nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Lepší malé krůčky, než velký skok

 
 
Vydali jsme se na cestu zdravého a dlouhého života a já vám tu dávám drobné rady, tipy, postřehy a náměty. A přitom vás nabádám, abyste své zvyky – třeba v životosprávě – neměnili naráz, ale pomalu a postupně. To zní divně, že? Proč dělat malé krůčky, když lze dělat velké? Proč jít k cíli pomalu, když mohu běžet? Tak já vám to povím.

Když si kladete obrovské cíle, chybí vám zpětná vazba, která by vám říkala, jestli je vaše nastoupená cesta správná, či zda ji nemáte mírně upravit. Cíl je v nedohlednu a vy nevíte, jestli jdete správným směrem, případně jestli něco neděláte špatně. Představte si, že jste skokan do výšky a že o sobě víte, že zvládnete skočit dva metry. Když si v nějakém záchvatu optimismu nastavíte laťku na tři metry místo na dva, nikdy ji nepřeskočíte. A nejenom to – ani se nedozvíte, kde vlastně děláte chybu a proč to nejde.
Ale když si laťku nastavíte na dva metry a pět centimetrů, máte dost dobrou šanci, že se vám to podaří. A pokud ne, snadno poznáte, kde je chyba – že třeba zachytáváte ramenem, a tak si můžete v příštím skoku to rameno pohlídat. A kdoví, třeba to jednou půjde a vy si budete moci laťku zvýšit o další tři centimetry...
V dnešní době máme k dispozici přemíru informací – a to často svádí lidi k tomu, že se snaží získávat stále nové a nové informace o svém problému, místo aby se sebou konečně začali něco dělat. Pokud si v rychlém sledu vyzkoušíte vše, o čem vám píšu – tak si to jen vyzkoušíte, ale neprožijete. Nepoznáte, jestli vám to slouží nebo ne. A pokud nemáte zatraceně dobrou motivaci, nestane se to vaším stylem, nestane se to vaší každodenní potřebou.
Je mnohem cennější, když třebas jen jednu jedinou věc z těch, o kterých si tady píšeme, začnete skutečně pravidelně dělat, než když si vyzkoušíte všechny – a na všechny zase brzy zapomenete. Takže, pokud jste ještě nezačali, vyberte si JEDNU jedinou věc a tu začněte praktikovat. A v okamžiku, kdy poznáte, že vám opravdu slouží, tak si ji zachovejte a vyberte si k ní nějakou další...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Předvánoční a vánoční období je čas, kdy se ohlížíme za uplynulým rokem, hodnotíme, co jsme dělali dobře i co se úplně nepovedlo. Zamýšlíme se nad kvalitou svého bytí a přemýšlíme, v čem by se dalo zlepšit a jak na to. Pomalu začínají krystalizovat různá rozhodnutí a předsevzetí, s kterými chceme vstoupit do nového roku.
To je rozhodně dobrá věc - pro začátek čehokoliv nového je start nového roku vhodným obdobím. Ale přesto většina předsevzetí roztaje a zmizí spolu s letošním sněhem, někdy i dříve. Proč myslíte, že tomu tak je?

Je až s podivem, jak si ubližujeme a jak se ochuzujeme o plnohodnotné prožitky jenom proto, abychom „ušetřili“, abychom využili všechno, co máme, bez ohledu na kvalitu a vhodnost pro nás. Myslíme si, že když už jsme vydali peníze nebo úsilí na získání něčeho (čehokoliv), že to nutně musíme spotřebovat nebo využít celé. Bez ohledu na to, že to svou kvalitu či hodnotu dávno ztratilo, nebo dokonce nikdy nemělo. A tak vznikne tzv. efekt shnilých jablek.

Jestli si dobře pamatujete, vita-auriánstvím jsme nazvali nový směr ve stravování, který se v rámci dostupných poznatků snaží o maximální zachování zářivé energie potravin, tedy toho, co se jinak nazývá aurou. Uvedli jsme si, že rostlinná strava ztrácí svou auru vařením, ale maso si svou zářivou energii zachovává i po uvaření. Na rozdíl od jiných radikálních směrů, jako je vegetariánství, veganství či vitariánství náš směr tedy nezakazuje maso. Snažíme se ovšem o maximálně šetrnou úpravu a samozřejmě se zcela vyhýbáme chemickým látkám, jako jsou konzervanty a glutamáty.
Tím jsou nám zapovězeny běžné uzenářské výrobky, s výjimkou těch, které si vyrobíme sami. Dnes si napíšeme, jak lze vyrobit delikatesní domácí šunku, která vyhoví i těm nejpřísnějším vita-auriánským kritériím.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi