nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nuda? Ouha, někde se stala chyba...

 
 
Můj každodenní program, stejně jako program mé ženy Jolany, je hodně nabitý. Samozřejmě se staráme o obživu rodiny a nějakou slušnou životní úroveň, také věnujeme čas dětem. Chodíme sportovat, vlastními silami zvelebujeme domek na venkově a vytváříme plány do budoucnosti - blízké i vzdálené. Taky píšeme články do Elixíru mládí . A tak mi někdy přijde až neuvěřitelné, že lidé zápasí s nudou. Jak je to vůbec možné?

Lidé přemýšlejí, co mají dělat, čím se zabavit, jak se nudě bránit. A tak často vymýšlejí činnosti, které jsou naprosto k ničemu jim i komukoliv jinému. Marnotratně zabíjejí čas, jen aby nebyla nuda. U mladých a nevyhraněných lidí to ještě lze chápat, ale u dospělých to rozhodně není v pořádku. Co to vlastně znamená, že je nuda? Kde je ta nejhlubší příčina?
 
Každý člověk by se měl snažit porozumět svému osudu a pochopit, proč tady na světě je. Věřte mi, že každý z nás tu má nějaký úkol. Někdo ho už poznal a pochopil, a tak směle kráčí tam, kam ho bůh či osud poslal. Pro nějakou nudu není místo - vždyť úkol je tak veliký a času je tak málo! Je jedno, co je tím úkolem - v očích ostatních to může být maličkost a nedočkáte se ani Nobelovy ceny za mír ani žádného jiného veřejného ocenění. Ale to přece nevadí, pro veřejné uznání to neděláme.
Lidé, kteří svůj úkol a své směrování ještě nepochopili, často zápasí s nudou. Teď nejde o tu nudu z vynucených prostojů, kterou zažijete v dlouhé frontě před pokladnou v supermarketu nebo na zastávce při čekání na autobus. Jde o tu dlouhodobou „systémovou“ nudu, kdy ve svém životě nenacházíte nic, co by vás bavilo.
Můžete namítnout „Ale vždyť já mám také prostoj, jenže dlouhodobý. Momentálně nemám partnera, tak není s kým plánovat, s kým budovat, s kým se radovat...“
 
Ale to neobstojí. Poslechněte si tu nejlepší radu, kterou jsem kdy dostal:
V životě každého člověka může nastat období, kdy o něj není zájem. Nejdůležitější je nepromarnit ten čas, který takto vznikne, ale je nutné jej využít k tomu, abychom zapracovali na sobě - abychom v příštím kole měli více šancí.
 
Kdo bude naříkat, utápět se v alkoholu nebo se potloukat od ničeho k ničemu, žádnou novou šanci nedostane. Ale kdo na sobě zapracuje a posune se o kus dopředu, se o nové šance nemusí bát. Proto hrozí-li ve vašem životě nuda, využijte ten čas a zdokonalujte se. Zkuste poznat, v čem máte talent, a rozvíjejte jej. Učte se jazyky či nové technologie, seznamujte se s lidmi (nemusí to být nic závazného) - třeba se objeví někdo zajímavý a ukáže vám další cestu.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Troufám si říci, že ve spánku se nestárne. Vědecké autority by nade mnou asi kroutily hlavou a možná mne nominují na příští Bludný balvan. Bludné balvany jsou každoročně vyhlašované ceny za nevědecká tvrzení všeho druhu, a tak přemýšlím nad tím, jestli tyhle stránky nebudou také jedním z horkých kandidátů. Mnohá z tvrzení, která tady uvádím, nejsou vědecky potvrzena a asi taky nikdy nebudou. Pokud vám například tvrdím, že když se usmějete, rázem omládnete o pět let, nemám to podložené vědeckým výzkumem, jen vím spolu s vámi, že to opravdu funguje!

Vydali jsme se na cestu zdravého a dlouhého života a já vám tu dávám drobné rady, tipy, postřehy a náměty. A přitom vás nabádám, abyste své zvyky – třeba v životosprávě – neměnili naráz, ale pomalu a postupně. To zní divně, že? Proč dělat malé krůčky, když lze dělat velké? Proč jít k cíli pomalu, když mohu běžet? Tak já vám to povím.

Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč vlastně - z pohledu božského záměru - by měl být člověk na světě déle, než je obvyklé. Prvních pětadvacet let našeho života je určeno pro nás a pro náš rozvoj. Dalších pětadvacet je určeno pro naše děti. To je náš největší úkol a máme práce, že nevíme odkud kam. Ale když jsou děti odrostlé, zakládají vlastní domácnost a my máme takříkajíce „splněno“, jaký je náš úkol potom? Proč nás tady příroda či Bůh ponechává dalších pětadvacet let a někoho i déle?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi