nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Mládí prochází žaludkem

 
 
Jestlipak jste si už našli tu svoji správnou motivaci – proč vlastně být mladý nebo mladá? Myslíte to opravdu vážně, nebo je to prozatím jen takové zvědavé čtení? Ptám se zcela schválně, protože nyní se už pustíme do náročného tématu. Totiž, chceme-li být mladí, budeme muset upravit řadu svých zvyků. Tady už se bez pořádné motivace neobejdeme. A tím nejhouževnatějším zvykem, který budeme muset prověřit, je míra našeho stravování.

 
Nebojte se, nebudu teď kázat o vegetariánství, ani vám nebudu detailně zakazovat všechno, co jste doposud měli v oblibě. Místo toho si prozradíme jednu důležitou informaci, kterou málokdo ví, ale přitom nám může hodně pomoci. Jde o porozumění tomu, jak funguje pocit hladu. Se skutečným hladem se tady ve střední Evropě opravdu nesetkáváme, ten byste pocítili až po několikadenním půstu. Pocit hladu, tak jak jej v našich končinách známe, je ve skutečnosti jen pocit prázdna v žaludku. No a nejjednodušší způsob, jak se toho pocitu zbavit, je najíst se...
Jenže:
Pocit hladu, nebo přesněji pocit prázdna v žaludku, ustupuje až po přibližně patnácti minutách od prvního sousta. Už chápete? Znamená to, že celých 15 minut jíme bez zpětné kontroly, jestli nám to stačí nebo ne. Teprve po patnácti minutách jezení nám žaludek řekne „Už mám dost“. A přitom mu možná stačilo jen to, co jsme spořádali během prvních pěti minut. A dalších deset minut jsme do něj cpali to, co už nepotřeboval. Hádejte, kde to nadbytečné jídlo skončí? Ano, správně: V tukových zásobách.
Jak na to? To už je individuální, každý máme jiné podmínky, za kterých se stravujeme – doma, v zaměstnání, ve škole, na cestách… Neexistuje univerzální rada – tu už si musíte najít sami. Ale zkuste to třeba velmi jednoduše: Dejte si poloviční porci a poté, co ji sníte, počkejte deset minut...
Naši předkové to říkali správně: „Jez do polosyta, pij do polopita.“. Opravdu budete potřebovat tu druhou půlku?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
V receptech, které upřednostňujeme, je poměrně málo komponent. Je to zcela záměrně. Známé makrobiotické stravování vám bude radit spíš opak – v každém jídle by měly být všechny chutě a všechny barvy. Na první pohled to vypadá rozumně, jenže až si takovou makrobiotickou stravu budete dělat častěji, zjistíte, že vlastně každý den jíte to samé – stejné chutě, stejné barvy...

Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

V minulém článku o kvásku jsme si popsali výrobu domácího chleba. Ale což takhle dát si sladký křupavý koláček, který nebude nacpaný cukrem a přídatnými látkami a který se dá upéct ze stejného kváskového základu jako chleba? Pokud máte chuť pustit se znovu do pečení, tak pro vás máme recept na výborné kváskové koláčky s tvarohem, mákem, marmeládou nebo jablky.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi