nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nebuďme spasitelé

Zdeněk Breitenbacher
3 komentáře
 
Snažíme se o dlouhodobé mládí a během cesty k němu se dozvídáme, jak na to. Něco jste se dozvěděli v této knížce, něco vám poradí známí, na něco přijdete sami. A po nějaké době zjistíte, že to opravdu funguje. Je to důvod k radosti a k oslavě, ale je to také začátek nové etapy, ve které se objeví několik nečekaných nástrah.
Může se stát, že přestože na pohled budete přitažlivější než dříve, budou se vám vaši blízcí vyhýbat. Jak je to možné?

 
Totiž, zjistíme-li, že jsme skutečně v lepší kondici než předtím, že se lépe cítíme a že lépe vypadáme, můžeme podlehnout neukojitelné touze nutit naše blízké k tomu, aby se chovali stejně jako my. Budeme nutit partnera a děti, aby se stravovali stejně jako my, aby s námi chodili sportovat, aby s námi pili různé čaje a podobně. Vždyť my máme ty správné informace, nám to pomáhá, tak by to měli dělat taky!
Ne, to je špatně, velmi špatně. Víte proč? Protože jim tam chybí to nejdůležitější: Vnitřní pozitivní motivace. Každý máme svoji cestu a musíme po ní jít dobrovolně. To, že se pro tu či onu cestu rozhodneme, MUSÍ být naše vlastní touha a náš vlastní cíl. To je něco, co nelze v žádném případě nahradit a dodat zvenku.
Pokud byste kohokoliv nutili k něčemu, k čemu zatím nedozrál sám, ublížíte jemu i sobě – a především vztahu mezi vámi. Bylo by velmi smutné, kdyby vás vaši blízcí následovali jen proto, „aby byl doma klid“. Mohu vás z vlastní zkušenosti ujistit, že chcete-li někoho přivést na cestu, která je podle vás pro něj dobrá, musí to znít takto: „Já to dělám tak a tak a dělá mi to dobře“.
NIC VÍC!
  Jakýkoliv náznak nátlaku, jakkoliv dobře míněného, je naprosto špatný! Pokud naši nejbližší pro danou cestu dozráli, sami se zeptají na další informace...
  Komentáře
  Monča 
Mluvíš mi z duše. Nutit nikoho nemůžeš. Akorát, bohužel, někdy je dost utrpení dívat se, jak se třeba tchán s tchýní futrují krkovičkou a bůčkem a pak si chodí pro prášky na srdce a na žlučník...
  Zdeněk B. 
Máš pravdu, je velmi smutné pozorovat naše blízké, jak si soustavně ubližují - ať už z nevědomosti, nebo z pohodlnosti. Ještě těžší, než vidět tchána s tchýní, může být situace kolem našeho už dospělého syna či dcery, za které stále cítíme odpovědnost. Bohužel, máme jen velmi málo možností s tím něco udělat. Náprava musí pocházet z nich zevnitř, a pokud k tomu ještě nedozráli, půjde z naší strany jen o represi. Je to násilí ve jménu jejich dobra - ale pořád je to jen násilí. Budou-li moci, vzepřou se. Použil bych slova Morphea z Matrixu: Mohu Ti jen ukázat dveře, ale projít musíš ty sám...
Pokud projít nechtějí, nezbývá nám, než je přijmout a milovat i s těmi chybami, které mají. Jednou třeba těmi dveřmi projdou...
  Monča 
Bulím jak želva...
  Neměli byste vynechat
Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč vlastně - z pohledu božského záměru - by měl být člověk na světě déle, než je obvyklé. Prvních pětadvacet let našeho života je určeno pro nás a pro náš rozvoj. Dalších pětadvacet je určeno pro naše děti. To je náš největší úkol a máme práce, že nevíme odkud kam. Ale když jsou děti odrostlé, zakládají vlastní domácnost a my máme takříkajíce „splněno“, jaký je náš úkol potom? Proč nás tady příroda či Bůh ponechává dalších pětadvacet let a někoho i déle?

Elixír mládí - to je styl

Zdeněk Breitenbacher
Elixír mládí - to je životní styl. Znamená to, že kdo se vydá cestou našeho Elixíru mládí, přijímá určitý styl přemýšlení, chování a vnějšího projevu. Samozřejmě, nejdůležitější je ten styl přemýšlení, protože ten je tím skutečným impulsem ke změně. Chování pak tu změnu realizuje a ten vnější projev je výsledkem a inspirací pro ostatní.
Cesta k trvalému mládí je zcela jistě silně individuální, ale Elixír mládí poskytuje onen jednotící styl, který vás jasně povede nejen na začátku vaší cesty, ale i v mnohem pokročilejších fázích. Podívejme se na to, co vlastně styl Elixíru mládí znamená.

O kamnech

Jolana Breitenbacherová
„Tož děvčico, dojdi na mlatevňu pro dřevo a zatopíme v kamnech. Však brzo budú zvonit na poledně a my eště nemáme uvařené.“
Než začneme vařit, řekneme si něco o kamnech. Samozřejmě není podmínkou, abyste vařili na nich, klidně můžete vařit na jakémkoli sporáku, který máte. Pokud ale koketujete s myšlenkou, že byste si kamna neboli sporák na tuhá paliva zakoupili, tak mám pro vás několik rad a tipů.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi