nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nebuďme spasitelé

Zdeněk Breitenbacher
3 komentáře
 
Snažíme se o dlouhodobé mládí a během cesty k němu se dozvídáme, jak na to. Něco jste se dozvěděli v této knížce, něco vám poradí známí, na něco přijdete sami. A po nějaké době zjistíte, že to opravdu funguje. Je to důvod k radosti a k oslavě, ale je to také začátek nové etapy, ve které se objeví několik nečekaných nástrah.
Může se stát, že přestože na pohled budete přitažlivější než dříve, budou se vám vaši blízcí vyhýbat. Jak je to možné?

 
Totiž, zjistíme-li, že jsme skutečně v lepší kondici než předtím, že se lépe cítíme a že lépe vypadáme, můžeme podlehnout neukojitelné touze nutit naše blízké k tomu, aby se chovali stejně jako my. Budeme nutit partnera a děti, aby se stravovali stejně jako my, aby s námi chodili sportovat, aby s námi pili různé čaje a podobně. Vždyť my máme ty správné informace, nám to pomáhá, tak by to měli dělat taky!
Ne, to je špatně, velmi špatně. Víte proč? Protože jim tam chybí to nejdůležitější: Vnitřní pozitivní motivace. Každý máme svoji cestu a musíme po ní jít dobrovolně. To, že se pro tu či onu cestu rozhodneme, MUSÍ být naše vlastní touha a náš vlastní cíl. To je něco, co nelze v žádném případě nahradit a dodat zvenku.
Pokud byste kohokoliv nutili k něčemu, k čemu zatím nedozrál sám, ublížíte jemu i sobě – a především vztahu mezi vámi. Bylo by velmi smutné, kdyby vás vaši blízcí následovali jen proto, „aby byl doma klid“. Mohu vás z vlastní zkušenosti ujistit, že chcete-li někoho přivést na cestu, která je podle vás pro něj dobrá, musí to znít takto: „Já to dělám tak a tak a dělá mi to dobře“.
NIC VÍC!
  Jakýkoliv náznak nátlaku, jakkoliv dobře míněného, je naprosto špatný! Pokud naši nejbližší pro danou cestu dozráli, sami se zeptají na další informace...
  Komentáře
  Monča 
Mluvíš mi z duše. Nutit nikoho nemůžeš. Akorát, bohužel, někdy je dost utrpení dívat se, jak se třeba tchán s tchýní futrují krkovičkou a bůčkem a pak si chodí pro prášky na srdce a na žlučník...
  Zdeněk B. 
Máš pravdu, je velmi smutné pozorovat naše blízké, jak si soustavně ubližují - ať už z nevědomosti, nebo z pohodlnosti. Ještě těžší, než vidět tchána s tchýní, může být situace kolem našeho už dospělého syna či dcery, za které stále cítíme odpovědnost. Bohužel, máme jen velmi málo možností s tím něco udělat. Náprava musí pocházet z nich zevnitř, a pokud k tomu ještě nedozráli, půjde z naší strany jen o represi. Je to násilí ve jménu jejich dobra - ale pořád je to jen násilí. Budou-li moci, vzepřou se. Použil bych slova Morphea z Matrixu: Mohu Ti jen ukázat dveře, ale projít musíš ty sám...
Pokud projít nechtějí, nezbývá nám, než je přijmout a milovat i s těmi chybami, které mají. Jednou třeba těmi dveřmi projdou...
  Monča 
Bulím jak želva...
  Neměli byste vynechat
V řadě článků se odkazuji na univerzální sílu, která řídí vesmír v souladu se svým nejvyšším záměrem. Věřím, že takový záměr existuje a že jsme předurčeni - spolu se všemi ostatními bytostmi ve vesmíru - k jeho naplňování. Tato síla má plnou moc určit, co se stane.
Když chci v nějakém článku napsat, že určitý výsledek v našem životě je dílem takové síly, jak ji mám správně nazývat? Jaké jméno je vám nejbližší?

Nechcete pít? Jeďte autem!

Zdeněk Breitenbacher
Nyní se vrátíme k životosprávě, jedné z velmi důležitých komponent našeho elixíru mládí. Nebude ovšem řeč o stravování, nýbrž o vztahu k alkoholu. Jakkoliv rádi v žertu citujeme klasická díla a slova o tom, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, přece jenom si musíme jeho množství hlídat. Že náročnou oslavu zaplatíme ztrátou nemalého množství mozkových buněk, to už asi víme, a že se to našemu zdraví nelíbí, taky nějak (i když neradi) tušíme. Přesto se občas dostaneme do společenské situace, kdy odmítat alkohol je velmi obtížné. Co s tím?

Co se světelným smogem?

Zdeněk Breitenbacher
Že je kolem nás příliš mnoho hluku, to už si docela uvědomujeme. Mnohem méně si uvědomujeme, že je kolem nás i jiná zátěž - světelná. Chceme-li například ve větším městě ukázat dětem na obloze Velký vůz, tak máme docela problém. Všude samý reflektor, reklamy, billboardy. Kdo tráví večery doma u televize, ten to ani nevnímá, ale to není náš případ.
Rádi si s ženou večer sedneme na balkón a popovídáme si, nebo jen tak koukáme na město. Máme hezký výhled a vidíme Brno jako na dlani, tak to bylo vždycky příjemné posezení. Do okamžiku, než nám hned pod balkónem postavili veliký osvětlený billboard...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi