nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Lepší malé krůčky, než velký skok

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Vydali jsme se na cestu zdravého a dlouhého života a já vám tu dávám drobné rady, tipy, postřehy a náměty. A přitom vás nabádám, abyste své zvyky – třeba v životosprávě – neměnili naráz, ale pomalu a postupně. To zní divně, že? Proč dělat malé krůčky, když lze dělat velké? Proč jít k cíli pomalu, když mohu běžet? Tak já vám to povím.

Když si kladete obrovské cíle, chybí vám zpětná vazba, která by vám říkala, jestli je vaše nastoupená cesta správná, či zda ji nemáte mírně upravit. Cíl je v nedohlednu a vy nevíte, jestli jdete správným směrem, případně jestli něco neděláte špatně. Představte si, že jste skokan do výšky a že o sobě víte, že zvládnete skočit dva metry. Když si v nějakém záchvatu optimismu nastavíte laťku na tři metry místo na dva, nikdy ji nepřeskočíte. A nejenom to – ani se nedozvíte, kde vlastně děláte chybu a proč to nejde.
Ale když si laťku nastavíte na dva metry a pět centimetrů, máte dost dobrou šanci, že se vám to podaří. A pokud ne, snadno poznáte, kde je chyba – že třeba zachytáváte ramenem, a tak si můžete v příštím skoku to rameno pohlídat. A kdoví, třeba to jednou půjde a vy si budete moci laťku zvýšit o další tři centimetry...
V dnešní době máme k dispozici přemíru informací – a to často svádí lidi k tomu, že se snaží získávat stále nové a nové informace o svém problému, místo aby se sebou konečně začali něco dělat. Pokud si v rychlém sledu vyzkoušíte vše, o čem vám píšu – tak si to jen vyzkoušíte, ale neprožijete. Nepoznáte, jestli vám to slouží nebo ne. A pokud nemáte zatraceně dobrou motivaci, nestane se to vaším stylem, nestane se to vaší každodenní potřebou.
Je mnohem cennější, když třebas jen jednu jedinou věc z těch, o kterých si tady píšeme, začnete skutečně pravidelně dělat, než když si vyzkoušíte všechny – a na všechny zase brzy zapomenete. Takže, pokud jste ještě nezačali, vyberte si JEDNU jedinou věc a tu začněte praktikovat. A v okamžiku, kdy poznáte, že vám opravdu slouží, tak si ji zachovejte a vyberte si k ní nějakou další...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Jak si vypěstovat silnou vůli I.

Zdeněk Breitenbacher
Už jsme psali o důležitosti silné vůle pro dosažení toho, co si vezmeme za cíl. Tuhle jsem dostal dotaz, jak si může člověk vypěstovat silnou vůli, když nemá silnou vůli. To je dobrá otázka. Na podobný problém narazil Mach s Šebestovou hned v prvním dílu seriálu, když zjistili, že brýle se bez brýlí špatně hledají. Je to něco jako konzerva s návodem na otevření uvnitř, něco, co nemá řešení. Naštěstí to není pravda a my si vezmeme za pomocníka toho tahouna, kterého už dobře známe, a tím je motivace...

Pojďte se mnou do čajovny

Zdeněk Breitenbacher
Čaj zcela neodmyslitelně patří k pohodě, jedné ze tří základních složek elixíru mládí. Při čaji lze odpočívat i tvořit, dokonce i nakupovat – alespoň tedy v Orientu. Čaj nemá rád spěch, vše v jeho přípravě a pití má správný čas a pořadí – a v našem životě bychom si to měli uspořádat také tak.
Jestlipak si dokážete aspoň jednou za týden najít hodinku, kdy si uděláte maximální možnou pohodu, kdy se nenecháte ničím rušit a kdy zahodíte za hlavu všechny starosti? Kdy zapomenete, že máte za sebou dlouhý a uspěchaný týden a zvolníte své neklidné myšlenky? Představte si, že je neděle (nevadí, že je teprve úterý), je čas pro odpočinek, uvolnění a dobrou náladu. Dnes nebudeme sportovat a už vůbec ne dohánět věci, které jsme v uplynulých dnech nestihli. Víte co, pojďte se mnou do čajovny...

Pozdrav měsíci

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VI.
Po minulém článku o jógovém pozdravu slunci vás určitě napadlo, že i měsíc by měl mít svůj pozdrav. Samozřejmě máte pravdu, i pozdrav měsíci existuje, i když je mnohem méně známý než pozdrav slunci.
Necvičí se tak často a existuje jen jedna ustálená varianta, na rozdíl od mnoha variant pozdravu slunci. Pozdrav měsíci má ale oproti pozdravu slunci hluboký vnitřní význam, který je velmi osobní a pro který stojí za to se jej naučit...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi