nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Kdo nám pije krev

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Nejsme na světě sami. To je na jednu stranu dobře, protože svět je tak mnohem krásnější, nehledě na to, že bez mnoha rostlin a živočichů bychom neměli co jíst. Na druhou stranu to znamená, že i my jsme součástí složitého potravního řetězce.
Naštěstí pro nás to obvykle nekončí potupnou smrtí v zubech krokodýla nebo jiné velké příšery, nýbrž darujeme svou krev po kapičkách. Našimi nejčastějšími predátory jsou totiž rozliční zástupci hmyzí říše. Dnes se podíváme na ty nejdrzejší z nich a řekneme si také, jak se jim bránit.

Komáři
Jak se praví v jedné krásné hádance, kdo ho zabije, vlastní krev prolije. Komáři jsou celosvětově docela velký problém, protože šíří (především v Asii) malárii. Když jsme jeli do Indie, dostali jsme kromě nejrůznějšího očkování také mimořádně silný repelent, jehož cílem bylo, aby ten komár zahynul dříve, než stihne sednout. Jiná obrana tam prostě není.
V českých zemích naštěstí nákaza malárií nehrozí, ale i tak je komár jedním z těch nepříjemných otravů, na které narazíte nejčastěji. Na české komáry naštěstí platí prevence a i ten nejobyčejnější repelent udělá dobré služby. A pokud přece jen dostanete nějaký ten štípanec, pomůže potřít si ho cibulí a máte to za sebou.
Ovádi
Ovád není tak častým útočníkem jako komár, ale když už se rozhodne, že se od vás napije, tak je hodně nepříjemný, stejně jako jeho blízcí příbuzní, bzikavky. Lidově je všechny nazýváme hovada a toto důvěrné pojmenování dobře vystihuje náš vřelý vztah k nim. Všechna hovada umějí velice dobře létat a je opravdu těžké se jich zbavit. Navíc umějí na člověka sednout tak opatrně, že si toho vůbec nevšimnete. Nu což, když už se jim podaří se napít, na štípanec opět pomůže cibule, i když ji, na rozdíl od komára, musíte aplikovat vícekrát.
Muchničky
Muchničky jsou malé, asi 4 mm velké mušky. Zdálo by se, že nebudou takovým problémem, ale opak je pravdou. Jejich štípnutí je velice bolestivé a může se snadno zanítit. Výsledkem jsou ošklivé podlitiny a jsou popsány i případy otravy krve. Na muchničky bohužel nezabírají běžné repelenty a ani léčení štípanců cibulí nezabírá. Přesto jeden účinný prostředek existuje: Je to šťáva z netřesku.
Nedobrovolným experimentátorem se zrovna minulý týden stala moje žena Jolana. Její rána od muchničky se změnila v podlitinu a začala hodně otékat. Cibule pomohla jen dočasně a otok se rychle vrátil. Naštěstí jsme se dočetli o účincích netřesku na rány od muchniček, a protože nám na zahradě netřesk roste, mohli jsme to hned vyzkoušet. Potvrzujeme, že to opravdu funguje. Otok zmizel přesně v těch místech, kam byl netřesk přiložen, a barva podlitiny se hodně zlepšila. Po druhém zábalu došlo k dalšímu zlepšení a třetí zábal už nebyl potřeba. Můj bratr měl podobný štípanec loni, ale protože recept s netřeskem tehdy neznal, bojoval s podlitinou celý měsíc, navíc s pomocí antibiotik.
 
Nenechme si zkazit letní pohodu. Bodavý hmyz je nepříjemný, ale bojovat se s ním dá. Pokud nepomůže repelent či hbitá ruka, tak zcela jistě pomůže cibule a netřesk.
  Komentáře
  Jolana 
Jak na štípnutí od muchničky
Je potřeba sehnat 1 čerstvou růžici netřesku (raději větší). Spodní sechlé listy odstranit a listy dobře podrtit (nejlépe paličkou na drcení máty do mojita nebo případně tyčovým mixérem. Paličkou na maso to moc nejde, protože je potřeba zachytit všecku šťávu z netřesku, a proto se listy drtí v misce. Jakmile jsou listy změklé a pustí šťávu, dáme celý obsah misky včetně drti na plátýnko a to si přiložíme na postižené místo. Směs se snažíme rozprostřít tak, aby pokryla otok v co největším rozsahu. Potom přes plátýnko přetáhneme mikrotenový sáček nebo potravinářskou fólii a vše zafačujeme obinadlem. Pokud máte bodnutí na kotníku, což bývá nejčastěji postižené místo, můžete si na závěr navléknout ještě ponožku. Obklad nechte působit celou noc a ráno sejměte. Uvidíte, že nastala výrazná změna k lepšímu. V případě potřeby opakujte postup ještě jednou s čerstvým netřeskem.
Upozornění na závěr: šťáva z netřesku nejde vyprat, zanechává na plátně zelenavé fleky. Věnujte proto pozornost dobrému ofačování zábalu, abyste si nepoškodili ložní prádlo.

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Nechcete pít? Jeďte autem!

Zdeněk Breitenbacher
Nyní se vrátíme k životosprávě, jedné z velmi důležitých komponent našeho elixíru mládí. Nebude ovšem řeč o stravování, nýbrž o vztahu k alkoholu. Jakkoliv rádi v žertu citujeme klasická díla a slova o tom, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, přece jenom si musíme jeho množství hlídat. Že náročnou oslavu zaplatíme ztrátou nemalého množství mozkových buněk, to už asi víme, a že se to našemu zdraví nelíbí, taky nějak (i když neradi) tušíme. Přesto se občas dostaneme do společenské situace, kdy odmítat alkohol je velmi obtížné. Co s tím?

Bavte se dobře, bavte se aktivně

Zdeněk Breitenbacher
Zábava je součást našeho života a ideální stav je, pokud je nám zábavou život sám. Ale to není snadné – v životě si vše zařídit tak, aby nám byl zábavou, a tak si musíme čas pro zábavu ukrajovat z toho, co nám zbude po práci a jiných povinnostech. Bohužel, pro mnoho lidí jsou ty povinnosti natolik vyčerpávající, že na zábavu zbývá málo času nebo málo energie. A tak si mnoho lidí představuje zábavu tak, že večer padnou do křesla před televizí a den tím pro ně definitivně skončil. Jenže, jak už nejspíš víte – před televizí se stárne nejrychleji...

Relaxace v józe

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga IX.
Jak se rýmuje jóga a relaxace? Kupodivu hodně. Za pomoci relaxace se cvičící uvolní od každodenního napětí a stereotypu a připraví se na vědomé a soustředěné cvičení. Stejně tak je důležité vkládat relaxační pasáže i doprostřed cvičení, a to kvůli tichým procesům v těle i v mysli, které po cvičení samotném ve cvičícím jogínovi doznívají. Pojďme si to vysvětlit blíže.

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi