nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Jet na moře znamená opustit jistotu přímořské pevniny a vydat se na lodi trochu dál, než kam si troufneme na nafukovacím lehátku. Plachetnice pro 6 až 10 lidí je přece jen trochu jiné kafe a kdo jednou jedinkrát zažil, už jen velmi těžko a neochotně se bude vracet zpátky na pláž k tomu lehátku. Proč? Protože dovolená na lodi vám přinese osvěžení a zážitky, které před hotelem na pláži nenajdete:
- Nepopsatelná romantika
- Úžasný klid, díky nepřítomnosti hlučných resortů
- Celý týden (včetně nocí) na zdravém vzduchu
- Velký akční rádius, zvlášť když máte příznivý vítr
- Zdravý fyzický pohyb při ovládání plachet
 
Naučíte se také několik velmi důležitých věcí:
- Jak vycházet s lidmi. Z lodi není úniku, nemůžete si vystoupit a dojít pěšky, pokud vám ostatní lezou na nervy, ani nemůžete vysadit na pustý ostrov někoho, s kým se nesnesete.
- Jak si vystačit s minimem věcí a minimem prostoru. Každý zbytečný krám na lodi zabírá místo a ubírá vám na komfortu, kterého už tak není zrovna mnoho. Mohl bych vyprávět úžasnou historku o tom, jak jsme si jednou na loď koupili jeden veliký meloun a jak jsme jej brzy proklínali, protože na lodi nebylo k hnutí...
- Jak být nevybíravý v jídle. Na lodi se při vlnobití moc vařit nedá a moře nebývá vždycky klidné. Když jsme jednou obeplouvali Korsiku, bylo takové vlnobití, že jsme za celý týden stihli uvařit jen tři teplá jídla, z toho jedenkrát polévku a dvakrát čaj (pravda, byla to tehdy dost extrémní plavba, pro začátek určitě zvolte něco nenáročnějšího).
 
Pokud jsem vás tedy ještě neodradil, přidám návod, jak se na takovou loď dostat. Možností je několik:
A) Pronajmout loď a uspořádat výpravu. V tomto případě ovšem budete muset pronajmout loď i s kapitánem. Nedoporučuji, může se to hodně prodražit a nevíte, co je ten kapitán zač.
B) Udělat si kapitánské zkoušky, pronajmout loď a uspořádat výpravu. Opět nedoporučuji, kapitánské zkoušky jsou jen papír a žádné zkušenosti vám nedají.
C) Vetřít se do přízně některého z vašich známých, o kom víte, že má kapitánské zkoušky a takovou výpravu organizuje (a že už párkrát na lodi opravdu byl). Optimální varianta, vřele doporučuji...

Pro toho, kdo by snad měl obavy z mořské nemoci, nabízím jako bonus spolehlivý návod, jak se takové mořské nemoci ubránit. Nejdříve si ovšem budeme muset vysvětlit, co to vlastně mořská nemoc je.
Mořská nemoc je jen zmatek v informacích, které náš mozek dostává od našich smyslů. Je to daň za to, že se (obvykle) pohybujeme vztyčení, a tak musíme pořád udržovat rovnováhu. Rovnováhu mozek udržuje na základě dvou hlavních zdrojů informací: Vnitřní ucho mu předává informace o poloze a natočení hlavy, oči pak předávají informace o poloze okolí. A v tom je právě ten problém...
Při houpání na moři totiž tyto dva zdroje přinášejí protichůdné informace. Vnitřní ucho říká, že se houpeme, jenže oči, pozorující nejbližší okolí (které se houpá s námi – paluba, plachty…), říkají, že se nic nehýbe. Mozek na to reaguje tím nejjednodušším obranným mechanismem, který zná, a to je nevolnost a zvracení.
Podstatou obrany proti mořské nemoci je předat mozku další informace, které mu potvrdí, že se opravdu houpeme. Nejjednodušší obrana je upřeně pozorovat vzdálené cíle, které se nehýbou – horizont, maják, skálu apod. Pokud to nestačí, můžete zkusit recept, který mi poradila jedna Kanaďanka a o kterém mohu z vlastní zkušenosti říci, že funguje:
Pořiďte si těžký náramek nebo náhrdelník (případně pro jistotu oboje). Při houpání na moři vám bude náramek či náhrdelník svou váhou dodávat další docela silné informace o tom, že se houpeme. Mozek tak už má nejméně dvě informace o skutečném pohybu (z vnitřního ucha a z náramku či náhrdelníku) a je mu tím pádem jasné, co se děje, a vy jste v pohodě. Já jsem na náročnějších plavbách používal náramek a náhrdelník z hematitu (těžký železitý kámen), ale můžete zkusit cokoliv jiného, čím těžší, tím lepší.
Pro nejtěžší případy mořské nemoci je zde ještě jedna možnost: Lehněte si na záda do kajuty na lůžko, ale nohy nechte volně viset přes okraj lůžka. Nohy se vám budou houpat v souladu s pohybem lodi a tímto způsobem předají mozku dostatek informací o houpání.

Tak vzhůru na moře!
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hezký den přeju

Zdeněk Breitenbacher
Minule jsme psali o tom, jak vhodně volenými barvami oblékání můžeme působit na sebe a dokonce i na své okolí. To ale zdaleka neplatí jen o barvách. Asi vám neřeknu nic nového, když budu tvrdit, že naše nálada je nakažlivá. A jsme-li v dobré náladě, naše okolí to vnímá a reaguje. Naši blízcí, s kterými žijeme – partner(ka) a děti – citlivě reagují na naši náladu, a jsme-li v pohodě a samý úsměv, budou oni také.

Bulvár dnes přinesl pro nás velmi zajímavou zprávu:
Šestadevadesátiletý indický farmář Ramajit Raghav má další dítě. Stojí za to přečíst si i starší článek, který se věnuje narození předchozího Raghavova syna, to když Raghavovi bylo 94 let. Už tehdy to byl důvod pro zápis do Guinessovy knihy rekordů...

Dnešní mladé generaci možná toto jméno nic neříká, ale tento muž měl zcela zásadní vliv na vývoj rock'n'rollu a navazujících hudebních stylů. S trochou nadsázky se dá říci, že bez něj by nebyli ničím takoví přeborníci, jako Elvis Presley nebo Beatles, nebo by prostě byli jiní. To Berrymu zaručuje pevné místo ve všech hudebních encyklopediích. Proč se ale o něm píše na Elixíru mládí?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi