nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Nalijme si čistého vína...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
...ať se nám lépe povídá, nejlépe červeného, nyní to bude trošku náročnější. Zabrousíme totiž do vědy. V mnoha časopisech o zdraví nebo o vědě všeobecně se stále častěji setkáváme s pojmy „volné radikály“ a „antioxidanty“, ale často je to bez bližšího vysvětlení. Pak by čtenář mohl mít, podobně jako ještě nedávno i já, zmatek v tom, které z nich jsou ty „dobré“ látky, které jsou ty „špatné“ látky a jak to vlastně všechno vzniká a funguje.

 
Odborná vysvětlení najdete v odborných knížkách nebo na internetu; pro naše potřeby vystačíme s jednoduššími pojmy. Začněme volnými radikály. To jsou „ti zlí“. Jsou to nestabilní sloučeniny, které velmi snadno reagují se vším, na co narazí. Reagovat s něčím zde ovšem znamená poškodit to „něco“. Důsledkem je celá řada chorob, většinou s nevratnými následky (zhoubná bujení, Alzheimerova a Parkinsonova nemoc, nemoci srdce apod.). Volným radikálům se ovšem vyhnout nelze, vznikají mimo jiné i při pouhém procesu dýchání.
Antioxidanty jsou „ti dobří“. Obsahují spoustu snadno uvolnitelných iontů a elektronů, kterými těm volným radikálům takříkajíc „zacpou ústa“. Volný radikál je uspokojen a dále s okolím nereaguje.
Největší množství antioxidantů je v ovoci a v zelenině, protože antioxidanty jsou součástí procesu fotosyntézy. Uveďme si deset nejvydatnějších zdrojů antioxidantů. Čísla v závorce uvádějí, kolikrát vyšší antioxidační účinnost má daná potravina v porovnání s běžným celozrnným chlebem.
1. Pekanové ořechy (12,6)
2. Mexické fazole (10,5)
3. Červené fazole (10,1)
4. Vlašské ořechy (9,5)
5. Západoamerické fazole (8,7)
6. Lískové ořechy (6,8)
7. Brusinky (6,7)
8. Artyčoky (6,6)
9. Borůvky (6,5)
10. Švestky (6,0)
Povšimněte si, že to většinou vůbec nejsou nějaké exotické či nedostupné potraviny, a pro většinu z nich nemusíme chodit nikam daleko. Samozřejmě, pro ty švestky to platí před destilací, ve slivovici už moc antioxidantů nebude... To raději zkuste to červené víno, to je antioxidantů plné. Rozpory už dávno nejsou v tom, jestli pití červeného vína prodlužuje život či nikoliv, ale nanejvýš v tom, jak to vlastně to víno dělá.
V nejnovějších výzkumech se vědcům podařilo odhalit látku, která se na prodlužování věku významně podílí – a skutečně je obsažena mimo jiné i v červeném víně. Podstata jejího účinku se teprve zkoumá. Zřejmě podporuje regeneraci některých důležitých částí buněk a zdokonaluje proces spalování cukrů. Jméno této látky nám sice nic neřekne, ale ze slušnosti si ho přece jen uvedeme: Je to resveratrol.
Máte-li zájem o detaily, najdete dostatek odborných informací o resveratrolu na internetu. My si jen vyjmenujeme jeho pozitivní účinky:
- Prevence nárůstu váhy
- Prevence vzniku rakoviny
- Prevence srdečních chorob a příhod
- Eliminace cukrovky
- Zvýšení výkonnosti při námaze
- Prevence Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby
V současné době se testují přípravky, které budou mít resveratrol v mnohem koncentrovanějším množství, než bychom našli v červeném víně, ale já se přiznám, že nehodlám na nějaké přípravky čekat. V červeném víně bude ten resveratrol vždy chutnat mnohem lépe (jen pozor, odborníci doporučují tak jedno až dvě deci denně a nesnažit se přes víkend dohánět, co jsme během týdne zameškali).
Takže mě nyní omluvte, jdu si do sklípku vybrat nějaký dobrý archívní resveratrol...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

132 let - opravdu to jde!

Zdeněk Breitenbacher
Dnes se objevila v Lidových novinách zajímavá zpráva - včera v Gruzii zemřela jistá Antisa Chvičavová, a to ve věku 132 let. Zvláštní souhrou náhod přichází tato zpráva jen pár dní po článku, ve kterém píšu o výzkumech pana Břetislava Kafky, významného českého experimentátora na poli psychotroniky. Jeho výzkumy, shrnuté v knize „Kultura rozumu a vůle“, píší o dosažitelném lidském věku 120 - 140 let a i moje - byť zatím jen předpovězená zkušenost;-) - je stejná...

Obezita není dědičná

Zdeněk Breitenbacher
V článku o motivaci jsem vám napsal jeden příběh o lásce a zázračném zhubnutí, a nyní se k obezitě vrátíme. Všimli jste si, že v mnoha rodinách se obezita „dědí“? Pokud je matka obézní, je velmi často obézní i dcera. Zeptejte se té dcery, proč s tím něco nedělá – a dostanete pokaždé tutéž odpověď: Já s tím nic dělat nemohu, my to máme v rodině...
 
Stručně a jasně, není to pravda.

Kde nás tělo v józe nejvíce omezuje a jak to napravit

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VIII.
Při bližším studiu jógy zjistíme, že tělesná cvičení nejsou tím hlavním, o co v józe jde. Jóga neusiluje o zdravé a krásné tělo, nýbrž o čistou mysl, schopnou hlubokých vhledů a poznání. Toho se dosahuje koncentrací a meditací v některé ze sedacích poloh - nejčastěji se zkříženýma nohama a s koleny na zemi, aby měl meditující stabilní polohu. Jenže tělo, které není dostatečně ohebné a přizpůsobivé, začne brzy meditujícího rušit - zkrácené svaly a šlachy nás táhnou, páteř se nám bortí a myšlenky nám utíkají k rušivým signálům z těla.
Právě proto jogíni cvičí. Trénují svoje tělo, aby je v meditaci nerušilo. My prozatím nemáme takové vysoké cíle, spokojíme se s klidnou myslí a zdravým a krásným tělem. A protože jsme začátečníci, brzy zjistíme, kde nám tělo při cvičení překáží. Kde to obvykle je a co s tím můžeme dělat?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi