nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Mládí prochází žaludkem

 
 
Jestlipak jste si už našli tu svoji správnou motivaci – proč vlastně být mladý nebo mladá? Myslíte to opravdu vážně, nebo je to prozatím jen takové zvědavé čtení? Ptám se zcela schválně, protože nyní se už pustíme do náročného tématu. Totiž, chceme-li být mladí, budeme muset upravit řadu svých zvyků. Tady už se bez pořádné motivace neobejdeme. A tím nejhouževnatějším zvykem, který budeme muset prověřit, je míra našeho stravování.

 
Nebojte se, nebudu teď kázat o vegetariánství, ani vám nebudu detailně zakazovat všechno, co jste doposud měli v oblibě. Místo toho si prozradíme jednu důležitou informaci, kterou málokdo ví, ale přitom nám může hodně pomoci. Jde o porozumění tomu, jak funguje pocit hladu. Se skutečným hladem se tady ve střední Evropě opravdu nesetkáváme, ten byste pocítili až po několikadenním půstu. Pocit hladu, tak jak jej v našich končinách známe, je ve skutečnosti jen pocit prázdna v žaludku. No a nejjednodušší způsob, jak se toho pocitu zbavit, je najíst se...
Jenže:
Pocit hladu, nebo přesněji pocit prázdna v žaludku, ustupuje až po přibližně patnácti minutách od prvního sousta. Už chápete? Znamená to, že celých 15 minut jíme bez zpětné kontroly, jestli nám to stačí nebo ne. Teprve po patnácti minutách jezení nám žaludek řekne „Už mám dost“. A přitom mu možná stačilo jen to, co jsme spořádali během prvních pěti minut. A dalších deset minut jsme do něj cpali to, co už nepotřeboval. Hádejte, kde to nadbytečné jídlo skončí? Ano, správně: V tukových zásobách.
Jak na to? To už je individuální, každý máme jiné podmínky, za kterých se stravujeme – doma, v zaměstnání, ve škole, na cestách… Neexistuje univerzální rada – tu už si musíte najít sami. Ale zkuste to třeba velmi jednoduše: Dejte si poloviční porci a poté, co ji sníte, počkejte deset minut...
Naši předkové to říkali správně: „Jez do polosyta, pij do polopita.“. Opravdu budete potřebovat tu druhou půlku?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Věčné mládí souvisí s pevným zdravím a pevné zdraví souvisí s kvalitním stravováním. Ale většinou máme v povědomí, že zdravá jídla jsou taková nijaká, víceméně bez chuti a bez zápachu… I můj dědeček vždycky dělil jídla na „zdravá“ a „chutná“. A když někdy o jídle řekl: „Hmm, tak dneska to bylo zdravé…“, babička hned věděla, že si moc nepochutnal, a oheň byl na střeše. Ale věřte mi, že lze vařit chutně a zdravě zároveň, jen to vyžaduje trochu jiné zvyklosti a ochotu učit se něčemu novému...

Je jaro, všechno venku kvete a i my můžeme konečně odložit nevýrazné zimní oblečení a odít se do zářivých jarních barev. Ulice jsou plné pestrobarevných triček a my všichni těmi pestrými barvami vyjadřujeme svou touhu dát o sobě vědět, vyjádřit svou dobrou náladu a tak také svým dílem k tomu jaru přispět. Napadlo vás ale někdy, že i tím, jaké barvy volíme, o sobě hodně prozrazujeme?

Předvánoční a vánoční období je čas, kdy se ohlížíme za uplynulým rokem, hodnotíme, co jsme dělali dobře i co se úplně nepovedlo. Zamýšlíme se nad kvalitou svého bytí a přemýšlíme, v čem by se dalo zlepšit a jak na to. Pomalu začínají krystalizovat různá rozhodnutí a předsevzetí, s kterými chceme vstoupit do nového roku.
To je rozhodně dobrá věc - pro začátek čehokoliv nového je start nového roku vhodným obdobím. Ale přesto většina předsevzetí roztaje a zmizí spolu s letošním sněhem, někdy i dříve. Proč myslíte, že tomu tak je?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi