nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Naslouchejte svému tělu

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Dnešní agresívní svět do nás buší hlasité informace ze všech stran. Všude se dozvídáme, co si máme koupit, koho máme volit, co máme dělat či jakým jiným způsobem konat - ve prospěch někoho jiného. I běžně servírovaná zábava je toho součástí. Obvykle je velmi hlučná a vtíravá a v podstatě nám nedává žádný prostor pro přemýšlení nad tím, čeho se přesně účastníme a co se nám to vlastně předkládá. Žádá se po nás, abychom pokud možno nekriticky přijímali všechno, co pro nás někdo jiný vymyslí.
Velmi tiše ale dostáváme jiný typ informací - informace, které jsou na rozdíl od těch předchozích určeny pro náš vlastní prospěch. Vydává je naše tělo a říká si, co potřebuje a nemá, případně co dostává a dostávat nechce. Jsme vůbec schopni, v hluku všech informací zvnějšku, tyto jemné informace vnímat?

Obávám se, že moc ne. Přitom naše vlastní tělo nám dává úžasnou zpětnou vazbu a reaguje na všechno, co uděláme. Někdy nás pochválí dobrou kondicí, jindy nám řekne „Tohle mi už nedělej.“ Uslyšíme vůbec takový signál? Nebo se ztratí v hluku všeho ostatního a my jen konstatujeme takovou bezejmennou všeobecnou opotřebovanost?
Uvedu příklad: To jsem byl tuhle na jedné firemní akci, vykládali jsme i o Elixíru mládí, a kolega držel druhé pivo a říkal: „Měl bys tam napsat taky něco o prostatě. Dřív jsem toho mohl vypít, kolik jsem chtěl, a dneska si dám dvě piva a už každou chvíli běhám na toaletu. Napiš něco o tom, jak si tu prostatu spravit.“
Potíže s močením trápí mnoho mužů středního a vyššího věku, ale prostata za to často vůbec nemůže. I já s tím mám své zkušenosti, a tak mohu zodpovědně prohlásit, že tento kolega jen nevyslyšel to, co mu tělo opakovaně hlásí. To tělo mu říká: „Já ten alkohol nechci, mně alkohol škodí. Když se napiješ, tak ho pošlu co nejrychleji ven.“ Mladé tělo přijme kde co, ale starší tělo už má zkušenosti s tím, co je dobré a co ne. Co není dobré, jde okamžitě ven.
Takto nepříznivě působí většina alkaloidů, především alkohol, kofein (a tein, což je kofein vázaný na třísloviny v čaji). Dále také jakékoliv bublinkové nápoje, natož nejrůznější energetická povzbuzovadla. Můj organismus je už natolik citlivý, že okamžitě vypouští ven i adrenalin - když mě něco nečekaně rozladí. Jenže na rozdíl od kolegy vím, čím to je, a vím, jak to přesně funguje. A mám také velmi důkladně odzkoušeno, jak na který nápoj mé tělo reaguje. Vím přesně, co mě čeká, když si dám pivo nebo silnou kávu. Mám to zapotřebí? Jasně že ne. Naopak mám vyzkoušeno, že nejbezpečnější je neperlivá voda, ovocné šťávy a mléko či kefír; horká čokoláda je také v pořádku.
 
Takovýchto signálů vydává tělo hodně - to jsem uvedl ty nejmarkantnější. Trávicí ústrojí je také poměrně dobře slyšitelné. Snadno rozpoznáte, co trávíte snadno, a naopak i to, z čeho máte těžké spaní a špatné sny. Méně zřetelné jsou pak signály z vnitřních orgánů, jako je třeba srdce plíce či játra. Snažte se tyto signály vnímat, rozumět jim a především chovat se podle nich. Vaše tělo vám za to bude dobře a dlouho sloužit.
Vůbec nejtišeji k nám přichází intuice, něco jako šestý smysl. Přesto si troufám říci, že i náš šestý smysl se můžeme naučit poslouchat. Je ale třeba se opravdu maximálně ztišit a zcela vyřadit zdroje hluku zvenčí. Ideální je občas odjet někam na venkov, vyjít si do lesů a celý den tam pobýt. Vaší citlivosti na podprahové informace také velmi pomůže vícedenní hladovka.
Někdy to zkuste - zaručuji, že se dozvíte zajímavé věci...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Jako mnoho jiných lidí, i já mívám potíže s křečemi v nohách. A je docela možné, že i vy jste na tom podobně - je jen málo lidí, kterým se křeče vyhýbají.
Co to vlastně křeče jsou? Jak a proč vznikají? Můžeme jim nějak předcházet? A když už nás akutně postihnou, co s tím máme dělat, aby nás zase co nejdříve přešly? Zkusíme postupně odpovědět na všechny otázky.

Vydali jsme se na cestu zdravého a dlouhého života a já vám tu dávám drobné rady, tipy, postřehy a náměty. A přitom vás nabádám, abyste své zvyky – třeba v životosprávě – neměnili naráz, ale pomalu a postupně. To zní divně, že? Proč dělat malé krůčky, když lze dělat velké? Proč jít k cíli pomalu, když mohu běžet? Tak já vám to povím.

Hladovkář v rodině!

Jolana Breitenbacherová
Stručný návod, jak se zachovat, co říkat a co si raději nechat pro sebe.
Uvažujete-li o hladovce, tak jistě také řešíte, jak se s tím vypořádá vaše nejbližší okolí. Jestliže vy sami o hladovce neuvažujete, ale máte v rodině nebo v okruhu svých blízkých někoho, o kom víte, že chce hladovění podstoupit, tak se vám možná bude hodit pár rad, jak se k takovému člověku chovat.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi