nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nechcete pít? Jeďte autem!

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Nyní se vrátíme k životosprávě, jedné z velmi důležitých komponent našeho elixíru mládí. Nebude ovšem řeč o stravování, nýbrž o vztahu k alkoholu. Jakkoliv rádi v žertu citujeme klasická díla a slova o tom, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, přece jenom si musíme jeho množství hlídat. Že náročnou oslavu zaplatíme ztrátou nemalého množství mozkových buněk, to už asi víme, a že se to našemu zdraví nelíbí, taky nějak (i když neradi) tušíme. Přesto se občas dostaneme do společenské situace, kdy odmítat alkohol je velmi obtížné. Co s tím?

 
Na člověka je v tomto směru nachystáno mnoho nástrah a jednou z nich jsou kamarádi, kteří uznávají jinou míru než my. Je to často vážný problém, protože se jim jen velmi obtížně vysvětluje, že dnes prostě pít nechceme, nebo jen trošku. To prostě pro ně nezní jako vážný argument.
Na to existují dva velmi účinné triky. První z nich příliš nedoporučuji, ale přesto funguje: Řekněte jim, že jste to včera s alkoholem tak přepískli, že vás dnes bolí hlava a na alkohol nemůžete ani kouknout. To je stav, kteří takoví kamarádi obvykle velice dobře znají a respektují. Raději ovšem nepoužívejte tento trik příliš často, aby vaše pověst neutrpěla...
Zkuste raději druhý trik – jeďte autem, i kdyby to bylo jen do sousední ulice. Všichni se vás sice budou vyptávat, proč zrovna dneska musíte být autem, ale nutit vás si nikdo nedovolí, riziko ztráty řidičského průkazu je velmi silný argument...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

Pojďte se mnou do čajovny

Zdeněk Breitenbacher
Čaj zcela neodmyslitelně patří k pohodě, jedné ze tří základních složek elixíru mládí. Při čaji lze odpočívat i tvořit, dokonce i nakupovat – alespoň tedy v Orientu. Čaj nemá rád spěch, vše v jeho přípravě a pití má správný čas a pořadí – a v našem životě bychom si to měli uspořádat také tak.
Jestlipak si dokážete aspoň jednou za týden najít hodinku, kdy si uděláte maximální možnou pohodu, kdy se nenecháte ničím rušit a kdy zahodíte za hlavu všechny starosti? Kdy zapomenete, že máte za sebou dlouhý a uspěchaný týden a zvolníte své neklidné myšlenky? Představte si, že je neděle (nevadí, že je teprve úterý), je čas pro odpočinek, uvolnění a dobrou náladu. Dnes nebudeme sportovat a už vůbec ne dohánět věci, které jsme v uplynulých dnech nestihli. Víte co, pojďte se mnou do čajovny...

Heslo v titulku je takové ryze pozitivní. Má nám říci, že když nás nějaká činnost, do které jsme osudem či jinými okolnostmi vmanipulováni, nebaví a nenaplňuje, máme si k ní najít pozitivní postoj a vykonávat ji s láskou. Dokonce i když nás taková činnost, například zaměstnání, vyloženě štve a chodíme tam otrávení, máme si k němu nalézt vhodnou motivaci, překousnout problémy, naladit se z negativních pocitů do pozitivních a všechno zdárně zvládnout.
Podobné optimistické rady slýcháme často. Ale z úvodních vět jste už asi poznali, že se s heslem „Co děláte, dělejte rádi“ tak úplně neztotožňuji. Vlastně to vidím úplně naopak...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi