nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nuda? Ouha, někde se stala chyba...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Můj každodenní program, stejně jako program mé ženy Jolany, je hodně nabitý. Samozřejmě se staráme o obživu rodiny a nějakou slušnou životní úroveň, také věnujeme čas dětem. Chodíme sportovat, vlastními silami zvelebujeme domek na venkově a vytváříme plány do budoucnosti - blízké i vzdálené. Taky píšeme články do Elixíru mládí . A tak mi někdy přijde až neuvěřitelné, že lidé zápasí s nudou. Jak je to vůbec možné?

Lidé přemýšlejí, co mají dělat, čím se zabavit, jak se nudě bránit. A tak často vymýšlejí činnosti, které jsou naprosto k ničemu jim i komukoliv jinému. Marnotratně zabíjejí čas, jen aby nebyla nuda. U mladých a nevyhraněných lidí to ještě lze chápat, ale u dospělých to rozhodně není v pořádku. Co to vlastně znamená, že je nuda? Kde je ta nejhlubší příčina?
 
Každý člověk by se měl snažit porozumět svému osudu a pochopit, proč tady na světě je. Věřte mi, že každý z nás tu má nějaký úkol. Někdo ho už poznal a pochopil, a tak směle kráčí tam, kam ho bůh či osud poslal. Pro nějakou nudu není místo - vždyť úkol je tak veliký a času je tak málo! Je jedno, co je tím úkolem - v očích ostatních to může být maličkost a nedočkáte se ani Nobelovy ceny za mír ani žádného jiného veřejného ocenění. Ale to přece nevadí, pro veřejné uznání to neděláme.
Lidé, kteří svůj úkol a své směrování ještě nepochopili, často zápasí s nudou. Teď nejde o tu nudu z vynucených prostojů, kterou zažijete v dlouhé frontě před pokladnou v supermarketu nebo na zastávce při čekání na autobus. Jde o tu dlouhodobou „systémovou“ nudu, kdy ve svém životě nenacházíte nic, co by vás bavilo.
Můžete namítnout „Ale vždyť já mám také prostoj, jenže dlouhodobý. Momentálně nemám partnera, tak není s kým plánovat, s kým budovat, s kým se radovat...“
 
Ale to neobstojí. Poslechněte si tu nejlepší radu, kterou jsem kdy dostal:
V životě každého člověka může nastat období, kdy o něj není zájem. Nejdůležitější je nepromarnit ten čas, který takto vznikne, ale je nutné jej využít k tomu, abychom zapracovali na sobě - abychom v příštím kole měli více šancí.
 
Kdo bude naříkat, utápět se v alkoholu nebo se potloukat od ničeho k ničemu, žádnou novou šanci nedostane. Ale kdo na sobě zapracuje a posune se o kus dopředu, se o nové šance nemusí bát. Proto hrozí-li ve vašem životě nuda, využijte ten čas a zdokonalujte se. Zkuste poznat, v čem máte talent, a rozvíjejte jej. Učte se jazyky či nové technologie, seznamujte se s lidmi (nemusí to být nic závazného) - třeba se objeví někdo zajímavý a ukáže vám další cestu.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

Yogi čaj

Zdeněk Breitenbacher
Někteří z vás si již jistě vyzkoušeli „Čertovský čaj“, případně jeho dospěláckou variantu, a já věřím, že i vám zabírá. Nyní se podíváme na jeho bratříčka, na čaj, který je mu podobný, ale nevaří se primárně kvůli zdraví, nýbrž kvůli chuti a té pravé čajovnické pohodě. Říká se mu Yogi tea, čili Yogi čaj. Přiznám se, že jsem nepátral po původu jeho názvu, a tak nevím, jestli je odvozen od jógy – nebo od nejslavnějšího medvěda všech dob jménem Yogi Bear, v české verzi známého jako Méďa Béďa...

Sedmidenní očistná hladovka

Zdeněk Breitenbacher
Jak už jsem ohlásil před Vánocemi, krátce po Silvestrovských oslavách jsem uskutečnil delší očistnou hladovku. Slíbil jsem podělit se o nové poznatky, takže tady jsou. Zkušenosti z předchozí třídenní hladovky byly povzbuzující, a tak jsem se odhodlal k delšímu pokusu. K úplné spokojenosti by mi stačilo vydržet pět dní, ale nakonec se mi podařilo půst protáhnout na celý týden. Jak sedmidenní hladovka probíhala a jaký prospěch mi přinesla?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi