nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Moc kvítek, moc koček

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jedna moje známá si postěžovala, že uložila svému synovi postarat se o kvítka v bytě a také o kočky, které doma chovají. Kvítka zalít, kočkám poklidit a dát jim něco na zub. Jenže určitě si domyslíte, jak to dopadlo. Známá se vrátila domů (mimochodem z rodičovských schůzek, kde také nebyla jen samá chvála), a kvítka nezalitá, kočky nezaopatřené. No, samozřejmě hned oheň na střeše. V legraci jsem jí odpověděl, že má doma moc kvítek a moc koček...

 
Ale zkusme se nad tím zamyslet hlouběji. Je čas povědět, jak sami sebe a často i naše blízké okrádáme o pohodu a dobrou náladu. Pokud si pořídíme jakýkoliv závazek, o který je třeba se pravidelně starat, ať už je to květina, kočka, pes, auto nebo zahrada, jsme to jen my sami, kdo se o ten závazek má a musí postarat.
Jenže tohle většinou nechápeme, případně chápat nechceme, a tak do našich vlastních koníčků zapojujeme ostatní členy domácnosti – partnera a děti. Ale jak ti k tomu přijdou?
Zpravidla mají jiné zájmy a nesdílejí naše nadšení ze spousty květin v bytě, které je nutné zalévat, z koček, kterým je nutné měnit písek, ze psů, které je třeba chodit venčit. Nemají pochopení pro naše pěstitelské sklony na zahradě a nechápou, proč mají celé léto obírat mandelinky, když naproti v zelinářství dostanou brambory mnohem větší a za pakatel. Nechápou, proč mají zase umývat auto, a oprávněně argumentují tím, že čerstvě umyté auto přivolává déšť spolehlivěji než peruánský šaman.
 
Chyba je hned na začátku. Pořizujme si zásadně jen takové koníčky a závazky, na které budeme MY SAMI stačit a na které budeme mít dostatek času. Nečekejme, že když nebudeme stíhat, že za nás zaskočí partner(ka) nebo děti. Oni k tomu nemohou mít tentýž vztah, a tak tu péči stejně odbudou, případně se vzepřou. Na hádky a konflikty je rázem zaděláno. A to je přitom to, čemu bychom se měli vyhnout, nebo aspoň k tomu nevytvářet živnou půdu. Hádky, konflikty, stres – vrásek přibývá a stárneme až to praští...
Jak to tedy vlastně je? Smíme vůbec požádat o pomoc?
Klíčem k odpovědi je „čas od času“. Je zásadní rozdíl, jestli o jakoukoliv výpomoc požádáme (raději poprosíme) spíše vyjímečně, kdy pro nějaký nečekaný důvod nezvládáme to, co bychom jinak zvládali, nebo jestli tu pomoc chceme trvale a ukládáme ji svým blízkým jako nepsanou povinnost.
 
Pro snazší pochopení uvedu dva příklady.
Tím prvním je třeba babička, která osází lán brambor a pak všem v rodině nadává, že jí nikdo nechce pomoci a že ona už je stará a že na ty brambory nestačí. Je jasné, že ty brambory bez cizí pomoci nezvládá ani za normální situace.
Opačným případem je například, pokud si pořídíme psa a opravdu se o něj každý den staráme, ale najednou na pár dní nám chřipka nedovolí jít s ním ven, a tak někoho poprosíme. Já myslím, že v tomto případě ani nemusíme nikomu říkat a partner se sám a s pochopením postará.
To, co odsuzuju, je ten první příklad. Babička, když ten lán sázela, už dávno věděla, že je stará a že na to nebude stačit. A už dopředu počítá s pomocí lidí, kterých se ale na to předem nezeptala a které ty její brambory vůbec nezajímají. No, pak se samozřejmě rozčiluje, ovšem zcela zbytečně a neprávem...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Marinovaný steak z tuňáka na grilu

Jolana a Zdeněk Breitenbacherovi
Rybí maso je vždy vítanou součástí zdravého stravování. Bílé maso ryb je mnohem lehčí a snadněji stravitelné, než v našich zemích oblíbená masa červená. Nabízí se také mnohem větší pestrost - zatímco z červených mas máme na výběr jen hovězí a vepřové, případně ještě skopové a nějakou tu divočinu, ryb je na výběr mnohonásobně více. Není také problém sehnat rybu čerstvou, například v obchodech Makro a Ocean 48. Kdykoliv nakupujeme v Makru, stavíme se u ryb a většinou si také nějakou odneseme. Tentokrát se nám zalíbil tuňák a o recept se s vámi samozřejmě podělíme v článku.

Zázrak jménem bryndza

Zdeněk Breitenbacher
To jsem se tuhle na Slovensku chtěl dozvědět něco o slovenských sýrech a dalších výrobcích z mléka, především z ovčího. Není zde problém nakoupit širokou paletu nejrůznějších výrobků, ale s informacemi o nich je to o poznání horší. Navštívil jsem tam jedno velké knihkupectví a dožadoval se nějaké literatury, ale marně.
Jen si představte: V knihkupectví v Popradu - pod samotnými Tatrami - měli jen tlusté knížky o francouzských sýrech, o holandských sýrech, ba i o italských sýrech, ale o těch slovenských ani pohlednici, natož nějakou brožuru. A tak jsem začal hledat informace z nejrůznějších po internetu rozptýlených zdrojů...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi