nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Jet na moře znamená opustit jistotu přímořské pevniny a vydat se na lodi trochu dál, než kam si troufneme na nafukovacím lehátku. Plachetnice pro 6 až 10 lidí je přece jen trochu jiné kafe a kdo jednou jedinkrát zažil, už jen velmi těžko a neochotně se bude vracet zpátky na pláž k tomu lehátku. Proč? Protože dovolená na lodi vám přinese osvěžení a zážitky, které před hotelem na pláži nenajdete:
- Nepopsatelná romantika
- Úžasný klid, díky nepřítomnosti hlučných resortů
- Celý týden (včetně nocí) na zdravém vzduchu
- Velký akční rádius, zvlášť když máte příznivý vítr
- Zdravý fyzický pohyb při ovládání plachet
 
Naučíte se také několik velmi důležitých věcí:
- Jak vycházet s lidmi. Z lodi není úniku, nemůžete si vystoupit a dojít pěšky, pokud vám ostatní lezou na nervy, ani nemůžete vysadit na pustý ostrov někoho, s kým se nesnesete.
- Jak si vystačit s minimem věcí a minimem prostoru. Každý zbytečný krám na lodi zabírá místo a ubírá vám na komfortu, kterého už tak není zrovna mnoho. Mohl bych vyprávět úžasnou historku o tom, jak jsme si jednou na loď koupili jeden veliký meloun a jak jsme jej brzy proklínali, protože na lodi nebylo k hnutí...
- Jak být nevybíravý v jídle. Na lodi se při vlnobití moc vařit nedá a moře nebývá vždycky klidné. Když jsme jednou obeplouvali Korsiku, bylo takové vlnobití, že jsme za celý týden stihli uvařit jen tři teplá jídla, z toho jedenkrát polévku a dvakrát čaj (pravda, byla to tehdy dost extrémní plavba, pro začátek určitě zvolte něco nenáročnějšího).
 
Pokud jsem vás tedy ještě neodradil, přidám návod, jak se na takovou loď dostat. Možností je několik:
A) Pronajmout loď a uspořádat výpravu. V tomto případě ovšem budete muset pronajmout loď i s kapitánem. Nedoporučuji, může se to hodně prodražit a nevíte, co je ten kapitán zač.
B) Udělat si kapitánské zkoušky, pronajmout loď a uspořádat výpravu. Opět nedoporučuji, kapitánské zkoušky jsou jen papír a žádné zkušenosti vám nedají.
C) Vetřít se do přízně některého z vašich známých, o kom víte, že má kapitánské zkoušky a takovou výpravu organizuje (a že už párkrát na lodi opravdu byl). Optimální varianta, vřele doporučuji...

Pro toho, kdo by snad měl obavy z mořské nemoci, nabízím jako bonus spolehlivý návod, jak se takové mořské nemoci ubránit. Nejdříve si ovšem budeme muset vysvětlit, co to vlastně mořská nemoc je.
Mořská nemoc je jen zmatek v informacích, které náš mozek dostává od našich smyslů. Je to daň za to, že se (obvykle) pohybujeme vztyčení, a tak musíme pořád udržovat rovnováhu. Rovnováhu mozek udržuje na základě dvou hlavních zdrojů informací: Vnitřní ucho mu předává informace o poloze a natočení hlavy, oči pak předávají informace o poloze okolí. A v tom je právě ten problém...
Při houpání na moři totiž tyto dva zdroje přinášejí protichůdné informace. Vnitřní ucho říká, že se houpeme, jenže oči, pozorující nejbližší okolí (které se houpá s námi – paluba, plachty…), říkají, že se nic nehýbe. Mozek na to reaguje tím nejjednodušším obranným mechanismem, který zná, a to je nevolnost a zvracení.
Podstatou obrany proti mořské nemoci je předat mozku další informace, které mu potvrdí, že se opravdu houpeme. Nejjednodušší obrana je upřeně pozorovat vzdálené cíle, které se nehýbou – horizont, maják, skálu apod. Pokud to nestačí, můžete zkusit recept, který mi poradila jedna Kanaďanka a o kterém mohu z vlastní zkušenosti říci, že funguje:
Pořiďte si těžký náramek nebo náhrdelník (případně pro jistotu oboje). Při houpání na moři vám bude náramek či náhrdelník svou váhou dodávat další docela silné informace o tom, že se houpeme. Mozek tak už má nejméně dvě informace o skutečném pohybu (z vnitřního ucha a z náramku či náhrdelníku) a je mu tím pádem jasné, co se děje, a vy jste v pohodě. Já jsem na náročnějších plavbách používal náramek a náhrdelník z hematitu (těžký železitý kámen), ale můžete zkusit cokoliv jiného, čím těžší, tím lepší.
Pro nejtěžší případy mořské nemoci je zde ještě jedna možnost: Lehněte si na záda do kajuty na lůžko, ale nohy nechte volně viset přes okraj lůžka. Nohy se vám budou houpat v souladu s pohybem lodi a tímto způsobem předají mozku dostatek informací o houpání.

Tak vzhůru na moře!
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Je to přibližně šest týdnů, co jsem ukončil čtrnáctidenní hladovku, čili období, kdy jsem konzumoval jen a jen vodu. Teplou nebo studenou, s bublinkami nebo bez, ale nic víc. To rozhodně není běžná aktivita, a tak se mě lidé hodně ptají, proč to dělám a jestli jsem po absolvování pocítil nějakou změnu.
Tuhle se mě ptal Patrik, můj squashový trenér, jestli jsem hned po skončení zaznamenal nějakou jednoznačnou změnu nebo zlepšení - v jakékoliv oblasti. Upřímně jsem musel odpovědět, že ani ne, že jsem byl hlavně rád, že to mám za sebou. Ale při pečlivém ohlédnutí zpět lze opravdu nějaké změny vysledovat - a ty nejsou zase tak zanedbatelné...

Mrkvový velikonoční beránek

Jolana Breitenbacherová
Blíží se Velikonoční svátky a k nim neodmyslitelně patří sladký moučník ve tvaru beránka. Pokud máte chuť vyzkoušet letos něco nového, neotřelého, co se bude zcela odlišovat od tradičních piškotových variant beránka, máme pro vás recept, ve kterém je největším podílem zastoupená strouhaná mrkev. Skutečně, je zde více mrkve, než mouky. Tento moučník je naprosto vynikající a ocení jej zejména ti, kteří dávají přednost mokřejšímu vláčnému těstu před suchým piškotem.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi