nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Kde se stárne nejrychleji

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Teď půjde do tuhého. Jestlipak víte, kde stárnete nejrychleji? Ne? Tak já vám to prozradím: Před televizí! Jen si to představte: Otevřete si pivo a chipsy, sednete si do křesla, natáhnete se pro dálkový ovladač a projíždíte programy, kde je co zajímavého. Večer uplyne, ani nevíte jak, a všechny tři pilíře mládí – pohoda, aktivita, životospráva – dostaly pořádně na frak. Pojďte, rozebereme si to jednotlivě:

POHODA
Nastoupilo pohodlí, ale pohoda - ta je tam jen zdánlivá. Rozčilujeme se nad aktuální politickou scénou, šílíme nad stupiditou jihoamerických seriálů nebo uhýbáme před příšerami z vesmíru – kdepak, žádná pohoda – stres jak vymalovaný a vrásky přibývají.
To, že se takzvaně „odreagujeme“, spočívá jen v tom, že jsme na chvíli přestali myslet na své vlastní problémy, a uspokojuje nás zjištění, že jiní mají také problémy – a často mnohem větší, než jsou ty naše: Útok mimozemšťanů je přece jen mnohem děsivější (aspoň podle filmařů), než naše včerejší konverzace s šéfem... Padneme do postele se šťastným ulehčením – ještě že tu ti ufoni nejsou, a toho šéfa zítra nějak přežijeme.
Ale pohoda, ta se nějak nekonala...
AKTIVITA
Veškerá žádná, nanejvýš procházka do ledničky pro další pivo. A pokud jste vycvičili svou manželku (milenku, děti...), aby vám to pivo nosila, tak je mi jí opravdu líto, ale vás je mi líto ještě více, protože jste definitivně prohráli.
V dávných dobách, kdy ještě nebyly dálkové ovladače, se člověk musel aspoň občas zvednout z křesla, ale dneska opravdu nemusí. To už i ta hospoda (samozřejmě nekuřácká a maximálně tak na dvě pivka) je lepší řešení, to se aspoň na chvilku dostanete na čerstvý vzduch a musíte se aspoň kousek projít, abyste došli do té nejbližší a pak zpátky...
ŽIVOTOSPRÁVA
Všechno špatně! Jíme pozdě večer, což pro organismus na noc znamená: Můj milý organisme, tady máš jídlo, ale já ho teď nepotřebuji, protože se válím v křesle a nic jiného už dnes v plánu nemám. Ulož si ho do tukových zásob, kdybych ho někdy potřeboval.
Jenže druhý den to dopadne naprosto stejně, takže nejenom že se včerejší přísun nespálí – navíc se dneska bude znovu jíst – a znovu ukládat.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

V minulém článku jsme si přiblížili zdravé či etické směry stravování. Naznačil jsem své sympatie k vitariánství, zejména z toho důvodu, jak se snaží rozlišovat živé a mrtvé potraviny. Za mrtvé považuje vše, co prošlo tepelným zpracováním, zatímco živé a energii vyzařující je to ostatní. Ukážeme si, že to není tak jednoznačné, a proto vitariánství není definitivní směr, u kterého bychom měli zůstat. Je třeba postoupit ještě kousek dál. A tak slavnostně vyhlašuji zcela nový směr - který nazývám VITA-AURIÁNSTVÍ...

Přináším vám reportáž o právě absolvované jednadvacetidenní hladovce. Že je hladovka jednoznačně nejlepší očistnou kůrou, to jsme si psali už několikrát, důkladný rozbor najdete zde. Po loni absolvované sedmidenní a čtrnáctidenní hladovce jsem chtěl ty svoje trubky vymést zase o něco důkladněji. Jak to probíhalo?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi