nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Meditace - je to pro mě?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jak uvádí Paul Brunton ve své knize „Tajnosti indické“, v meditaci se nestárne. Popsal, že se jogíni, kteří se meditací dostávají do stavu nirvány - jogínského vytržení - dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Máme-li věřit tomu, co Paul Brunton slyšel od místních lidí, jde o věk 300 i více let. Ať už to bereme vážně či nikoliv, stojí za to si říci, co to vlastně ta meditace je a co z ní můžeme realizovat zde v evropských podmínkách.

 
Začneme zkoumáním slova samotného. Pochází z latinského „meditatio“, což znamená „rozjímání“. To je ovšem velké zjednodušení: V sanskrtu najdeme nejméně tři výrazy, které překládáme jako „meditace“ - samádhi (uklidnění mysli), bhávaná (kultivace mysli) a pránájáma (ovládnutí dechu). Křesťanství pak přidává další význam - rozjímání nad utrpením Krista. Další specifické významy najdeme také v buddhismu, hinduismu i v islámském súfismu.
Aby to bylo ještě složitější, můžete také narazit na pojem „dynamická meditace“. To je něco zase úplně odlišného. Dynamické meditace jsou sestavy náročné duševní a pohybové aktivity - vesměs založené na střídání katarze a uvolnění. Jejich autorem je Osho Rajneesh, na západě patrně nejznámější indický mystik, který působil v druhé polovině minulého století. Dynamické meditace si zcela jistě zaslouží samostatný článek, dnes se jim však věnovat nebudeme.
 
To, co nás zajímá z pohledu zastavení stárnutí, je samádhi, uklidnění mysli. Jde o stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek a vědomí ustupuje do pozadí, jelikož nemá co zpracovávat. Zdá se, že v takovém stavu fyzicky stárneme méně, či vůbec ne. Nikdo se však nepokusil o vysvětlení, jak je tomu možné. Kdoví, možná je čas jen subjektivní, odvozenou veličinou a plyne jen tehdy, pokud si jej uvědomujeme. Protože nedokážeme naráz pojmout celou existenci vesmíru, včetně jeho proměn, vytváří si vědomí abstrakci času, která nám pomůže rozložit veškeré dění na minulost, současnost a budoucnost. Zmizí-li vědomí, zmizí i čas. Zmizí tím i veškeré proměny v čase, včetně stárnutí.
 
Bohužel, tak hluboká meditace je nám, obyčejným Evropanům, nedostupná. Tak hluboko se lze dostat jen pod vedením zkušeného jogínského mistra, kterých je v Evropě, co by na prstech jedné ruky spočítal. Nabídek na meditace je sice kolem a kolem dost, zkuste pohledat na internetu, ale žádná z nich nirvánu neslibuje a ani slibovat nemůže. Zastavení či zpomalení stárnutí pravděpodobně nedosáhnete.
V Evropě dostupné meditace ovšem vůbec nejsou špatné. K nejlepším meditačním centrům patří Humaniversity v Amsterdamu, kterou vede Veeresh Denny Yuson-Sanchez, Oshův žák a pokračovatel. Lektoři z tohoto centra jezdí občas i do České Republiky, byl jsem dvakrát na jejich víkendových programech a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jejich program patří k tomu nejlepšímu, co můžete v tuzemsku zažít.
 
Ale o tom zase příště...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Zacvič si, lenochu!

Zdeněk Breitenbacher
Nevím jak vy, ale já mám hodně sedavé zaměstnání, jsem celý den v kanceláři, a tak mám docela málo příležitostí k pohybu. Takový dřevorubec je na tom mnohem líp, je celý den venku, hýbe se až až a nemusí řešit, jak to udělat, aby se za celý den aspoň trochu pohnul.
My programátoři to máme těžší. I když jsem si dal závazek aspoň párkrát za směnu si zacvičit, moc to nefungovalo, protože když jsem se zakousl do nějakého problému, uběhla směna jak nic a až bolavá záda mi dala vědět, že jsem si zase nezacvičil. Tak co s tím? Nakonec jsem to vymyslel po programátorsku...

Být a zůstat mladým neznamená jen živelně vyzkoušet to či ono. Ve skutečnosti to znamená tvrdě, cílevědomě a dlouhodobě na sobě pracovat. K tomu, abyste byli a zůstali mladými, potřebujete mimořádně silnou motivaci, protože to rozhodně není lehký cíl a trvalé výsledky se nedostaví za pár týdnů. Nejdříve se tedy zeptejte sami sebe, jak moc toužíte po trvalém mládí. Pokud víte, že ANO – A MOC, pak čtěte dále...

133 požehnaných let

Zdeněk Breitenbacher
Tuhle mě před obchodním domem zastavila jedna dívka tmavší pleti a ptala se na cestu do jakési ulice, kterou jsem neznal. Po pravdě jsem odpověděl, že nevím, kde ta ulice je, ale zdálo se, že jí to zas až tak nevadí. Vcelku podle očekávání pokračovala v rozhovoru a nabídla mi, že by pro mě ráda udělala kouzlo. Bylo mi naprosto jasné, že to nebude zadarmo, ale byl jsem zrovna ve velmi dobré náladě a dívka byla opravdu sympatická, a tak jsem souhlasil...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi