nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Mládí prochází žaludkem

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jestlipak jste si už našli tu svoji správnou motivaci – proč vlastně být mladý nebo mladá? Myslíte to opravdu vážně, nebo je to prozatím jen takové zvědavé čtení? Ptám se zcela schválně, protože nyní se už pustíme do náročného tématu. Totiž, chceme-li být mladí, budeme muset upravit řadu svých zvyků. Tady už se bez pořádné motivace neobejdeme. A tím nejhouževnatějším zvykem, který budeme muset prověřit, je míra našeho stravování.

 
Nebojte se, nebudu teď kázat o vegetariánství, ani vám nebudu detailně zakazovat všechno, co jste doposud měli v oblibě. Místo toho si prozradíme jednu důležitou informaci, kterou málokdo ví, ale přitom nám může hodně pomoci. Jde o porozumění tomu, jak funguje pocit hladu. Se skutečným hladem se tady ve střední Evropě opravdu nesetkáváme, ten byste pocítili až po několikadenním půstu. Pocit hladu, tak jak jej v našich končinách známe, je ve skutečnosti jen pocit prázdna v žaludku. No a nejjednodušší způsob, jak se toho pocitu zbavit, je najíst se...
Jenže:
Pocit hladu, nebo přesněji pocit prázdna v žaludku, ustupuje až po přibližně patnácti minutách od prvního sousta. Už chápete? Znamená to, že celých 15 minut jíme bez zpětné kontroly, jestli nám to stačí nebo ne. Teprve po patnácti minutách jezení nám žaludek řekne „Už mám dost“. A přitom mu možná stačilo jen to, co jsme spořádali během prvních pěti minut. A dalších deset minut jsme do něj cpali to, co už nepotřeboval. Hádejte, kde to nadbytečné jídlo skončí? Ano, správně: V tukových zásobách.
Jak na to? To už je individuální, každý máme jiné podmínky, za kterých se stravujeme – doma, v zaměstnání, ve škole, na cestách… Neexistuje univerzální rada – tu už si musíte najít sami. Ale zkuste to třeba velmi jednoduše: Dejte si poloviční porci a poté, co ji sníte, počkejte deset minut...
Naši předkové to říkali správně: „Jez do polosyta, pij do polopita.“. Opravdu budete potřebovat tu druhou půlku?
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Je zajímavé, o jakých vážných věcech jsou děti ochotné přemýšlet a seriózně diskutovat - zvlášť když mají být už dávno v posteli. Totiž naši kluci vždycky v okamžik, kdy je moje žena posílá spát, buď dostanou „příšerný“ hlad, nebo vytáhnou tak závažné téma k diskuzi, že úspěšně oddálí cestu do postele nejméně o hodinu. Jako zrovna před pár dny, kdy jsme se dostali až k rakovině. Uznáte, že to není téma, které by se dalo odbýt dvěma větami, a tak jsme prošli všechno, co o rakovině víme. A není toho málo...

Rýma, chřipka či angína - to jsou nemoci, které nás zpravidla postihují několikrát za rok, hlavně při změnách počasí na jaře a na podzim. Jsou to nepříjemní strašáci a nemáme je rádi. Slyšel jsem ale velmi zajímavý názor:
Všechny tyto nemoci jsou pro člověka užitečné, přímo by se dalo říci nezbytné! Tomu asi nebudete chtít věřit, stejně jako zpočátku já, ale pomalu začínám být přesvědčen, že na této myšlence něco je. Mám to totiž podloženo praxí. Chcete vědět, jak to doopravdy je?

Linecké cukroví

Jolana Breitenbacherová
Blíží se Vánoce a vůně cukroví neodmyslitelně patří k atmosféře svátečních dní. Pokud jste s pečením ještě nezačali, můžete vyzkoušet recept na linecké cukroví. Tento recept je velmi starý. Pekla podle něj moje babička, pak moje maminka a teď podle něj peču i já. Linecké cukroví podle tohoto receptu je velmi jemné, peče se z másla a loupaných mandlí a jeho sametová chuť se přímo rozplývá na jazyku.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi