nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Kde se stárne nejméně

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

Ale ne ledajaká zahrada. Zahrada by v žádném případě neměla být otrokářskou plantáží, právě naopak. Zahrada by pro nás měla být především svatostánkem, místem odpočinku, rozjímání a setkávání s blízkými. Samozřejmě, neobejde se to bez nějaké údržby, ale to je právě ta vítaná aktivita...
Téhle ideální zahradě spíše odpovídají tradiční zahrady japonské, které jsou pro Japonce skutečně svatostánkem, než tradiční zahrady české, plné záhonků, nepořádku, nekontrolovatelně se množícího křoví a dalších vynucených zdrojů práce, které jsme si sami na sebe ušili. Mělo by to být místo, kam si půjdete dát odpolední kafíčko, kde budete podávat nedělní snídani či oběd, kde si, dokud je světlo, sednete s knížkou místo večerní televize, kde si klidně dáte i to pivo, budete-li chtít...
V zahradě, o které mluvím, nemusíte pěstovat padesát různých druhů zeleniny, nemusíte tam mít vinohrad ani spoustu ovocných stromů. Vaše práce by se měly omezit jen na to, udržet zahradu v čistém stavu, tak, aby vám a vašim blízkým tam bylo příjemně. Věřte mi, v takové zahradě skutečně omládnete...
Je mi jasné, že ne každý má zahradu, a tak je o tuto možnost zdánlivě ochuzen. Ale vše je ve vaší moci, pokud máte k dispozici tu nejdůležitější přísadu našeho elixíru mládí – motivaci. Udělejte si prozatím vaši „zahradu“ z jakéhokoliv hezkého kousku zeleně ve vašem okolí – i kdyby to měla být jen lavička v parku. Věřte mi, že když si tam se svými nejbližšími vezmete kafíčko v termosce (nebo třeba svařené víno) a hlavně dobrou náladu, načerpáte ze sluníčka a čerstvého vzduchu mnohem víc, než by se vám podařilo doma.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Co je to vlastně stáří?

Zdeněk Breitenbacher
V tisku se nedávno objevily diskuze, kdy vlastně začíná stáří. Pochopitelně, pisatelé zjistili, že hranice stáří se nedá definovat jednoznačně, přesněji řečeno, nedá se definovat vůbec a různé skupiny odborníků i laiků se prostě mezi sebou vůbec neshodnou. Definic, co je to stáří, tak máme hned několik, přičemž si troufám tvrdit, že správná není ani jedna z předložených. Dobrá, řeknete si, na Elixíru mládí byste měli vědět, jak to tedy je, nebo ne?

Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

Čertova houpačka, Nejlepší kamarádka a Zachránce

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky IV.
Pokud se dva lidé potkají a je jím existencí dopřáno utvořit hluboký a láskyplný vztah, stává se tak rychle, až nečekaně, jako když zapadne klíč do zámku. Jako když vstoupíte do místnosti a rozsvítíte. Není nutné žádné přesvědčování, namlouvání, vychvalování sebe sama, prostě ten krásný vztah vznikne během okamžiku.
Ale pokud si tak existence nepřeje a některý z těch dvou to nepochopí, vznikají rozmanité nesymetrické vztahy, které jsou často velmi stabilní, ale nemají s láskou nic společného. Podívejme se na ty nejčastější.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi