nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Najděte si svého guru II.

1 komentář
 
V předchozím článku jsme se dozvěděli, že na své cestě budeme nejspíš potřebovat zkušeného průvodce, který nás provede náročnějšími úseky a pomůže nám tam, kde si nebudeme vědět rady. Také jsme si řekli, že si budeme muset dávat zatraceně dobrý pozor, koho za svého průvodce zvolíme. Nyní vám dám další velmi důležitou radu: Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty a pak ho zavčas opusťte...

Zní to překvapivě, že? Mistr mi dal tolik cenného a důležitého, proč bych ho měl opouštět?
 
Ono je to totiž tak: Vztah s mistrem je velmi dynamický. Zpočátku proudí spousta informací, dozvídáte se mnoho nového, pokračujete rychlým tempem. Ale vy se krok za krokem měníte. Najednou umíte tolik věcí a role mistra se postupně vyčerpává. Pokračujete stále stejným tempem? Zpravidla už nikoli. Mistr, učitel či trenér vás nemůže naučit více, než sám zná. Když zjistíte, že už se mistrovy rady opakují, přestože jste je dávno uvedli do praxe, je čas odejít. Správný mistr by měl sám tento okamžik rozpoznat a s láskou a požehnáním se s vámi rozloučit.
Ve skutečnosti i ten mistr se mění. Mění se jeho poznání i priority a může dostoupit do výšin, ve kterých mu na své úrovni nebudete rozumět. Pokud nebude mít zájem sestoupit z výšin zpět k vám a vše vám pečlivě vysvětlovat, bude vás vztah s ním zbytečně zdržovat a vyčerpávat.
Mistr se může měnit i jinak. Mohou ho dostihnout běžné světské problémy a ekonomická nejistota a začne k vedení žáků přimíchávat věci svého vlastního prospěchu. Množství žáků k tomu může svádět. Když můj mistr jógy začal na pravidelných cvičeních rozdávat letáky nějakého investičního fondu, věděl jsem, že nastal čas odejít. Stále na něj s láskou vzpomínám, ale naše cesty se rozešly.
 
Problém ovšem může být i na vaší straně. Rád jsem jezdíval na setkání s dietologem a psychologem v jedné osobě - Samem Fujerou, kde jsme se učívali správnému vaření a mnoha dalším věcem. Byla to skvělá skupinka lidí, vždy tam byla úžasná atmosféra. Ale přišlo mi divné, že někteří lidé za Samem jezdili pořád, bez ohledu na téma, kterému se Sam věnoval. Po nějaké době mi došlo, že oni se nechtějí nic naučit, oni tam jen chtějí se Samem být. Zdálo se mi, že jsou na pobytu v jeho přítomnosti závislí a Sam byl pro ně spíš předmětem obdivu, než mistrem a učitelem. Všechno už slyšeli stokrát, ale stejně nic neuvedli do praxe, nebo jen velmi málo.
Já jsem si u Sama posbíral, co se dalo, a pak nastal čas aspoň něco z toho uvést do praxe - to, co bylo v mých silách a v souladu s mou cestou. Něco z toho vám předávám i tady, na stránkách Elixíru mládí.
 
Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty, a jakmile se vyčerpá, co si můžete vzájemně dát, s vděčností za vše dobré se s ním rozlučte.
 
  Komentáře
  Monča 
Vřele souhlasím. Sama jsem poznala lidi, kteří mi připadali úžasní a pak se to postupně nějak vyčerpalo. Viděla jsem taky spoustu odevzdaných lidiček, kteří kolem svého guru létali tak vytrvale, jako můry kolem žárovky...
  Neměli byste vynechat
Jak uvádí Paul Brunton ve své knize „Tajnosti indické“, v meditaci se nestárne. Popsal, že se jogíni, kteří se meditací dostávají do stavu nirvány - jogínského vytržení - dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Máme-li věřit tomu, co Paul Brunton slyšel od místních lidí, jde o věk 300 i více let. Ať už to bereme vážně či nikoliv, stojí za to si říci, co to vlastně ta meditace je a co z ní můžeme realizovat zde v evropských podmínkách.

Očistu ledvin jsem plánoval už dlouho. Ale čas nějak nevycházel, pořád jsme něco podnikali, a tak léto, pro tuto očistu ideální čas, pomalu uteklo. Až tento víkend se naskytla vhodná příležitost, když ostatní členové domácnosti odjeli za jinými zájmy a já neměl v plánu nic naléhavého. Takže konečně došlo na očistu. Všechno jsem si rozplánoval, nakoupil a nachystal vše potřebné a odjel na chalupu, kde je pro očistu ideální prostředí.
Jak se taková očista ledvin provádí? Co myslíte, byla moje očista úspěšná? Jak to probíhalo a jak to nakonec dopadlo?

Tento recept vznikl úplně náhodou – chtěla jsem si založit pohankový kvásek na chleba, ale nevyšlo to. Večer jsem si smíchala pohankovou mouku s vodou a naočkovala jsem ji kváskovou kulturou. Ráno jsem ale zjistila, že kvásek nemá žádné bublinky a že nevoní kysele, takže mi v míse zbyla vlastně jen mouka rozmíchaná s vodou. Co teď s tím? Napadlo mě udělat palačinky. Tak jsem se do toho pustila a nakonec jich bylo tolik, že jsem je vzala s sebou do cvičení jógy. A protože všem chutnaly, podělím se o recept i s vámi.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi