nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co jíst? Jídla zdravá a/nebo chutná?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Věčné mládí souvisí s pevným zdravím a pevné zdraví souvisí s kvalitním stravováním. Ale většinou máme v povědomí, že zdravá jídla jsou taková nijaká, víceméně bez chuti a bez zápachu… I můj dědeček vždycky dělil jídla na „zdravá“ a „chutná“. A když někdy o jídle řekl: „Hmm, tak dneska to bylo zdravé…“, babička hned věděla, že si moc nepochutnal, a oheň byl na střeše. Ale věřte mi, že lze vařit chutně a zdravě zároveň, jen to vyžaduje trochu jiné zvyklosti a ochotu učit se něčemu novému...

 
Především jíst zdravě vůbec neznamená stát se vegetariánem. Ani já jím nejsem, přestože si to o mně hodně lidí myslí a pak se nestačí divit, když si nad ohněm opeču špekáček. Znamená to především vybírat si vhodné a kvalitní suroviny. Pro dnešek zůstaňme u toho masa, které opravdu nemusíme opouštět. Je ale dobré si uvědomit, že nejvhodnější jsou pro člověka ty druhy masa, které jsou nám v přírodě z hlediska vývoje druhů nejvzdálenější. A tak si můžeme sestavit následující pořadí od nejméně vhodných mas po masa nejvhodnější:
- savci
- ptáci
- ryby
- mořské plody
Ryby a mořské plody už jsou nám druhově natolik vzdálené, že některé dietologické směry už je ani mezi maso nepočítají, a znám vegetariány, co si rybu klidně občas dají… Nuže, vezměme to tedy z té vzdálenější strany:
Na mořské plody si troufne málokdo a ani se nedivím. Tady v Česku, kdy dostanete nanejvýš porci vytaženou z mrazáku, kde ležela od loňského rybolovu, si opravdu nepochutnáte. Jedině snad v obchodech Makro jsou mořské plody i ryby opravdu čerstvé, maximálně tři dny staré, případně vyzkoušejte. Ale třeba v Chorvatsku nebo v Itálii – takové olihně, které před vašima očima teprve vytáhnou z vody a udělají nad ohněm na roštu, to je opravdu lahůdka...
No dobře, do Chorvatska na večeři asi nepojedeme, tak se podíváme na ryby. Tady chybu neuděláte, nabídka je široká a ryby bývají čerstvé, jenom pozor na kosti. Pro koho jsou početné a drobounké kosti příliš odrazující (jako například pro mne), může volit ryby, kde kosti prakticky nejsou, jako je pangasius nebo losos.
S ptáky je to složitější. Většina průmyslově chované drůbeže je plná růstových hormonů, na které naše tělo není zvyklé a jejich vliv není pořádně prozkoumán. Jedinou výjimkou jsou krůty – ty totiž žádné takové hormony nesnášejí a uhynuly by po nich. Takže pokud drůbež, nejzdravější je krůta. Vedle toho ale můžete občas koupit i ptáky volně žijící v přírodě, například bažanta nebo divokou kačenu – tady opět chybu neuděláte a všechno je v nejlepším pořádku.
Dostáváme se k savcům. Těm je lépe se vyhnout – nejenom proto, že jsme k nim citově poutáni mnohem více, než k jiným druhům živočichů. Jejich masa jsou hůře stravitelná a vlivem průmyslového chovu opět plná všech možných hormonů a jiných látek...
Jsme na konci. Někteří z vás by mi mohli vyčíst, že jsem vynechal plazy a vačnatce, ale s těmi se v našich končinách na jídelníčku prakticky nesetkáme, a věřte mi, nijak mi to nechybí, máme na výběr i tak...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Kde brát kvalitní proteiny?

Zdeněk Breitenbacher
Pokud občas zavítáte do posilovny, abyste si zpevnili ochablé svaly, případně vylepšili své proporce, je vhodné dodat tělu dostatečné množství proteinů, aby mělo z čeho stavět vaši budoucí muskulaturu. S ženou sice nejsme úplní vegetariáni, takže si maso občas dáme, ale to jednak není tak často, jednak množství tuků obsažených v mase není pro naše zdraví příliš příznivé. Pokud ale cílevědomě pracujeme na své kondici a na svém svalstvu, měli bychom proteiny dodávat pravidelně. Podívejte se spolu s námi, jaké jsou možnosti.

Svoji vůli můžeme posilovat mnoha způsoby a záleží jen na nás, co si vybereme. Několik způsobů jsme si již ukázali a ukážeme si další. Některé typy cvičení možná dokonce dávno známe, jen nevíme, že se kromě fyzické zdatnosti a odvahy týkají i posilování vůle. Jedním z krásných systémů jsou legendární zkoušky bobříků podle knížky „Hoši od Bobří řeky“ pana Jaroslava Foglara.

Životní program Princ

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky XV.
Navážeme na minulé povídání o Popelkách a jejich životním programu. Totiž - nebylo by Popelek, kdyby nebylo princů. Také „princ“ je častý životní program a mnoho mužů se snaží navazovat vztahy na základě právě tohoto postoje.
Abychom je odlišili od normálních princů, potomků královských rodičů, budeme tyto muže nazývat Princové s velkým „P“. Čím se vyznačují?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi