nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

McDonald - je to pro mě?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Asi je mezi námi jen málo lidí, kteří by neznali síť rychlého občerstvení McDonald. Je známá po celém světě a počet hamburgerů BigMac, které si můžete dopřát za svůj měsíční plat, je uznávaným měřítkem životní úrovně v jednotlivých zemích světa. Ovšem Ti, kteří se zabývají zdravým životním stylem a zdravým stravováním obzvlášť, mají k McDonaldu docela rezervovaný vztah. Jak to vlastně je? Smíme tam chodit i my, kteří toužíme po trvalém mládí?

Nemyslím, že bychom se měli začít pravidelně stravovat právě tam, ale McDonald velmi dobře poslouží kdekoliv na cestách. Nabízí totiž hned několik jistot:
Za prvé: Vždy je tam čisté a příjemné prostředí,
Za druhé: Vždy je tam WC, což hlavně v cizině a v cizím městě docela oceníte,
Za třetí: Ceny jsou - ve všech zemích - pro našince docela přijatelné.
Za čtvrté - to nejdůležitější - vždy víte, co tam dostanete.
Takový BigMac chutná úplně stejně v Brně, v Praze, v Las Vegas či v Tokiu. Zejména v zemích mimo Evropu a Ameriku je často docela riziko, že si ve spěchu na ulici koupíte něco, co s vaším zdravím pořádně zacloumá. McDonald je jistota. Moc neutratíte, své mzdraví neohrozíte a najíte se v čistém prostředí. Vzpomínám na cestu autobusem do Španělska, kdy jsme měli povinnou osmihodinovou zastávku ve švýcarském Luzernu - aby měl řidič předepsaný odpočinek. V Luzernu lilo jak z konve, všude příšerně draho, tak jsme se poschovávali kde se dalo. Nakonec jsme se skoro všichni potkali - hádejte kde - u McDonalda. Dalo se tam najíst, dalo se zajít na záchod a bylo tam sucho a teplo.
Tím ale netvrdím, že byste tam měli být pečení vaření a že byste tam měli chodit třeba na obědy. Na to ten hamburger s colou opravdu není vhodný. McDonald by vám měl posloužit tak, jak byl od počátku koncipován - jako rychlé občerstvení tehdy, když vám čas nebo okolnosti nedovolí dát si plnohodnotné jídlo doma či v kvalitní restauraci.
Možná jste na internetu viděli snímek „Supersize me“. Je to dokument o tom, jak se jistý Morgan Spurlock rozhodl po dobu jednoho měsíce stravovat výhradně jen u McDonalda. Celý dokument vyzněl pro McDonald velmi nepříznivě - chudák Spurlock během experimentu přibral za ten měsíc 11 kg a přivodil si velmi vážné zdravotní problémy. Bohužel, málokdo si vzal kalkulačku a spočítal, kolik že toho vlastně ten Spurlock zbaštil. Denní průměr jídla přepočtený na BigMacy byl přes devět kusů, nepočítaje vypitou colu. To jsou 2kg jídla!
Kdyby se Spurlock vypravil se stejným apetitem do takového Rebia (síť vegetariánských jídelen), asi by nedopadl o mnoho lépe. Čili: Klidně si jednou za čas zajděte do McDonalda, ale nepřehánějte to tak jak onen Spurlock. Možná vás překvapím, že kromě hamburgerů tam mají také vynikající zeleninové saláty, takže když už se tam třeba někdy na cestách vypravíte, nemusíte si dávat jen ten hamburger. Ale hlavně - nepřejídejte se. Ani u McDonalda, ani jinde.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Jednou z hlavních zásad správného stravování je pohoda při jídle, dostatek času a naprostá absence nějakého stresu nebo spěchu. Jedině tak může tělo získat z potravin všechny živiny a správně je zpracovat. V opačném případě všechny cenné látky zase rychle vyjdou z těla ven a z potravin získáme z nich jen ty látky, které metabolismus dokáže zpracovat nejsnadněji. No – schválně hádejte, které to jsou?

Jak to ty želvy dělaj'?

Zdeněk Breitenbacher
Země je deska, kterou nesou čtyři sloni, a ti stojí na obrovské želvě, která pluje v nekonečném moři vesmíru. Tak to bylo od počátku věků až do doby, kdy se objevili první heliocentristé a celá ta krásná a romantická představa vzala zasvé.
Želvy tak přišly o své výsadní postavení, které jim přitom po právu patří. Jsou to živočichové, kteří se dožívají bezkonkurenčně nejvyššího věku, a jen pár zástupců říše rostlinné se může pyšnit podobnou dlouhověkostí. Nejstarší spolehlivě doložená želva se dožila v zoo 265 let a je dost možné, že v nenarušené přírodě jsou někteří jedinci ještě starší. Jak to ty želvy dělají, že se dožívají takového vysokého věku? Chcete to vědět? Tak já vám to povím:

Zpravodajská stanice CNN minulý týden přinesla reportáž o staříkovi, který ve svých 102 letech běhá maraton. Jedná se o jistého Fauju Singha, který se narodil v indickém Paňdžábu v roce 1911 a letos v únoru se účastnil svého zatím posledního maratonského běhu v Hongkongu. Pravda, takový Emil Zátopek byl v době své největší slávy krapet rychlejší, ale s Faujou Singhem se už na závodech neporovná, protože v roce 2000, ve svých 78 letech, z tohoto světa odešel. Na dráze se bohužel potkat nemohli, protože v témže roce Fauja Singh teprve nastupoval ke svému prvnímu maratonu vůbec - ve věku 89 let!

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi