Nebuďme spasitelé3 komentáře
Snažíme se o dlouhodobé mládí a během cesty k němu se dozvídáme, jak na to. Něco jste se dozvěděli v této knížce, něco vám poradí známí, na něco přijdete sami. A po nějaké době zjistíte, že to opravdu funguje. Je to důvod k radosti a k oslavě, ale je to také začátek nové etapy, ve které se objeví několik nečekaných nástrah.
Může se stát, že přestože na pohled budete přitažlivější než dříve, budou se vám vaši blízcí vyhýbat. Jak je to možné?
Totiž, zjistíme-li, že jsme skutečně v lepší kondici než předtím, že se lépe cítíme a že lépe vypadáme, můžeme podlehnout neukojitelné touze nutit naše blízké k tomu, aby se chovali stejně jako my. Budeme nutit partnera a děti, aby se stravovali stejně jako my, aby s námi chodili sportovat, aby s námi pili různé čaje a podobně. Vždyť my máme ty správné informace, nám to pomáhá, tak by to měli dělat taky!
Ne, to je špatně, velmi špatně. Víte proč? Protože jim tam chybí to nejdůležitější: Vnitřní pozitivní motivace. Každý máme svoji cestu a musíme po ní jít dobrovolně. To, že se pro tu či onu cestu rozhodneme, MUSÍ být naše vlastní touha a náš vlastní cíl. To je něco, co nelze v žádném případě nahradit a dodat zvenku.
Pokud byste kohokoliv nutili k něčemu, k čemu zatím nedozrál sám, ublížíte jemu i sobě – a především vztahu mezi vámi. Bylo by velmi smutné, kdyby vás vaši blízcí následovali jen proto, „aby byl doma klid“. Mohu vás z vlastní zkušenosti ujistit, že chcete-li někoho přivést na cestu, která je podle vás pro něj dobrá, musí to znít takto: „Já to dělám tak a tak a dělá mi to dobře“.
NIC VÍC!
Jakýkoliv náznak nátlaku, jakkoliv dobře míněného, je naprosto špatný! Pokud naši nejbližší pro danou cestu dozráli, sami se zeptají na další informace... |