nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Kde se stárne nejméně

 
 
Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

Ale ne ledajaká zahrada. Zahrada by v žádném případě neměla být otrokářskou plantáží, právě naopak. Zahrada by pro nás měla být především svatostánkem, místem odpočinku, rozjímání a setkávání s blízkými. Samozřejmě, neobejde se to bez nějaké údržby, ale to je právě ta vítaná aktivita...
Téhle ideální zahradě spíše odpovídají tradiční zahrady japonské, které jsou pro Japonce skutečně svatostánkem, než tradiční zahrady české, plné záhonků, nepořádku, nekontrolovatelně se množícího křoví a dalších vynucených zdrojů práce, které jsme si sami na sebe ušili. Mělo by to být místo, kam si půjdete dát odpolední kafíčko, kde budete podávat nedělní snídani či oběd, kde si, dokud je světlo, sednete s knížkou místo večerní televize, kde si klidně dáte i to pivo, budete-li chtít...
V zahradě, o které mluvím, nemusíte pěstovat padesát různých druhů zeleniny, nemusíte tam mít vinohrad ani spoustu ovocných stromů. Vaše práce by se měly omezit jen na to, udržet zahradu v čistém stavu, tak, aby vám a vašim blízkým tam bylo příjemně. Věřte mi, v takové zahradě skutečně omládnete...
Je mi jasné, že ne každý má zahradu, a tak je o tuto možnost zdánlivě ochuzen. Ale vše je ve vaší moci, pokud máte k dispozici tu nejdůležitější přísadu našeho elixíru mládí – motivaci. Udělejte si prozatím vaši „zahradu“ z jakéhokoliv hezkého kousku zeleně ve vašem okolí – i kdyby to měla být jen lavička v parku. Věřte mi, že když si tam se svými nejbližšími vezmete kafíčko v termosce (nebo třeba svařené víno) a hlavně dobrou náladu, načerpáte ze sluníčka a čerstvého vzduchu mnohem víc, než by se vám podařilo doma.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
V tisku se nedávno objevily diskuze, kdy vlastně začíná stáří. Pochopitelně, pisatelé zjistili, že hranice stáří se nedá definovat jednoznačně, přesněji řečeno, nedá se definovat vůbec a různé skupiny odborníků i laiků se prostě mezi sebou vůbec neshodnou. Definic, co je to stáří, tak máme hned několik, přičemž si troufám tvrdit, že správná není ani jedna z předložených. Dobrá, řeknete si, na Elixíru mládí byste měli vědět, jak to tedy je, nebo ne?

V minulém článku ze seriálu o elixíru lásky jsme vám (a především osamělým ženám) nabídli několik tipů, čemu je důležité věnovat pozornost, chcete-li se samotou skončit a najít si lásku a partnera. Dnes bych chtěl na článek navázat a podle svých vlastních zkušeností upozornit milé dámy na nejčastější chyby, kterými se v hledání partnera zbytečně diskvalifikují. Co myslíte, že je největší chybou?

Jako obvykle po Novém roce, zahájil jsem hladovku, abych z těla dostal, co se tam za rok nasbíralo a co tam nepatří. Tahle hladovka je ale jiná než ty předtím – je suchá. Znamená to, že nejen nejím, ale také nepiji. Jaké to má výhody? Podle teorie se tak mnohem rychleji spalují tuky, protože tělo si z nich musí brát potřebnou vodu. Suchá hladovka je tedy intenzívnější a na výsledky odpovídající třítýdenní hladovce by měl stačit týden.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi