nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Kotlíková chobotnice marinovaná na zelených listech

Jolana Breitenbacherová
 
 
Pokud si chcete vyzkoušet, jak se žilo rybářům kdysi dávno, když si po celodenním brázdění moře rozdělali na pobřeží oheň a vařili to, co ten den moře dalo, máme pro vás dva recepty.
Staňte se na chvíli Robinsony, sedněte si k ohni a kochejte se přírodou. Vaše myšlenky nechte plout jak malé beránky na letní obloze a dívejte se, jak pára z vašeho kotlíku stoupá k nebi. Jen vy, širá obloha a dary moře.

 
Budeme potřebovat:
  • 1 velkou chobotnici (přibližně 2 kg)
  • 5 bobkových listů
  • 1,5 dcl vinného (nebo jablečného) octa
  • Špetku mořské soli
  • 50 g bylinek (oregano, estragon, šalvěj, citrónový tymián)
  • Šťávu z 1 citronu
  • 2 lžíce olivového oleje extra virgin
  • Směs listových salátů (2 meší hlávky)
  • 1 pomeranč
 
Začneme tím, že rozděláme oheň a do kotlíku nalijeme 5 litrů vody. Zavěsíme kotlík nad ohniště a vhodíme 5 bobkových listů. Přikládáme a čekáme, až se voda začne sbírat k varu. Jakmile začnou stoupat první bublinky k hladině, vložíme do vody celou chobotnici (předpokládá se, že jste ji koupili jako my - v Makru - už vykuchanou). Poté, co je chobotnice ve vodě, stočí svá chapadla do neskutečných kudrlin, takže doporučujeme vzít dřevěné kleště a vytáhnout ji na chvilku z vody ven, abyste se podívali. Přitom se chobotnice také trošku ochladí, což je dobře, protože to napomůže tomu, aby nebyla tvrdá.
Pokud vaříte chobotnici v hrnci na sporáku, kde je plamen prudší než na přírodním ohni, tak se doporučuje chobotnici vložit do vroucí vody, pak ji vytáhnout a ponořit do studené vody a tento postup opakovat 3x. Tím dosáhnete pozvolnější denaturace proteinu a vyšší měkkosti masa chobotnice. Co se týká kotlíkového vaření, není procedura se studenou vodou vůbec nutná, přírodní oheň denaturuje proteiny pozvolna a chobotnice bude po uvaření měkká jako máslo.
Takže pokud jste jednou zkontrolovali ta zavinutá chapadla, je čas chobotnici vrátit do vody a přilít ocet. Po nalití octa už jen vaříme a sbíráme pěnu, můžeme si také připravit bylinky – pečlivě otrháme lístky ze stonků (stonky vyhodíme).
 
Chobotnici vaříme ve vodě s octem a s bobkovým listem 2 hodiny, po celou dobu jen pomalým varem a žádnou vodu do kotlíku už nepřiléváme. Po uvaření chobotnici vytáhneme na podnos a vývar, který nám zbyl v kotlíku, použijeme na Robinsonovu kotlíkovou polévku s mořskými plody.
Chobotnici pokrájíme na větší kousky, smícháme se špetkou soli a posypeme směsí bylinek – bylinkové lístky natrháme na menší kousky a vše promícháme.
Vymačkáme šťávu z 1 citronu, pecky pečlivě odstraníme a prošleháme vidličkou se 2 lžícemi olivového oleje. Touto marinádou chobotnici polijeme a opět dobře promícháme. Mísu dobře překryjeme fólií a dáme zaležet do ledničky. Záleží na vás, jak dlouho chobotnici necháte marinovat. Dá se jíst klidně hned i bez zaležení, ale máme vyzkoušeno, že nejlepší je na druhý den.
 
K servírování si připravíme směs listů salátu a kousky čerstvého pomeranče. Na listy naaranžujeme vychlazenou marinovanou chobotnici a hned podáváme:
 
Doporučujeme s růžovým vínem a trochou romantiky...
 
Následuje druhý recept:
Robinsonova kotlíková polévka s mořskými plody
Pro tuto polévku použijeme jako základ vývar z chobotnice, který nám zbude po přípravě Kotlíkové chobotnice marinované na zelených listech.
Budeme potřebovat:
  • 3 l vývaru z chobotnice (viz recept výše, můžeme případně nahradit vývarem z ryb)
  • 250 g mořských plodů (my jsme měli 4 čerstvé kalamáry)
  • 500 g brambor
  • 1 malý celer (cca 250 g)
  • 2 citróny
  • 50 g bylinek (oregano, estragon, rozmarýn, šalvěj, citrónový tymián)
  • 6 cherry rajčat
  • 3 stroužky česneku
  • 2 kávové lžičky hrubé soli
  • špetku mletého pepře
 
Brambory důkladně omyjeme a nakrájíme i se slupkou na větší kostky. Celer oškrábeme, na hrubo postrouháme a vhodíme spolu s bramborami do kotlíku s vývarem. Pak si připravíme bylinky – použijeme pouze lístky, které na drobno nasekáme, citrony - ořežeme z nich kůru i s bílou slupkou, rozkrájíme na čtvrtiny, vypeckujeme, ořežeme všecka bílá dužnatá vlákna a takto očištěné díly pokrájíme na malé kousky. Česnek očistíme od slupky, stroužky ponecháme v celku, rajčata omyjeme.
Jakmile začne vývar s bramborami a s celerem vařit, přidáme bylinky, posekané citrony, česnek, mořské plody a rajčata vcelku. Přidáme špetku pepře. Vaříme přibližně tři čtvrtě hodiny, potom osolíme, ochutnáme a podle potřeby ještě chvilku povaříme. Během vaření nepřiléváme žádnou vodu, 3 litry původního vývaru by měly na polévku bohatě stačit, polévka by neměla být vodová.
Polévka je velmi vydatná, vývar z chobotnice, který jsme použili jako základ, je totiž velmi silný a neskutečně lahodný. Jeho chuť skvěle podtrhne směs bylinek s citrony. Tato polévka je opravdu nevšedním kulinářským zážitkem a velmi dobře zasytí – můžete ji servírovat i jako samostatné jídlo.
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hovězí kotlíkový guláš

Jolana Breitenbacherová
Není nic krásnějšího než příjemný slunný den, kdy máme spoustu času a chceme posedět spolu s rodinou nebo s přáteli na zahradě u ohýnku. Pokud máte při této vzácné příležitosti chuť nahradit obligátní špekáčky něčím jiným, mnohem sofistikovanějším, inspirujte se naším receptem na hovězí kotlíkový guláš. Vaření kotlíkového guláše není jen o vaření samotném. Je to společenská akce, při níž čas plyne pomalu, což je v dnešní době unikátní jev. Jen přikládáme, mícháme a konverzujeme...

Melasa je zbytkovým produktem, který vzniká po extrakci cukru ze třtiny nebo cukrové řepy. Obsahuje stále ještě více než 50% sacharidů, ale její chuť je jiná, není sladká. Chutná nahořkle, trošku jako melta, a to proto, že obsahuje tolik minerálních látek a stopových prvků, že její chuť je tím výrazně ovlivněná. Lidé ze třtiny a řepy usilovně dobývají cukr a ten ještě rafinují, aby byla jeho barva hezky bílá a aby byly všechny zbytky melasy dokonale odstraněny. A tak se veškeré minerální bohatství považuje za nežádoucí odpad, který se používá ve farmacii nebo v potravinářství pro kultivaci mikroorganismů, anebo se přidává do krmných směsí. Ti, kdo tajemství melasy znají, ji však považují za černý zázrak a neváhají ji přidat i do svého jídelníčku...

Životní program Princ

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky XV.
Navážeme na minulé povídání o Popelkách a jejich životním programu. Totiž - nebylo by Popelek, kdyby nebylo princů. Také „princ“ je častý životní program a mnoho mužů se snaží navazovat vztahy na základě právě tohoto postoje.
Abychom je odlišili od normálních princů, potomků královských rodičů, budeme tyto muže nazývat Princové s velkým „P“. Čím se vyznačují?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi