nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Najděte si svého guru I.

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Cesta trvalého mládí není jednoduchá. Musíme změnit spoustu věcí v sobě i kolem sebe, musíme se naučit mnoho nového a musíme to nové uvádět do svého každodenního života. Pokud to s trvalým mládím myslíme skutečně vážně a chceme pokročit k vyšším cílům, může se stát, že na to sami ani nebudeme stačit. Pak je dobré vyhledat učitele a mistra...

Vaším mistrem může být kdokoliv z okolí, kdokoliv, kdo je na podobné cestě a kdo už pokročil kousek dále než vy. Bude to někdo, kdo má zkušenosti s překonáváním překážek a nástrah v té konkrétní oblasti, kterou i vy právě procházíte.
 
Pokud chcete upravit svůj jídelníček, seznamte se s někým, kdo dbá na zdravou výživu. Takový člověk se rád podělí o své zkušenosti, prozradí vám, co a jak vaří, co upřednostňuje a čemu se vyhýbá. Seznámí vás s místními vegetariánskými restauracemi i s prodejnami zdravé výživy. Můžete se také dozvědět, v které restauraci či prodejně berou zdravou výživu vážně a kde je to jenom jako, pro peníze a na kšeft, a podle toho si pak můžete vybírat.
Chcete-li začít s pravidelným cvičením - například s jógou nebo s posilováním, najděte si někoho, kdo vám vysvětlí a ukáže základní věci, na které je třeba dbát, abyste si neublížili. Zvláště začátečníci mají tendenci si nakládat nepřiměřenou zátěž a přivodí si nepříjemná zranění nebo jiné zdravotní problémy. Chybami se člověk učí, ale určitě je lépe učit se na chybách cizích, než na vlastních. Je rozhodně dobrým nápadem najít si ve městě nějakou skupinku či klub, které vede někdo zkušený; získáte nové přátele, porovnáte si vzájemně své zkušenosti a společně pokročíte dále.
Pokud se rozhodnete pro nějaké duchovní aktivity, jako třeba meditaci, tady je už dobrý učitel - mistr - nezbytností. V žádném případě vám nestačí nějaká obrázková knížka, ani kamarád, který vám řekne, že „už to někdy dělal“. Při duchovních cvičeních se, pokud je cvičíte opravdu poctivě a intenzivně, mohou vynořovat z nitra zasuté vzpomínky a traumata, a to už není žádná legrace. Tady vám v žádném případě nebude stačit nějaký místní amatérský klub či skupinka nadšenců (těm se raději vyhněte), tady musí být přítomen školený a zasvěcený mistr. Jedině ten vám pomůže všechny jevy vysvětlit a zvládnout a spolehlivě vás vrátí zpátky do reality.
 
Kde toho mistra hledat?
Především, nespoléhejte na internet. Nejlépe je poptat se známých. V jednodušších věcech, jako je zdravé stravování, se třeba sami nabídnou, že vás něco naučí. Mohou vás ale odkázat na někoho zkušenějšího. Já sám jsem své učitele našel stejným způsobem. Na doporučení jedné mé kamarádky jsem se seznámil se Samem Fujerou, který se tak stal mým mistrem a učitelem zdravého stravování. Sam pořádal víkendy i prázdninové týdny se zdravým vařením, řady jeho akcí jsem se také zúčastnil a mohu upřímně potvrdit, že mě posunul o velký kus dál. Podobně tomu bylo i s jógou. S mým mistrem jógy panem Herbertem Konečným mě seznámila moje kolegyně. Velice si ho pochvalovala, tak jsem začal k němu na jógu pravidelně chodit. Celá skupinka jogínů kolem něj byla úžasná, všichni jsme si rozuměli a podnikali jsme spoustu akcí, stále na ně vzpomínám.
U duchovních aktivit je osobní doporučení obzvlášť důležité, dobrých mistrů je jak šafránu, ale amatérů jak pampelišek. Přitom je zde vedení mistra tolik důležité! Tady nabádám, buďte opatrní. Znám několik Mistrů i „mistrů“ - než se komukoliv svěříte pod jeho vedení, pořádně si ho prolustrujte. Popovídejte si s ním, poptejte se na zkušenosti i případná zasvěcení, kterých se mu dostalo, a udělejte si o něm svůj obrázek. Pokud tam cokoliv nehraje a pokud nemáte absolutní jistotu, že ho chcete mít za svého budoucího mistra, tak rychle pryč!
 
Jak poznám správného mistra?
Správný mistr aktivně nevyhledává žáky, ale žáci vyhledávají jeho.
Správný mistr nedává úkoly. Místo toho ukazuje příklady, které můžete, ale taky nemusíte následovat.
Správný mistr nežádá jiné peníze či majetek, než konkrétní částku za konkrétní službu dle ceníku (přednášku, konzultaci, víkendový pobyt...).
Správný mistr nevytváří žádnou závislost. Nebude vám bránit, pokud se rozhodnete jej opustit.
Správný mistr sám pozná, kdy už vám nemá co dát. Pokud zná jiného mistra, který vás může vést dál, sám vás za ním pošle.
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Zacvič si, lenochu!

Zdeněk Breitenbacher
Nevím jak vy, ale já mám hodně sedavé zaměstnání, jsem celý den v kanceláři, a tak mám docela málo příležitostí k pohybu. Takový dřevorubec je na tom mnohem líp, je celý den venku, hýbe se až až a nemusí řešit, jak to udělat, aby se za celý den aspoň trochu pohnul.
My programátoři to máme těžší. I když jsem si dal závazek aspoň párkrát za směnu si zacvičit, moc to nefungovalo, protože když jsem se zakousl do nějakého problému, uběhla směna jak nic a až bolavá záda mi dala vědět, že jsem si zase nezacvičil. Tak co s tím? Nakonec jsem to vymyslel po programátorsku...

Nebuďme spasitelé

Zdeněk Breitenbacher
Snažíme se o dlouhodobé mládí a během cesty k němu se dozvídáme, jak na to. Něco jste se dozvěděli v této knížce, něco vám poradí známí, na něco přijdete sami. A po nějaké době zjistíte, že to opravdu funguje. Je to důvod k radosti a k oslavě, ale je to také začátek nové etapy, ve které se objeví několik nečekaných nástrah.
Může se stát, že přestože na pohled budete přitažlivější než dříve, budou se vám vaši blízcí vyhýbat. Jak je to možné?

Heslo v titulku je takové ryze pozitivní. Má nám říci, že když nás nějaká činnost, do které jsme osudem či jinými okolnostmi vmanipulováni, nebaví a nenaplňuje, máme si k ní najít pozitivní postoj a vykonávat ji s láskou. Dokonce i když nás taková činnost, například zaměstnání, vyloženě štve a chodíme tam otrávení, máme si k němu nalézt vhodnou motivaci, překousnout problémy, naladit se z negativních pocitů do pozitivních a všechno zdárně zvládnout.
Podobné optimistické rady slýcháme často. Ale z úvodních vět jste už asi poznali, že se s heslem „Co děláte, dělejte rádi“ tak úplně neztotožňuji. Vlastně to vidím úplně naopak...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi