nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Meditace - je to pro mě?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jak uvádí Paul Brunton ve své knize „Tajnosti indické“, v meditaci se nestárne. Popsal, že se jogíni, kteří se meditací dostávají do stavu nirvány - jogínského vytržení - dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Máme-li věřit tomu, co Paul Brunton slyšel od místních lidí, jde o věk 300 i více let. Ať už to bereme vážně či nikoliv, stojí za to si říci, co to vlastně ta meditace je a co z ní můžeme realizovat zde v evropských podmínkách.

 
Začneme zkoumáním slova samotného. Pochází z latinského „meditatio“, což znamená „rozjímání“. To je ovšem velké zjednodušení: V sanskrtu najdeme nejméně tři výrazy, které překládáme jako „meditace“ - samádhi (uklidnění mysli), bhávaná (kultivace mysli) a pránájáma (ovládnutí dechu). Křesťanství pak přidává další význam - rozjímání nad utrpením Krista. Další specifické významy najdeme také v buddhismu, hinduismu i v islámském súfismu.
Aby to bylo ještě složitější, můžete také narazit na pojem „dynamická meditace“. To je něco zase úplně odlišného. Dynamické meditace jsou sestavy náročné duševní a pohybové aktivity - vesměs založené na střídání katarze a uvolnění. Jejich autorem je Osho Rajneesh, na západě patrně nejznámější indický mystik, který působil v druhé polovině minulého století. Dynamické meditace si zcela jistě zaslouží samostatný článek, dnes se jim však věnovat nebudeme.
 
To, co nás zajímá z pohledu zastavení stárnutí, je samádhi, uklidnění mysli. Jde o stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek a vědomí ustupuje do pozadí, jelikož nemá co zpracovávat. Zdá se, že v takovém stavu fyzicky stárneme méně, či vůbec ne. Nikdo se však nepokusil o vysvětlení, jak je tomu možné. Kdoví, možná je čas jen subjektivní, odvozenou veličinou a plyne jen tehdy, pokud si jej uvědomujeme. Protože nedokážeme naráz pojmout celou existenci vesmíru, včetně jeho proměn, vytváří si vědomí abstrakci času, která nám pomůže rozložit veškeré dění na minulost, současnost a budoucnost. Zmizí-li vědomí, zmizí i čas. Zmizí tím i veškeré proměny v čase, včetně stárnutí.
 
Bohužel, tak hluboká meditace je nám, obyčejným Evropanům, nedostupná. Tak hluboko se lze dostat jen pod vedením zkušeného jogínského mistra, kterých je v Evropě, co by na prstech jedné ruky spočítal. Nabídek na meditace je sice kolem a kolem dost, zkuste pohledat na internetu, ale žádná z nich nirvánu neslibuje a ani slibovat nemůže. Zastavení či zpomalení stárnutí pravděpodobně nedosáhnete.
V Evropě dostupné meditace ovšem vůbec nejsou špatné. K nejlepším meditačním centrům patří Humaniversity v Amsterdamu, kterou vede Veeresh Denny Yuson-Sanchez, Oshův žák a pokračovatel. Lektoři z tohoto centra jezdí občas i do České Republiky, byl jsem dvakrát na jejich víkendových programech a mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jejich program patří k tomu nejlepšímu, co můžete v tuzemsku zažít.
 
Ale o tom zase příště...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Není třeba závodit

Zdeněk Breitenbacher
Docela se snažím sportovat a často si vyzkouším něco nového – nějaký nový sport nebo nový styl toho, co už znám. Je to mnohem zábavnější, než pořád dokola provozovat jeden a tentýž sport, zdokonalovat jeden a tentýž styl, pilovat techniku a pomalu se probojovávat mezi ty, o kterých okolí říká, že jsou „fakt dobří“.
Pro mne samotného to není důležité, baví mne to i tak a splňuje mi to vše, co od toho sportu a své zábavy očekávám. Ale je zvláštní, že tím často provokuji ty, co jsou „fakt dobří“, vlastně ty, co jsou fakt dobří bez těch uvozovek. Co to opravdu umějí na vysoké úrovni...

Životospráva

Zdeněk Breitenbacher
Zatímco moje slova o pohodě a aktivitě jakožto důležitých složkách elixíru mládí mohla být překvapením, o nutnosti správné životosprávy snad nepochybuje nikdo. Co všechno ale patří do životosprávy, už tak jasné není. Tak si to popořádku uveďme.

Že je hladovka nejúčinnější metodou tělesné i duševní očisty, o tom není sporu. Důkazy o tom přinášejí odborníci i amatéři a i zde na Elixíru mládí najdete několik reportáží s mými pozitivními zkušenostmi. Je ale taky zřejmé, že opravdu účinná očistná hladovka, to není věc jednoho víkendu - jde o několik týdnů poctivého hladovění, s konzumací pouze čisté vody.
Jenže život je plný společného jídla a pití a člověk se během hladovky vyloučí z velké části rodinného i společenského dění. Pro ty, co si chtějí účinné hladovění zkrátit a mají dostatečně silnou vůli, mám řešení. Je jím suchá hladovka, při které se vůbec nic nejí a vůbec nic nepije.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi