Lepší malé krůčky, než velký skok

Vydali jsme se na cestu zdravého a dlouhého života a já vám tu dávám drobné rady, tipy, postřehy a náměty. A přitom vás nabádám, abyste své zvyky – třeba v životosprávě – neměnili naráz, ale pomalu a postupně. To zní divně, že? Proč dělat malé krůčky, když lze dělat velké? Proč jít k cíli pomalu, když mohu běžet? Tak já vám to povím.

Když si kladete obrovské cíle, chybí vám zpětná vazba, která by vám říkala, jestli je vaše nastoupená cesta správná, či zda ji nemáte mírně upravit. Cíl je v nedohlednu a vy nevíte, jestli jdete správným směrem, případně jestli něco neděláte špatně. Představte si, že jste skokan do výšky a že o sobě víte, že zvládnete skočit dva metry. Když si v nějakém záchvatu optimismu nastavíte laťku na tři metry místo na dva, nikdy ji nepřeskočíte. A nejenom to – ani se nedozvíte, kde vlastně děláte chybu a proč to nejde.

Ale když si laťku nastavíte na dva metry a pět centimetrů, máte dost dobrou šanci, že se vám to podaří. A pokud ne, snadno poznáte, kde je chyba – že třeba zachytáváte ramenem, a tak si můžete v příštím skoku to rameno pohlídat. A kdoví, třeba to jednou půjde a vy si budete moci laťku zvýšit o další tři centimetry...

V dnešní době máme k dispozici přemíru informací – a to často svádí lidi k tomu, že se snaží získávat stále nové a nové informace o svém problému, místo aby se sebou konečně začali něco dělat. Pokud si v rychlém sledu vyzkoušíte vše, o čem vám píšu – tak si to jen vyzkoušíte, ale neprožijete. Nepoznáte, jestli vám to slouží nebo ne. A pokud nemáte zatraceně dobrou motivaci, nestane se to vaším stylem, nestane se to vaší každodenní potřebou.

Je mnohem cennější, když třebas jen jednu jedinou věc z těch, o kterých si tady píšeme, začnete skutečně pravidelně dělat, než když si vyzkoušíte všechny – a na všechny zase brzy zapomenete. Takže, pokud jste ještě nezačali, vyberte si JEDNU jedinou věc a tu začněte praktikovat. A v okamžiku, kdy poznáte, že vám opravdu slouží, tak si ji zachovejte a vyberte si k ní nějakou další...