nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

McDonald - je to pro mě?

 
 
Asi je mezi námi jen málo lidí, kteří by neznali síť rychlého občerstvení McDonald. Je známá po celém světě a počet hamburgerů BigMac, které si můžete dopřát za svůj měsíční plat, je uznávaným měřítkem životní úrovně v jednotlivých zemích světa. Ovšem Ti, kteří se zabývají zdravým životním stylem a zdravým stravováním obzvlášť, mají k McDonaldu docela rezervovaný vztah. Jak to vlastně je? Smíme tam chodit i my, kteří toužíme po trvalém mládí?

Nemyslím, že bychom se měli začít pravidelně stravovat právě tam, ale McDonald velmi dobře poslouží kdekoliv na cestách. Nabízí totiž hned několik jistot:
Za prvé: Vždy je tam čisté a příjemné prostředí,
Za druhé: Vždy je tam WC, což hlavně v cizině a v cizím městě docela oceníte,
Za třetí: Ceny jsou - ve všech zemích - pro našince docela přijatelné.
Za čtvrté - to nejdůležitější - vždy víte, co tam dostanete.
Takový BigMac chutná úplně stejně v Brně, v Praze, v Las Vegas či v Tokiu. Zejména v zemích mimo Evropu a Ameriku je často docela riziko, že si ve spěchu na ulici koupíte něco, co s vaším zdravím pořádně zacloumá. McDonald je jistota. Moc neutratíte, své mzdraví neohrozíte a najíte se v čistém prostředí. Vzpomínám na cestu autobusem do Španělska, kdy jsme měli povinnou osmihodinovou zastávku ve švýcarském Luzernu - aby měl řidič předepsaný odpočinek. V Luzernu lilo jak z konve, všude příšerně draho, tak jsme se poschovávali kde se dalo. Nakonec jsme se skoro všichni potkali - hádejte kde - u McDonalda. Dalo se tam najíst, dalo se zajít na záchod a bylo tam sucho a teplo.
Tím ale netvrdím, že byste tam měli být pečení vaření a že byste tam měli chodit třeba na obědy. Na to ten hamburger s colou opravdu není vhodný. McDonald by vám měl posloužit tak, jak byl od počátku koncipován - jako rychlé občerstvení tehdy, když vám čas nebo okolnosti nedovolí dát si plnohodnotné jídlo doma či v kvalitní restauraci.
Možná jste na internetu viděli snímek „Supersize me“. Je to dokument o tom, jak se jistý Morgan Spurlock rozhodl po dobu jednoho měsíce stravovat výhradně jen u McDonalda. Celý dokument vyzněl pro McDonald velmi nepříznivě - chudák Spurlock během experimentu přibral za ten měsíc 11 kg a přivodil si velmi vážné zdravotní problémy. Bohužel, málokdo si vzal kalkulačku a spočítal, kolik že toho vlastně ten Spurlock zbaštil. Denní průměr jídla přepočtený na BigMacy byl přes devět kusů, nepočítaje vypitou colu. To jsou 2kg jídla!
Kdyby se Spurlock vypravil se stejným apetitem do takového Rebia (síť vegetariánských jídelen), asi by nedopadl o mnoho lépe. Čili: Klidně si jednou za čas zajděte do McDonalda, ale nepřehánějte to tak jak onen Spurlock. Možná vás překvapím, že kromě hamburgerů tam mají také vynikající zeleninové saláty, takže když už se tam třeba někdy na cestách vypravíte, nemusíte si dávat jen ten hamburger. Ale hlavně - nepřejídejte se. Ani u McDonalda, ani jinde.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
V receptech, které upřednostňujeme, je poměrně málo komponent. Je to zcela záměrně. Známé makrobiotické stravování vám bude radit spíš opak – v každém jídle by měly být všechny chutě a všechny barvy. Na první pohled to vypadá rozumně, jenže až si takovou makrobiotickou stravu budete dělat častěji, zjistíte, že vlastně každý den jíte to samé – stejné chutě, stejné barvy...

Víkend znamená odpočinek, relaxaci, sport a zábavu. Neděle je sváteční den už od stvoření světa a volnou sobotu jsme si vybojovali v minulém století, abychom si odpočali po náročném pracovním týdnu. Bohužel, namísto odpočinku pro řadu z nás víkend znamená dohánění v domácnosti, na zahradě, na chalupě (nedej bože v práci!) všeho, co jsme za celý týden nestihli.
Takže nakonec ze dvou dnů, určených na odpočinek, máme jen dva dny další práce a jakýkoliv odpočinek je v nedohlednu. V pondělí se utahaní vracíme do práce a doufáme, že si malinko odpočineme tam, ale jako obvykle, hned na pondělní ranní poradě nás šéf vyvede z omylu. Neodpočatí, bez energie a s kruhy pod očima pak opravdu nepůsobíme mladistvým dojmem. Asi cítíte spolu se mnou, že tady je něco špatně.

...nebo naopak? Každopádně, vyznavač Elixíru mládí má jednu velmi důležitou vlastnost: Plánuje dlouhodobě, plánuje tak, jako kdyby tu měl být velmi dlouho, plánuje tak, jako kdyby byl nesmrtelný. Není žádná hranice, od které by si říkal, že to už nemá cenu, že už se výsledků nedožije. Nehledá žádný „quick-win“, nýbrž pečlivě sestavuje vše, co mu jednou - za dvacet, za padesát či za sto let přinese nějaký prospěch. A tak stavíme domy a sázíme stromy...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi