nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

O babičce

Jolana Breitenbacherová
 
 
„Tož idu sa podívat, panenko moja zlatá, co máš dneskaj na prácu. Však dlúho sme sa neviděly, pravda? Už sú to dlúhé roky, cos byla malá děvčica – a eště dneskaj ťa vidím, jak ideš v tej modrej zástěrce po dvoře a hážeš slípkám obilí. Tož ja, indová bylo všecko jinačí. A dneskaj majú mladí už jinačí zájem, než dávat zvířatom, pravda? Ale však pro nás to tehdá bylo pěkné, a aj pro vás je to teďkaj pěkné. A enom to pěkné ostává v srdéčku, nic jinačího nakonec neostane, enom to pěkné.“

Jak jsme vám přislíbili na samém počátku tohoto roku, otevíráme další kapitolu na Elixíru mládí. Budeme vám přinášet tradiční recepty, které se dříve vařily na plotnách našich babiček. Mojí inspirací pro práci na těchto receptech bylo vaření mé vlastní babičky.
 
Moje babička se jmenovala Františka a pocházela z moravského Slovácka. Narodila se roku 1901 ve Vlkoši. Po svatbě s dědou, který se jmenoval Richard a narodil se o 3 roky dříve, v roce 1898, žili společně až do konce svých dní ve Vracově, což je od Vlkoše jen kousek cesty. Prázdniny svého dětství jsem tedy prožila v samém srdci Slovácka a musím říct, že slovácké zvyky, nářečí a kulturní prostředí se neodmyslitelně vtiskly do mého srdce.
Můj děda byl švec a šil boty z kůže - polobotky, zimní boty s beranem, parádní probíjené páskové sandály, ortopedické boty s mechovkou, pantofle, krojové boty - prostě uměl všecko. Babička byla v domácnosti a většinu času trávila v kuchyni. Děda měl dílnu přímo v domě, takže každou chvíli někdo přišel. Když to bylo jenom něco na spravení, počkal u babičky v kuchyni, než děda opravu udělal. U stolu se pak „védly řeči o tem, co je nového, kde kdo býl, kdo umřél, kdo chystá svajbu“ atd.
Stavení bylo z vepřovice, topilo se pouze kamny a v ložnici se netopilo vůbec. Když se blížil večer, otevřely se dveře do světnice, aby se vzduch v ložnici trochu ovlažil a aby prostěradla nebyla ledová. Spalo se pod pořádnými duchnami z domácího peří, které se každý večer natřepávaly, aby toho peří bylo co nejvíc u hlavy. Ještě dnes si pamatuju, jak byla v zimě okna ráno vymalovaná zmrzlými květy, a to natřepané peří v bílé peřině s jemnými růžovými proužky bylo vždycky všecko až v nohách !
Vybavení domu bylo naprosto základní. Pro vodu se chodilo na dvůr k pumpě, náčiní se umývalo ve dvou lavorech, které byly zapuštěné v šuplíku kuchyňského pracovního stolu. Šuplík se k mytí vysunul i s dvěma předníma nohama stolu, nádobí se umylo, lavory se špinavou vodou se vynesly na dvůr a šuplík se zase zasunul. Koupelna jako taková nebyla a suchý záchod, neboli poctivě přitesaná dřevěná kadibudka, byl na dvoře. Možnost umýt si ruce mýdlem však byla dostupná všude, v domě i na dvoře. V kuchyni na nízké skříňce hned za dveřmi stálo smaltované umývadlo, které jsme po použití chodili vylívat na dvůr. Na dvoře bylo možné umýt si ruce v lavoru pod pumpou nebo si nabrat z kádě s dešťovou vodou, kde byla na dřevěném deklu stabilně kostka mýdla. A koupání? V létě na dvoře v neckách a v zimě děda zatopil v tzv. baji, což byla místnost, kde se pralo. Kýblem nanosil vodu z pumpy na kotel, vodu ohřál, pak ji kýblem z kotle zase vybíral a nosil do vany. A bylo to.
 
Podle výše popsaného jistě uhodnete, že jídla, která babička vařila, byla skromná, nebyly to žádné kulinářské skvosty, které by oplývaly miliónem ingrediencí a ohromovaly roztodivnými chuťovými kombinacemi. Bylo to úplně obyčejné jídlo, které mělo pouze dva základní cíle: Aby zasytilo a aby bylo dobré. Vždycky to bylo jídlo poctivé, kterého se dotýkaly lidské ruce. Bylo to jídlo připravované s úctou k přírodě, ze které všechny dary na našem talíři pocházely, a bylo podávané s láskou těm, kteří seděli u stolu.
Přeji vám, abyste si skromnou jedinečnost tradičních receptů z babiččiných kamen vychutnali, a aby vůně těchto pokrmů přinášela pohodu a radost do vašich domovů.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

O kamnech

Jolana Breitenbacherová
„Tož děvčico, dojdi na mlatevňu pro dřevo a zatopíme v kamnech. Však brzo budú zvonit na poledně a my eště nemáme uvařené.“
Než začneme vařit, řekneme si něco o kamnech. Samozřejmě není podmínkou, abyste vařili na nich, klidně můžete vařit na jakémkoli sporáku, který máte. Pokud ale koketujete s myšlenkou, že byste si kamna neboli sporák na tuhá paliva zakoupili, tak mám pro vás několik rad a tipů.

Fazolová pomazánka s lístky tymiánu

Jolana a Zdeněk Breitenbacherovi
Oblíbeným pohoštěním pro návštěvu jsou pomazánky všeho druhu. Ty se totiž dají namazat na chleba nebo jiné pečivo, anebo když nechcete tolik jíst, tak také nabírat na tortilové trojhránky. Tímto způsobem snadno pohostíte jak vyhládlé hosty, tak i ty, kteří tolik jíst nechtějí.
Mezi nejoblíbenější u nás patří pomazánka česneková a rybičková (ze sardinek). Tvarůžková už není pro každého, ale třeba takovou fazolovou pomazánkou návštěvu příjemně překvapíte. Zkuste ji spolu s námi...

Jistě si mnozí vzpomínáte, jak naši prarodiče, a mnohdy i rodiče, používali na praní jádrové mýdlo. V době našich babiček bylo věhlasné kostkové mýdlo s jelenem a později se mýdlo prodávalo ve formě mýdlových vloček. Určitě vás nepřekvapí, že jádrové mýdlo opět prožívá svou renesanci, a to zejména díky mladým maminkám, které se snaží chránit své malé děti před agresivitou dnešních pracích prášků.
Alergie a vyrážky jsou u dětí častým problém, a tak se maminky stále častěji vracejí k praní v jádrovém mýdle. Mnohdy ale vůbec nevědí, jak na to, nebo mají pochybnosti o tom, jestli takovýmto praním nezničí automatickou pračku se spoustou elektroniky a chytrých funkcí. V tomto článku se tedy dozvíte vše o praní v jádrovém mýdle a předesílám, že pračku v žádném případě nezničíte.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi