nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Není třeba závodit

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Docela se snažím sportovat a často si vyzkouším něco nového – nějaký nový sport nebo nový styl toho, co už znám. Je to mnohem zábavnější, než pořád dokola provozovat jeden a tentýž sport, zdokonalovat jeden a tentýž styl, pilovat techniku a pomalu se probojovávat mezi ty, o kterých okolí říká, že jsou „fakt dobří“.
Pro mne samotného to není důležité, baví mne to i tak a splňuje mi to vše, co od toho sportu a své zábavy očekávám. Ale je zvláštní, že tím často provokuji ty, co jsou „fakt dobří“, vlastně ty, co jsou fakt dobří bez těch uvozovek. Co to opravdu umějí na vysoké úrovni...

Všimnou si, že nemám dokonalý styl, že nemám dokonalou techniku a že nemám dokonalé využití energie. Že to co dělám, není tak efektivní, jak by mohlo být. A rozhodnou se mi radit. Že oni – při stejné vložené energii – dokážou běžet dál, plavat rychleji, úder mají prudší... Rád se přiučím, když se mi chce, ale klidně si pokračuji po svém, když se mi nechce. Oni totiž nechápou, proč vlastně sportuji...
Není třeba závodit. Důležitá je aktivita sama o sobě. Je důležité, že strávíte celý den venku, na slunci, v pohybu. A vůbec není důležité, jestli uběhnete za tentýž čas deset kilometrů, nebo patnáct.
Je důležité „spálit ten benzín“, ne ujet 100 kilometrů za dva litry...
Jestli jste si všimli, považuji aktivitu za jednu z nejdůležitějších komponent našeho elixíru mládí. Ale mluvím o aktivitě jako takové, nikoliv o soutěži, kde jde o dokonalost a o vítězství. Nám jde o zdraví a trvalé mládí a to vítězství k tomu nepotřebujeme. Skoro se mi chce říci opak: Pokud jdete tvrdě za vítězstvím a opravdu trvale vítězíte, ztrácíte motivaci. Brzy vás to přestane bavit...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Aktivita ducha

Zdeněk Breitenbacher
Bude řeč o trvalém vzdělávání. Dlouho se tradovalo, že mozkové buňky se neobnovují a že nanejvýš můžeme ovlivnit, jestli nám odumírají rychleji a ve velkém, nebo pomaleji a po troškách. Tak nyní vás určitě příjemně překvapím: Poslední výzkumy totiž prokázaly, že to není pravda a že se i v mozku savců skutečně vytvářejí nové neurony. A není to jen výsada pokusných hlodavců, ale platí to i pro člověka. Má to ale jeden háček:

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

Plněné papriky na řecký způsob

Jolana Breitenbacherová
Milujete chuť pečených plněných paprik, ale už vás přestaly bavit fašírky ochucené česnekem a majoránkou? Potom pro vás máme recept, který okouzlí vaše chuťové buňky rafinovanou kombinací pikantního pečeného lusku s rýží, oříšky, rozinkami a rajčaty.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi