nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nuda? Ouha, někde se stala chyba...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Můj každodenní program, stejně jako program mé ženy Jolany, je hodně nabitý. Samozřejmě se staráme o obživu rodiny a nějakou slušnou životní úroveň, také věnujeme čas dětem. Chodíme sportovat, vlastními silami zvelebujeme domek na venkově a vytváříme plány do budoucnosti - blízké i vzdálené. Taky píšeme články do Elixíru mládí . A tak mi někdy přijde až neuvěřitelné, že lidé zápasí s nudou. Jak je to vůbec možné?

Lidé přemýšlejí, co mají dělat, čím se zabavit, jak se nudě bránit. A tak často vymýšlejí činnosti, které jsou naprosto k ničemu jim i komukoliv jinému. Marnotratně zabíjejí čas, jen aby nebyla nuda. U mladých a nevyhraněných lidí to ještě lze chápat, ale u dospělých to rozhodně není v pořádku. Co to vlastně znamená, že je nuda? Kde je ta nejhlubší příčina?
 
Každý člověk by se měl snažit porozumět svému osudu a pochopit, proč tady na světě je. Věřte mi, že každý z nás tu má nějaký úkol. Někdo ho už poznal a pochopil, a tak směle kráčí tam, kam ho bůh či osud poslal. Pro nějakou nudu není místo - vždyť úkol je tak veliký a času je tak málo! Je jedno, co je tím úkolem - v očích ostatních to může být maličkost a nedočkáte se ani Nobelovy ceny za mír ani žádného jiného veřejného ocenění. Ale to přece nevadí, pro veřejné uznání to neděláme.
Lidé, kteří svůj úkol a své směrování ještě nepochopili, často zápasí s nudou. Teď nejde o tu nudu z vynucených prostojů, kterou zažijete v dlouhé frontě před pokladnou v supermarketu nebo na zastávce při čekání na autobus. Jde o tu dlouhodobou „systémovou“ nudu, kdy ve svém životě nenacházíte nic, co by vás bavilo.
Můžete namítnout „Ale vždyť já mám také prostoj, jenže dlouhodobý. Momentálně nemám partnera, tak není s kým plánovat, s kým budovat, s kým se radovat...“
 
Ale to neobstojí. Poslechněte si tu nejlepší radu, kterou jsem kdy dostal:
V životě každého člověka může nastat období, kdy o něj není zájem. Nejdůležitější je nepromarnit ten čas, který takto vznikne, ale je nutné jej využít k tomu, abychom zapracovali na sobě - abychom v příštím kole měli více šancí.
 
Kdo bude naříkat, utápět se v alkoholu nebo se potloukat od ničeho k ničemu, žádnou novou šanci nedostane. Ale kdo na sobě zapracuje a posune se o kus dopředu, se o nové šance nemusí bát. Proto hrozí-li ve vašem životě nuda, využijte ten čas a zdokonalujte se. Zkuste poznat, v čem máte talent, a rozvíjejte jej. Učte se jazyky či nové technologie, seznamujte se s lidmi (nemusí to být nic závazného) - třeba se objeví někdo zajímavý a ukáže vám další cestu.
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

Bez koření není vaření

Zdeněk Breitenbacher
Málokdo si uvědomuje obrovský význam koření – nejenom pro vaření, ale i historický. Kvůli koření se vedly války, kvůli koření se podnikaly objevitelské výpravy, vznikaly nové námořní i pozemské cesty a i díky nim byla objevena Amerika. Netvrdím, že bez koření bychom o americkém světadílu dodnes nevěděli, ale přece jenom, koření stálo v pozadí i těch nejvýznamnějších historických událostí. V úctě k jeho významu bychom měli s kořením také nakládat a patřičně si ho vážit.

Je všeobecně známo, že člověk svojí vůlí dokáže ovládat jen určité skupiny svalů a nad jinými nemá moc. Běžně ovládáme například svaly končetin - když chceme ruku zvednout, tak ona se opravdu zvedne. Ale se srdcem, které je také sval, je to jiné. To si tluče podle vlastních pravidel a možností a poručit mu nemůžeme. Stejně tak existují svaly hlubokého stabilizačního systému kolem páteře, které nedokážeme vědomě ani zapnout ani uvolnit.
Je ale známo, že jogíni dokážou i takové svaly ovládat. Dokonce dokážou i zpomalit srdce či ho utišit tak, že tep není hmatatelný. Jak to dělají? A dokázali bychom to také, kdybychom věděli, jak na to?

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi