nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co jíst? Jídla zdravá a/nebo chutná?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Věčné mládí souvisí s pevným zdravím a pevné zdraví souvisí s kvalitním stravováním. Ale většinou máme v povědomí, že zdravá jídla jsou taková nijaká, víceméně bez chuti a bez zápachu… I můj dědeček vždycky dělil jídla na „zdravá“ a „chutná“. A když někdy o jídle řekl: „Hmm, tak dneska to bylo zdravé…“, babička hned věděla, že si moc nepochutnal, a oheň byl na střeše. Ale věřte mi, že lze vařit chutně a zdravě zároveň, jen to vyžaduje trochu jiné zvyklosti a ochotu učit se něčemu novému...

 
Především jíst zdravě vůbec neznamená stát se vegetariánem. Ani já jím nejsem, přestože si to o mně hodně lidí myslí a pak se nestačí divit, když si nad ohněm opeču špekáček. Znamená to především vybírat si vhodné a kvalitní suroviny. Pro dnešek zůstaňme u toho masa, které opravdu nemusíme opouštět. Je ale dobré si uvědomit, že nejvhodnější jsou pro člověka ty druhy masa, které jsou nám v přírodě z hlediska vývoje druhů nejvzdálenější. A tak si můžeme sestavit následující pořadí od nejméně vhodných mas po masa nejvhodnější:
- savci
- ptáci
- ryby
- mořské plody
Ryby a mořské plody už jsou nám druhově natolik vzdálené, že některé dietologické směry už je ani mezi maso nepočítají, a znám vegetariány, co si rybu klidně občas dají… Nuže, vezměme to tedy z té vzdálenější strany:
Na mořské plody si troufne málokdo a ani se nedivím. Tady v Česku, kdy dostanete nanejvýš porci vytaženou z mrazáku, kde ležela od loňského rybolovu, si opravdu nepochutnáte. Jedině snad v obchodech Makro jsou mořské plody i ryby opravdu čerstvé, maximálně tři dny staré, případně vyzkoušejte. Ale třeba v Chorvatsku nebo v Itálii – takové olihně, které před vašima očima teprve vytáhnou z vody a udělají nad ohněm na roštu, to je opravdu lahůdka...
No dobře, do Chorvatska na večeři asi nepojedeme, tak se podíváme na ryby. Tady chybu neuděláte, nabídka je široká a ryby bývají čerstvé, jenom pozor na kosti. Pro koho jsou početné a drobounké kosti příliš odrazující (jako například pro mne), může volit ryby, kde kosti prakticky nejsou, jako je pangasius nebo losos.
S ptáky je to složitější. Většina průmyslově chované drůbeže je plná růstových hormonů, na které naše tělo není zvyklé a jejich vliv není pořádně prozkoumán. Jedinou výjimkou jsou krůty – ty totiž žádné takové hormony nesnášejí a uhynuly by po nich. Takže pokud drůbež, nejzdravější je krůta. Vedle toho ale můžete občas koupit i ptáky volně žijící v přírodě, například bažanta nebo divokou kačenu – tady opět chybu neuděláte a všechno je v nejlepším pořádku.
Dostáváme se k savcům. Těm je lépe se vyhnout – nejenom proto, že jsme k nim citově poutáni mnohem více, než k jiným druhům živočichů. Jejich masa jsou hůře stravitelná a vlivem průmyslového chovu opět plná všech možných hormonů a jiných látek...
Jsme na konci. Někteří z vás by mi mohli vyčíst, že jsem vynechal plazy a vačnatce, ale s těmi se v našich končinách na jídelníčku prakticky nesetkáme, a věřte mi, nijak mi to nechybí, máme na výběr i tak...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Je zajímavé, o jakých vážných věcech jsou děti ochotné přemýšlet a seriózně diskutovat - zvlášť když mají být už dávno v posteli. Totiž naši kluci vždycky v okamžik, kdy je moje žena posílá spát, buď dostanou „příšerný“ hlad, nebo vytáhnou tak závažné téma k diskuzi, že úspěšně oddálí cestu do postele nejméně o hodinu. Jako zrovna před pár dny, kdy jsme se dostali až k rakovině. Uznáte, že to není téma, které by se dalo odbýt dvěma větami, a tak jsme prošli všechno, co o rakovině víme. A není toho málo...

Začínáme s úsměvem

Zdeněk Breitenbacher
Vážení přátelé, věříte na elixír mládí? Já ano – a užívám ho každý den. Ale pokud si myslíte, že je to nějaký zázračný tajný recept, mýlíte se. Je tu pro každého a já vám na těchto stránkách představím všechny složky, ze kterých se míchá. Nebudete potřebovat žádná kouzla ani čáry. Abyste mi uvěřili, začneme tou nejjednodušší a přitom nejúčinnější složkou. Uhodnete, která to je?

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi