nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

O kamnech

Jolana Breitenbacherová
 
 
„Tož děvčico, dojdi na mlatevňu pro dřevo a zatopíme v kamnech. Však brzo budú zvonit na poledně a my eště nemáme uvařené.“
Než začneme vařit, řekneme si něco o kamnech. Samozřejmě není podmínkou, abyste vařili na nich, klidně můžete vařit na jakémkoli sporáku, který máte. Pokud ale koketujete s myšlenkou, že byste si kamna neboli sporák na tuhá paliva zakoupili, tak mám pro vás několik rad a tipů.

Především odhoďte veškeré obavy, že na kamnech nebudete umět vařit. Zodpovědně prohlašuji, že je to mnohem jednodušší než na sporáku s hořáky a elektrickou nebo plynovou troubou. Opravdu!
Člověka nejvíc děsí asi to, že bude muset regulovat teplotu dřevem, což je noční můrou zejména při pečení v troubě. Představa, že to, co se obvykle udělá pootočením nerezového knoflíku, se bude dělat prostřednictvím nějakých neforemných polen a klacků, je zpočátku strašlivá. Ale neděste se, není to vůbec hrozné, právě naopak. Dřevem se topí krásně a pro vaření i pečení stačí, pokud jste schopni teplotu jakž takž udržet, což se děje prostým přikládáním - buď hoří, anebo je potřeba přiložit. Kamna mají velkou setrvačnost a mají teplejší a studenější místa, takže hrnce stačí pouze přesouvat po plotně, tím se teplota reguluje okamžitě a bez přikládání. Když chci mít prudký var, tak dám hrnec přímo nad topeniště, kde je teplota nejvyšší, když chci jen přihřívat (hrnek s čajem, konvičku s meltou atd.), tak využiji okraj plotny, kde je teplota logicky nejnižší.
Setrvačnost plotny je obrovskou výhodou - když roztopíte na 100°C, uvaříte naprosto všechno a nic nepřipálíte. Například takové bramboráky se na plotně pečou tak exkluzivně, že je doma v bytě už vůbec neděláme. Jsou křupavě propečené po celé ploše – neuvěřitelně rovnoměrně - a olej se vůbec nepřepaluje. Jeho teplota se totiž ani zdaleka nepřiblíží kritickému kouřovému bodu, který olej degraduje a v bytě zanechává těžký vzduch po smažení.
S troubou je to také jednoduché. Na rozdíl od různých horkovzdušných zařízení, která se snaží teplo rovnoměrně rozhánět, trouba na tuhá paliva má tuto vlastnost zcela od přírody a peče na 100% stabilně po celé své ploše. Navíc v ní necirkuluje žádný vzduch, takže je v ní mnohem vyšší přirozená vlhkost – voda, která se vypéká z pokrmu, nikam neutíká, nic se tím pádem nepřipaluje a vše je na závěr krásně vláčné a ne vysušené. Kamna na tuhá paliva podle mě nabízejí stejný komfort, jako moderní parní trouby, jen s tím rozdílem, že jsou mnohem hezčí .
 
V naší republice nabízí sporák na tuhá paliva tradičně firma Mora. Má ho moje kamarádka a musím říct, že jsou to skvělá kamna. Jedinou jejich nevýhodou je to, že topeniště má plná dvířka, takže se nemůžete při vaření kochat pohledem na oheň. Jsou to kamna koncipovaná pro vaření, takže romantické posezení se sklenkou vína a pohledy upřenými do plamenů se prostě nekoná .
My jsme se rozhodli, že si pořídíme kamna od firmy MBS, která splňovala naše kritérium, že dvířka topeniště budou prosklená. Jsou to kamna kombinovaná pro vaření a pro vytápění, což znamená, že topeniště je větší (resp. vyšší) než u Mory. Jednoduše řečeno, v našich kamnech je potřeba navrstvit více polínek, abychom dosáhli vyšší teploty plotny, protože čím výše je rošt topeniště, tím rychleji stoupá teplota plotny a také trouby. Mora má topeniště zhruba poloviční než naše kamna, takže v ní stačí přiložit pár suchých klacíků a teplota rychle stoupá. Jinak oba typy sporáků mají na troubě velmi přehledný nerezový teploměr, který ukazuje, kolik stupňů právě máte.
V zimním provozu naše kamna používáme také pro vytápění, takže je nám relativně jedno, že je rošt nízko, ale pro letní provoz, kdy topit není třeba, si připravíme rošt, který do topeniště vložíme zhruba v polovině. Tím se dostaneme z hlediska rychlosti zahřívání plotny a také spotřeby dřeva na úroveň Mory.
Kamna MBS mají ještě jednu vymoženost, kterou často využíváme, a tou je speciální prostor dole pod troubou pro udržování teploty. Můžete v něm nahřívat talíře, ohřívat jídlo, sušit houby... Teplota uvnitř prostoru je nízká, stačí tak akorát na to přihřívání, takže je to v provozu domácnosti velmi funkční prvek.
  Víte, proč ženské od plotny nosí dlouhé sukně? Protože látka, která volně splývá od pasu k zemi, chrání jejich nohy od žáru topeniště. Chce to ovšem kvalitní materiál, nejlépe hustě tkané bavlněné plátno, rozhodně ne žádnou umělinu!
 
A teď ještě několik poznatků o dřevě:
Nejrychlejší rozpálení plotny a trouby dosáhnete tenčími třískami z měkkého dřeva, jako je borovice nebo smrk. Tvrdé dřevo (buk, dub, ořech) hoří pomalu, vytrvale a skvěle udržuje teplotu. Toto dřevo používám, když mám v troubě buchtu a chci jít třeba na zahradu.
Vaření na ohni je skvělá relaxace. Přišla jsem na to, že není kam spěchat. Když si vzpomenu, že chci jít na zahradu natrhat si ovoce, tak prostě jdu a jenom přesunu hrnec na místo, kde na mě pěkně počká. Chleba se krásně upeče i při pouhých 100°C – je v troubě tak dlouho, dokud se prostě neupeče. Kůrka je upečená dozlatova a střed je nadýchaný a vlahý, díky páře, která se z něho odpařuje a zůstává v troubě. Takové pečení bych si v elektrické troubě nikdy dovolit nemohla, kdybych pekla chleba na 100° doma, tak bych z něho měla nejspíš sraženou sušenku.
 
Vaření a pečení v kamnech na dřevo je prostě zážitkem, který stojí za to. Kamna vytvářejí skvělou pohodu – nejen tu tepelnou, ale i lidskou. Když posedíte s rodinou nebo s přáteli u živého ohně a něco na něm i uvaříte, vytvoříte krásnou atmosféru, na kterou budou všichni rádi vzpomínat.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

O babičce

Jolana Breitenbacherová
„Tož idu sa podívat, panenko moja zlatá, co máš dneskaj na prácu. Však dlúho sme sa neviděly, pravda? Už sú to dlúhé roky, cos byla malá děvčica – a eště dneskaj ťa vidím, jak ideš v tej modrej zástěrce po dvoře a hážeš slípkám obilí. Tož ja, indová bylo všecko jinačí. A dneskaj majú mladí už jinačí zájem, než dávat zvířatom, pravda? Ale však pro nás to tehdá bylo pěkné, a aj pro vás je to teďkaj pěkné. A enom to pěkné ostává v srdéčku, nic jinačího nakonec neostane, enom to pěkné.“

Začínáme s úsměvem

Zdeněk Breitenbacher
Vážení přátelé, věříte na elixír mládí? Já ano – a užívám ho každý den. Ale pokud si myslíte, že je to nějaký zázračný tajný recept, mýlíte se. Je tu pro každého a já vám na těchto stránkách představím všechny složky, ze kterých se míchá. Nebudete potřebovat žádná kouzla ani čáry. Abyste mi uvěřili, začneme tou nejjednodušší a přitom nejúčinnější složkou. Uhodnete, která to je?

Najděte si svého guru II.

Zdeněk Breitenbacher
V předchozím článku jsme se dozvěděli, že na své cestě budeme nejspíš potřebovat zkušeného průvodce, který nás provede náročnějšími úseky a pomůže nám tam, kde si nebudeme vědět rady. Také jsme si řekli, že si budeme muset dávat zatraceně dobrý pozor, koho za svého průvodce zvolíme. Nyní vám dám další velmi důležitou radu: Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty a pak ho zavčas opusťte...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi