nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co jíst? Jídla zdravá a/nebo chutná?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Věčné mládí souvisí s pevným zdravím a pevné zdraví souvisí s kvalitním stravováním. Ale většinou máme v povědomí, že zdravá jídla jsou taková nijaká, víceméně bez chuti a bez zápachu… I můj dědeček vždycky dělil jídla na „zdravá“ a „chutná“. A když někdy o jídle řekl: „Hmm, tak dneska to bylo zdravé…“, babička hned věděla, že si moc nepochutnal, a oheň byl na střeše. Ale věřte mi, že lze vařit chutně a zdravě zároveň, jen to vyžaduje trochu jiné zvyklosti a ochotu učit se něčemu novému...

 
Především jíst zdravě vůbec neznamená stát se vegetariánem. Ani já jím nejsem, přestože si to o mně hodně lidí myslí a pak se nestačí divit, když si nad ohněm opeču špekáček. Znamená to především vybírat si vhodné a kvalitní suroviny. Pro dnešek zůstaňme u toho masa, které opravdu nemusíme opouštět. Je ale dobré si uvědomit, že nejvhodnější jsou pro člověka ty druhy masa, které jsou nám v přírodě z hlediska vývoje druhů nejvzdálenější. A tak si můžeme sestavit následující pořadí od nejméně vhodných mas po masa nejvhodnější:
- savci
- ptáci
- ryby
- mořské plody
Ryby a mořské plody už jsou nám druhově natolik vzdálené, že některé dietologické směry už je ani mezi maso nepočítají, a znám vegetariány, co si rybu klidně občas dají… Nuže, vezměme to tedy z té vzdálenější strany:
Na mořské plody si troufne málokdo a ani se nedivím. Tady v Česku, kdy dostanete nanejvýš porci vytaženou z mrazáku, kde ležela od loňského rybolovu, si opravdu nepochutnáte. Jedině snad v obchodech Makro jsou mořské plody i ryby opravdu čerstvé, maximálně tři dny staré, případně vyzkoušejte. Ale třeba v Chorvatsku nebo v Itálii – takové olihně, které před vašima očima teprve vytáhnou z vody a udělají nad ohněm na roštu, to je opravdu lahůdka...
No dobře, do Chorvatska na večeři asi nepojedeme, tak se podíváme na ryby. Tady chybu neuděláte, nabídka je široká a ryby bývají čerstvé, jenom pozor na kosti. Pro koho jsou početné a drobounké kosti příliš odrazující (jako například pro mne), může volit ryby, kde kosti prakticky nejsou, jako je pangasius nebo losos.
S ptáky je to složitější. Většina průmyslově chované drůbeže je plná růstových hormonů, na které naše tělo není zvyklé a jejich vliv není pořádně prozkoumán. Jedinou výjimkou jsou krůty – ty totiž žádné takové hormony nesnášejí a uhynuly by po nich. Takže pokud drůbež, nejzdravější je krůta. Vedle toho ale můžete občas koupit i ptáky volně žijící v přírodě, například bažanta nebo divokou kačenu – tady opět chybu neuděláte a všechno je v nejlepším pořádku.
Dostáváme se k savcům. Těm je lépe se vyhnout – nejenom proto, že jsme k nim citově poutáni mnohem více, než k jiným druhům živočichů. Jejich masa jsou hůře stravitelná a vlivem průmyslového chovu opět plná všech možných hormonů a jiných látek...
Jsme na konci. Někteří z vás by mi mohli vyčíst, že jsem vynechal plazy a vačnatce, ale s těmi se v našich končinách na jídelníčku prakticky nesetkáme, a věřte mi, nijak mi to nechybí, máme na výběr i tak...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Máte rádi kávu? Já ano - mám rád její vůni, její chuť i kouzlo její přípravy. Většina lidí pije kávu kvůli povzbuzujícím účinkům, které má kofein v kávě obsažený, a povzbuzující účinky kávy jsou hlavním důvodem, proč se káva pěstuje a každodenně pije v hojném množství. Je ale zajímavé, že existuje spousta „náhražek“, často i dražších než káva, které se také dobře prodávají. Ono to s tou kávou asi nebude úplně jednoduché...

Najděte si svého guru II.

Zdeněk Breitenbacher
V předchozím článku jsme se dozvěděli, že na své cestě budeme nejspíš potřebovat zkušeného průvodce, který nás provede náročnějšími úseky a pomůže nám tam, kde si nebudeme vědět rady. Také jsme si řekli, že si budeme muset dávat zatraceně dobrý pozor, koho za svého průvodce zvolíme. Nyní vám dám další velmi důležitou radu: Najděte si svého guru, ujděte s ním kus cesty a pak ho zavčas opusťte...

Bez velkého ohlašování jsem se rozhodl vykonat další, tentokráte čtrnáctidenní očistnou hladovku. Od skončení předchozí, sedmidenní hladovky uplynuly skoro tři měsíce a já jsem v těle cítil, že je potřeba v očistě pokračovat. Ale dva týdny jen o vodě - to už je přece jen trochu jiná liga než pouhých sedm dní, a tak se s vámi podělím o své nové pocity i o nějaká měření, kterých jsem se před a po hladovce účastnil.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi