nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Kde se stárne nejméně

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

Ale ne ledajaká zahrada. Zahrada by v žádném případě neměla být otrokářskou plantáží, právě naopak. Zahrada by pro nás měla být především svatostánkem, místem odpočinku, rozjímání a setkávání s blízkými. Samozřejmě, neobejde se to bez nějaké údržby, ale to je právě ta vítaná aktivita...
Téhle ideální zahradě spíše odpovídají tradiční zahrady japonské, které jsou pro Japonce skutečně svatostánkem, než tradiční zahrady české, plné záhonků, nepořádku, nekontrolovatelně se množícího křoví a dalších vynucených zdrojů práce, které jsme si sami na sebe ušili. Mělo by to být místo, kam si půjdete dát odpolední kafíčko, kde budete podávat nedělní snídani či oběd, kde si, dokud je světlo, sednete s knížkou místo večerní televize, kde si klidně dáte i to pivo, budete-li chtít...
V zahradě, o které mluvím, nemusíte pěstovat padesát různých druhů zeleniny, nemusíte tam mít vinohrad ani spoustu ovocných stromů. Vaše práce by se měly omezit jen na to, udržet zahradu v čistém stavu, tak, aby vám a vašim blízkým tam bylo příjemně. Věřte mi, v takové zahradě skutečně omládnete...
Je mi jasné, že ne každý má zahradu, a tak je o tuto možnost zdánlivě ochuzen. Ale vše je ve vaší moci, pokud máte k dispozici tu nejdůležitější přísadu našeho elixíru mládí – motivaci. Udělejte si prozatím vaši „zahradu“ z jakéhokoliv hezkého kousku zeleně ve vašem okolí – i kdyby to měla být jen lavička v parku. Věřte mi, že když si tam se svými nejbližšími vezmete kafíčko v termosce (nebo třeba svařené víno) a hlavně dobrou náladu, načerpáte ze sluníčka a čerstvého vzduchu mnohem víc, než by se vám podařilo doma.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Co je to vlastně stáří?

Zdeněk Breitenbacher
V tisku se nedávno objevily diskuze, kdy vlastně začíná stáří. Pochopitelně, pisatelé zjistili, že hranice stáří se nedá definovat jednoznačně, přesněji řečeno, nedá se definovat vůbec a různé skupiny odborníků i laiků se prostě mezi sebou vůbec neshodnou. Definic, co je to stáří, tak máme hned několik, přičemž si troufám tvrdit, že správná není ani jedna z předložených. Dobrá, řeknete si, na Elixíru mládí byste měli vědět, jak to tedy je, nebo ne?

Jako obvykle po Novém roce, zahájil jsem hladovku, abych z těla dostal, co se tam za rok nasbíralo a co tam nepatří. Tahle hladovka je ale jiná než ty předtím – je suchá. Znamená to, že nejen nejím, ale také nepiji. Jaké to má výhody? Podle teorie se tak mnohem rychleji spalují tuky, protože tělo si z nich musí brát potřebnou vodu. Suchá hladovka je tedy intenzívnější a na výsledky odpovídající třítýdenní hladovce by měl stačit týden.

Kde nás tělo v józe nejvíce omezuje a jak to napravit

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VIII.
Při bližším studiu jógy zjistíme, že tělesná cvičení nejsou tím hlavním, o co v józe jde. Jóga neusiluje o zdravé a krásné tělo, nýbrž o čistou mysl, schopnou hlubokých vhledů a poznání. Toho se dosahuje koncentrací a meditací v některé ze sedacích poloh - nejčastěji se zkříženýma nohama a s koleny na zemi, aby měl meditující stabilní polohu. Jenže tělo, které není dostatečně ohebné a přizpůsobivé, začne brzy meditujícího rušit - zkrácené svaly a šlachy nás táhnou, páteř se nám bortí a myšlenky nám utíkají k rušivým signálům z těla.
Právě proto jogíni cvičí. Trénují svoje tělo, aby je v meditaci nerušilo. My prozatím nemáme takové vysoké cíle, spokojíme se s klidnou myslí a zdravým a krásným tělem. A protože jsme začátečníci, brzy zjistíme, kde nám tělo při cvičení překáží. Kde to obvykle je a co s tím můžeme dělat?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi