nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Moc kvítek, moc koček

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jedna moje známá si postěžovala, že uložila svému synovi postarat se o kvítka v bytě a také o kočky, které doma chovají. Kvítka zalít, kočkám poklidit a dát jim něco na zub. Jenže určitě si domyslíte, jak to dopadlo. Známá se vrátila domů (mimochodem z rodičovských schůzek, kde také nebyla jen samá chvála), a kvítka nezalitá, kočky nezaopatřené. No, samozřejmě hned oheň na střeše. V legraci jsem jí odpověděl, že má doma moc kvítek a moc koček...

 
Ale zkusme se nad tím zamyslet hlouběji. Je čas povědět, jak sami sebe a často i naše blízké okrádáme o pohodu a dobrou náladu. Pokud si pořídíme jakýkoliv závazek, o který je třeba se pravidelně starat, ať už je to květina, kočka, pes, auto nebo zahrada, jsme to jen my sami, kdo se o ten závazek má a musí postarat.
Jenže tohle většinou nechápeme, případně chápat nechceme, a tak do našich vlastních koníčků zapojujeme ostatní členy domácnosti – partnera a děti. Ale jak ti k tomu přijdou?
Zpravidla mají jiné zájmy a nesdílejí naše nadšení ze spousty květin v bytě, které je nutné zalévat, z koček, kterým je nutné měnit písek, ze psů, které je třeba chodit venčit. Nemají pochopení pro naše pěstitelské sklony na zahradě a nechápou, proč mají celé léto obírat mandelinky, když naproti v zelinářství dostanou brambory mnohem větší a za pakatel. Nechápou, proč mají zase umývat auto, a oprávněně argumentují tím, že čerstvě umyté auto přivolává déšť spolehlivěji než peruánský šaman.
 
Chyba je hned na začátku. Pořizujme si zásadně jen takové koníčky a závazky, na které budeme MY SAMI stačit a na které budeme mít dostatek času. Nečekejme, že když nebudeme stíhat, že za nás zaskočí partner(ka) nebo děti. Oni k tomu nemohou mít tentýž vztah, a tak tu péči stejně odbudou, případně se vzepřou. Na hádky a konflikty je rázem zaděláno. A to je přitom to, čemu bychom se měli vyhnout, nebo aspoň k tomu nevytvářet živnou půdu. Hádky, konflikty, stres – vrásek přibývá a stárneme až to praští...
Jak to tedy vlastně je? Smíme vůbec požádat o pomoc?
Klíčem k odpovědi je „čas od času“. Je zásadní rozdíl, jestli o jakoukoliv výpomoc požádáme (raději poprosíme) spíše vyjímečně, kdy pro nějaký nečekaný důvod nezvládáme to, co bychom jinak zvládali, nebo jestli tu pomoc chceme trvale a ukládáme ji svým blízkým jako nepsanou povinnost.
 
Pro snazší pochopení uvedu dva příklady.
Tím prvním je třeba babička, která osází lán brambor a pak všem v rodině nadává, že jí nikdo nechce pomoci a že ona už je stará a že na ty brambory nestačí. Je jasné, že ty brambory bez cizí pomoci nezvládá ani za normální situace.
Opačným případem je například, pokud si pořídíme psa a opravdu se o něj každý den staráme, ale najednou na pár dní nám chřipka nedovolí jít s ním ven, a tak někoho poprosíme. Já myslím, že v tomto případě ani nemusíme nikomu říkat a partner se sám a s pochopením postará.
To, co odsuzuju, je ten první příklad. Babička, když ten lán sázela, už dávno věděla, že je stará a že na to nebude stačit. A už dopředu počítá s pomocí lidí, kterých se ale na to předem nezeptala a které ty její brambory vůbec nezajímají. No, pak se samozřejmě rozčiluje, ovšem zcela zbytečně a neprávem...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hezký den přeju

Zdeněk Breitenbacher
Minule jsme psali o tom, jak vhodně volenými barvami oblékání můžeme působit na sebe a dokonce i na své okolí. To ale zdaleka neplatí jen o barvách. Asi vám neřeknu nic nového, když budu tvrdit, že naše nálada je nakažlivá. A jsme-li v dobré náladě, naše okolí to vnímá a reaguje. Naši blízcí, s kterými žijeme – partner(ka) a děti – citlivě reagují na naši náladu, a jsme-li v pohodě a samý úsměv, budou oni také.

Pokud jste si přečetli, jak jsem absolvoval jednadvacetidenní očistnou hladovku, určitě vás zajímalo i to, jak se během ní měnily moje míry a váhy. Už mám za sebou i celou návratovou fázi, která, stejně jako hladovka samotná, trvala 21 dní. Nyní vám tedy pro porovnání přináším stejné grafy, ovšem rozšířené o údaje z návratové fáze. Co myslíte, že je na výsledcích největším překvapením?

Cvičení proti zácpě

Zdeněk Breitenbacher
V článku o návratu z jednadvacetidenní hladovky jsem vám slíbil cvičení, které spolehlivě pomáhá proti zácpě a neprůchodným střevům. Jde o velice jednoduché cvičení, které je dostupné každému a které přirozeným způsobem posunuje obsah našich střev. Nepotřebujeme žádná projímadla ani jiné medikamenty a konečný efekt je zaručen. O jaké cvičení jde?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi