nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Najděte si svého guru II.

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
V předchozím článku jsme se dozvěděli, že na své cestě budeme nejspíš potřebovat zkušeného průvodce, který nás provede náročnějšími úseky a pomůže nám tam, kde si nebudeme vědět rady. Také jsme si řekli, že si budeme muset dávat zatraceně dobrý pozor, koho za svého průvodce zvolíme. Nyní vám dám další velmi důležitou radu: Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty a pak ho zavčas opusťte...

Zní to překvapivě, že? Mistr mi dal tolik cenného a důležitého, proč bych ho měl opouštět?
 
Ono je to totiž tak: Vztah s mistrem je velmi dynamický. Zpočátku proudí spousta informací, dozvídáte se mnoho nového, pokračujete rychlým tempem. Ale vy se krok za krokem měníte. Najednou umíte tolik věcí a role mistra se postupně vyčerpává. Pokračujete stále stejným tempem? Zpravidla už nikoli. Mistr, učitel či trenér vás nemůže naučit více, než sám zná. Když zjistíte, že už se mistrovy rady opakují, přestože jste je dávno uvedli do praxe, je čas odejít. Správný mistr by měl sám tento okamžik rozpoznat a s láskou a požehnáním se s vámi rozloučit.
Ve skutečnosti i ten mistr se mění. Mění se jeho poznání i priority a může dostoupit do výšin, ve kterých mu na své úrovni nebudete rozumět. Pokud nebude mít zájem sestoupit z výšin zpět k vám a vše vám pečlivě vysvětlovat, bude vás vztah s ním zbytečně zdržovat a vyčerpávat.
Mistr se může měnit i jinak. Mohou ho dostihnout běžné světské problémy a ekonomická nejistota a začne k vedení žáků přimíchávat věci svého vlastního prospěchu. Množství žáků k tomu může svádět. Když můj mistr jógy začal na pravidelných cvičeních rozdávat letáky nějakého investičního fondu, věděl jsem, že nastal čas odejít. Stále na něj s láskou vzpomínám, ale naše cesty se rozešly.
 
Problém ovšem může být i na vaší straně. Rád jsem jezdíval na setkání s dietologem a psychologem v jedné osobě - Samem Fujerou, kde jsme se učívali správnému vaření a mnoha dalším věcem. Byla to skvělá skupinka lidí, vždy tam byla úžasná atmosféra. Ale přišlo mi divné, že někteří lidé za Samem jezdili pořád, bez ohledu na téma, kterému se Sam věnoval. Po nějaké době mi došlo, že oni se nechtějí nic naučit, oni tam jen chtějí se Samem být. Zdálo se mi, že jsou na pobytu v jeho přítomnosti závislí a Sam byl pro ně spíš předmětem obdivu, než mistrem a učitelem. Všechno už slyšeli stokrát, ale stejně nic neuvedli do praxe, nebo jen velmi málo.
Já jsem si u Sama posbíral, co se dalo, a pak nastal čas aspoň něco z toho uvést do praxe - to, co bylo v mých silách a v souladu s mou cestou. Něco z toho vám předávám i tady, na stránkách Elixíru mládí.
 
Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty, a jakmile se vyčerpá, co si můžete vzájemně dát, s vděčností za vše dobré se s ním rozlučte.
 
  Komentáře
  Monča 
Vřele souhlasím. Sama jsem poznala lidi, kteří mi připadali úžasní a pak se to postupně nějak vyčerpalo. Viděla jsem taky spoustu odevzdaných lidiček, kteří kolem svého guru létali tak vytrvale, jako můry kolem žárovky...
  Neměli byste vynechat

Najděte si svého guru I.

Zdeněk Breitenbacher
Cesta trvalého mládí není jednoduchá. Musíme změnit spoustu věcí v sobě i kolem sebe, musíme se naučit mnoho nového a musíme to nové uvádět do svého každodenního života. Pokud to s trvalým mládím myslíme skutečně vážně a chceme pokročit k vyšším cílům, může se stát, že na to sami ani nebudeme stačit. Pak je dobré vyhledat učitele a mistra...

Moc kvítek, moc koček

Zdeněk Breitenbacher
Jedna moje známá si postěžovala, že uložila svému synovi postarat se o kvítka v bytě a také o kočky, které doma chovají. Kvítka zalít, kočkám poklidit a dát jim něco na zub. Jenže určitě si domyslíte, jak to dopadlo. Známá se vrátila domů (mimochodem z rodičovských schůzek, kde také nebyla jen samá chvála), a kvítka nezalitá, kočky nezaopatřené. No, samozřejmě hned oheň na střeše. V legraci jsem jí odpověděl, že má doma moc kvítek a moc koček...

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi