nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Najděte si svého guru II.

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
V předchozím článku jsme se dozvěděli, že na své cestě budeme nejspíš potřebovat zkušeného průvodce, který nás provede náročnějšími úseky a pomůže nám tam, kde si nebudeme vědět rady. Také jsme si řekli, že si budeme muset dávat zatraceně dobrý pozor, koho za svého průvodce zvolíme. Nyní vám dám další velmi důležitou radu: Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty a pak ho zavčas opusťte...

Zní to překvapivě, že? Mistr mi dal tolik cenného a důležitého, proč bych ho měl opouštět?
 
Ono je to totiž tak: Vztah s mistrem je velmi dynamický. Zpočátku proudí spousta informací, dozvídáte se mnoho nového, pokračujete rychlým tempem. Ale vy se krok za krokem měníte. Najednou umíte tolik věcí a role mistra se postupně vyčerpává. Pokračujete stále stejným tempem? Zpravidla už nikoli. Mistr, učitel či trenér vás nemůže naučit více, než sám zná. Když zjistíte, že už se mistrovy rady opakují, přestože jste je dávno uvedli do praxe, je čas odejít. Správný mistr by měl sám tento okamžik rozpoznat a s láskou a požehnáním se s vámi rozloučit.
Ve skutečnosti i ten mistr se mění. Mění se jeho poznání i priority a může dostoupit do výšin, ve kterých mu na své úrovni nebudete rozumět. Pokud nebude mít zájem sestoupit z výšin zpět k vám a vše vám pečlivě vysvětlovat, bude vás vztah s ním zbytečně zdržovat a vyčerpávat.
Mistr se může měnit i jinak. Mohou ho dostihnout běžné světské problémy a ekonomická nejistota a začne k vedení žáků přimíchávat věci svého vlastního prospěchu. Množství žáků k tomu může svádět. Když můj mistr jógy začal na pravidelných cvičeních rozdávat letáky nějakého investičního fondu, věděl jsem, že nastal čas odejít. Stále na něj s láskou vzpomínám, ale naše cesty se rozešly.
 
Problém ovšem může být i na vaší straně. Rád jsem jezdíval na setkání s dietologem a psychologem v jedné osobě - Samem Fujerou, kde jsme se učívali správnému vaření a mnoha dalším věcem. Byla to skvělá skupinka lidí, vždy tam byla úžasná atmosféra. Ale přišlo mi divné, že někteří lidé za Samem jezdili pořád, bez ohledu na téma, kterému se Sam věnoval. Po nějaké době mi došlo, že oni se nechtějí nic naučit, oni tam jen chtějí se Samem být. Zdálo se mi, že jsou na pobytu v jeho přítomnosti závislí a Sam byl pro ně spíš předmětem obdivu, než mistrem a učitelem. Všechno už slyšeli stokrát, ale stejně nic neuvedli do praxe, nebo jen velmi málo.
Já jsem si u Sama posbíral, co se dalo, a pak nastal čas aspoň něco z toho uvést do praxe - to, co bylo v mých silách a v souladu s mou cestou. Něco z toho vám předávám i tady, na stránkách Elixíru mládí.
 
Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty, a jakmile se vyčerpá, co si můžete vzájemně dát, s vděčností za vše dobré se s ním rozlučte.
 
  Komentáře
  Monča 
Vřele souhlasím. Sama jsem poznala lidi, kteří mi připadali úžasní a pak se to postupně nějak vyčerpalo. Viděla jsem taky spoustu odevzdaných lidiček, kteří kolem svého guru létali tak vytrvale, jako můry kolem žárovky...
  Neměli byste vynechat

Reiki - funguje to?

Zdeněk Breitenbacher
Zajímáte-li se o léčení a léčitelství, pak jste možná narazili na léčebný systém zvaný Reiki. Jde o léčení pomocí přikládání rukou nad léčená místa, při vyšších stupních zasvěcení lze léčit i na dálku. V knihách o Reiki i na internetu najdete bezpočet příkladů o téměř zázračném uzdravení za pomoci energie Reiki. To zní hodně dobře, že? Až příliš dobře, zvlášť když uvážíte, že zasvěcení prvního stupně Reiki si pořídíte za jedno odpoledne u mistra, se kterým jste se předtím nikdy nepotkali a který si za to řekne o pouhých pár tisíc...

Bez koření není vaření

Zdeněk Breitenbacher
Málokdo si uvědomuje obrovský význam koření – nejenom pro vaření, ale i historický. Kvůli koření se vedly války, kvůli koření se podnikaly objevitelské výpravy, vznikaly nové námořní i pozemské cesty a i díky nim byla objevena Amerika. Netvrdím, že bez koření bychom o americkém světadílu dodnes nevěděli, ale přece jenom, koření stálo v pozadí i těch nejvýznamnějších historických událostí. V úctě k jeho významu bychom měli s kořením také nakládat a patřičně si ho vážit.

Máme tu jaro, a tak jsme venku, kdykoliv nám čas dovolí. Přesto si ale najdeme čas na to, udělat si něco svátečního k jídlu. Dnešní velikonoční pondělí jsme uvítali svátečním velikonočním chlebíčkem. Je to chléb, jaký pečeme vždy, dnes jsme mu ale dali sváteční podobu. Podívejte se s námi, jak takový jarní sváteční chléb vypadá a hlavně - jak si ho můžete jednoduše vyrobit...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi