nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jednadvacetidenní očistná hladovka (1) - den po dni

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Přináším vám reportáž o právě absolvované jednadvacetidenní hladovce. Že je hladovka jednoznačně nejlepší očistnou kůrou, to jsme si psali už několikrát, důkladný rozbor najdete zde. Po loni absolvované sedmidenní a čtrnáctidenní hladovce jsem chtěl ty svoje trubky vymést zase o něco důkladněji. Jak to probíhalo?


Abyste z toho něco měli, zapisoval jsem si pečlivě průběh a své pocity den po dni, včetně měření váhy, krevního tlaku a pulsu, pH moči a pH slin. Vše vám přiblížím v několika článcích. Dnes se podívejme na moji činnost, fyzickou kondici a pocity, které mě provázely.
 
Neprováděl jsem žádnou speciální přípravu, pouze celý poslední týden před hladovkou jsem vynechal maso. Větší komplikací bylo najít vhodný termín a vše organizačně sladit. Tři týdny bez jídla a při návratu z hladovky další tři týdny s přísnou dietou, to člověka spolehlivě vyloučí z veškerého společenského dění. Všechny společenské akce totiž předpokládají zvýšenou konzumaci jídla i pití a jen těžko si představíte například oslavu narozenin, kde budete sedět jen o vodě. A to nepočítám pravidelný oběd s kolegy nebo romantické posezení s mojí ženou. Nu což, některé akce jsem posunul, z jiných se omluvil a s ženou si uděláme hezký večer i s pouhou čistou vodou.
Vody jsme nabrali dostatečné zásoby z lesní studánky. Někteří hladovkoví matadoři doporučují pít jen laboratorní destilovanou vodu nebo vodu z reverzní osmózy, aby zcela vyloučili přísun jakýchkoliv živin - to proto, aby došlo ke spolehlivému zastavení metabolismu. Já naopak považuji destilovanou vodu za naprosto nevhodnou, protože razantním způsobem vytahuje z těla tolik potřebné minerály. Mně se (podle zkušeností z předchozích hladovek) metabolismus zastavuje bez problémů, takže mi pramenitá voda postačí.
 
  START: Neděle 5.1.
Pojedl jsem už jen lehce, aby zítřejší čištění Zaječickou hořkou bylo jednodušší. Ráno na snídani meltu a pár perníčků od Vánoc, na oběd dýňovou polévku. Přes den jsem jedl ovoce - pár banánů a hroznové víno, přidal jsem nějaké oříšky. Odpoledne žena provoněla kuchyň dozlatova vypečenými domácími kváskovými rohlíky (mimochodem skvělými na zažívání), tak jsem si jeden vzal a v 16:00 oficiálně začínám hladovku. Od této chvíle jen čistá voda.
 
PRVNÍ TÝDEN
  1. den: Pondělí 6.1.
Ráno jsem šel do práce jako vždy ve všední den. Samozřejmě jsem musel slevit z běžných drobných rituálů, jako je ranní šálek čaje nebo přestávka na oběd, ale jinak jsem fungoval normálně. Odpoledne po návratu domů následovala očista střev za pomoci Zaječické hořké. U mě vždy zabírá bezchybně - během pěti minut jsem jí vypil litr a už po dvaceti minutách od prvního doušku jsem šel poprvé na toaletu. Během další půlhodiny jsem vypil další dva litry a na toaletu šel v rychlém sledu ještě několikrát. Střeva jsou tedy čistá a zastavení metabolismu tak bude pro tělo jednodušší.
Už docela pociťuji chlad, tělo moc netopí, a tak oceňuji arktickou mikinu, kterou mi nadělil Ježíšek .
 
  2. den: Úterý 7.1.
Opět cesta do práce - mám v úmyslu chodit do práce po celou dobu hladovky, tak už to sem ani nebudu psát. Ráno po příchodu do práce si dávám „bílý čaj“, tedy horkou čistou vodu. Pak během dne několikrát „bílou kávu“, což je opět horká čistá voda . Fyzicky necítím nic zvláštního kromě hladu a mírného chladu, ale to není nic dramatického, co by se nedalo vydržet. Zůstávám klidný, ze zkušeností vím, že zhoršovat se to nebude a hlad i chlad brzy ustoupí. Váha mi proti předchozímu dni spadla o více než dvě kila, což je výsledek pročištění střev.
Za zmínku stojí, že podle měření jsem přišel o 2 kg svaloviny, zatímco tuky zůstaly nedotčené. Samozřejmě je to nesmysl, během jednoho dne nemůžete ztratit dvě kila svalů - je zřejmé, že obsah střev se započítává do svaloviny. Toto je argument pro řadu odpůrců hladovění, kteří tvrdí, že se během hladovky ztrácí hodně svaloviny - není to pravda, především se vám vyprázdní střeva a chvíli to trvá, než si je zase zanesete odpadem.
 
  3. den: Středa 8.1.
Při ranním měření tělesných hodnot už váha poklesla jen o půl kilogramu, klesnul mi ale krevní tlak. Cítím to i subjektivně - když se prudce zvednu, cítím, že se mi malinko točí hlava. No, holt nesmím nijak divočit. Žena už z mých úst cítí lehký závan acetonu, což naznačuje, že už se mi metabolismus přepíná na vnitřní spalování. Principy jsme podrobně popsali v návodu na třídenní hladovku. Také už vůbec necítím chlad, čili tělo začalo zase topit. Hlad zatím cítím, zvlášť když zbytek rodiny se stravuje bez omezení. Navíc se mi zostřil čich, takže všechny ty vůně vnímám daleko silněji. Pokušení ale nepodlehnu, vůli mám silnou .
 
  4. den: Čtvrtek 9.1.
Dneska ráno jsem si už přitáhl opasek o jednu dírku, jinak nic zvláštního nepociťuji. Odpoledne jsem se zase pročistil Zaječickou hořkou. Přes víkend budu cestovat a možnosti hygieny budou omezené, takže chci předejít případným nepříjemnostem. Zaječická zafungovala jako vždy, po dvou litrech už ze mě šla jen čistá voda, takže střeva jsou čistá. Co bych ale mohl příště udělat lépe: Takové množství tekutin tělo docela ochladí, takže příště si zaječici předem ohřeji na tělesnou teplotu. Čtvrtý den je za mnou.
 
  5. den: Pátek 10.1.
Ráno proběhlo bez zvláštních událostí a cítím se dobře. Odpoledne jsem vyrazil do Prahy na kurz pro učitele jógy, který trvá až do neděle. Normálně bych během hladovky necestoval, ale tohle je akce, na kterou se chystám už dlouho, a nechtěl jsem odkládat ani hladovku, ani ten kurz. Vybavil jsem se teplým prádlem a zásobou vody ze studánky a jel. I když většina přespolních účastníků nocovala přímo v sále, ve kterém se cvičilo, já jsem raději vzal nocleh v blízkém hotelu, abych měl klid a abych se dobře vyspal. Před spaním jsem si dal delší procházku a spalo se mi opravdu dobře.
 
  6. den: Sobota 11.1.
Probíhá výuka. Zdá se mi, že ta hladovka a jóga je skvělé spojení, jednak se člověk skvěle prodýchá, čímž nabere energii a napomůže zvládat tu hladovku, jednak díky prázdnému žaludku a střevům mohu všechny pozice zvládat mnohem lépe než za normálního režimu. Trochu nepříjemné byly občasné křeče v nohou, ale na to mám metodu - nohu uvolním a nechám křeč projít. Křeč sice projde vrcholem bolesti, ale vzápětí odezní a pak už se nevrací. Cítím se dobře a den utekl jako nic.
 
  7. den: Neděle 12.1.
Kurz pokračuje. Odpoledne mi tělo poslalo zevnitř nějaký divný pocit. Instinktivně jsem si nalil hrnek vody a čekal, co přijde. Ještě, než jsem se napil, dostal jsem škytavku. To je signál překyselení v žaludku, čili acidotická krize zřejmě nastupuje. Ale po důkladném napití škytavka zmizela a už se neobjevuje. Odpoledne vyrážím domů, plný dojmů, nových informací a radosti, že jsem ten výlet zvládl bez jakýchkoliv komplikací.
 
DRUHÝ TÝDEN
  8. den: Pondělí 13.1.
Jdu opět do práce, jako obvykle. Acidotická krize se zatím neprojevuje, žádné subjektivní problémy necítím. Mysl je bystrá, v mému vlastnímu překvapení jsem našel snadné řešení k problému, na který jsem si vyhrazoval celý týden. Zatímco první týden piji zásadně jen čistou pramenitou vodu, od druhého týdne si povoluji i Bílinskou kyselku - to abych doplnil minerály a zabránil případným křečím v nohou. Odpoledne jdeme s ženou do wellness centra - do sauny a do vířivky. Při hladovce je to velmi příjemné, s odešlým potem se tělo dále vyčistí, navíc se pěkně prohřeje.
 
  9. den: Úterý 14.1.
Při ranním měření zjišťuji, že mi proti včerejšku váha nespadla ani o gram - všechny hodnoty včetně krevního tlaku jsou prakticky stejné jako včera. Jsem zvědavý, jaké hodnoty budou zítra. V polední pauze jsem si dal svižnou procházku na čerstvém vzduchu, s dlouhým dechem: Čtyři kroky nádech, čtyři kroky výdech. Procházky mi hodně pomáhají, vždycky načerpám hodně energie. Jinak se nic zvláštního neděje.
 
  10. den: Středa 15.1.
Váha mi opět mírně klesla, takže breatheriánem jsem se zatím nestal . V poledne si dávám místo oběda tradiční procházku, abych se okysličil. Odpoledne mi žena říká, že ze mě jde trochu víc cítit aceton. Ne, že by předtím cítit nebyl, ale bylo to jen velmi slabé. Dnes se to dost zesílilo. Acitodická krize se projevuje, ale s výjimkou mírné pachuti v ústech nic necítím.
 
  11. den: Čtvrtek 16.1.
Pomalu to přestává být zajímavé, nic zvláštního se neděje. Pocitově se mi už celý týden téměř nic nemění, pořád cítím mírnou (ale opravdu jen mírnou) pachuť v ústech a samozřejmě chuť na jídlo , protože všichni kolem normálně konzumují. Ale potíže mi to nečiní, hlad prakticky necítím. Pachuť zaháním vydatným pitným režimem, což musím i kvůli tomu, abych důkladně proplachoval ledviny. Odpoledne jsme šli se ženou zase do wellness centra - do vířivky a do sauny. Pěkně jsem se vypotil a zase jsem o něco čistší.
 
  12. den: Pátek 17.1.
Žena odjíždí do Prahy na kurz pro učitele jógy - na stejný, jako jsem před týdnem začal já, jen začala v předchozím běhu, takže jede už na poslední víkendový seminář. Já beru kluky a jedeme na chalupu. Těšíme se, protože tam si vždycky parádně oddechneme od všedních povinností. Už odpoledne před cestou cítím zvláštní příliv energie, mám síly, jako kdybych žádnou hladovku nedržel. Na chalupě se už cítím skvěle, rovnám dřevo, topím si v kamnech a je mi parádně.
 
  13. den: Sobota 18.1.
Energie se mě stále drží. Acidotická krize je zjevně za mnou - a ani to nebolelo. Když jsem vloni držel čtrnáctidenní hladovku, to byl ten druhý týden podstatně horší, byl jsem fyzicky zesláblý a cítil jsem se, jako bych měl celý týden kocovinu. Teď vůbec nic takového necítím, síly mám spoustu, mám pružnou chůzi a nikdo by na mně nic nepoznal. I mysl je velice bystrá, tak jsem doplnil nějaké vlastnosti do redakčního systému, ve kterém nám běží stránky Elixíru, a opravil v něm také nějaké drobné chybky.
Zřejmě ty nánosy, které jsem si během hladovky čistil vloni, jsem si do těla znovu nezanesl, takže další očista má nyní daleko snazší průběh. Také jsem si všimnul, že mi moč docela zesvětlala. Neměl jsem ji sice předtím vyloženě tmavou, to by byl signál k ukončení hladovky, protože ledviny nestíhají čistit, ale přece jen byla tmavší než před hladovkou. Nyní je naopak světlejší než před hladovkou - že by další úspěch v čištění?
Odpoledne jsem si dal delší procházku - ke studánce pro čerstvou vodu. Studánka je asi čtyři kilometry daleko, takže to bylo celkem osm kilometrů chůze, z toho polovina s deseti kilogramy na zádech - batoh s dvěma pětilitrovými kanystry vody.
 
  14. den: Neděle 19.1.
Celé dopoledne a kus odpoledne pokračuji ve vylepšování stránek Elixíru - možná jste si všimli, že pod boxem pro vyhledávání se nyní vypisují tři nejnovější komentáře (kliknutím se dostanete rovnou na příslušný článek). Tak to je moje dnešní dílo . Odpoledne žádná procházka nebyla, místo toho jsem trochu poklízel na zahradě. Úderem čtvrté hodiny odpolední vstupuji do patnáctého dne hladovění, čímž se dostávám na neznámé území (moje nejdelší hladovka trvala čtrnáct dní. Stále se cítím velice dobře.
 
TŘETÍ TÝDEN
  15. den: Pondělí 20.1.
Běžný pracovní den. Práce mi jde od ruky, cítím, že se velice dobře soustředím. Během dne jsem vyplival nějaké hleny - nejspíš se uvolnily z nosních dutin. Odpoledne jdeme s ženou wellness centra - vypotit se v sauně a promasírovat se ve vířivce.
 
  16. den: Úterý 21.1.
Dneska odpoledne si zase dávám Zaječickou hořkou, abych si vyprázdnil střeva od toho, co se tam mezitím nasbíralo. Ne že bych vyloženě cítil, že mě tam něco tlačí, ale střeva je potřeba během hladovky čistit - dostává se do nich především stará žluč z jater a žlučníku. Výsledky na toaletě to potvrzují - je tam množství žmolků odporně páchnoucí dehtovité hmoty, což je právě ta žluč.
Dal jsem si celkem dva litry zaječice, možná pro úplné pročištění to chtělo tři. Očista mě docela unavila, tak jdu brzy spát.
 
  17. den: Středa 22.1.
Pociťuji pokles energie, euforie z víkendu je pryč. I žena zaznamenává, že je mi z úst cítit aceton o dost víc než v prvních dvou týdnech hladovky, takže ta únava není jen můj dojem, ale je to tím, že v těle probíhá méně dokonalé spalování tuků. Holt už jich tam moc nezbylo. Taky pociťuji o dost větší pachuť v ústech než předtím. Dávám si dlouhou procházku, abych se vydýchal, ale to pomáhá jen na chvíli. Mám nižší tlak než předtím, mysl ale zůstává bystrá, tak se mi v práci docela daří. Před pravidelnou schůzkou s šéfem jsem si ale raději důkladně vyčistil zuby mentolovou pastou, abych ho neomámil dávkou acetonu .
 
  18. den: Čtvrtek 23.1.
Množství energie se už dále nesnižuje, tak do konce týdne to nějak doklepu. Odpoledne jsem zajel do Makra pro 10 kg mrkve a bednu pomerančů, abych měl z čeho vyrábět šťávu. Právě mrkvovou a pomerančovou šťávou začnu návrat k normálnímu stravování. Už se na to opravdu těším .
 
  19. den: Pátek 24.1.
Cítím se lépe než v předchozích dnech, také mi podle měření stoupl tlak - jestli to ale nebude tím, že mi odešel na věčnost můj notebook, na kterém jsem celý Elixír tvořil . Docela mi to rozproudilo adrenalin. Naštěstí si všechno poctivě zálohuji, takže o žádnou rozdělanou práci jsem nepřišel. Odpoledne jedeme na víkend na chalupu, tam si spravím náladu.
 
  20. den: Sobota 25.1.
Cítím se velice dobře, a tak jdu na dvůr štípat dřevo. Jsem venku v mínus deseti, ale dřevo je hodně sukovité, takže je mi pěkně horko. Jsem venku asi hodinu a půl a pak jdu do tepla ke kamínkům. Odpoledne přijela návštěva - manželčina maminka se švagrem. Maminka nám ukazuje, jak se pečou ertepláky - bramborové placky pečené přímo na plotně sporáku, a zatápí mým čerstvě naštípaným dřevem. Placky úžasně voní a já se těším, až se zase budu normálně stravovat. To si je s ženou co nejdříve uděláme a o recept se s vámi samozřejmě podělíme. Den utekl jako nic.
 
  21. den: Neděle 26.1.
Dopoledne jdu zase porcovat dřevo, po obědě se pak vracíme do Brna a já se pomalu chystám na ukončení hladovky. Stále se cítím velice dobře a mohl bych ještě pár dní pokračovat, ale nebudu překračovat plán a nechám tělo konečně zregenerovat. Vrhám se na zásobu mrkve a jdu ji čistit, abych si udělal dostatek čerstvé šťávy. Právě mrkvovou šťávou vždycky začínám, protože ta je velice šetrná a dodá dostatek cukru pro začátek. Karoten navíc pomáhá probudit žaludeční šťávy a střeva.
V 16:00 nastává hodina H, což je na minutu přesně okamžik, kdy jsem před třemi týdny napoledy něco jedl. Zvedám číši s mrkvovou šťávou, prohlížím ji a očichávám jako zkušený someliér, pomalu ochutnávám, válím po patře, nechávám dlouze klouzat do krku a zkoumám, jestli má bukét. Hladovka je u konce.
 
Toto je pro dnešek všechno. Příště se podíváme na statistiku, jak se mi měnila váha, poměr svalů a tuků, krevní tlak a podobně.
 
Jednadvacetidenní očistná hladovka (1) - den po dni
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat
Pokud jste si přečetli, jak jsem absolvoval jednadvacetidenní očistnou hladovku, určitě vás zajímalo i to, jak se během ní měnily moje míry a váhy. Už mám za sebou i celou návratovou fázi, která, stejně jako hladovka samotná, trvala 21 dní. Nyní vám tedy pro porovnání přináším stejné grafy, ovšem rozšířené o údaje z návratové fáze. Co myslíte, že je na výsledcích největším překvapením?

Máte rádi kávu? Já ano - mám rád její vůni, její chuť i kouzlo její přípravy. Většina lidí pije kávu kvůli povzbuzujícím účinkům, které má kofein v kávě obsažený, a povzbuzující účinky kávy jsou hlavním důvodem, proč se káva pěstuje a každodenně pije v hojném množství. Je ale zajímavé, že existuje spousta „náhražek“, často i dražších než káva, které se také dobře prodávají. Ono to s tou kávou asi nebude úplně jednoduché...

Jak správně odpočívat?

Zdeněk Breitenbacher
To je přece jednoduché - někam sebou praštím a nic nedělám, ne?
No - ne že by to vůbec nefungovalo, ale můžeme to udělat lépe. Především, nicneděláním se nám nepodaří vypnout mysl. Ta si pořád točí ten svůj mlýnek, pořád řeší naše (většinou zbytečné) starosti, pořád nás něčím zaměstnává. Tělo si možná nějak odpočine, ale vyčerpaní jsme pořád.
Takže jak na to? Jak správně odpočívat?

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi