nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Meditace - je to pro mě?

 
 
Jak uvádí Paul Brunton ve své knize „Tajnosti indické“, v meditaci se nestárne. Popsal, že se jogíni, kteří se meditací dostávají do stavu nirvány - jogínského vytržení - dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Máme-li věřit tomu, co Paul Brunton slyšel od místních lidí, jde o věk 300 i více let. Ať už to bereme vážně či nikoliv, stojí za to si říci, co to vlastně ta meditace je a co z ní můžeme realizovat zde v evropských podmínkách.

 
Začneme zkoumáním slova samotného. Pochází z latinského „meditatio“, což znamená „rozjímání“. To je ovšem velké zjednodušení: V sanskrtu najdeme nejméně tři výrazy, které překládáme jako „meditace“ - samádhi (uklidnění mysli), bhávaná (kultivace mysli) a pránájáma (ovládnutí dechu). Křesťanství pak přidává další význam - rozjímání nad utrpením Krista. Další specifické významy najdeme také v buddhismu, hinduismu i v islámském súfismu.
Aby to bylo ještě složitější, můžete také narazit na pojem „dynamická meditace“. To je něco zase úplně odlišného. Dynamické meditace jsou sestavy náročné duševní a pohybové aktivity - vesměs založené na střídání katarze a uvolnění. Jejich autorem je Osho Rajneesh, na západě patrně nejznámější indický mystik, který působil v druhé polovině minulého století. Dynamické meditace si zcela jistě zaslouží samostatný článek, dnes se jim však věnovat nebudeme.
 
To, co nás zajímá z pohledu zastavení stárnutí, je samádhi, uklidnění mysli. Jde o stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek a vědomí ustupuje do pozadí, jelikož nemá co zpracovávat. Zdá se, že v takovém stavu fyzicky stárneme méně, či vůbec ne. Nikdo se však nepokusil o vysvětlení, jak je tomu možné. Kdoví, možná je čas jen subjektivní, odvozenou veličinou a plyne jen tehdy, pokud si jej uvědomujeme. Protože nedokážeme naráz pojmout celou existenci vesmíru, včetně jeho proměn, vytváří si vědomí abstrakci času, která nám pomůže rozložit veškeré dění na minulost, současnost a budoucnost. Zmizí-li vědomí, zmizí i čas. Zmizí tím i veškeré proměny v čase, včetně stárnutí.
 
Bohužel, tak hluboká meditace je nám, obyčejným Evropanům, nedostupná. Tak hluboko se lze dostat jen pod vedením zkušeného jogínského mistra, kterých je v Evropě, co by na prstech jedné ruky spočítal. Nabídek na meditace je sice kolem a kolem dost, zkuste pohledat na internetu, ale žádná z nich nirvánu neslibuje a ani slibovat nemůže. Zastavení či zpomalení stárnutí pravděpodobně nedosáhnete.
V Evropě dostupné meditace ovšem vůbec nejsou špatné. K nejlepším meditačním centrům patří Humaniversity v Amsterdamu, kterou vede Veeresh Denny Yuson-Sanchez, Oshův žák a pokračovatel. Lektoři z tohoto centra jezdí občas i do České Republiky, byl jsem dvakrát na jejich víkendových programech a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jejich program patří k tomu nejlepšímu, co můžete v tuzemsku zažít.
 
Ale o tom zase příště...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Jestlipak jste si v nedávné době zašli někam zasportovat? Zahrát si bowling, badminton nebo squash? Zacvičit si do fitka, zařádit si v posilovně či zaplavat si v bazénu? Věřím, že ano, možností je dnes spousta a téměř v každém městě nějaké to fitko je. Ale když se zeptám – kdy půjdete příště, hmm, odpovědi už tak jednoznačné nejsou… Ještě nevím, nemám teď čas, nemám s kým jít – to jsou nejčastější odpovědi.
Kde je příčina? Jasně, motivace nám nějak vázne. Na to vám poradím jeden velmi účinný trik, který vám motivaci v této oblasti velmi posílí:

Už jsme psali o důležitosti silné vůle pro dosažení toho, co si vezmeme za cíl. Tuhle jsem dostal dotaz, jak si může člověk vypěstovat silnou vůli, když nemá silnou vůli. To je dobrá otázka. Na podobný problém narazil Mach s Šebestovou hned v prvním dílu seriálu, když zjistili, že brýle se bez brýlí špatně hledají. Je to něco jako konzerva s návodem na otevření uvnitř, něco, co nemá řešení. Naštěstí to není pravda a my si vezmeme za pomocníka toho tahouna, kterého už dobře známe, a tím je motivace...

Zpravodajská stanice CNN minulý týden přinesla reportáž o staříkovi, který ve svých 102 letech běhá maraton. Jedná se o jistého Fauju Singha, který se narodil v indickém Paňdžábu v roce 1911 a letos v únoru se účastnil svého zatím posledního maratonského běhu v Hongkongu. Pravda, takový Emil Zátopek byl v době své největší slávy krapet rychlejší, ale s Faujou Singhem se už na závodech neporovná, protože v roce 2000, ve svých 78 letech, z tohoto světa odešel. Na dráze se bohužel potkat nemohli, protože v témže roce Fauja Singh teprve nastupoval ke svému prvnímu maratonu vůbec - ve věku 89 let!

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi