nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jednodenní suchá hladovka - snazší, než bychom čekali

Zdeněk Breitenbacher
11 komentářů
 
Že je hladovka nejúčinnější metodou tělesné i duševní očisty, o tom není sporu. Důkazy o tom přinášejí odborníci i amatéři a i zde na Elixíru mládí najdete několik reportáží s mými pozitivními zkušenostmi. Je ale taky zřejmé, že opravdu účinná očistná hladovka, to není věc jednoho víkendu - jde o několik týdnů poctivého hladovění, s konzumací pouze čisté vody.
Jenže život je plný společného jídla a pití a člověk se během hladovky vyloučí z velké části rodinného i společenského dění. Pro ty, co si chtějí účinné hladovění zkrátit a mají dostatečně silnou vůli, mám řešení. Je jím suchá hladovka, při které se vůbec nic nejí a vůbec nic nepije.

Jeden den suché hladovky vydá za tři až čtyři dny hladovky klasické. Vyloučení pitného režimu podstatně zrychlí odbourávání tuků, navíc nás účinně zbaví virů, bakterií a parazitů - buňky v organismu urputně bojují o vodu a na mikroorganismy se nedostane. Další výhodou je, že se tělo zbaví těžké deuteriové vody. Deuteriová voda (někdy se jí také říká mrtvá voda) se hromadí v organismu, ale ničeho se neúčastní a ničemu neprospívá. Podle odborníka na hladovění Gennadije Malachova dokonce způsobuje stárnutí a následně i jeho smrt. Suchá hladovka je jediná známá metoda, jak deuteriovou vodu dostat z těla ven.
Běžně praktikované metody, například kaskádové suché hladovění podle L. A. Ščennikova, nepočítají s delší než pětidenní fází. Vícedenní suchá hladovka není moc prozkoumaná, nejspíš proto, že na rozdíl od klasického hladovění ji praktikuje mnohem méně lidí. Nějaké lékařská analýza, která by popisovala, co se děje s tělem v kterém dni hladovění, není k dispozici.
 
Přímých svědectví je jen málo. Z bible se dovídáme o 40 dnech Mojžíšova půstu, když sepisoval zákony na hoře. To byla vlastně první popsaná suchá hladovka, protože se píše, že Mojžíš ničeho nejedl ani nepil. O Kristovi se zase píše, že odešel do pouště a tam se čtyřicet dní postil. Ale jestli měl s sebou nějaké zásoby vody nebo byl o žízni, to už jsem tam nikde nedohledal. V obou případech je ten půst jen součástí jiných, mnohem větších událostí a o zdravotním průběhu se v bibli nic nedočteme.
Gennadij Malachov uvádí svého přítele Alexandra, který hladověl o suchu jedenáct dní a který si velice pochvaloval obrovský příliv energie, a pár dalších lidí, kteří si desetidenní suchou hladovkou vyléčili nejrůznější neduhy. Česká odbornice na hladovění MUDr. Vilma Partyková pouze cituje Malachova a žádné své poznatky nepřidává. Svých deset dní o hladu a žízni si prožil i český fakír Zdeněk Zahrádka, když se nechal zakopat do země na deset dní, ale z článků popisujících jeho výkon jsme se v podstatě nic zvláštního nedozvěděli.
Suchá hladovka je tedy pole neorané. Možná i proto jsem se svým prvním pokusem dlouho otálel. Věděl jsem, že to chci vyzkoušet, ale pořád mi chyběla „ta správná příležitost“. Přestože mám s hladovkami dost zkušeností, do té suché varianty se mi pořád nechtělo. Ale postupně jsem si uvědomoval, kde ten blok sedí: No přece v hlavě - hlava je největší překážkou hladovkářů. Zvládat klasickou hladovku se mi už daří bez problémů, tohle je ale úplně jiná liga.
 
Suchá hladovka holt chce mnohem silnější odhodlání. Nakonec jsem to odhodlání nasbíral a šel do toho. Na začátek si nedávám velké cíle, jeden den bude tentokrát stačit.
 
Příprava
S přípravou jsem začal už den předtím. Pojedl jsem jen málo, na oběd pouze vegetariánskou stravu, odpoledne ovoce. O půl deváté večer konec, vyčistil jsem si zuby a naposledy jsem se napil. Hlava šrotuje, přemýšlím, jestli se na to přece jen nevykašlu, ale odolal jsem, ještě jsem si chvíli četl a pak šel do postele. Na den hladovky jsem si naplánoval hodně práce, abych se důkladně zabavil a aby hlava neměla čas přemýšlet, jestli by nebylo lepší toho nechat.
 
Den hladovky
Vstávám o půl osmé a odhodlání se mě zatím drží, takže ráno žádný čaj ani káva, dokonce ani voda. Pomalu se oblékám do pracovního, jdu ven a pouštím se do práce. Kolem chalupy je práce vždycky dost, tak dnes s tím aspoň pořádně pohnu... Kolem druhé odpoledne začínám mít hlad, ale dá se to vydržet. K večeru hlad ustupuje, cítím se dobře. Je zajímavé, že žízeň vůbec nepociťuji, slin v ústech je dostatek. Do postele jdu kolem jedenácté a mám to za sebou. Jsem docela překvapený, že to šlo tak hladce, čekal jsem to horší.
 
Návrat
Návratová fáze je u suché hladovky jednoduchá - ráno po probuzení půl litru čisté vody, po dvou hodinách kefír, po dalších pěti hodinách už v podstatě cokoliv - aspoň tak to popisuje Gennadij Malachov, podle kterého se v hladovění řídím. Jelikož mám za sebou pouze jednodenní hladovění, mohu návratovku trochu urychlit. O půl deváté dopoledne (přesně den a půl od posledního doušku) si dávám sklenici vody. Kdo by si myslel, že ta sklenice do mě vletí jak do výlevky a že si hned půjdu pro další, ten by se mýlil. Jsem překvapený, že mi stačí si pocucávat - třídecová sklenice mi vydržela skoro půl hodiny.
 
Je zřejmé, že jednodenní suchá hladovka - žízňovka - není pro organismus žádná zátěž, to nám jen naše hlava a tam usazené předsudky brání. Teď už vím, že jednodenní suchá hladovka je úplně v pohodě. Za chvíli si dám kozí kefír a těším se na oběd. Dopisuji tenhle článek, dávám jej na stránky Elixíru a začíná mi úplně obyčejná neděle.
 
Jednodenní suchá hladovka - snazší, než bychom čekali
  Komentáře
  Zdeněk B. 
Ahoj Veny, Zaječická není v rozběhlé hladovce problém, neobsahuje žádné organické látky, takže vnitřní vyživování nebude nijak ohroženo. Samozřejmě to už pak ale nebude suchá hladovka:-)
Zdravím, Zdeněk.
  veny 
Krásný večer Zdeňku, moc děkuji za rychlou odpověď. Chtěla bych suše hladovět jen 3 dny a pak pokračovat klasickým hladověním. Přemýšlím, abych to ze začátku nepřehnala s tekutinami. Napadlo mě, že by bylo dobré dát nejprve klystýr - tím se voda dostane do těla pomocí střev a koupel kterou se dostane kůží (hladovím suše totiž "sakumprásk", tedy bez jakéhokoli kontaktu s vodou), pak malou skleničku Vincentky nebo Bílinské,,,?? Nevím jak moc je vhodné pít po 3 dnech suchého hladovění, ale ze zkušenosti jedné známe, která podstoupila několikrát10-ti denní suché hladovění a vždy bojuje s návratovou fází - informací je dost málo. Vždy ji otečou velmi nohy, tak jsem se rozhodla testovat a napadlo mě, že by tento postup mohl být pozvolnější, co myslíš??
Přeji příjemný večer
Veny
  Zdeněk B. 
Krásný večer i Tobě, Veny. Se suchou hladovkou je opravdu velmi málo zkušeností, pokud vím, tak na žádných klinikách se neprovádí, a tak nám zbývají jen velmi kusé informace od amatérů bez odborného vedení. Klystýr nemám moc v oblibě - voda vstupuje do těla nepřirozeným způsobem a proti obvyklému směru. Koupel je ale určitě dobrý nápad, ještě lepší by byla parní sauna, já jsem to tak po své suché hladovce taky dělal. Co se týká pití, já jsem začal pít poslední den večer, a to sklenici vody ze studánky a půl litru jablečného moštu. Další dva dny to byl bílý domácí jogurt, kozí kefír a nesolený mrkvovocelerový vývar, další dny už i běžná lehčí strava. Určitě by se člověk neměl nalévat nad běžnou denní spotřebu tekutin, tak doporučuji si to odměřit a dodržovat.
Hezký zbytek večera, Zdeněk
  Maav 
Dobrý den,
dá se považovat za porušení suchého půstu, pokud si vodou vyplachuji ústa (např. po čištění zubů).
  Zdeněk B. 
Dobrý den, suchá hladovka má dva stupně. Ten první, méně přísný, dovoluje styk s vodou, pokud ji nepolykáte. To znamená, že se můžete umývat a vyplachovat si ústa. Druhý stupeň je přísnější a styk s vodou zcela zakazuje, což je ale z hlediska hygieny docela problém. Je tedy na Vás, pro jaký stupeň se rozhodnete.
Zdravím, Zdeněk.
  Neměli byste vynechat
Přírodní minerální vody jsou vynikajícím pomocníkem pro správnou funkci střev, zejména z hlediska prevence zácpy. Jsou však také velmi vhodné pro cílené vyprázdnění obsahu střev bez aplikace klystýru. V tomto článku si představíme Zaječickou hořkou vodu, Šaratici, lékárenskou sůl s projímavým účinkem (tzv. Epsomskou sůl) a účinky obyčejné slané vody ve spojení s jogínskými cviky Šank Prakšalána.

Elixír mládí - to je styl

Zdeněk Breitenbacher
Elixír mládí - to je životní styl. Znamená to, že kdo se vydá cestou našeho Elixíru mládí, přijímá určitý styl přemýšlení, chování a vnějšího projevu. Samozřejmě, nejdůležitější je ten styl přemýšlení, protože ten je tím skutečným impulsem ke změně. Chování pak tu změnu realizuje a ten vnější projev je výsledkem a inspirací pro ostatní.
Cesta k trvalému mládí je zcela jistě silně individuální, ale Elixír mládí poskytuje onen jednotící styl, který vás jasně povede nejen na začátku vaší cesty, ale i v mnohem pokročilejších fázích. Podívejme se na to, co vlastně styl Elixíru mládí znamená.

Elixír mládí - to je cesta za nezávislostí. Když přijdeme na svět, jsme absolutně závislí. Tak jak člověk roste a dospívá, postupně se zbavuje svých přirozených závislostí, ale zpravidla výměnou za závislosti jiné, méně přirozené. Jsme tak závislí na prostředí, ve kterém žijeme a které nás spoluvytváří - často ke svému vlastnímu prospěchu a bez ohledu na důsledky pro nás.
Cesta podle Elixíru mládí - to je trvalé úsilí o nezávislost - na čemkoliv, co by nám mohlo škodit a na komkoliv, kdo by to s námi nemusel myslet dobře.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi