale zpět, postava i metabolismus je v genech. Trochu se dají upravit, ale určitý základ zůstane. Malý příklad: dcera mé sestřenky "zdědila" tzv. těžký spodek. Od pasu výše byla holka jak lusk. Ovšem zadeček byl větší a stehna silnější, než by odpovídalo vršku. Dělala, co mohla. Cvičila, dietovala, až se dostala do anorexie. Dnes už je v pohodě, ale toho "rodinného prokletí" se zbavila díky příteli, který ji dodal sebedůvěru přijmout se taková, jaká je. Čili: udělat s tím něco můžeme, ale základu se nezbavíme. Tedy pokud nechcete sáhnout po plastikách a jiných drastických prostředcích. Jiří
  Zdeněk B. 
Dobrý den, Jiří, děkuji za krásný příspěvek.
Myslím si, že nemluvíme o tomtéž. Obezita je nepřirozený stav. Ve Wikipedii například nalezneme tuto definici: "Obezita, česky otylost, je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce (např. člověka), která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví."
Někdo má svoji přirozenou energetickou rezervu uloženu víc dole a tyto dispozice opravdu mohou být dědičné. To ale ještě neznamená, že je člověk obézní. Horší je, pokud je toho tuku příliš, čili jak říká definice - nad obvyklou úroveň a poškozující zdraví. Něco napoví index BMI, světově uznávané měřítko pro nadváhu. BMI nad 30 je u evropské populace obezita, BMI 25-30 se označuje jako nadváha.
Tipnul bych si, že dcera Vaší sestřenky byla z pohledu BMI v pohodě a o obezitě se v jejím případu nedalo mluvit.
BMI se počítá jako (hmotnost/druhá mocnina výšky). Kdyby například měla 165 cm, pak při váze 68 kg by měla BMI=25, což je velmi dobré. Dokonce ani při 80 kg by k hranici obezity nedosáhla (BMI=29,4). Pro přesnější analýzu si lze zajít na důkladnější změření, které se provádí na specializovaných přístrojích například ve fitness-centrech.
Holt každá žena to má trochu jinak. Naštěstí 1) je dostatek mužů, kterým se líbí výraznější svršek, 2) je dostatek mužů, kterým se líbí výraznější spodek a 3) naprosté většině zralých mužů je to úplně fuk a upřednostňují ženy milé, upravené a nehašteřivé.
Zdeněk
  Neměli byste vynechat

Viva Las Vegan!

Zdeněk Breitenbacher
Už několikrát jsme se dostali k tématu vegetariánství a veganství - ano či ne - a proč, případně v jakém rozsahu. Několik nedávno absolvovaných rozhovorů na toto téma mě přimělo k zamyšlení: Proč lidé volí bezmasou stravu, co jim to přináší rovině fyzické a co jim to přináší na úrovni duchovní. A také, zdali jsou jejich očekávání realistická.
Nečekejte žádné definitivní doporučení, mé zamyšlení je čistě filosofické a přináší poněkud neobvyklý pohled na věc.

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Svačinové sušenky

Jolana Breitenbacherová
Nevíte, jak dětem zpestřit svačinu? Zkuste jim do krabičky přidat domácí svačinovou sušenku. Sušenky jsou z celozrnné mouky a ovesných vloček a jsou skvělou zásobárnou tak zvaných pomalých sacharidů, které jsou do krve uvolňovány postupně. Není v nich žádný cukr, a přesto mají výtečnou chuť. Nevěříte? Testovali jsme na dětech – na těch vlastních – a výsledek degustačního testu je 100% ano!

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi