Lepší malé krůčky, než velký skok

Předvánoční a vánoční období je čas, kdy se ohlížíme za uplynulým rokem, hodnotíme, co jsme dělali dobře i co se úplně nepovedlo. Zamýšlíme se nad kvalitou svého bytí a přemýšlíme, v čem by se dalo zlepšit a jak na to. Pomalu začínají krystalizovat různá rozhodnutí a předsevzetí, s kterými chceme vstoupit do nového roku.

To je rozhodně dobrá věc - pro začátek čehokoliv nového je start nového roku vhodným obdobím. Ale přesto většina předsevzetí roztaje a zmizí spolu s letošním sněhem, někdy i dříve. Proč myslíte, že tomu tak je?

Je až s podivem, jak si ubližujeme a jak se ochuzujeme o plnohodnotné prožitky jenom proto, abychom „ušetřili“, abychom využili všechno, co máme, bez ohledu na kvalitu a vhodnost pro nás. Myslíme si, že když už jsme vydali peníze nebo úsilí na získání něčeho (čehokoliv), že to nutně musíme spotřebovat nebo využít celé. Bez ohledu na to, že to svou kvalitu či hodnotu dávno ztratilo, nebo dokonce nikdy nemělo. A tak vznikne tzv. efekt shnilých jablek.

Jestli si dobře pamatujete, vita-auriánstvím jsme nazvali nový směr ve stravování, který se v rámci dostupných poznatků snaží o maximální zachování zářivé energie potravin, tedy toho, co se jinak nazývá aurou. Uvedli jsme si, že rostlinná strava ztrácí svou auru vařením, ale maso si svou zářivou energii zachovává i po uvaření. Na rozdíl od jiných radikálních směrů, jako je vegetariánství, veganství či vitariánství náš směr tedy nezakazuje maso. Snažíme se ovšem o maximálně šetrnou úpravu a samozřejmě se zcela vyhýbáme chemickým látkám, jako jsou konzervanty a glutamáty.

Tím jsou nám zapovězeny běžné uzenářské výrobky, s výjimkou těch, které si vyrobíme sami. Dnes si napíšeme, jak lze vyrobit delikatesní domácí šunku, která vyhoví i těm nejpřísnějším vita-auriánským kritériím.